# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1025/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1025/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.1025.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 6. 2007
- Datum zveřejnění: 23. 7. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: právní úkon/neplatný, dědění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 7. 9. 2006, čj. 7 C 78/2006 - 46 (dále jen "okresní soud"), jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti společnosti Agrotechnik, spol. s r. o., kterou se, jako dědic po zemřelé J. Ch., domáhal zaplacení částky 154 985,77 Kč. Ve stížnosti zrekapituloval dosavadní průběh řízení před obecnými soudy. Tvrdil, že v řízení v obou stupních "došlo k zmatečnosti a vadám, kdy na podkladě zjištěného skutkového stavu soud nesprávně tento skutkový stav vyhodnotil a v obou případech došlo k nesprávnému právnímu posouzení, důsledkem čehož je i nesprávné rozhodnutí, zejména i před řízením odvolacím". Řízení v jeho věci bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

Z označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal, jako dědic po J. Ch., zaplacení částky 156 985,77 Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 1994. Okresní soud žalobu stěžovatele zamítl s odůvodněním, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná pro neurčitost podle § 37 ObčZ. Odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako správný. Smlouvu o postoupení pohledávky uznal za platnou a soudy obou stupňů se shodly na závěru, že prohlášení jednatele žalované společnosti, ze dne 6. 1. 2003, vůči notářce, projednávající dědictví po J. Ch., není uznáním dluhu ve smyslu § 558 ObčZ. Proto odvolací soud přihlédl k námitce žalované o promlčení nároku. Zjistil, že ze smlouvy o postoupení pohledávky je nepochybné, že měla být splacena nejpozději do 31. 12. 2000. Od tohoto dne počala běžet stěžovateli tříletá promlčecí lhůta a pokud podal žalobu až 24. 1. 2006, je jeho nárok promlčen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel tvrdil, že v řízení před soudy obou stupňů bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle Listiny základních práv a svobod. Jeho ústavní stížnost neobsahovala žádnou argumentaci ústavněprávní povahy, ale jen polemiku se závěry obsaženými v rozsudku odvolacího soudu, o povaze prohlášení jednatele žalované společnosti ze dne 6. 1. 2003, učiněném v dědickém řízení do spisu sp. zn. 1 D 97/2003. Předložil své vlastní právní závěry a jeho argumentace zůstala zcela v rovině obecného (podústavního) práva. Důvody, které stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, jsou shodné s důvody, které uplatnil již v odvolání. Stěžovatel se tak prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá přezkoumání své věci Ústavním soudem, jako by byl další odvolací instancí. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší, neboť se nezabývá porušením "běžné zákonnosti" a do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán zasáhnout pouze tehdy, pokud došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. K tomu však ve zkoumaném případě nedošlo. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a svůj rozsudek řádně a dostatečně odůvodnil. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1025/07-1)