# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 9 As 159/2014 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 9 As 159/2014 - Číslo jednací: 9 As 159/2014-8 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2014:9.As.159.2014.8 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 6. 2014 - Datum zveřejnění: 28. 8. 2026 - Klíčová slova: Procesní ## Výrok I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění [1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") se žalobce (dále jen "stěžovatel") domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen "úřad práce") ze dne 19. 7. 2013, č. j. MPSV-UP/4150600/13/HMN, jímž úřad práce stěžovateli nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci - jednorázového výdaje. [2] Podáním ze dne 2. 1. 2014 se stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení zásilky krajského soudu, jejímž obsahem bylo poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení a vyjádření žalovaného k žalobě, a kterou si stěžovatel nevyzvedl u poskytovatele poštovních služeb, tudíž byla vrácena soudu. Současně nedal souhlas v zahájeném řízení k ničemu, a to oprávněně bez odůvodnění, a namítl strannost všech soudců krajského soudu. O námitce podjatosti bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 17. 1. 2014, č. j. Nao 11/2014 - 22, tak, že soudkyně určená k projednání věci podle rozvrhu práce není vyloučena. [3] Usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 30, uložil krajský soud stěžovateli, aby odstranil vady podání ze dne 2. 1. 2014 a uvedl toto podání do souladu s platnou právní úpravou. Proti tomuto usnesení, které bylo vydáno asistentkou soudce JUDr. T. P., podal stěžovatel dne 24. 3. 2014 námitky podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vyšších soudních úřednících"). [4] Krajský soud usnesením předsedkyně senátu ze dne 27. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 36, vyzval stěžovatele, aby odstranil vady podání (námitek) ze dne 24. 3. 2014 tak, aby obsahovalo všechny zákonné náležitosti námitky podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících. Na tuto výzvu stěžovatel nijak nereagoval. [5] Krajský soud proto napadeným usnesením podání ze dne 24. 3. 2014 odmítl, protože nebyly odstraněny vady tohoto podání. [6] Stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím jeho podání a proti usnesení krajského soudu podal kasační stížnost. V ní zejména vytýkal soudu, že usnesení není řádně a přesvědčivě odůvodněno, ani výrok není dostatečně určitý, přičemž poukazoval i na předchozí nesprávný postup soudu. [7] Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), "kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení." [8] Přestože stěžovatel napadá usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 40, pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti je nutno uvést, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí podání, kterým stěžovatel vznášel námitky podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících proti výzvě krajského soudu ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 30. Nejvyšší správní soud přitom v usnesení ze dne 8. 2. 2012, č. j. 1 As 13/2012 - 12, dospěl k právnímu závěru, že "výzva k opravě, resp. k odstranění vad podání, vydaná podle § 37 odst. 5 s. ř. s. je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná." [9] Podstatou sporu je tedy to, že stěžovatel fakticky brojí proti výzvě krajského soudu, proti níž kasační stížnost není s ohledem na výše uvedené přípustná. Přípustnost kasační stížnosti je přitom nutné posuzovat právě ve vztahu k tomuto původnímu rozhodnutí krajského soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. 4 As 90/2014 - 11). [10] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k názoru, že je na místě kasační stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu odmítnout, neboť je nepřípustná podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od judikatury citované v bodech [8] a [9] tohoto usnesení, přičemž argumentaci stěžovatele nepřisvědčil. Dále se již nezabýval odstraňováním nedostatků podmínek řízení, a tedy nerozhodoval o žádosti o ustanovení zástupce, neboť při odmítnutí kasační stížnosti je odstraňování nedostatků podmínek řízení nadbytečné (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48). [11] Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá i přezkumu všech aktů krajského soudu, které předchází těm napadeným. Takový požadavek je však naprosto neurčitý, není z něj zřejmé, jakého výsledku se snaží stěžovatel dosáhnout, a tedy ani tento požadavek zdejšímu soudu nebrání rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. [12] Skutečnost, že v napadeném usnesení byl stěžovatel nesprávně poučen o přípustnosti kasační stížnosti, na závěrech Nejvyššího správního soudu o nutnosti odmítnutí kasační stížnosti ničeho nemění - srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36. [13] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, a to podle ustanovení § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/9-AS-159/2014-8)