# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 9 As 152/2018 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 9 As 152/2018 - Číslo jednací: 9 As 152/2018-84 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2018:9.As.152.2018.84 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 7. 6. 2018 - Datum zveřejnění: 29. 8. 2026 - Klíčová slova: Stavební zákon ## Výrok I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se odmítá. II. Každému z navrhovatelů a) až i) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce navrhovatelů a) až i), JUDr. Miloše Tuháčka, advokáta se sídlem Převrátilská 330/15, Tábor. III. Navrhovateli f) se vrací přeplatky na zaplacených soudních poplatcích v celkové výši 6 000 Kč, které mu budou vyplaceny z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho zástupce JUDr. Miloše Tuháčka, advokáta se sídlem Převrátilská 330/15, Tábor. ## Odůvodnění [1] Podanou kasační stížností se navrhovatelé (dále jen "stěžovatelé") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), kterým byl podle § 101d odst. 2, věty druhé, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), zamítnut návrh na zrušení shora označené části opatření obecné povahy. [2] Stěžovatelé současně s kasační stížností podali návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatelé d) až ch) shledávají hrozící újmu v zásahu do jejich vlastnického práva, jenž spočívá ve snížení tržní ceny jejich nemovitých věcí, a práva na ochranu zdraví a příznivého životního prostředí, a to v důsledku zvýšení prašnosti, hluku a vibrací. Přiznáním odkladného účinku by odpůrce nebyl nikterak omezen. Návrh je rovněž v souladu s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny, majetku, zdraví a příznivého životního prostředí. Nenahraditelnou újmou odůvodňující přiznání odkladného účinku, je i újma, která hrozí pouze nepřímo (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 1940, sp. zn. 4871/38, Boh. A 481/1940). Odkladný účinek by se měl týkat rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí odpůrce. [3] Odpůrce s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí, neboť by se musel týkat opatření obecné povahy v celém rozsahu, nikoli pouze napadené části; navrhovatelé totiž žádají o přiznání odkladného účinku ve vztahu k rozhodnutí odpůrce, tj. usnesení zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014, č. j. 396/2014/ZK-14.1. Přiznání odkladného účinku by tak mělo negativní dopad na rozvoj území celého kraje. Stěžovatelům nebyla upřena možnost se k záměru D26/2 Jižní tangenta - II. etapa kvalifikovaně vyjádřit. Záměr byl vymezen a zpřesněn v územních plánech obcí Vidov, Plav, Heřmaň, Nová Ves a Roudné, proti nimž stěžovatelé [s výjimkou stěžovatele a)] nic nenamítali, a to i přesto, že např. územní plán obce Roudné počítá s podstatně invazivnějším zásahem do práv stěžovatelů d) a e) než napadený záměr. Stěžovatelé se nebránili ani v územním řízení o umístění mimoúrovňové křižovatky v obci Roudné, kterou je řešeno napojení záměru na dálnici D3; územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 7. 2010. [4] Ohledně zásahu do práv stěžovatelů odpůrce uvedl, že záměr je částí významné plánované dopravní infrastruktury a bylo k němu dne 14. 10. 2016 vydáno souhlasné závazné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí. Právo na ochranu životního prostředí a zdraví je nutné posoudit v širším kontextu, tedy též ve vztahu k ostatním obcím a občanům. Posouzení hluku a emisí, bezpečnosti na komunikacích, dopravní dostupnosti či plynulosti dopravy je totiž nutné vztáhnout k celému dotčenému území. Ve zbytku se odkázal na vyjádření k žalobě. [5] Před posouzením důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se soud zabýval otázkou jeho přípustnosti a dospěl k závěru, že s ohledem na předmět řízení před kasačním soudem není přípustný. [6] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se zde užije přiměřeně. [7] K přiznání odkladného účinku v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a až 101d s. ř. s. a v navazujícím řízení o kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015 182. V řízení před krajským soudem nelze odkladný účinek návrhu přiznat, neboť pro to chybí zákonný podklad (odstavec [44] citovaného usnesení rozšířeného senátu; shodně již dřívější judikatura např. usnesení NSS ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Ao 4/2010 20 a ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 3/2013 46). V navazujícím kasačním řízení lze přiznat odkladný účinek pouze za předpokladu, že rozsudkem krajského soudu bylo zrušeno opatření obecné povahy nebo jeho část. Tehdy lze totiž po dobu řízení o kasační stížnosti zamezit důsledkům rozhodnutí krajského soudu. Oproti tomu při zamítnutí návrhu krajským soudem není přiznání odkladného účinku z povahy věci možné, neboť případný odkladný účinek přiznaný kasační stížnosti může působit jen vůči rozhodnutí krajského soudu (srov. odstavec [52] citovaného usnesení rozšířeného senátu a usnesení NSS ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 3/2013 46). Právě o posléze uvedený případ se v posuzované věci jedná, neboť rozsudkem krajského soudu byl zamítnut návrh navrhovatelů na zrušení shora označené části opatření obecné povahy. [8] Pro úplnost soud dodává, že předmětem soudního přezkumu je shora označená část opatření obecné povahy, nikoli rozhodnutí zastupitelstva Jihočeského kraje o vydání tohoto opatření podle § 36 odst. 4, ve spojení s § 42 odst. 4, věty první, zákona č. 183/2006, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Usnesení zastupitelstva kraje je totiž jen jedním z předpokladů účinnosti opatření obecné povahy. [9] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odmítl. Tímto usnesením soud nepředjímá meritorní posouzení případu a rozhodnutí ve věci samé. [10] O vrácení zaplaceného soudního poplatku v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3, věty třetí, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), neboť návrh byl před prvním jednáním odmítnut. Každému z navrhovatelů a) až i) se tak vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. [11] O vrácení přeplatků na zaplacených soudních poplatcích bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 1, věty druhé, zákona o soudních poplatcích. Navrhovatel f) byl usnesením kasačního soudu ze dne 10. 5. 2018, č. j. 9 As 152/2018 36 vyzván k zaplacení soudních poplatků v souvislosti s podáním kasační stížnosti a rozhodnutím soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti v celkové výši 6 000 Kč. Přípisem ze dne 28. 5. 2018 navrhovatel f) požádal o vrácení přeplatků na zaplacených soudních poplatcích v částce 6 000 Kč, neboť soudní poplatky zaplatil dvakrát. Soud z výpisu z účtu Nejvyššího správního soudu ověřil, že navrhovatelem f) byla pro splnění totožných poplatkových povinností zaplacena částka 12 000 Kč, proto rozhodl o vrácení přeplatku. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. června 2018 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/9-AS-152/2018-84)