# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 9 Afs 32/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 9 Afs 32/2026
- Číslo jednací: 9 Afs 32/2026-27
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:9.Afs.32.2026.27
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 8. 10. 2026
- Datum zveřejnění: 8. 10. 2026
- Klíčová slova: Dotace, rozpočtová pravidla

## Výrok

I.  Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č. j. 9 A 56/2022139, se zrušuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.

IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.

## Odůvodnění

I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova na místní akční skupinu NAD ORLICÍ, o. p. s. (dále jen "MAS") dne 3. 7. 2017. Projekt byl označen jako "Oprava zpevněné plochy v provozovně firmy UNIMONT a modernizace technologie". Projekt sestával ze tří zakázek, mimo jiné zakázky "Oprava zpevněné plochy" (dále též "zakázka č. 3"), která spočívala v opravě zpevněné plochy v areálu žalobkyně provedené výměnou původních nevyhovujících silničních betonových panelů za moderní betonovou zámkovou dlažbu (zámkovou dlažbu typu BEST BEATON).
[2] Žalobkyně dne 19. 4. 2018 uzavřela s poskytovatelem dotace Státním zemědělským intervenčním fondem (dále jen "SZIF") Dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova (dále jen "Dohoda") na poskytnutí dotace k realizaci projektu mimo jiné za podmínek Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 až 2020 (dále jen "Pravidla").
[3] Na základě kontroly SZIF neuznal výdaje vynaložené na realizaci zakázky č. 3 (faktura č. 20181092) jako způsobilé k proplacení ve smyslu Pravidel, neboť nebyly zaúčtovány jako investiční výdaje. SZIF totiž zjistil, že žalobkyně náklad dle faktury č. 20181092 zaúčtovala jako opravu na účtu 511 200 (protokol o kontrole ze dne 4. 2. 2019, č. 0100047374, č. j. SZIF/2019/0162418). Žalobkyně nevyhověla opatření k nápravě vydané SZIF téhož dne (opatření SZIF ze dne 4. 2. 2019, č. j. SZIF/2019/0113844), aby daný výdaj zaúčtovala jako investici.
[4] Žalobkyně se nejprve u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení oznámení ze dne 11. 4. 2019, kterým jí SZIF k žádosti o platbu sdělil, že po ověření způsobilosti výdajů a ověření splnění podmínek pro proplacení finančních prostředků činí výše dotace na projekt "Oprava zpevněné plochy v provozovně firmy UNIMONT a modernizace technologie" 0 Kč. Městský soud podanou žalobu rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 A 101/201945, zamítl. Nejvyšší správní soud nicméně na základě následně podané kasační stížnosti žalobkyně předchozí rozsudek městského soudu zrušil a původní žalobu odmítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 6 Afs 249/201925. Shledal, že v případě napadeného oznámení SZIF ze dne 11. 4. 2019 nešlo o rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Kasační soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla iniciovat zahájení sporného řízení dle § 169 ve spojení s § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
[5] Žalobkyně tedy podala dne 26. 4. 2021 návrh na zahájení sporného řízení, v němž žalovaný v záhlaví nadepsaným rozhodnutím zamítl návrh žalobkyně na vydání rozhodnutí, podle něhož měl být SZIF povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 620 750 Kč (rovnající se celkové výši přiznané dotace) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 4. 2019 do zaplacení a s náklady sporného řízení. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla žalobou, kterou městský soud rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, č. j. 9 A 56/202263 (dále jen "první rozsudek"), zamítl. První rozsudek však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2025, č. j. 9 Afs 117/202441 (dále jen "zrušující rozsudek"), zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku shrnul podstatu předchozího řízení, nejprve podstatu sporu v řízení před městským soudem vedeném pod sp. zn. 11 A 101/2019. Realizace zakázky č. 3 spočívala ve výměně původních betonových silničních panelů za novou betonovou dlažbu. Řešila se však sporná otázka, zda se jedná o opravu či technické zhodnocení majetku ve smyslu daňových předpisů, a zda lze výdaje vynaložené na realizaci této zakázky klasifikovat jako nezpůsobilé k proplacení ve smyslu Pravidel či nikoli. SZIF argumentoval tím, že jde o technické zhodnocení, což měla žalobkyně účtovat jako investiční výdaj (tj. dlouhodobý majetek - investice), jak požadují Pravidla. Tak neučinila a zaúčtovala výdaje na účtu 511 200 jako opravy.
[7] Dle kasačního soudu pochybnost, zda realizací stavební úpravy došlo k technickému zhodnocení či pouze opravě stavby, odstranil žalovaný v řízení ve sporu z veřejnoprávní smlouvy, který k posouzení sporné otázky ustanovil znalce. Ze znaleckého posudku ze dne 15. 11. 2021, č. 2522/21/2021 (dále jen "znalecký posudek"), vyvstal závěr, že nově vybudovaná zpevněná plocha dle předložené dokumentace má podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o účetnictví"), a dle Účtové osnovy charakter opravy, nikoliv investice, a tudíž výdaj na tuto akci byl správně zaúčtován na účet 511 200 jako oprava. Provedená nová dlažba nevykazuje lepší stavebně technické parametry než původní kryt ze silničních panelů.
[8] Nejvyšší správní soud vytkl městskému soudu, že nezohlednil výše shrnuté závěry žalovaného vyplývající ze sporu z veřejnoprávní smlouvy, když dospěl k závěru, že došlo k technickému zhodnocení stavby. Městský soud také neodpověděl na žalobní námitky týkající se odlišného výkladu pojmu "investiční výdaj" a otázky, zda oprava může být stavbou ve smyslu Pravidel, a tudíž i způsobilým výdajem. V tomto smyslu měl zdejší soud první rozsudek za nepřezkoumatelný, proto jej zrušil. Kasační soud mimo to nepřisvědčil kasační argumentaci žalobkyně týkající se jejího legitimního očekávání.
[9] Žalobkyně v navazujícím řízení před městským soudem setrvala na svých závěrech o legitimním očekávání a tom, že ač se z hlediska účetního jednalo o opravu, z hlediska Dohody a Pravidel se jednalo o investiční výdaj, který měl být proplacen. Stavební oprava naplňovala definici stavby a i podmínky pro to, aby mohla být dle Pravidel způsobilým investičním výdajem coby stavební obnova. Žalovaný rovněž odkázal na napadené rozhodnutí a dosavadní podání v soudním řízení a navrhl žalobu zamítnout. Městský soud výše nadepsaným rozsudkem žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[10] Městský soud v nyní napadeném rozsudku nejprve shrnul dosavadní vývoj věci, připomněl podstatu veřejnoprávních smluv a poskytování dotací ze státního rozpočtu či unijních fondů, které je de facto dobrou vůlí státu, která je vyvážena přísnými podmínkami zavazujícími příjemce. Poté přistoupil k opětovnému posouzení žaloby. Konstatoval, že v případě předmětu zakázky č. 3 se jedná o opravu, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Výdaj na tuto akci měl a byl zaúčtován na účet 511 200 jako oprava. Dále se zabýval tím, zda oprava může být stavbou ve smyslu Pravidel, a tudíž i způsobilým výdajem. Městský soud dospěl k závěru, že realizace nové zpevněné a manipulační plochy je stavbou (stavebním dílem vzniklým stavební technologií) ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se tedy o stavbu, která je hmotným majetkem dle § 26 odst. 2 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), a tedy i investiční výdaj ve smyslu definice Pravidel v části A Obecné podmínky, kapitola 1 písm. j). Současně městský soud uvedl, že realizaci nové zpevněné plochy považuje za stavební obnovu ve smyslu části A, kapitoly 7, čl. 19 odst. 1 písm. b) bodu e) Pravidel, tedy za způsobilý výdaj. Považoval za nerozhodné, zda zpevněná plocha vykazuje či nevykazuje lepší stavebnětechnické parametry než původní kryt ze silničních panelů. Městský soud uzavřel, že zakázka č. 3 je dle Pravidel investičním výdajem (tj. stavbou, která je hmotným majetkem), ale také naplňuje definici způsobilého výdaje dle Pravidel (tj. je stavební obnovou). Zbylými žalobními námitkami se městský soud vzhledem k zásadě procesní ekonomie nezabýval a odkázal na první rozsudek a závěry zrušujícího rozsudku, kterými byl vázán.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[11] Žalovaný (dále jen "stěžovatel") napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[12] Stěžovatel nesouhlasí s výkladem pojmu hmotného majetku dle § 26 ZDP provedeným městským soudem. Dle stěžovatele pojem "investiční výdaj" dle části A, kapitoly 1 písm. j) Pravidel míří na klasifikaci výdaje z hlediska daňového režimu dlouhodobého majetku (pořízení majetku/vytvoření majetku/technické zhodnocení apod.). Stěžovatel má za to, že městský soud bez dalšího dovodil, že zakázka č. 3 je stavbou, tedy i hmotným majetkem dle § 26 odst. 2 písm. c) ZDP, tedy i investičním výdajem dle Pravidel. Dle stěžovatele však výklad, že se práce týkaly stavby nebo že jejich výsledkem byla stavba dle stavebního zákona, není udržitelný. V praxi by tak bylo možné považovat za investiční výdaj téměř jakýkoli stavební zásah (včetně oprav), neboť téměř jakoukoli stavební činnost lze podřadit pod širokou definici stavby dle stavebního práva.
[13] Ustanovení § 26 ZDP definuje, co je "hmotný majetek" pro účely tohoto zákona (a to mj. stavby), avšak z toho neplyne, že každý výdaj vynaložený na stavbu je automaticky "výdajem splňujícím podmínky pro klasifikaci hmotného majetku". Stěžovatel vysvětlil, že se daňová klasifikace vztahuje k tomu, zda výdaj vede k pořízení/vytvoření/technickému zhodnocení dlouhodobého majetku, resp. zda se promítá do vstupní ceny a režimu odpisování. Oproti tomu opravy jsou v účetním i daňovém hledisku běžným nákladem. V případě zakázky č. 3 se nepochybně jednalo o opravu, tedy udržovací práce, nikoliv o modernizaci provozovny. Nemůže se tedy jednat o technické zhodnocení, které se dle § 26 ZDP oceňuje jako hmotný majetek.  Oprava stavby nikdy nebude pro účely daně z příjmů klasifikována jako hmotný majetek, protože oprava nevede ke vzniku nového majetku, neprodlužuje životnost nad původní stav ani nemění technické parametry.
[14]   Městský soud nevysvětlil, zda šlo o pořízení nové stavby (nového aktiva), nebo o technické zhodnocení existující stavby (jiný majetek dle § 26 odst. 3 písm. a) ZDP), nebo o jiný režim identifikovaný ve zmíněném zákoně. Když městský soud závěr o technickém zhodnocení odmítá, jeho výklad se ocitá bez racionálního a zákonného podkladu. Pokud byly výdaje na zakázku č. 3 správně účtovány jako oprava, ale měly by být hmotným majetkem dle § 26 ZDP, tento závěr by byl v rozporu s § 1 zákona o účetnictví.
[15] Stěžovatel dále upozornil na odst. [40] zrušujícího rozsudku, dle kterého si měla být žalobkyně vědoma nemožnosti klasifikace opravy coby hmotného majetku pro účely odepisování ve smyslu § 26 ZDP. Městský soud proto rozhodl v rozporu se závazným právním názorem zrušujícího rozsudku.
[16] Další kasační námitka míří do vnitřní rozpornosti napadeného rozsudku. Tu stěžovatel shledává v tom, že městský soud na jednu stranu v bodě 102. napadeného rozsudku tvrdí, že šlo o opravu, nikoliv investici, na druhou stranu v bodech 107. až 108. napadeného rozsudku uzavírá, že jde o investiční výdaj dle Pravidel.
[17] Stěžovatel závěrem upozornil na problematický výklad městského soudu z hlediska daňového práva. Hmotný majetek je dle § 26 ZDP aktivum a na tento majetek navazuje režim odpisování. Oproti tomu "oprava" je výdaj (náklad) na udržení či uvedení existujícího majetku do provozuschopného stavu, nemůže se proměnit ve hmotný majetek. Pokud by se výdaje na zakázku č. 3 měly dostat do investičního/odpisového režimu, musel by městský soud identifikovat, že jde o pořízení nového majetku nebo o technické zhodnocení, což neučinil.
[18] Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti úvodem shrnula dosavadní vývoj věci. Dle ní podstata nyní posuzované věci nemá přesah do daňových předpisů. Ustanovení § 26 ZDP, na které odkazují Pravidla, je vykládáno pro účely posouzení pojmu "investiční výdaj", nikoliv pro účely správní a daňové praxe. Žalobkyně se plně ztotožnila se závěrem městského soudu a má tedy za to, že výdaje na zakázku č. 3 jsou způsobilým investičním výdajem ve smyslu Pravidel, ačkoliv se jednalo o opravu. Postačilo, že dle Pravidel investiční výdaj odpovídá některé z kategorií hmotného majetku, které jsou uvedeny v § 26 odst. 2 ZDP. Zakázka č. 3 je stavbou, neboť je výsledkem záměrné lidské činnosti vyžadující určitou míru stavebně technických znalostí a dovedností.
[19] Z Pravidel nevyplývá, že by existovala podmínka zaúčtovat výdaje na investiční účet či povinnost tyto výdaje odepisovat. Ani skutečnost, že ustanovení § 26 ZDP je uvozeno jako "odpisy" hmotného majetku, dle žalobkyně ve vztahu k Pravidlům nic neznamená. Dále se žalobkyně vyjádřila tak, že zakázka č. 3 nepochybně naplňuje pojem "stavební obnovy" ve smyslu Pravidel, je tedy způsobilým výdajem. Žalobkyně je toho názoru, že Pravidla neporušila a veškeré podmínky dotace dodržela a problém je pouze v nepodloženém požadavku na zaúčtování dotace jako investice. Žalobkyně dále upozornila na požadavek na srozumitelnost dotačních pravidel a pravidlo, že nesrozumitelnost či vnitřní rozpornost pravidel nesmí jít k tíži žadatele o dotaci. Uzavřela, že pokud by městský soud žalobě nevyhověl, rozhodl by v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu v odst. [35] napadeného rozsudku, dle kterého měl odpovědět na žalobní námitku, zda oprava může být stavbou ve smyslu Pravidel, a tudíž i způsobilým výdajem.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[20] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná jeho pověřený zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání (§ 102 a násl. s. ř. s.).
[21] Vzhledem k tomu, že se jedná o opakovanou kasační stížnost, zabýval se Nejvyšší správní soud její přípustností s ohledem na § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je opakovaná kasační stížnost přípustná, pouze pokud je podána z důvodu tvrzeného nedodržení závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu. Dle judikatury je opakovaná kasační stížnost přípustná také tehdy, jestliže směřuje k právním otázkám, které v řízení o dřívější kasační stížnosti nebyly a nemohly být řešeny (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/200756, č. 1723/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS). V projednávané věci stěžovatel namítá nesprávné právní posouzení otázky městským soudem, která nebyla ani nemohla být v řízení o dřívější kasační stížnosti řešena, a nedodržení závazného právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozsudku. Kasační stížnost je tedy přípustná.
[22] Nejvyšší správní soud přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, vázán svým předchozím zrušujícím rozsudkem. Ověřil také, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[23] Kasační stížnost je důvodná.
[24] Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se zdejší soud nejprve touto námitkou. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu může nepřezkoumatelnost být způsobena buď nedostatkem důvodů, o které je rozhodnutí krajského (městského) soudu opřeno, anebo jeho nesrozumitelností. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost pak přichází v úvahu mimo jiné tehdy, jestliže odůvodnění rozhodnutí je vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu a tuto nesrozumitelnost nelze odstranit výkladem, přihlédnutím k obsahu spisu, k úkonům soudu a podobně (viz rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007107, či ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/201325, odst. [19]). Nepřezkoumatelnost však na druhou stranu není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka řízení o tom, jak měl krajský soud rozhodnout, resp. jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn.
[25] Stěžovatel shledává vnitřní rozpornost napadeného rozsudku v tom, že městský soud v jedné části rozsudku konstatoval, že v případě zakázky č. 3 šlo o opravu, v další části však zaujal názor, že je investičním výdajem, jelikož je stavbou, tedy hmotným majetkem dle § 26 odst. 2 písm. c) ZDP. Dle Nejvyššího správního soudu městský soud srozumitelně vysvětlil, proč má výdaje na zakázku č. 3 za investiční výdaj, přestože se jednalo o opravu. Skutečnost, že stěžovatel tento právní závěr považuje za nesprávný, nezakládá vnitřní rozpornost napadeného rozsudku, nýbrž námitku jeho nezákonnosti, kterou Nejvyšší správní soud posoudí dále. Kasační námitka je tedy nedůvodná.
[26] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k věcnému posouzení otázky výkladu pojmu "investiční výdaj" dle Pravidel provedeného městským soudem.
[27] Podle části C, kapitoly 7, čl. 19 odst. 1 písm. b) bodu e) Pravidel lze dotaci poskytnout pouze na investiční výdaje, jak jsou definovány v kapitole 1 Obecných podmínek Pravidel.
[28] Podle části A "Obecné podmínky", kapitoly 1 písm. j) Pravidel se pro účely těchto Pravidel "investičním výdajem" rozumí výdaj, který musí splňovat podmínky pro klasifikaci hmotného a nehmotného majetku dle § 26 a § 32a) zákona o daních z příjmů. Žadatel/příjemce dotace, který je účetní jednotkou, může využít vlastní klasifikaci hmotného a nehmotného majetku v případě, kdy to umožňuje zákon o účetnictví, a jeho prováděcí vyhlášky. Toto je podmíněno doložením příslušného dokumentu vymezujícího tuto hranici v souladu s platnou legislativou, a to při kontrole na místě. V případě nedoložení tohoto dokumentu bude hmotný a nehmotný majetek klasifikován v souladu se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Za investiční výdaj je dále považován nákup pozemku (zvýrazněno NSS).
[29] Dle § 26 odst. 2 ZDP se hmotným majetkem pro účely tohoto zákona rozumí stavby [písm. c)] a jiný majetek vymezený v odst. 3 tohoto ustanovení [písm. f)]. Podle § 26 odst. 3 písm. a) ZDP se jiným majetkem pro účely tohoto zákona rozumí technické zhodnocení.
[30] Kasační soud stručně připomíná, že městský soud dospěl k závěru, že výdaje na zakázku č. 3, tedy oprava zpevněné plochy v provozovně žalobkyně, jsou investičním výdajem, jelikož zpevněná odstavná a manipulační plocha je stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona. Je tedy dle městského soudu stavbou dle § 26 odst. 2 písm. c) ZDP, a tedy i hmotným majetkem.
[31] Nejvyšší správní soud se však ztotožňuje s výkladem předkládaným stěžovatelem v kasační stížnosti, a to především se závěrem, že při výkladu pojmu "hmotný majetek" nelze odhlížet od smyslu vykládaného ustanovení ZDP. Pravidla pojem "investiční výdaj" výslovně spojují se ZDP. Přestože se nyní projednávaná věc netýká daňového řízení a možných odpisů hmotného majetku, při výkladu pojmu "investiční výdaj" je nutné si položit otázku, zda by takový výdaj bylo možné odepsat jako hmotný majetek dle § 26 ZDP.
[32] Smyslem a účelem odepisování hmotného majetku (viz § 26 odst. 5 a 6 ZDP) je zajistit, že bude odepisován pouze majetek již skutečně pořízený a způsobilý k užívání za účelem dosahovat, udržovat nebo zajišťovat zdanitelný příjem (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 Afs 77/201231, č. 2962/2014 Sb. NSS). Takovým hmotným majetkem může být dle § 26 odst. 2 písm. c) stavba. Důležité je však samotné její pořízení nebo technické zhodnocení hmotného majetku, nikoliv jeho pouhá oprava. Výdaje na technické zhodnocení se uplatňují prostřednictvím odpisů [§ 26 odst. 2 písm. f) ZDP], zatímco výdaje na opravu je možné jednorázově odečíst (§ 24 ZDP) (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2020, č. j. 2 Afs 335/201932, odst. [16]).
[33] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že výdaje na opravu zpevněné plochy nemohly být hmotným majetkem ve smyslu § 26 odst. 2 písm. c) ZDP, jelikož by je nebylo možné odepisovat. Nejednalo se totiž o pořízení nebo vytvoření stavby či její technické zhodnocení. Dále také připomíná, že zrušující rozsudek zavázal městský soud k posouzení, zda může být oprava způsobilým investičním výdajem, tedy stavbou ve smyslu Pravidel, nikoliv pouze ve smyslu stavebního zákona (viz odst. [35] zrušujícího rozsudku). Výklad, který provedl městský soud, byl zjednodušující a, jak je uvedeno výše, nerespektující smysl a účel ustanovení § 26 ZDP, na který výslovně odkazovala Pravidla.
[34] Vzhledem k tomu, že výdaje na opravu zpevněné plochy nesplňují podmínky pro klasifikaci hmotného majetku dle § 26 ZDP, nemohly být investičním výdajem dle části A "Obecné podmínky", kapitoly 1 písm. j) Pravidel, a tedy ani způsobilým výdajem dle části C, kapitoly 7 Pravidel. Napadené rozhodnutí, ve kterém stěžovatel dospěl ke stejnému závěru, na základě kterého aproboval postup SZIF, který žalobkyni poskytl dotaci ve výši 0 Kč, tedy obstojí. Městský soud pochybil, když žalobě žalobkyně vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[35] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
[36] Podle § 110 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud současně se zrušením rozhodnutí krajského (městského) soudu sám rozhodnout o žalobě nebo návrhu, bylyli pro takový postup důvody již v řízení před krajským soudem a ukazujíli dosavadní výsledky řízení, že je možné o věci rozhodnout. Ustanovení upravující rozhodování v řízení před krajským soudem se použijí obdobně.
[37] Tyto podmínky jsou v nyní projednávané věci splněny. Napadený rozsudek byl tímto rozsudkem zrušen. Zároveň Nejvyšší správní soud shledal, že žaloba není důvodná, jelikož závěry stěžovatele v napadeném rozhodnutí byly správné a dostály zákonným požadavkům. Pro tento závěr existovaly důvody již v řízení před městským soudem. Skutkový stav byl rovněž dostatečně zjištěn a není třeba jej doplňovat ani provádět další procesní úkony. Tento postup odpovídá procesní ekonomii soudního řízení, protože po vrácení věci by městský soud při vázanosti právním názorem Nejvyššího správního soudu neměl jinou možnost než žalobu zamítnout. Nejvyšší správní soud nadto dodává, že veškeré žalobní námitky byly tímto vypořádány. Žalobní argumentace týkající se legitimního očekávání byla řešena zrušujícím rozsudkem (odst. [36] a násl.). Výklad pojmu investiční výdaj byl posouzen v tomto rozsudku.
[38] Nejvyšší správní soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 2 s. ř. s. zamítl.
[39] Rozhodneli Nejvyšší správní soud současně o žalobě způsobem podle § 110 odst. 2 s. ř. s., rozhodne podle § 110 odst. 3, věty druhé, s. ř. s. také o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského soudu.
[40] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1, věty první, ve spojení s § 120 s. ř. s. Podle těchto ustanovení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti účastníkovi, který úspěch neměl.
[41] Žalobkyně neměla úspěch v řízení o žalobě ani v řízení o kasační stížnosti; právo na náhradu nákladů řízení jí proto nenáleží. Stěžovatel měl ve věci plný úspěch, náklady řízení mu však nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů za řízení o žalobě ani o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2026
JUDr. Radan Malík
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/9-AFS-32/2026-27)