# Nejvyšší správní soud, sp. zn. Nad 76/2020

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: Nad 76/2020
- Číslo jednací: Nad 76/2020-25
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2020:Nad.76.2020.25
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 6. 2020
- Datum zveřejnění: 29. 8. 2026
- Klíčová slova: Důchodové pojištění - invalidní důchod

## Výrok

K projednání a rozhodnutí věci  je příslušný  Městský soud v Praze.

## Odůvodnění

[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované ve věci invalidního důchodu.

[2] Krajský soud dospěl k závěru, že není místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Pro určení místní příslušnosti soudu je podle § 7 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), rozhodné místo bydliště žalobce. Součinností se žalobcem krajský soud zjistil, že jeho bydliště se nachází na adrese X, tj. v obvodu Městského soudu v Praze. Postupoval proto podle § 7 odst. 6, věty první, s. ř. s. a věc tomuto soudu postoupil usnesením ze dne 9. 3. 2020, č. j. 42 Ad 7/2020 - 11.

[3] Městský soud v Praze s tímto závěrem projevil nesouhlas (§ 7 odst. 6, věta druhá, s. ř. s.) a upozornil na to, že místní příslušnost není dána trvalým pobytem žalobce. Žalobce v žalobě kromě adresy trvalého bydliště (X) uvedl též korespondenční adresu X, přičemž tato adresa je uvedena též na obálce v části označení odesílatele. K věci samé doložil lékařské zprávy, ve kterých je uvedeno, že jeho bydliště je ve X. Městský soud má za to, že právě tam se žalobce fakticky zdržuje a právě tam se tedy nachází jeho bydliště. Nepovažuje se proto za soud místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.

[4] Nejvyšší správní soud potvrzuje, že pro určení místní příslušnosti soudu je v nynější věci rozhodné místo žalobcova bydliště (§ 7 odst. 3 s. ř. s.). Krajský i městský soud přitom správně vycházely z toho, že bydlištěm osoby se rozumí místo (obec), kde tato osoba bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Městský soud také správně podotkl, že bydliště nelze ztotožňovat s trvalým pobytem podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákon (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud však neposuzoval místní příslušnost na základě trvalého pobytu žalobce, ale jeho bydliště. Byl si vědom, že žalobce v žalobě uvedl trvalý pobyt a korespondenční adresu, nebylo však zřejmé, kde je žalobcovo bydliště. Právě proto jej přípisem ze dne 24. 2. 2020, č. j. 42 Ad 7/2020 - 8, vyzval, aby soudu místo svého bydliště sdělil, a současně jej instruktivně poučil o tom, co se pojmem bydliště rozumí. Žalobce přitom na výzvu soudu sdělil, že se jeho bydliště nachází na adrese X, která je současně adresou jeho trvalého pobytu.

[5] Vzhledem k tomu, že krajský soud za součinnosti žalobce objasnil, že se jeho bydliště nachází na adrese X nelze jeho postupu nic vytknout a Nejvyšší správní soud přisvědčil jeho závěru, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný městský soud.

[6] Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jsou krajské soudy vázány (§ 7 odst. 6, věta třetí, s. ř. s.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/NAD-76/2020-25)