# Nejvyšší správní soud, sp. zn. Pst 17/2013 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: Pst 17/2013 - Číslo jednací: Pst 17/2013-23 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2013:Pst.17.2013.23 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 14. 5. 2013 - Datum zveřejnění: 27. 8. 2026 - Klíčová slova: Politické strany a hnutí - rozpuštění, pozastavení nebo znovuobnovení činnosti ## Výrok I. Činnost politické strany Nová budoucnost s e p o z a s t a v u j e . II. Navrhovateli s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. ## Odůvodnění Dne 18. 3. 2013 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen "navrhovatel") návrh na pozastavení činnosti politické strany Nová budoucnost ("odpůrce") podle § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o politických stranách"). Tento návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce opakovaně nesplnil svoji zákonnou povinnost předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy, a to za roky 2010 a 2011. V tomto směru odkázal na usnesení Poslanecké sněmovny č. 474 z 16. schůze konané dne 5. 5. 2011 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2010 a na usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 z 38. schůze konané dne 3. 5. 2012 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2011. Jelikož odpůrce tuto svoji zákonnou povinnost nesplnil ani dodatečně, lze mít za to, že jeho činnost není v souladu s § 4 písm. a) zákona o politických stranách, podle něhož vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu. Odpůrce se k návrhu k výzvě soudu nevyjádřil. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ("s. ř. s.") rozhodl Nejvyšší správní soud se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání. Navrhovatel v podání ze dne 5. 4. 2013 uvedl, že se záměrem projednat věc bez nařízení jednání souhlasí. Odpůrce se i přes písemnou výzvu soudu k tomuto záměru nevyjádřil. Podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. tedy platí, že souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání udělil. Z obsahu spisu soud konstatuje zejména následující skutečnosti. Z citovaného usnesení Poslanecké sněmovny č. 474 se zjišťuje, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2010 a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení jeho činnosti. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 je zřejmé, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu ani za rok 2011. Rovněž v tomto případě Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení jeho činnosti. Ze sdělení Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 3. 5. 2013, č. j. PS2013/3913, dále plyne, že odpůrce nepředložil Poslanecké sněmovně předmětné výroční finanční zprávy ani dodatečně. Podle § 4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu. Z § 18 odst. 1 stejného zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení. Podle § 14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19 nebo se stanovami. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního. Podle § 96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaných usnesení Poslanecké sněmovny) bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti, když opakovaně v zákonem stanoveném termínu vůbec nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, výroční finanční zprávy, a to za roky 2010 a 2011, a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo hnutí. Ze smyslu § 14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení § 18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, publikovaného pod č. 296/1995 Sb., podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli zákon jednorázově porušily, nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování - viz znění § 4 zákona) nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany nebo hnutí. Podle § 14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají orgány uvedené v § 15 tohoto zákona návrh na rozpuštění strany nebo hnutí. Podle § 14 odst. 3 cit. zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. Obn 1/2006, dostupné na www.nssoud.cz). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce, tomu nic nebrání v tom, aby bezprostředně po dodatečném splnění zákonných povinností pokračoval v plném rozsahu ve své činnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu vlády o pozastavení činnosti politické strany Nová budoucnost, a to z důvodu uvedeného v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému navrhovateli, který by jinak měl na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec jeho běžné činnosti. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/PST-17/2013-23)