# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 9 As 76/2026 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 9 As 76/2026 - Číslo jednací: 9 As 76/2026-31 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:9.As.76.2026.31 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 15. 10. 2026 - Datum zveřejnění: 15. 10. 2026 - Klíčová slova: Školství a věda ## Výrok I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění I. Vymezení věci [1] V projednávané věci rozhoduje Nejvyšší správní soud v pořadí již o třetí kasační stížnosti žalobce. Předmětem věci je postup žalovaných po udělení důtky ředitele školy žalobci a otázka, zda mají zákonem svěřené pravomoci přezkoumávat důvody udělení důtky či důtku samou odstranit. [2] Žalobci byla dne 18. 10. 2022 udělena důtka ředitele Základní školy a Mateřské školy Dr. Edvarda Beneše, se sídlem náměstí Jiřího Berana 500, Praha 9, za spáchání dvou kázeňských provinění, a sice narušení práva na ochranu osobnosti jednoho z učitelů tím, že si vzal bez jeho souhlasu na hodinu tělesné výchovy tímto učitelem vyučovanou tričko s jeho fotografií, která byla stažena z volně přístupných internetových stránek školy. Druhé kázeňské provinění mělo spočívat v porušení školního řádu základní školy spočívajícím v propagaci rasismu, xenofobie a fašismu, třídní nenávisti a jiné antihumánní ideologie, čehož se měl dopustit tím, že při hodině fyziky naprogramoval na výukovém robotovi trajektorii jeho pohybu připomínající hákový kříž. [3] Otec žalobce se dne 21. 10. 2022 obrátil na žalovanou Českou školní inspekci (dále jen "inspekce") se stížností na postup základní školy podle § 174 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "školský zákon"). Namítal, že nový školní řád nebyl platný, základní škola porušila práva žalobce, když na něj měla jedna z pedagogických pracovnic "křičet a tlačit k přiznání viny", a že výchovná komise pochybila při projednávání kázeňských provinění. Inspekce zaslala otci žalobce výsledky šetření stížnosti ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. ČSIK611/22K, a uvedla, že všechny tři body stížnosti hodnotí jako nedůvodné. Poté inspekce otci žalobce zaslala změnu výsledků šetření stížnosti ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. ČŠIK747/22K, ve které shledala důvodnou námitku neplatnosti nového školního řádu, se kterým základní škola pracovala jako s platným, ačkoliv jej neschválila školská rada podle § 168 odst. 3 školského zákona. Námitku porušení práv žalobce pak shledala neprokazatelnou, jelikož dotčení zaměstnanci školy vyloučili jakýkoliv nátlak na něj. [4] Dne 23. 11. 2022 a dne 7. 12. 2022 se otec žalobce opět obrátil na inspekci, jelikož nesouhlasil s výsledky jejího šetření ze dne 11. 11. 2022. Inspekce na tato podání reagovala přípisem ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. ČŠIK746/22K, kterým otci žalobce zopakovala, že jeho stížnost byla v otázce neplatnosti nového školního řádu důvodná, avšak původní školní řád obsahoval totožné ustanovení věcně dopadající na projednávaný případ - vytýkaná kázeňská provinění. Shodně s předchozím výsledkem šetření ze dne 11. 11. 2022 uvedla, že v postupu výchovné komise nebyly shledány nedostatky. V souladu se změnou výsledků šetření pak ke třetí námitce znovu shrnula, že tvrzené pochybení není prokazatelné. Otec žalobce se dne 22. 12. 2022 znovu obrátil na inspekci a požadoval doplnit či přehodnotit výsledky jejího šetření. Inspekce přípisem ze dne 13. 1. 2023, sp. zn. ČŠIK282/23G21, sdělila otci žalobce, že se plně odkazuje na dřívější vyrozumění o výsledcích šetření. Výslovně uvedla, že školní řád nemá omezenou platnost na jeden školní rok, ale je platný a účinný až do jeho zrušení a nahrazení novým. Závěrem sdělila, že není oprávněna měnit rozhodnutí školy či dávat k této změně závazné pokyny. Udělené výchovné opatření má navíc oporu ve školním řádu a otázka jeho přísnosti je plně v kompetenci základní školy. [5] Dne 6. 11. 2023 se žalobcův otec prostřednictvím právního zástupce obrátil na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo"), a sice s výzvou k odstranění nečinnosti inspekce. Uvedl, že se u ní domáhal odstranění protiprávního stavu - neoprávněně udělené ředitelské důtky - a provedení kontroly postupu základní školy. Ke dni podání výzvy však od inspekce neobdržel zprávu nebo návrh, jakým způsobem bude protiprávní stav vyřešen. Inspekce se tedy s obsahem stížnosti kvalifikovaně nevypořádala a tvrzený protiprávní stav neodstranila. Její postup je tak vadný a nesprávný. [6] Ministerstvo žádostí o součinnost ze dne 15. 4. 2024, č. j. MSMT2664/20244, požádalo inspekci o sdělení, zda ve věci stížnosti žalobcova otce prováděla šetření, či jiné úkony, a s jakým výsledkem. Inspekce reagovala na žádost vyjádřením ze dne 18. 4. 2024, č. j. ČSIG2824/24G21, ve kterém shrnula výše uvedené skutečnosti (odst. [3] a [4] tohoto rozsudku). Ministerstvo nakonec zaslalo právnímu zástupci žalobce sdělení ze dne 19. 4. 2024, č. j. MSMT6432/20242, ve kterém shrnulo závěry inspekce a uzavřelo, že neshledalo nečinnost inspekce. Dle sdělení není ani ministerstvo oprávněno posuzovat důvodnost udělení ředitelské důtky. [7] Žalobce podal k městskému soudu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a požadoval, aby městský soud přezkoumal postup žalovaných a zavázal je odstranit protiprávní stav spočívající v udělení a evidování ředitelské důtky, včetně výmazu ředitelské důtky z osobního spisu žalobce. [8] Městský soud původně žalobu usnesením ze dne 6. 2. 2024, č. j. 11 A 13/20247, odmítl s odůvodněním, že výchovná a kázeňská opatření, která nemají ve školském zákoně stanoveny podmínky jejich uložení, nemají pro žáka negativní právní důsledky, a tedy nedošlo k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, č. j. 9 As 66/202435 (dále jen "první zrušující rozsudek"), zrušil usnesení městského soudu č. j. 11 A 13/20247 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, byť z jiných než v kasační stížnosti uvedených důvodů. Odůvodnění usnesení č. j. 11 A 13/20247 se totiž míjelo s návrhovými důvody, a tedy bylo nepřezkoumatelné. [9] Městský soud znovu rozhodl usnesením ze dne 28. 1. 2025, č. j. 11 A 13/202446, tak, že žalobu opětovně odmítl z důvodu, že je dán neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci pravomoci soudu věc rozhodnout. Nejdříve zrekapituloval právní úpravu a základní východiska uvedená již v prvním usnesení č. j. 11 A 13/20247. Následně ve vztahu k ministerstvu konstatoval, že ministerstvo nemá pravomoc odstranit žalobcem tvrzený protiprávní stav spočívající v udělení ředitelské důtky. Ministerstvo podnět žalobce prošetřilo a neshledalo, že by inspekce byla nečinná. Ministerstvo také žalobci sdělilo, že není oprávněno posuzovat důvodnost udělení ředitelské důtky, to přísluší základní škole. Svým sdělením však ministerstvo nikterak nezasáhlo do veřejných subjektivních práv žalobce. Ve vztahu k inspekci městský soud uvedl, že provedla šetření stížnosti žalobce. Inspekce shledala, že základní předpoklady pro uložení uvedeného kázeňského opatření byly naplněny. Dle městského soudu směřuje její inspekční činnost především k činnosti školy, ani u inspekce se tedy nejednalo o nezákonný zásah, který byl zaměřen proti žalobci nebo v jehož důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. Závěrem městský soud setrval na argumentu z prvního usnesení č. j. 11 A 13/20247, a sice že projednatelnost žaloby nezakládá ani argumentace týkající se nevyřízení stížnosti žalobce dle jeho představ. Stížnost podaná k inspekci dle školského zákona je pouhým podnětem a podateli neplyne ze zákona právní nárok na provedení jakýchkoliv úkonů na základě podnětu - stížnosti. [10] V pořadí druhé usnesení městského soudu č. j. 11 A 13/202446 opět zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 11. 2025, č. j. 9 As 20/202531 (dále jen "druhý zrušující rozsudek"), a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační soud vytknul městskému soudu jeho postup, kterým sice žalobu odmítl, ale neučinil tak v souladu s ustálenou judikaturou z důvodu, že namítané jednání nemohlo být nade vší pochybnost zásahem. Namísto toho městský soud de facto žalobu věcně projednal a neshledal dotčení veřejných subjektivních práv žalobce, což bylo dle městského soudu důvodem nedostatku pravomoci soudu rozhodujícího ve správním soudnictví věc projednat a rozhodnout. [11] Městský soud poté žalobu projednal a svým v pořadí třetím rozhodnutím, nyní napadeným rozsudkem, ji zamítl jako nedůvodnou. Zdůraznil s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2019, č. j. 8 As 80/201930, č. 3921/2019 Sb. NSS, že rozhodnutí o udělení ředitelské důtky je výchovným opatřením a nezasahuje do žádného veřejného subjektivního práva žáka či studenta. Poté městský soud shledal, že ministerstvo nedisponuje pravomocí odstranit tvrzený protiprávní stav - udělení ředitelské důtky. Ministerstvo se na základě podnětu žalobce zabývalo otázkou nečinnosti inspekce a dospělo k závěru, že o nečinnost v tomto případě nešlo. Ministerstvo se tedy nikterak nedopustilo nezákonného zásahu, jak byl vymezen v žalobě. Ohledně inspekce soud konstatoval, že provedla šetření stížnosti na postup základní školy a shledala, že škola postupovala po právu. Ostatně dle ní se žalobce k vytýkanému jednání sám přiznal, jeho jednání potvrdili i spolužáci a další pedagogové. Dle městského soudu úkony inspekce směřují výlučně vůči základní škole, tedy nebyly, ani nemohly být, jakkoliv zaměřeny proti žalobci, a tudíž se nejednalo o nezákonný postup, natož o zásah do práv žalobce. Na uvedeném nemohla nic změnit ani argumentace, že stížnost žalobce nebyla vyřízena dle jeho představ. Jedná se totiž o podnět, přičemž v takovém případě neplyne ze zákona právní nárok na provedení jakýchkoliv úkonů. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaných [12] Žalobce (dále jen "stěžovatel") napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), na základě kterých požadoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [13] Stěžovatel předně poukázal na přípustnost kasační stížnosti, neboť dle jeho názoru městský soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený ve zrušujících rozsudcích. Ačkoliv městský soud nyní žalobu projednal, učinil tak pouze formálně, a odchýlil se tak od závěrů uvedených ve zrušujících rozsudcích. Stěžovatel namítá, že se městský soud znovu zaměřil primárně na samotnou ředitelskou důtku, o které však Nejvyšší správní soud v prvním zrušujícím rozsudku prohlásil, že není předmětem projednávané věci. Dle stěžovatele vyplývá z napadeného rozsudku závěr, že žalobě nelze vyhovět, protože ředitelská důtka nezasahuje do jeho veřejných subjektivních práv. [14] Zároveň městský soud dostatečně nepřezkoumal postup žalovaných, jak mu uložil kasační soud ve druhém zrušujícím rozsudku. Městský soud namísto toho pouze konstatoval, že žalovaní nemají pravomoc zrušit či vymazat udělenou ředitelskou důtku, a nemohli se tak dopustit nezákonného zásahu. Jedná se o nepřiměřené zúžení předmětu žaloby, kterým nebyla pouze otázka pravomoci žalovaných, nýbrž také to, zda jejich postup odpovídal zákonu a neponechal bez nápravy zásah do stěžovatelových práv. Soud tak nepřípustně zúžil předmět ochrany práv stěžovatele pouze na jeho právo na vzdělání. Městský soud zcela ignoroval veřejné subjektivní právo na vedení spravedlivého procesu ohledně vytýkaných provinění stěžovatele. Nevypořádal se s otázkami ohledně nezákonného postupu základní školy, který předcházel udělení ředitelské důtky. [15] Stěžovatel akcentoval, že po celou dobu poukazoval na vadný postup základní školy, a namítal pokračující evidenci důtky ve školní matrice. Dle právních předpisů na úseku školství však mají žáci a jejich zákonní zástupci též další práva, např. právo na informace o výsledcích vzdělávání a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím vztahujícím se k podstatným záležitostem vzdělávání. Městský soud se však tímto hlediskem vůbec nezabýval. [16] Závěrem stěžovatel uvedl, že městský soud ani nevyjasnil, jaký význam přikládal zjištění inspekce o neplatnosti školního řádu. Soud nevysvětlil, proč tato skutečnost neměla vliv na zákonnost postupu základní školy. [17] Ministerstvo ve vyjádření namítlo, že kasační stížnost není důvodná. Dle něj městský soud respektoval závazné právní názory Nejvyššího správního soudu, přičemž jeho závěr o nedůvodnosti žaloby nelze zaměňovat s nerespektováním závěrů zrušujících rozsudků. Ostatně Nejvyšší správní soud v nich neuvedl, že je žaloba důvodná. Městský soud přezkoumal postup obou žalovaných a shledal, že se žádné nezákonnosti nedopustili. Stěžovatel přehlíží skutečnost, že ani jeden ze žalovaných nemá pravomoc důtku odstranit. Část kasačních námitek ani nesměřuje proti postupu žalovaných, nýbrž opětovně proti postupu základní školy. Ministerstvo nepřisvědčilo kasační námitce zúžení zásahu pouze na právo na vzdělání. Napadený rozsudek je přezkoumatelný a je z něj zřejmé, jak městský soud rozhodl a na základě jakých úvah tak učinil. [18] Inspekce se ve vyjádření ztotožnila s posouzením městského soudu a navrhla kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Zdůraznila, že stěžovatel není v průběhu soudního řízení konzistentní a že je nepřípustné, aby dodatečnými vysvětleními upravoval obsah žaloby. V žalobě stěžovatel brojil proti postupu inspekce s tím, že měla udělenou ředitelskou důtku odstranit z důvodu, že mu byla uložena bez jakýchkoliv relevantních důkazů. V první kasační stížnosti namítal, že napadá postup základní školy, nikoliv žalovaných, přičemž výslovně uvedl, že ji podal z důvodu nezákonnosti rozhodnutí školy. V druhé kasační stížnosti předchozí tvrzení znovu zopakoval, k tomu dodal, že žalovaní provedli pouze formální kontrolu postupu základní školy. V nynější kasační stížnosti se vrátil k původní žalobě, a sice tvrdí, že brojí proti postupu žalovaných, kteří důtku neodstranili. Žalobní návrhy dle inspekce nerespektují kompetence žalovaných, což městský soud podrobně a srozumitelně popsal. Navíc inspekční činnost směřuje vůči škole, nikoliv proti stěžovateli, postup inspekce tak nemohl být nezákonný. Stěžovatel pak nově nad rámec žaloby namítá další otázky ohledně postupu inspekce, které mají být zodpovězeny, ty však ani nesouvisí se žalobním návrhem. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [19] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). [20] Vzhledem k tomu, že se jedná o opakovanou kasační stížnost, zabýval se Nejvyšší správní soud její přípustností s ohledem na § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je opakovaná kasační stížnost přípustná, pouze pokud je podána z důvodu tvrzeného nedodržení závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu. Dle judikatury je opakovaná kasační stížnost přípustná také tehdy, jestliže směřuje k právním otázkám, které v řízení o dřívější kasační stížnosti nebyly a nemohly být řešeny (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/200756, č. 1723/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS). V projednávané věci stěžovatel namítá nesprávné právní posouzení otázky městským soudem, která nebyla ani nemohla být v řízení o dřívější kasační stížnosti řešena, a nedodržení závazného právního názoru vysloveného ve zrušujících rozsudcích. Kasační stížnost je tedy přípustná. [21] Nejvyšší správní soud přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, vázán svým předchozím zrušujícím rozsudkem. Ověřil také, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [22] Kasační stížnost není důvodná. [23] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že v prvním zrušujícím rozsudku konstatoval, že žaloba směřuje nikoliv proti ředitelské důtce, nýbrž proti postupu žalovaných, kteří neodstranili protiprávní stav - udělenou ředitelskou důtku a její evidenci v osobním spisu (odst. [19] rozsudku č. j. 9 As 66/202435). Stejně se vyjádřil též zástupce žalobce na jednání konaném před městským soudem, které předcházelo vydání nyní napadeného rozsudku. Tím je vymezen předmět sporu. [24] Stěžovatel sice namítá, že městský soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, nicméně tato námitka není důvodná. Jak již soud výše zrekapituloval, v prvním zrušujícím rozsudku konstatoval, že předmětem žaloby je postup žalovaných, kteří neodstranili ředitelskou důtku. Důvodem zrušení v pořadí prvního usnesení městského soudu byla skutečnost, že se odůvodnění zcela míjelo právě s předmětem žaloby. Ve druhém zrušujícím rozsudku kasační soud vytkl městskému soudu, že žalobu odmítl, ačkoliv ji fakticky věcně projednal. Za této situace nemohlo jít o případ, kdy je skutečně zjevné a nepochybné, že namítané jednání nemohlo být nezákonným zásahem. Městský soud v nyní napadeném rozsudku napravil všechny dříve vytknuté vady svých rozhodnutí, žalobu věcně projednal a zamítl ji. Stěžovatelův nesouhlas s takovým postupem ještě automaticky neznamená, že by městský soud nerespektoval závazný právní názor. [25] Zároveň Nejvyšší správní soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatele, dle kterého se měl městský soud znovu zaměřit především na udělení ředitelské důtky. Už vůbec pak z napadeného rozsudku nelze dovodit, že důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že ředitelská důtka nezasahuje do veřejných subjektivních práv žáka. K prvnímu závěru kasační soud uvádí, že sice městský soud zopakoval závěry rozsudku č. j. 8 As 80/201930, dle kterých skutečně důtka ředitele školy nezasahuje do veřejných subjektivních práv. Učinil tak ovšem pouze okrajově. Nelze dospět k závěru, jak tvrdí stěžovatel, že primárním předmětem přezkumu napadeného rozsudku byla samotná důtka. Městský soud zamítl žalobu proto, že neshledal postup žalovaných po udělení ředitelské důtky nezákonným. Zároveň vymezil kompetence žalovaných na úseku školského zákona a shledal, že jim zákonodárce neumožnil přezkoumávat důvody udělení důtky či ji rušit. Důvodem zamítnutí žaloby tedy nebyla otázka, zda ředitelská důtka (ne)zasahuje do práv stěžovatele. [26] Kasační soud nepřisvědčil též námitce nedostatečného přezkumu postupu žalovaných. Městský soud se zabýval otázkou, zda žalovaní nezasáhli do stěžovatelových práv tím, že neodstranili udělenou důtku ředitele školy, jak se po nich stěžovatel domáhal. Jelikož dospěl k závěru, že ani jeden z nich nemá k takovému postupu pravomoc, přičemž posoudil jejich postup včetně toho, zda se zabývali podáními stěžovatele, dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Dle městského soudu totiž ani jeden ze žalovaných nepostupoval nezákonně a zároveň se nejednalo o zásah, který by byl zaměřen přímo proti stěžovatelovi nebo by v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (§ 82 s. ř. s.). Posouzení provedené městským soudem je přezkoumatelné a z odůvodnění jako celku je zřejmé, jakými úvahami se městský soud při rozhodování řídil (ke konkrétnímu obsahu pojmu nepřezkoumatelnosti srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, nebo ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008136, č. 1795/2009 Sb. NSS, nověji srov. rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2026, č. j. 9 Ads 30/202623). [27] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku, že městský soud zúžil předmět žaloby. Městský soud neshledal zásah žalovaných do práv stěžovatele, když dovodil, že žalovaní nejsou oprávnění posuzovat důvody udělení důtky ani ji odstranit z osobního spisu stěžovatele. Zabýval se tak pouze tím, co bylo předmětem žaloby a jak v ní byl zásah vymezen, jak byl zavázán právním názorem uvedeným ve zrušujících rozsudcích, a sice postupem žalovaných po udělení ředitelské důtky a tím, zda byli žalovaní oprávnění odstranit namítaný protiprávní stav spočívající v udělení a evidování ředitelské důtky. Předmětem nyní projednávané věci pak nebyl postup základní školy a právo na "fair" proces předcházející udělení důtky, ani právo na informace o výsledcích vzdělávání a právo vyjádřit se ke všem rozhodnutím vztahujícím se k podstatným záležitostem vzdělávání. [28] Nejvyšší správní soud k tvrzenému zásahu žalovaných stran neodstranění protiprávního stavu spočívajícího v neoprávněném udělení ředitelské důtky a jejím evidování ve shodě s městským soudem shledal, že ze školského zákona neplyne oprávnění inspekce přezkoumávat důvody udělení ředitelské důtky. [29] Inspekce podle § 174 odst. 1 školského zákona zpracovává koncepční záměry inspekční činnosti a systémy hodnocení vzdělávací soustavy. V souvislosti s výkonem inspekční činnosti se inspekce s předchozím souhlasem ministerstva může podílet na zajišťování úkolů souvisejících s naplňováním mezinárodních smluv, s rozvojem mezinárodních styků a mezinárodní spolupráce, jakož i úkolů, které vyplývají pro Českou republiku z členství v mezinárodních organizacích. [30] Podle § 174 odst. 2 školského zákona inspekce v rámci inspekční činnosti a) získává a analyzuje informace o vzdělávání dětí, žáků a studentů, o činnosti škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku, sleduje a hodnotí efektivnost vzdělávací soustavy, b) zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů a akreditovaných vzdělávacích programů a dále podmínky a průběh poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, c) zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem, d) vykonává kontrolu dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb, e) vykonává veřejnosprávní kontrolu využívání finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 160 až 163. [31] Zároveň podle § 174 odst. 6 školského zákona [i]nspekční činnost se dále provádí na základě podnětů, stížností a petic, které svým obsahem spadají do působnosti inspekce podle odstavce 2 písm. b) až e). V případě inspekční činnosti konané na základě stížnosti prošetřuje inspekce jednotlivá tvrzení uvedená ve stížnosti a výsledek šetření předává zřizovateli k dalšímu řízení. Zřizovatel informuje inspekci o vyřízení stížnosti a o případných opatřeních přijatých k nápravě. [32] Ze školského zákona inspekci nesvědčí pravomoc ke zrušení či odstranění důtky ředitele školy, ani k přezkumu důvodů jejího udělení. [33] Inspekce provedla šetření na základní škole, a to na základě podnětu stěžovatele (resp. jeho zákonného zástupce), a o výsledcích jej informovala dne 11. 11. 2022 přípisem č. j. ČŠIK611/22K. V něm uvedla, že školní řád je totožný s předchozím školním řádem, přičemž nový byl zveřejněn na webových stránkách školy a s jeho obsahem byli seznámeni žáci i jejich zákonní zástupci. K postupu výchovné komise konstatovala, že se jedná o poradní orgán ředitele školy. Jednání výchovné komise byli vedle jejich členů přítomni též stěžovatel a oba jeho zákonní zástupci. Dále inspekce zrekapitulovala obě vytýkaná jednání a doplnila, že se k nim stěžovatel přiznal. Výchovná komise navrhla řediteli uložení ředitelské důtky pro opakované porušení povinností stanovených školním řádem, v zápise z jednání komise jsou uvedena konkrétní ustanovení školního řádu, kterým komise návrh odůvodnila. Inspekce proto vyhodnotila tuto námitku jako nedůvodnou. Ve vztahu k porušení práva stěžovatele ze strany pedagogů, kteří jej měli donutit k přiznání, inspekce neshledala, že by k takovému jednání došlo. [34] Následně dne 19. 12. 2022 inspekce zaslala stěžovateli v reakci na jeho doplnění stížnosti přípis č. j. ČŠIK747/22K. Prostřednictvím něj stěžovatele informovala o změně výsledků šetření stížnosti. Stran nátlaku ze strany pedagogů přehodnotila předchozí zjištění tak, že nemůže hodnověrně zjistit průběh jednání pedagogů s žáky, a proto tuto námitku hodnotí jako neprokazatelnou. Ve vztahu k platnosti školního řádu nově konstatovala, že školní řád nebyl platný, jelikož nebyl schválený školskou radou, k tomu došlo až dne 3. 11. 2022. Základní škola proto pochybila, pokud s novým školním řádem od začátku školního roku nakládala jako s platným. Inspekce proto tuto námitku shledala důvodnou. Stejné závěry inspekce uvedla v přípise, kterým reagovala na nesouhlas stěžovatele s prošetřením stížnosti, ze dne 19. 12. 2022, č. j. ČŠIK746/22K. V něm inspekce zdůraznila, že nový školní řád neobsahuje v rozhodných bodech žádnou změnu oproti předchozímu školnímu řádu. V reakci na další podání stěžovatele inspekce v přípise ze dne 13. 1. 2023, č. j. ČSIG282/23G21, zopakovala závěry předchozích zjištění a akcentovala skutečnost, že není oprávněna měnit rozhodnutí ředitele školy ve vztahu k uložení ředitelské důtky nebo mu dávat závazné pokyny pro takové rozhodnutí. Výchovné opatření dle inspekce mělo oporu ve školním řádu, přičemž otázka jeho přísnosti je v kompetenci základní školy. [35] Nejvyšší správní soud shrnuje, že inspekce postupovala v souladu se školským zákonem, když stěžovatelovu stížnost prošetřila a výsledky šetření oznámila zřizovateli a zaslala stěžovateli i základní škole, jak vyplývá z obsahu správního spisu. Zároveň inspekce skutečně nedisponuje pravomocí zasahovat do důvodů udělení důtky ředitele školy, ani již udělenou důtku zrušit či ji vymazat z osobního spisu. [36] Ministerstvo se podáním stěžovatele, kterým brojil proti nečinnosti inspekce, zabývalo a reagovalo na něj přípisem ze dne 19. 4. 2024, č. j. MSMT6432/20242. Ministerstvo v něm uvedlo, že provedlo šetření, zabývalo se postupem inspekce, přičemž shrnulo její zjištění, a neshledalo v postupu inspekce pochybení, respektive že nebyla nečinná. Zároveň ministerstvo doplnilo, že se nezabývalo posouzením důvodnosti udělení ředitelské důtky, jelikož k tomu není ze zákona oprávněno. Takové posouzení přísluší pouze základní škole. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že ani on neshledal, že by ministerstvu vyplývalo ze školského zákona oprávnění posuzovat důvody udělení důtky ředitele školy či ji odstranit (srov. § 7 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a § 169 až § 172 školského zákona). Kasační soud se proto ztotožňuje s posouzením městského soudu, že ani ministerstvo nedisponuje zákonem svěřenou kompetencí k odstranění důtky ředitele školy, natož k přezkumu důvodů jejího udělení. [37] Nejvyšší správní soud dodává, že se nezabýval námitkou vůči postupu základní školy před udělením důtky, neboť jak již bylo několikrát uvedeno, nejedná se o předmět nynějšího řízení. Tím je pouze postup žalovaných, kteří důtku neodstranili. Stejně tak nebyla pro projednávanou věc relevantní otázka (ne)platnosti školního řádu. Ačkoliv inspekce shledala, že nebyl platný, na závěru o nedostatku pravomoci žalovaných odstranit důtku ředitele školy nemá toto zjištění žádný vliv. Kasační soud se nezabýval ani namítanými zásahy do dalších práv stěžovatele, zejména do práva na informace o výsledcích vzdělávání a práva vyjadřovat se ke všem rozhodnutím vztahujícím se k podstatným záležitostem vzdělávání. Stěžovatel totiž tímto v řízení před městským soudem neargumentoval. Jedná se tedy o nově uplatněné kasační důvody, které jsou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. [38] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že žalovaní nedisponují zákonným oprávněním odstranit stěžovatelem tvrzený protiprávní stav spočívající v udělení důtky ředitele školy, ani přezkoumat důvody jejího udělení. Jejich postup při vyřizování stěžovatelových podání byl taktéž v souladu se zákonem. Městský soud proto žalobu správně zamítl. [39] Pouze nad rámec výše uvedeného kasační soud odkazuje ve vztahu k dotčení veřejných subjektivních práv žáka na již citovaný rozsudek č. j. 8 As 80/201930, dle kterého nemá důtka ředitele školy žádné právní důsledky související s poskytováním vzdělávání či školských služeb danému žákovi (srov. též odbornou literaturu uvedenou v posledně citovaném rozsudku). IV. Závěr a náklady řízení [40] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. [41] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným žádné náklady nad rámec jejich běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. října 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/9-AS-76/2026-31)