# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1014/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1014/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.1014.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2020
- Datum zveřejnění: 28. 7. 2020
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: autorské dílo, satisfakce/zadostiučinění, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.3, § 142 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem uložil vedlejším účastníkům zdržet se zásahů do autorského díla stěžovatelky (žalobkyně), zaplatit stěžovatelce 50 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění a dalších 25 000 Kč s příslušenstvím jako část bezdůvodného obohacení.

2. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech nalézacího řízení tak, že uložil vedlejším účastníků (žalovaným) zaplatit na náhradě nákladů tohoto řízení 65 943,64 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 17 972 Kč. S ohledem na změnu napadeného rozhodnutí odvolací soud nově rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; protože žalobkyni lze považovat za v převážné míře úspěšnou ze 2/3 (ohledně zdržovacího nároku a nároku na přiměřené zadostiučinění) po odečtení úspěchu žalovaných 1/3 (ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení), náleží žalobkyni podle odvolacího soudu 1/3 náhrady nákladů řízení.

3. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů nalézacího řízení, podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž zejména tvrdí, že napadené rozhodnutí je v této části překvapivé; odvolací soud nesprávně posoudil její úspěch ve věci, a tedy nesprávně vypočetl výši nákladů řízení, což ve svém důsledku znamená porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelky postupoval odvolací soud formalisticky, porušil její právo na soudní ochranu a rovnost účastníků.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

5. Podstatné pro rozhodnutí Ústavního soudu je především to, že ústavní stížnost směřuje pouze proti nákladovému výroku. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud konstantně staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a nákladové rozhodování, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)].

6. Ústavní soud by mohl zrušit nákladový výrok napadeného, řádně odůvodněného rozhodnutí, v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Rovněž platí, že ne každé procesní pochybení dosahuje intenzity porušení ústavně zaručených práv. Stěžovatelka vznesenou argumentací, která postrádá kýžený ústavně právní rozměr, činí z Ústavního soudu nepřípustně další instanci obecné soustavy soudů (srov. např. nález ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16).

7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1014/20-1)