# Nejvyšší správní soud, sp. zn. Nao 84/2011 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: Nao 84/2011 - Číslo jednací: Nao 84/2011-56 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2011:Nao.84.2011.56 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 3. 11. 2011 - Datum zveřejnění: 27. 8. 2026 - Klíčová slova: Školství a věda ## Výrok Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka j e v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 115/2011. ## Odůvodnění [1] V průběhu řízení o kasační stížnosti podal soudce JUDr. Karel Šimka oznámení o skutečnostech podle § 8 odst. 3 věty první s. ř. s. Ve svém oznámení předsedovi Nejvyššího správního soudu uvádí, že v dané věci může být podjatý. Třebaže před Nejvyšším správním soudem je napadeno procesní rozhodnutí krajského soudu, jádrem sporu je žaloba proti rozhodnutí žalované univerzity o ukončení studia žalobce. O ukončení studia rozhodoval v druhé polovině roku 2010 proděkan Fakulty právnické Západočeské univerzity prof. Eliáš, který fakultu řídil po abdikaci předchozího děkana. JUDr. Karel Šimka byl v té době členem kolegia děkana. V kolegiu se účastnil obecných diskusí o tom, jak má být přistupováno ke studentům, kteří studují déle, než je standardní doba studia, případně mají problémy s plněním studijních povinností. JUDr. Šimka má tedy za to, že ve věci může být podjatý, neboť o obecných okolnostech toho, jak mělo být v určitých typových případech rozhodováno, má vcelku podrobné informace i z jiných zdrojů než jen ze soudního spisu týkajícího se právě projednávaného případu. [2] Předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa podle § 8 odst. 3 věty třetí s. ř. s. věc předložil k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího správního soudu, neboť projednávaná věc se týká též předsedy soudu jako učitele na Fakultě právnické žalované Západočeské univerzity. [3] První senát Nejvyššího správního soudu postupem podle § 8 odst. 3 věty třetí s. ř. s. rozhodl o vyloučení soudce JUDr. Karla Šimky z projednávání a rozhodnutí věci. Přitom vzal v úvahu následující. [4] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci mj. vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci nebo k účastníkům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. [5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. [6] Problematikou podjatosti soudce se opakovaně zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, "že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti" (N 42/44 SbNU 533). V uvedeném nálezu zároveň uvedl, "že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou" (srov. blíže usnesení NSS ze dne 13. 4. 2010, čj. Nao 13/2010 - 68, body 7 násl.). [7] Pokud soudce v rámci své vzdělávací a vědecké činnosti získal informace o strategii, kterou jeho univerzita zvolí proti studentům neplnícím studijní plán, a dokonce se na vytvoření této strategie i sám podílel, získal tím poměr k věci, tedy k rozhodnutí univerzity o ukončení studia žalobce. [8] Soudce Karel Šimka nabyl znalosti o rozhodných okolnostech a otázkách nyní projednávané věci v souvislosti se svým působením na žalované univerzitě. Na to v předmětné věci v souladu s § 8 odst. 3 s. ř. s. sám upozornil. Nejvyšší správní soud tedy shledal objektivní důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Proto je soudce Šimka z projednávání a rozhodnutí této věci vyloučen. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. listopadu 2011 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/NAO-84/2011-56)