# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 8 Afs 45/2007

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 8 Afs 45/2007
- Číslo jednací: 8 Afs 45/2007-41
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2007:8.Afs.45.2007.41
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 6. 2007
- Datum zveřejnění: 26. 8. 2026
- Klíčová slova: Daně - daň z přidané hodnoty

## Výrok

Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 1. 2007, čj. 31 Ca 95/2006  20, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2006, čj. 7734/06/FŘ 130, a vrátil mu věc k dalšímu řízení, současně zrušil rozhodnutí Finančního úřadu v Jihlavě ze dne 12. 12. 2005, čj. 132651/05/314911/9055.

Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v jejímž doplnění ze dne 24. 4. 2007 požádal o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. Žádost odůvodnil tím, že na majetek daňového dlužníka ISTROS, spol. s r. o., Jihlava, Havlíčkova 206/58, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 46 K 16/2004, prohlášen konkurs a vrácení nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2004, listopad 2004 a prosinec 2004 vyměřeného daňovému subjektu - úpadci by za daného skutkového a právního stavu bylo porušením kogentního ustanovení § 105 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH"), a tím i čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Poukázané finanční prostředky by vzhledem k fázi probíhajícího konkurzního řízení nebylo možno v následném daňovém řízení od daňového subjektu - úpadce získat zpět do veřejného rozpočtu, což by pro stěžovatele představovalo nenahraditelnou újmu při výběru daní. Přiznání odkladného účinku přitom není v rozporu s veřejným zájmem, jímž je stanovení a vybrání daně ve správné výši.

Žalobkyně navrhla, aby byl návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítnut. U stěžovatele, tj. státu, který disponuje ve státním rozpočtu miliardami, by vrácení částky 20 224 Kč nemohlo představovat žádnou újmu, natož újmu nenahraditelnou.

Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

Nejvyšší správní soud připomíná, že důvody žádosti o přiznání odkladného účinku jsou odlišné od důvodů kasační stížnosti. Zatímco v kasační stížnosti stěžovatel uvádí důvody, pro které je rozhodnutí nezákonné, v žádosti o odkladný účinek zdůvodňuje, proč by měl být účinek rozhodnutí krajského soudu odložen do rozhodnutí ve věci samé. Vliv rozsudku krajského soudu na právní sféru stěžovatele by musel být zcela mimořádný a jeho důsledky by musely být spojeny právě s okamžitým výkonem rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba předejít.

Jak již bylo výše uvedeno, podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je hrozba nenahraditelné újmy způsobené stěžovateli v důsledku napadeného rozhodnutí. Stěžovatel žádost o přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že vrácení nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty vyměřeného daňovému subjektu - úpadci by bylo porušením kogentního ustanovení § 105 zákona o DPH, a tím i čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a dále že poukázané finanční prostředky by vzhledem k fázi probíhajícího konkurzního řízení nebylo možno v následném daňovém řízení od daňového subjektu - úpadce získat zpět do veřejného rozpočtu. Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku nemůže spočívat v pouhém očekávání určitého výsledku sporu, neboť úkolem rozhodnutí o přiznání odkladného účinku není předjímat rozhodnutí ve věci samé. Je nepochybné, že vrácení nadměrného odpočtu daňovému subjektu - úpadci s rizikem, že vyplacenou částku již s ohledem na probíhající konkursní řízení nebude možné vymoci zpět, může pro stěžovatele znamenat určitou ztrátu, nicméně u státu není představitelné, aby takováto újma byla "nenahraditelnou újmou" ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. Co do tvrzeného porušení Listiny práv a svobod, to je ve vztahu ke státu pojmově vyloučeno - ostatně, článek, na nějž stěžovatel odkazuje a podle kterého "Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona." není jazykově ani systematicky koncipován jako ustanovení, které by mělo sloužit ochraně jiného subjektu než toho, komu je ukládána daňová nebo poplatková povinnost. Z odůvodnění žádosti stěžovatele ani jinak nevyplývá, že by byly naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku. Z obsahu spisu není zřejmé, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu.

Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/8-AFS-45/2007-41)