# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 8 As 108/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 8 As 108/2026
- Číslo jednací: 8 As 108/2026-47
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:8.As.108.2026.47
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 30. 9. 2026
- Klíčová slova: Zemědělství, myslivost a rybářství

## Výrok

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

## Odůvodnění

[1] Inspektor Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále "SZPI") vydal dne 14. 7. 2022 opatření podle § 5 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, kterým žalobkyni zakázal vyrábět a uvádět na trh výrobek s názvem ALZAIA GLERA 20 LTR slim keg šarže 00264775 v množství 1600 l. Uvedl, že žalobkyně nesplnila u tohoto produktu oznamovací povinnost danou § 14a odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Žalovaný v záhlaví napadeným rozhodnutím změnil výrok napadeného opatření tak, že se jedná pouze o zákaz uvádění výrobku na trh, nikoliv také o zákaz jeho výroby. Ve zbytku však podané odvolání neshledal důvodným.

[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou, které Městský soud v Praze vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 24. 4. 2023, č. j. 17 A 80/2022-122. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, které NSS vyhověl a rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, č. j. 8 As 111/2023-66, rozsudek městského soudu zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud ve věci rozhodoval znovu a rozsudkem ze dne 25. 11. 2024, č. j. 17 A 80/2022-300, žalobě opět vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného. Proti druhému rozsudku městského soudu žalovaný znovu podal kasační stížnost, které NSS vyhověl a rozsudkem ze dne 6. 11. 2025, č. j. 8 As 13/2025-109, rozsudek městského soudu zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost. V návaznosti na to městský soud rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem, jehož výrokem I rozhodnutí žalovaného a opatření SZPI zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrokem II žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

[3] Proti výroku I napadeného rozsudku podala žalobkyně (dále "stěžovatelka") kasační stížnost. Tu označila za blanketní; zdůvodnění odpovídající požadavkům § 106 odst. 1 s. ř. s. však obsahuje. Proto soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad, jak požadovala v kasační stížnosti, přičemž ji o tom vyrozuměl. V kasační stížnosti namítá, že městský soud opakovaně nerespektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušujících rozsudcích NSS a vydal rozsudek při jeho znalosti. Věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení bez procesního předmětu a sám odmítl rozhodnout právní otázky kvůli údajně nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu.

[4] S ohledem na to, že kasační stížnost podala procesně úspěšná žalobkyně proti rozsudku, který výrokově vyhověl její žalobě, se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti.

[5] Kasační stížnost je nepřípustná.

[6] Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.

[7] Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle zákona nepřípustný.

[8] Již v usnesení ze dne 30. 6. 2003, č. j. 4 Ads 23/2003-124, č. 34/2003 Sb. NSS, tento soud judikoval, že kasační stížnost, která směřuje jen proti důvodům rozhodnutí, aniž stěžovatel míří proti výroku rozhodnutí, je nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s. a NSS ji odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. Obdobně v rozsudku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 1 Afs 57/2006-70, uvedl, že "výluka přezkumu rozhodnutí krajských soudů směřuje na případy, kdy stěžovatel netvrdí, že výrok napadeného rozhodnutí měl být jiný, přičemž současně brojí jen proti konkrétním důvodům, o něž krajský soud tento výrok v odůvodnění opřel. Jinými slovy: jde o případy, kdy se stěžovatel domáhá jiného právního hodnocení věci při zachování stávajícího výroku rozhodnutí krajského soudu." Tyto závěry potvrdil i rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012-41, č. 3321/2016 Sb. NSS, Žamberk: "Kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná."

[9] Městský soud vyhověl žalobkyni rozsudkem, který následně napadla kasační stížností. Pokud by se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozsudku, mohlo by být výsledkem řízení zrušení rozsudku vydaného v její prospěch. To odporuje konstrukci důvodů kasační stížnosti uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Uplatnění výhrad proti pro stěžovatelku příznivému rozhodnutí není v souladu s kontradiktorním charakterem soudního řízení. Takový postup by mohl mít smysl pouze tehdy, pokud by procesně úspěšný účastník usiloval o doplnění či revizi důvodů, ze kterých mu krajský soud vyhověl. To ale neumožňuje shora citovaný § 104 odst. 2 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 90/2012-56). Ústavní soud v této souvislosti vyslovil, že obecný soud nemohl svým rozhodnutím zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky v situaci, kdy zcela vyhověl jejímu žalobnímu petitu, neboť jí přiznal jen to, čeho se sama domáhala (usnesení ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 483/03).

[10] Ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti formálně uvádí, že brojí proti výroku I napadeného rozsudku, je zřejmé, že materiálně kasační stížnost směřuje pouze proti jeho odůvodnění. Situace zcela odpovídá citované judikatuře. Stěžovatelka v žalobě navrhla, aby městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného, opatření inspektora SZPI a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení. Tomuto žalobnímu návrhu městský soud zcela vyhověl. Stěžovatelka tedy byla v řízení před městským soudem procesně plně úspěšná a v kasační stížnosti ani nenamítá, jakým jiným způsobem měl městský soud ve výroku napadeného rozsudku rozhodnout. Je proto evidentní, že stěžovatelka se zrušením napadených rozhodnutí souhlasí a vymezuje se pouze proti důvodům, ze kterých tak městský soud učinil (obdobně viz například usnesení NSS ze dne 23. 1. 2025, č. j. 5 Ads 254/2024-46, či ze dne 2. 7. 2025, č. j. 10 Ads 128/2025-14).

[11] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná, jelikož směřuje pouze proti důvodům napadeného rozsudku. Proto ji v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s odmítl.

[12] Nad rámec uvedeného soud podotýká, že i kdyby se stěžovatelka formálně snažila napadnout přímo výrok rozsudku městského soudu s tím, že měl být odlišný, jednalo by se o kasační stížnosti subjektivně nepřípustnou. V takovém případě by byl dán důvod pro její odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s., jako návrhu podaného osobou zjevně neoprávněnou. Subjektivní oprávnění podat kasační stížnost svědčí jen tomu účastníkovi, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který krajský soud pro účastníka mohl rozhodnutím založit, a výsledku, který napadeným rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že kasační soud napadené rozhodnutí zruší (usnesení NSS ze dne 19. 11. 2013, čj. 1 Ans 16/2013-46, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2020, čj. 9 Afs 271/2018-52, č. 4024/2020 Sb. NSS).

[13] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta. S ohledem na nepřípustnost kasační stížnosti soud stěžovatelku ani nevyzýval k zaplacení soudního poplatku.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/8-AS-108/2026-47)