# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 8 As 152/2020

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 8 As 152/2020
- Číslo jednací: 8 As 152/2020-41
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2020:8.As.152.2020.41
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 10. 2020
- Datum zveřejnění: 29. 8. 2026
- Klíčová slova: Právo na informace

## Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, který mu bude vyplacen do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

## Odůvodnění

[1] Žalobce (dále "stěžovatel") se kasační stížností  domáhal přezkumu v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí rektora žalovaného uvedené též shora a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

[2] Podáním ze dne 13. 10. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzal stěžovatel podanou kasační stížnost v plném rozsahu zpět a navrhl, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil a rozhodl, že se stěžovateli přiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti, protože žalovaný poskytl stěžovateli požadované informace až po podání kasační stížnosti.

[3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [§ 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.")]. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

[4] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.

[5] O náhradě nákladů řízení soud nerozhodl podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s., jak navrhoval stěžovatel, neboť soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevzal kasační stížnost zpět pro pozdější chování žalovaného. Ze spisového materiálu vyplývá, že před městským soudem stěžovatel uspěl s výjimkou požadavku na přikázání poskytnutí informací podle tehdejšího § 16 odst. 4 (nyní § 16 odst. 5) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V návaznosti na zrušení rozhodnutí rektora žalovaného městský soud toliko vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Stěžovatel brojil kasační stížností výhradně proti této části výroku rozsudku městského soudu.

[6] Stěžovatel odůvodňuje svůj návrh na přiznání náhradu nákladů skutečností, že mu žalovaný dne 2. 9. 2020 poskytl informace v rozsahu, který je pro stěžovatele dostatečný, a to v reakci na podanou kasační stížnost. Za účelem osvědčení tohoto tvrzení stěžovatel předložil sdělení žalovaného ze dne 1. 9. 2020, čj. 0016/20/51937. Tato listina ani jiná v soudním spise založená listina však tvrzení stěžovatele neosvědčuje. V první řadě neodpovídá skutečnosti konstatování, že žalovaný poskytl požadované informace v reakci na kasační stížnost. Stěžovatel totiž částečně uspěl již v řízení před městským soudem, který zavázal žalovaného znovu posoudit otázku obchodního tajemství. Přípis ohledně částečného poskytnutí informací z 1. 9. 2020 pak odkazuje právě na rozsudek městského soudu, nikoliv na podanou kasační stížnost. V druhé řadě stěžovatel pomíjí, že mu žalovaný poskytl informace jen částečně a část informací opětovně odmítl poskytnout s odkazem na obchodní tajemství, a to rozhodnutím z 22. 9. 2020, čj. 0099/20/51912, které soudu přeložil žalovaný spolu s vyjádřením ke kasační stížnosti.

[7] Z výše uvedených důvodů se tedy Nejvyšší správní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že ke zpětvzetí kasační stížnosti došlo pro pozdější chování žalovaného, a o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

[8] V souladu s ustanovením § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku sníženého o 1.000 Kč, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci. Soudní poplatek ve výši 4.000 Kč bude stěžovateli vrácen ve lhůtě plynoucí z ustanovení § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/8-AS-152/2020-41)