# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 8 As 47/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 8 As 47/2026
- Číslo jednací: 8 As 47/2026-50
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:8.As.47.2026.50
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 30. 9. 2026
- Klíčová slova: Zájmová a profesní samospráva

## Výrok

Rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce stěžovatele a o povinnosti stěžovatele k náhradě nákladů řízení státu se postupuje rozšířenému senátu.

## Odůvodnění

I.  Vymezení věci

[1] Osmý senát Nejvyššího správního soudu (dále též "NSS") rozsudkem ze dne 3. 9. 2026, č. j. 8 As 47/2026-41, zamítl kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým městský soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Dospěl k závěru, že stěžovatel v první žádosti o osvobození od soudních poplatků neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně svých poměrů a v opakované žádosti neuvedl žádnou změnu poměrů ani jinou skutečnost, kterou objektivně nemohl uplatnit již dříve. Městský soud proto nebyl povinen o opakované žádosti znovu rozhodovat a řízení zastavil v souladu se zákonem.

[2] Na začátku řízení o této kasační stížnosti, po výzvě k zaplacení soudního poplatku, stěžovatel požádal NSS o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. K žádosti již rovnou doložil své majetkové poměry. NSS usnesením ze dne 21. 5. 2026, č. j. 8 As 47/2026-26, stěžovateli částečně vyhověl a přiznal mu osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % a současně jej vyzval k zaplacení zbývající částky 500 Kč. Po zaplacení soudního poplatku v této částce NSS ustanovil stěžovateli usnesením ze dne 29. 5. 2026, č. j. 8 As 47/2026-30, zástupce, který za něj sepsal doplnění kasační stížnosti.

II. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu

[3] Při rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce osmý senát zjistil, že judikatura NSS není jednotná v otázce, jak se částečné osvobození účastníka od soudních poplatků promítá do úhrady odměny a hotových výdajů ustanoveného zástupce a do případného práva státu na náhradu takto vynaložených nákladů. V rozhodovací praxi NSS lze nalézt tři rozdílné přístupy. Jsou proto splněny podmínky § 17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), pro postoupení věci rozšířenému senátu.

[4] Podle prvního přístupu stát ustanovenému zástupci uhradí odměnu a hotové výdaje v plné výši. Jestliže byl částečně osvobozený účastník v řízení neúspěšný, soud mu následně podle § 60 odst. 4 s. ř. s. uloží, aby státu nahradil část takto vynaložených nákladů odpovídající rozsahu, v němž od soudních poplatků osvobozen nebyl.

[5] Podle druhého přístupu se rozsah osvobození od soudních poplatků promítá již do výše samotné povinnosti státu vůči ustanovenému zástupci. Stát mu proto uhradí pouze část odměny a hotových výdajů odpovídající rozsahu přiznaného osvobození a zbývající část je povinen ustanovenému zástupci zaplatit přímo zastoupený účastník, který byl od soudních poplatků osvobozen pouze částečně.

[6] Lze ale nalézt i rozhodnutí, v nichž NSS ustanovenému zástupci přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v plné výši, přestože byl zastoupený účastník od soudních poplatků osvobozen pouze zčásti, avšak rozsah tohoto osvobození již při rozhodování o nákladech nijak nezohlednil.

[7] Rozdílná rozhodovací praxe se tak týká dvou vzájemně souvisejících otázek. První spočívá v tom, zda částečné osvobození účastníka od soudních poplatků omezuje rozsah povinnosti státu uhradit ustanovenému zástupci jeho odměnu a hotové výdaje. Druhá se týká toho, zda v případě, že stát zástupci uhradí jeho nároky v plné výši, musí částečně osvobozený neúspěšný účastník podle § 60 odst. 4 s. ř. s. nahradit státu jejich část odpovídající rozsahu, v němž od soudních poplatků osvobozen nebyl.

[8] Co se týče samotné právní úpravy, podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí hotové výdaje ustanoveného zástupce a odměnu za zastupování stát. Podle § 60 odst. 4 s. ř. s. má stát proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků. Podle § 60 odst. 7 s. ř. s. může soud výjimečně z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že se náhrada nákladů státu zcela nebo zčásti nepřiznává. Podle odst. 9 téhož paragrafu upravuje správu takto vzniklých pohledávek státu daňový řád a vymáhá je celní úřad. Tato pravidla se podle § 120 s. ř. s. přiměřeně uplatní rovněž v řízení o kasační stížnosti.

[9] Soudní řád správní současně v § 64 stanoví, že nestanoví-li jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně části první a třetí občanského soudního řádu. Podle § 138 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), se osvobození od soudních poplatků v rozsahu, v němž bylo přiznáno, vztahuje také na hotové výdaje ustanoveného zástupce a jeho odměnu.

[10] Rozdílné judikatorní přístupy vycházejí právě z odlišného posouzení vzájemného vztahu těchto pravidel. Liší se v tom, zda § 138 odst. 3 o. s. ř. prostřednictvím § 64 s. ř. s. omezuje již povinnost státu vůči ustanovenému zástupci podle § 35 odst. 10 s. ř. s., nebo zda soudní řád správní obsahuje vlastní úpravu, podle níž stát nejprve uhradí ustanovenému zástupci jeho nároky v plné výši a částečné osvobození účastníka se následně projeví pouze ve vztahu mezi státem a neúspěšným účastníkem podle § 60 odst. 4 s. ř. s.

II. A) Plná úhrada ustanovenému zástupci a následná náhrada státu
[11] První přístup představuje z poslední doby rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2026, č. j. 2 As 247/2025-80. Stěžovatel byl v této věci osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 80 % a v řízení o kasační stížnosti nebyl úspěšný. NSS v bodě 41 nejprve přiznal ustanovenému zástupci odměnu, náhradu hotových výdajů a daň z přidané hodnoty, kterou mu v plné výši vyplatil z účtu NSS. Následně v bodě 42 dovodil, že státu podle § 60 odst. 4 ve spojení s § 120 s. ř. s. vzniklo vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu 20 % těchto nákladů, a uložil mu výrokem V. povinnost tuto částku zaplatit státu. Současně připomněl, že v případě nezaplacení bude pohledávku podle § 60 odst. 9 s. ř. s. vymáhat celní úřad.

[12] Stejným způsobem postupoval NSS již dříve v rozsudku ze dne 11. 11. 2021, č. j. 9 As 50/2020-43, bod 26, kde stěžovateli výrokem IV. uložil povinnost nahradit státu 10 % částky vyplacené ustanovenému zástupci. Shodný přístup lze také nalézt např. v rozsudcích ze dne 26. 2. 2025, č. j. 1 As 271/2024-49, body 13 a 14, nebo ze dne 11. 8. 2022, č. j. 8 As 140/2020-60, body 32 a 33.

[13] Podstatou tohoto přístupu je oddělení dvou právních vztahů. Ve vztahu mezi ustanoveným zástupcem a státem se uplatní § 35 odst. 10 s. ř. s. a stát mu hradí odměnu a hotové výdaje v plné výši. Rozsah osvobození účastníka se projeví teprve v následném vztahu mezi státem a neúspěšným účastníkem podle § 60 odst. 4 s. ř. s. Pokud tedy byl částečně osvobozený účastník v samotném řízení neúspěšný, NSS mu samostatným výrokem uloží povinnost zaplatit poměrnou část nákladů řízení v rozsahu, ve kterém nebyl osvobozen.

II. B) Neosvobozenou část hradí účastník přímo ustanovenému zástupci
[14] Druhý přístup vychází zejména z rozsudku NSS ze dne 31. 1. 2011, č. j. 5 As 68/2010-72. Stěžovatelka byla v uvedené věci osvobozena od soudních poplatků ze tří čtvrtin. NSS prostřednictvím § 64 s. ř. s. použil § 138 odst. 3 o. s. ř. a dovodil, že stát hradí hotové výdaje a odměnu ustanoveného advokáta pouze do výše odpovídající rozsahu přiznaného osvobození. Stát proto uhradil tři čtvrtiny odměny. NSS výslovně v závěru odůvodnění uvedl, že "ve zbývající části (nad 2160 Kč do 2880 Kč) bude uvedené výdaje a odměnu platit stěžovatelka."

[15] Tento právní názor převzal i devátý senát v rozsudku ze dne 19. 9. 2019, č. j. 9 As 132/2018-206, body 40 a 41. Stěžovatel byl osvobozen od soudních poplatků z 50 % a jeho kasační stížnost NSS zamítl. Devátý senát uvedl, že stát hradí podle § 138 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 a § 120 s. ř. s. hotové výdaje a odměnu ustanoveného advokáta "pouze z 50 %". Zbývající část byl podle soudu povinen ustanovenému zástupci uhradit přímo stěžovatel.

[16] Tentýž způsob výkladu lze nalézt také v rozsudku ze dne 23. 12. 2020, č. j. 2 As 182/2020-46, kde NSS explicitně neurčil stěžovateli povinnost zaplatit poměrnou část nákladů ustanovenému zástupci, nicméně přiznal mu jen část nákladů odpovídající tomu, v jaké části byl stěžovatel osvobozen. V novější rozhodovací praxi tento postup potvrdil devátý senát usnesením ze dne 8. 4. 2025, č. j. 9 As 8/2025-59, bod 7. V posledně uvedené věci byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků z 90 % a NSS vyplatil ustanovenému zástupci pouze 90 % vypočtené odměny s odkazem na § 138 odst. 3 o. s. ř. a rozsudek č. j. 5 As 68/2010-72.

[17] Druhý přístup tedy chápe částečné osvobození jako okolnost, která již přímo omezuje výši povinnosti státu vůči ustanovenému zástupci. Část odměny odpovídající rozsahu, v němž zastoupený účastník osvobozen nebyl, nenese stát, nýbrž přímo zastoupený účastník ve vztahu k ustanovenému zástupci.

II. C) Plná úhrada ustanovenému zástupci bez dalšího zohlednění částečného osvobození
[18] Vedle uvedených dvou výslovně formulovaných právních názorů lze v judikatuře NSS nalézt i třetí způsob. V těchto věcech NSS ustanovenému zástupci vyplatil odměnu a hotové výdaje v plné výši, přestože byl účastník osvobozen od soudních poplatků pouze zčásti, avšak rozsah osvobození již NSS při rozhodování o nákladech nijak nezohlednil.

[19] Významné je v tomto směru usnesení ze dne 24. 2. 2022, č. j. 2 As 330/2021-35. Podle bodu 2 byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků z 50 %. Přesto NSS v bodě 5 ustanovenému zástupci přiznal a z účtu NSS vyplatil celou odměnu a náhradu hotových výdajů. Rozsah částečného osvobození při určení odměny nezohlednil. V této věci však soud řízení zastavil, a patrně proto rozhodnutí neřeší případný nárok státu vůči neúspěšnému účastníkovi podle § 60 odst. 4 s. ř. s.

[20] Obdobně postupoval NSS i v rozsudku ze dne 22. 1. 2025, č. j. 6 As 92/2024-46. V bodě 37 šestý senát výslovně uvedl, že žalobce byl od soudních poplatků osvobozen pouze zčásti. V následujícím bodě 38 však ustanovenému zástupci přiznal plnou odměnu a náhradu hotových výdajů s odůvodněním, že podle § 35 odst. 10 s. ř. s. je platí stát. Ani zde soud rozsah částečného osvobození při výplatě odměny nijak nezohlednil. Žalobce však byl v této věci úspěšný, takže vůči němu státu právo podle § 60 odst. 4 s. ř. s. nevzniklo.

[21] Rozhodnutí č. j. 2 As 330/2021-35 a 6 As 92/2024-46 proto sama o sobě nejsou v rozporu s první judikatorní linií v otázce následného práva státu podle § 60 odst. 4 s. ř. s. V prvním případě bylo řízení zastaveno a ve druhém byl zastoupený účastník úspěšný. Jsou však v rozporu s druhou judikatorní linií, neboť navzdory pouze částečnému osvobození přiznávají ustanovenému zástupci nárok vůči státu v plné výši.

[22] Třetí skupina rozhodnutí tedy zpravidla neobsahuje výslovnou právní úvahu, podle níž by částečné osvobození nemělo mít na odměnu ustanoveného zástupce nebo na nárok státu žádný vliv. Takový právní názor však přinejmenším implicitně vyplývá ze způsobu, jakým soud v těchto věcech rozhodl.

II. D) Závěr
[23] Dosavadní judikaturu lze tedy shrnout následovně. Podle první linie, představované v poslední době například rozsudkem č. j. 2 As 247/2025-80 a jemu předcházejícími výše uvedenými rozhodnutími, stát ustanovenému zástupci uhradí všechny jeho nároky a vůči částečně osvobozenému neúspěšnému účastníkovi následně uplatní právo podle § 60 odst. 4 s. ř. s. v rozsahu, v němž účastník osvobozen nebyl. Podle druhé linie, představované zejména rozsudky č. j. 5 As 68/2010-72 a č. j. 9 As 132/2018-206, stát ustanovenému zástupci uhradí pouze část odpovídající rozsahu osvobození a zbývající část hradí zástupci přímo účastník. Konečně ve třetí skupině rozhodnutí NSS ustanovenému zástupci uhradil odměnu a hotové výdaje v plné výši, aniž částečné osvobození zohlednil při určení rozsahu povinnosti státu vůči zástupci.

[24] Jednotlivé přístupy vedou k podstatně odlišným důsledkům jak pro ustanoveného advokáta, tak pro zastoupeného účastníka a stát. Podle druhé linie nese ustanovený advokát riziko, že část své odměny bude muset požadovat a případně vymáhat přímo po osobě, jejíž majetkové poměry již vedly soud k jejímu částečnému osvobození. Podle první linie nese riziko nevymožení této části stát. V případech, v nichž je účastník neúspěšný, a soud mu přesto náhradu podle § 60 odst. 4 s. ř. s. neuloží, nese neosvobozenou část nákladů stát.

[25] Osmý senát se přiklání k prvnímu z popsaných přístupů. Má za to, že stát má ustanovenému zástupci podle § 35 odst. 10 s. ř. s. uhradit jeho odměnu a hotové výdaje v plné výši. Jestliže je zastoupený účastník v řízení neúspěšný a od soudních poplatků byl osvobozen pouze zčásti, je následně povinen podle § 60 odst. 4 s. ř. s. nahradit státu část takto vynaložených nákladů odpovídající rozsahu, v němž osvobozen nebyl.

[26] Pro tento závěr svědčí především text a systematika soudního řádu správního. Ustanovení § 35 odst. 10 s. ř. s. stanoví, že hotové výdaje a odměnu ustanoveného zástupce platí v takovém případě stát. Zákon zde nerozlišuje, zda byl zastoupený účastník od soudních poplatků osvobozen zcela, nebo pouze zčásti. Naproti tomu § 60 odst. 4 s. ř. s. výslovně upravuje následný vztah mezi státem a neúspěšným účastníkem ohledně nákladů, které stát platil.

[27] Obě pravidla podle osmého senátu upravují dva na sebe navazující, avšak odlišné právní vztahy. Ustanovení § 35 odst. 10 s. ř. s. upravuje vztah mezi státem a soudem ustanoveným zástupcem, § 60 odst. 4 s. ř. s. naproti tomu upravuje vztah mezi státem a neúspěšným účastníkem. Částečné osvobození účastníka se proto nemá promítat do rozsahu nároku ustanoveného zástupce vůči státu, nýbrž do rozsahu následné povinnosti účastníka vůči státu.

[28] Dalším argumentem je, že ustanovený zástupce nevstupuje do řízení na základě smlouvy uzavřené s účastníkem. Jeho postavení vzniká rozhodnutím soudu a soudní řád správní s tímto rozhodnutím spojuje nárok vůči státu. Druhá judikatorní linie navíc přenáší riziko nevymožení části odměny na ustanoveného zástupce. Ten si zastoupeného účastníka nevybral a majetkové poměry této osoby nemůže ovlivnit. Právě její nepříznivé majetkové poměry přitom vedly soud k částečnému osvobození od soudních poplatků. Ve výsledku by tak následování této linie mohlo vést k nerovnosti mezi ustanovenými advokáty, kteří sice poskytují stejnou službu, avšak jejich možnost domoci se odměny a náhrady hotových výdajů v plné výši by byla různá s ohledem na majetkové poměry klienta, jemuž byli určeni státem.

[29] Osmý senát nesouhlasí ani se třetím přístupem v rozsahu, v němž vede k tomu, že neúspěšný a pouze částečně osvobozený účastník nenese žádnou část nákladů, které za něj stát zaplatil. Takový výsledek podle osmého senátu pomíjí § 60 odst. 4 s. ř. s. Jestliže zákon státu přiznává vůči neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu jím placených nákladů a účastník je od soudních poplatků osvobozen pouze zčásti, není důvod, aby stát nesl rovněž část nákladů odpovídající rozsahu, v němž účastník osvobozen nebyl.

[30] Zároveň je však třeba odlišit případy, v nichž účastník nebyl neúspěšný ve smyslu § 60 odst. 4 s. ř. s. Rozsudek č. j. 6 As 92/2024-46, v němž byl stěžovatel ve věci úspěšný, a usnesení č. j. 2 As 330/2021-35, jímž bylo řízení zastaveno, nejsou podle osmého senátu v rozporu s první linií co do následného práva státu. Naopak podporují její první část, tedy závěr, že částečné osvobození neomezuje rozsah povinnosti státu vůči ustanovenému zástupci.

[31] V nyní projednávané věci byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků z 90 % a jeho kasační stížnost osmý senát zamítl. Ustanovený zástupce učinil v řízení před NSS dva úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení včetně první porady s klientem a sepisu písemného podání ve věci samé, kterým bylo doplnění kasační stížnosti § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za jeden úkon právní služby náleží ustanovenému zástupci mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč - celkem 9 240 Kč (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu). Dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč - celkem 900 Kč. Souhrnná částka činí 10 140 Kč. Podle právního názoru osmého senátu má NSS ustanovenému zástupci vyplatit tuto částku v plné výši a stěžovateli současně uložit, aby Nejvyššímu správnímu soudu podle § 60 odst. 4 ve spojení s § 120 s. ř. s. nahradil 10 % této částky, tedy 1 014 Kč.

[32] Takový postup odpovídá první judikatorní linii, odporuje však té druhé. Osmý senát proto nemůže o odměně ustanoveného zástupce a náhradě nákladů státu rozhodnout v souladu se svým právním názorem, aniž se od části dosavadní rozhodovací praxe NSS odchýlí.

[33] Rozšířenému senátu proto předkládá k zodpovězení tuto otázku:

Je-li neúspěšný účastník řízení osvobozen od soudních poplatků pouze zčásti, v jakém rozsahu hradí stát odměnu a hotové výdaje jeho ustanoveného zástupce a v jakém rozsahu je účastník povinen nahradit státu náklady podle § 60 odst. 4 s. ř. s.?

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/8-AS-47/2026-50)