# Nejvyšší správní soud, sp. zn. Nad 89/2004

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: Nad 89/2004
- Číslo jednací: Nad 89/2004-26
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2004:Nad.89.2004.26
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 6. 2004
- Datum zveřejnění: 25. 8. 2026
- Klíčová slova: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

## Právní věta

Jelikož postup podle § 9 odst. 2 s. ř. s. vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy. Pouhá lepší dostupnost soudu a požadavek ústního jednání nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro který lze věc přikázat jinému než příslušnému soudu.

## Výrok

Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Az 177/2004 se nepřikazuje  Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

## Odůvodnění

Žalobou ze dne 4. 3. 2004 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 1. 2004, č. j. OAM - 6282/VL - 10 - 04 - 2003, kterým mu nebyl udělen azyl a bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o azylu").

Krajský soud v Ostravě předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci podle § 9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.").

Ze spisu vyplývá, že žalobce v době podání žaloby pobýval v Pobytovém středisku Havířov, tzn. v obvodu Krajského soudu v Ostravě, který je nutno považovat za místně příslušný soud v tomto řízení. V současné době však žalobce pobývá v Pobytovém středisku Stráž pod Ralskem, která spadá do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem; z toho důvodu žalobce požádal o přeložení věci ke krajskému soudu, v jehož obvodu má nyní pobyt.

Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

Nejvyšší správní soud po posouzení předloženého návrhu o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 9  odst.  2   s.  ř.  s.  dospěl  k závěru,  že  v daném  případě  nejsou  důvody
pro přenesení místní příslušnosti z Krajského soudu v Ostravě na Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočku v Liberci. Vyšel přitom z toho, že samotná skutečnost, že žalobce,
žadatel o azyl, je nyní v pobytovém středisku mimo obvod místně příslušného krajského soudu a ve věci požaduje nařídit ústní jednání, není důvodem pro přikázání věci podle § 9 odst. 2 s. ř. s.

Na věci nic nemění to, že žalobce nesouhlasí s projednáním věci bez jednání a ústní projednání věci výslovně vyžaduje, ani to, že žalobce  požádal  o přeložení věci na Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, či to, že žalovaný s přikázáním věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem vyslovil souhlas.

Jelikož postup podle § 9 odst. 2 s. ř. s. vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 LPS), musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy. Pouhé zdůvodnění lepší dostupnosti procesního soudu a požadavek ústního jednání nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro který lze věc přikázat jinému než příslušnému soudu.

Protože Nejvyšší správní soud neshledal, že jsou splněny podmínky pro navržené přikázání věci, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/NAD-89/2004-26)