# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 9 As 50/2011

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 9 As 50/2011
- Číslo jednací: 9 As 50/2011-68
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2011:9.As.50.2011.68
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 5. 2011
- Datum zveřejnění: 27. 8. 2026
- Klíčová slova: Životní prostředí - odpady

## Výrok

Kasační stížnosti   s e   odkladný účinek   n e p ř i z n á v á .

## Odůvodnění

Žalobkyně (dále jen "stěžovatelka") včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), kterým byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2010, č. j. KUJI 11333/2010 OZP 270/2010 Be. Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o přiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost nemá podle ustanovení § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

Prvotní podmínkou pro přiznání odkladného účinku je dle ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. věrohodné tvrzení stěžovatele, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, a to např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003  59, dostupném na www.nssoud.cz: "Nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§ 73 odst. 2 s. ř. s.], musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit". Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení § 73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.

V projednávané věci však stěžovatelka v návrhu neuvedla žádné skutečnosti, které by možnost vzniku nenahraditelné újmy osvědčovaly. Nekonkretizovala, v čem by měla v jejím případě nenahraditelná újma spočívat, a omezila se toliko na obecné tvrzení, že odkladný účinek by měl být přiznán s ohledem na výši uložené sankce. Svou obavu z hrozící nenapravitelné újmy pak stěžovatelka nedoložila a nepodepřela ani žádnými konkrétními a přesvědčivými argumenty. Právě vzhledem k tomu, že kasační stížnost není odkladným účinkem vybavena ex lege a Nejvyšší správní soud jej může přiznat pouze na návrh a ve výjimečných případech, je nutno, aby žádost o přiznání odkladného účinku byla řádně odůvodněna. Má-li být tato žádost úspěšná, musí stěžovatel vždy zcela individualizovaně svými dostatečně věrohodnými a přesvědčivými tvrzeními obsahově naplnit právní pojem nenahraditelné újmy. Přitom důvody možného vzniku takové újmy jsou vždy závislé na skutkových okolnostech posuzovaného případu a v těchto intencích je soud povinen je posuzovat. Tomuto požadavku však stěžovatelka ve svém návrhu nedostála.

Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka neosvědčila ve smyslu § 73 s. ř. s., ve spojení s § 107 s. ř. s., skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/9-AS-50/2011-68)