# Nejvyšší správní soud, sp. zn. Nad 18/2015 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: Nad 18/2015 - Číslo jednací: Nad 18/2015-80 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2015:Nad.18.2015.80 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 28. 1. 2015 - Datum zveřejnění: 28. 8. 2026 - Klíčová slova: Pobyt cizinců ## Výrok K řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované j e místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Plzni. ## Odůvodnění [1] Žalobkyně podala dne 16. 10. 2014 žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 29. 5. 2014, č. j. OAM-4930-27/TP-2013, jímž byla dle § 75 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o pobytu cizinců") zamítnuta její žádost o povolení k trvalému pobytu podaná podle § 68 zákona o pobytu cizinců. [2] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 11. 2014, č. j. 30 A 124/2014 - 63 rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Podle § 172 odst. 6 věty prvé zákona o pobytu cizinců je: "[k] řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území." Dle údajů uvedených jak v rozhodnutí žalovaného, tak v prvoinstančním rozhodnutí bylo bydliště žalobkyně na adrese R. 2619/7, P. Oproti tomu dle žaloby je její adresou M. 125, N., okres K. Soud prověřil pobytové údaje v registru obyvatel, kde údajům žalobkyně (s přepisem příjmení Achmadullina i Akhmadullina) neodpovídal žádný záznam. Dle sdělení Ministerstva vnitra ze dne 3. 11. 2014 měla žalobkyně povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky do 14. 2. 2014 a v současnosti není na našem území hlášena k pobytu. Jako poslední známou adresu ministerstvo uvádí výše uvedenou pražskou adresu. Na základě těchto okolností Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že místem, kde byl naposledy objektivně zjištěn pobyt žalobkyně, byla P., tedy obvod Městského soudu v Praze, a proto věc podle § 7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen " s. ř. s."), postoupil tomuto soudu jako soudu místně příslušnému. [3] Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil, a proto věc v souladu s § 7 odst. 5 s. ř. s. předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Svůj postup odůvodnil tím, že pokud žalobkyně uvádí místo svého pobytu v obvodu Krajského soudu v Plzni, pak nelze bez dalšího pouze na základě adresy žalobkyně uvedené ve správních rozhodnutích ze dne 29. 5. 2014 a 16. 9. 2014 a sdělení Ministerstva vnitra o poslední známé adrese učinit závěr o tom, že zjištěným pobytem je výše uvedená adresa v Praze, tj. pobyt v obvodu Městského soudu v Praze. Městský soud je naopak toho názoru, že nebylo- li Krajským soudem v Plzni zjištěno, že žalobkyně nebydlí na adrese uvedené v žalobě (tuto skutečnost krajský soud nijak neprověřoval), pak zjištěným místem jejího pobytu ve smyslu § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců je obvod Krajského soudu v Plzni, k němuž byla žaloba podána. [4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci je důvodný. [5] V posuzované věci jde o řízení o žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, kde je skutečně dána zvláštní místní příslušnost soudu podle výše citovaného § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2014, č. j. Nad 315/2014 - 24). Při určování místní příslušnosti se podle něj uplatní tři kritéria. K řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí je místně příslušný krajský soud: 1) v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; 2) jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje; 3) v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území. [6] První kritérium se neuplatní. V den podání žaloby totiž žalobkyně nebyla hlášena k pobytu na našem území. Druhé kritérium se taktéž neuplatní, protože na žalobkyni dopadá povinnost hlásit místo pobytu podle § 93 odst. 1 věta první zákona o pobytu cizinců. V tomto případě je proto nutné aplikovat zbytkové kritérium obvodu krajského soudu, kde byl zjištěn pobyt cizince. [7] Žalobkyně ve své žalobě uvedla adresu M. 125, N. R., okres K. Sama tak Krajskému soudu v Plzni odhalila, kde pobývá. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s Městským soudem v Praze, že místem, kde byl zjištěn pobyt cizince, ve smyslu zbytkového kritéria určování místní příslušnosti podle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, není poslední známá adresa pobytu žalobkyně dle registru obyvatel. Z podané žaloby naopak Krajský soud v Plzni musel zjistit, že místem pobytu žalobkyně je adresa, kterou sama v žalobě uvedla, a která spadá do jeho vlastního obvodu. [8] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud o nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením věci rozhodl tak, že soudem místně příslušným k vyřízení věci je Krajský soud v Plzni, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt žalobkyně. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. ledna 2015 JUDr. Josef Baxa předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/NAD-18/2015-80)