# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1045/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1045/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:1.US.1045.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 6. 2025
- Datum zveřejnění: 24. 7. 2025
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
- Klíčová slova: opatrovník, sociálně-právní ochrana dětí
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4; 292/2013 Sb., § 469 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Okresní soud ve Svitavách jmenoval město S. opatrovníkem nezletilého vedlejšího účastníka (§ 469 odst. 1 z. ř. s.). Stěžovatelka - matka nezletilého - proti usnesení okresního soudu podala odvolání, v němž zejména tvrdila, že pracovnice OSPOD nepravdivě zaznamenala incident při předávání nezletilého. Město S. podle stěžovatelky nemělo být jmenováno opatrovníkem, jelikož nedbá práv nezletilého, což se projevilo i v tom, že nezletilý nebyl slyšen v soudním řízení.

2. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesení okresního soudu potvrdil. Především zdůraznil, že i kdyby pracovnice OSPOD nezaznamenala každou dílčí podrobnost o proběhlém incidentu, nic to nevypovídá o její údajné neobjektivitě. Navíc, opatrovníkem v tomto případě není ustanovována konkrétní osoba, ale obec. Také námitku stěžovatelky, že opatrovník měl zajistit slyšení nezletilého před soudem, považoval krajský soud za nepřípadnou. Jednalo se totiž pouze o řízení ve věci návrhu matky na vydání předběžného opatření, jehož povaha a rychlost v zásadě vylučuje slyšení nezletilého (§ 75c odst. 3 o. s. ř.).

3. Stěžovatelka podala proti oběma usnesením obecných soudů ústavní stížnost. Tvrdí, že usnesení odvolacího soudu je nedostatečně odůvodněno a je nepřezkoumatelné. Stěžovatelka dále znovu popisuje incident ze dne 11. 10. 2024 a uvádí, proč byl záznam o tomto incidentu nepřesný. Podle stěžovatelky rovněž OSPOD nezachoval právo nezletilého být slyšen v soudním řízení. Město S.
nemůže plnit úlohu opatrovníka nezletilého.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a v takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Rolí Ústavního soudu není, aby přezkoumával, kdo má být jmenován opatrovníkem nezletilého, a to tím spíše, pokud soud použije výchozí pravidlo, podle kterého jako opatrovníka jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 469 odst. 1 z. ř. s.). Není pravdou, že by se odvolací soud nezabýval argumentací stěžovatelky. Je to naopak stěžovatelka, která logické a srozumitelné odůvodnění krajského soudu přechází a Ústavnímu soudu znovu v nezměněné podobě předkládá argumentaci, na kterou již krajský soud reagoval. Ústavní soud nemá z pohledu ústavního práva napadeným rozhodnutím co vytknout.

6. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1045/25-1)