# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 7 As 55/2003 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 7 As 55/2003 - Číslo jednací: 7 As 55/2003-52 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2004:7.As.55.2003.52 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 27. 10. 2004 - Datum zveřejnění: 26. 8. 2026 - Klíčová slova: Služební poměr ## Právní věta Třicetidenní lhůta pro podání žaloby, stanovená v § 137 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, není v rozporu s § 72 odst. 1 s. ř. s. Soudní řád správní stanoví pro podání žaloby lhůtu dvou měsíců za předpokladu, že zvláštní zákon nestanoví jinak. Takovým zvláštním zákonem je i zákon ČNR č. 186/1992 Sb. ## Výrok I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2003, č. j. 11 Ca 176/2003 -- 26, byla podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 18. 4. 2003, č. 97, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie ČR, Správy Severočeského kraje ze dne 7. 7. 2000, č. 231, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 32 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o služebním poměru) a podle § 33 písm. b) citovaného zákona mu byl uložen kázeňský trest snížení funkčního platu o 10 % na dobu 2 měsíců., Napadené usnesení odůvodnil městský soud tím, že žaloba protože byla podána opožděně, tj. po uplynutí lhůty 30 dnů stanovené v § 137 odst. 2 citovaného zákona. V kasační stížnosti podané z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. stěžovatel uvedl, že napadené usnesení je nezákonné, protože městský soud věc nesprávně právně posoudil, když žaloba byla podána včas v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců stanovené v § 72 s. ř. s. a nebyl tedy důvod pro její odmítnutí. V poznámce č. 18 k § 137 odst. 4 zákona o služebním poměru je uveden odkaz na § 244 a násl. o. s. ř., zejména § 250l a násl. o. s. ř., a přitom toto ustanovení upravující rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů bylo zrušeno k 31. 112. 2002. Podle názoru stěžovatele je zákon o služebním poměru v rozporu s úpravou správního soudnictví, tedy v rozporu s pátou částí o. s. ř. a s. ř. s., a to jak ve stanovení lhůt pro možnost podání správní žaloby, tak v otázce stanovení pravomoci a příslušnosti soudu při přezkumu napadeného rozhodnutí správního orgánu - dalšího účastníka řízení. Zákon o služebním poměru stanoví, že stěžovatel může podat návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem, ale současně uvádí, že takto může postupovat podle o. s. ř., ale novelizovaná pátá část o. s. ř. nepřipouští přezkum napadeného rozhodnutí. Přezkoumání je možné pouze podle s. ř. s. . Proto stěžovatel postupoval podle tohoto zákona včetně stanovení lhůty pro podání žaloby, kdy podle zákona o služebním poměru postupovat nemohl, navíc nebyl v napadeném správním rozhodnutí správně poučen, . pProto by lhůta měla být zachována. Z těchto důvodů se domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Účastník ve svém vyjádření označil kasační stížnost za poněkud rozpornou. V jejím úvodu stěžovatel tvrdí, že žalobu podal včas v zákonné dvouměsíční lhůtě stanovené v ů¨§ 72 odst. 1 s. ř. s. a nezabývá se přitom poslední větou tohoto ustanovení, a to že tato lhůta platí jen tehdy, jestliže zvláštní zákon nestanoví jinak. Současně na jiném místě cituje § 137 odst. 2 zákona o služebním poměru a podle účastníka si je nedodržení lhůty vědom. Co se týče aplikace uvedené lhůty k podání žaloby, není citovaný zákon se s. ř. s. v žádném rozporu. Z hlediska posouzení dodržení lhůty pro podání žaloby není rozhodné, na jaké zvláštní předpisy odkazuje § 137 odst. 4 zákona o služebním poměru. Tyto předpisy se totiž týkají až postupu soudů při přezkoumávání rozhodnutí služebního funkcionáře po podání žaloby. S účinností od 1. 1. 2003 se zde uplatňuje postup podle s. ř. s., když novelizovaná pátá část o. s. ř. upravuje projednání rozhodnutí správních orgánů v právních věcech vyplývajících z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů. Není stanovena povinnost v rozhodnutí uvádět, zda a za jakých podmínek je proti němu možno případně podat žalobu podle § 137 odst. 2 zákona o služebním poměru, protože § 124 odst. 1 citovaného zákona stanoví, že rozhodnutí služebního funkcionáře musí obsahovat poučení o odvolání a v odst. 4 je pak upraven jeho obsah. Ze všech těchto důvodů účastník navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti Uplatnil-li stěžovatel v kaPodává-li stěžovatel kasační stížnosti z důvodu uvedenýého v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu zabývat v řízení o kasační stížnosti tímto stěžovatelem uplatněným stížnostním důvodem, protožemůže být důvodná, protože .....viz ju dikaturu městský soud nerozhodoval ve věci samé, ale žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítal-li stěžovatel s poukazem na Stejně tak nedůvodná je kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nezákonnost rozhodnutí spočívající v tomnezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, kd, yže podle názoru stěžovatele byla žaloba byla podána v zákonné lhůtě, není z tohoto důvodu kasační stížnost opodstatněná.. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s., jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Zvláštním zákonem, který stanoví lhůtu jinou, je zákon o služebním poměru, který v ustanovení § 137 odst. 2 stanoví, že návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 132, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.. Zákon o služebním poměru není v rozporu s úpravou správního soudnictví, tedy v rozporu s pátou částí o. s. ř. a s. ř. s., ve stanovení lhůt pro možnost podání správní žalobyobsaženou v s.ř.s., protože s. ř. s., shodně se zněním § 250b odst. 1 ...o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002, stanoví pro podání žaloby lhůtu dvou měsíců pro podání žaloby za předpokladujen v případě, že zvláštní zákon nestanoví jinak. Námitkou stěžovatele, že zákon o služebním poměru je v rozporu s úpravou správního soudnictví, tedy v rozporu s pátou částí o. s. ř. a s. ř. s., v otázce stanovení pravomoci a příslušnosti soudu při přezkumu napadeného rozhodnutí správního orgánu, se Nejvyšší soud nemohl zabývat, když z obsahu kasační stížnosti není zřejmé, v čem tento rozpor spatřuje. Pokud stěžovatel v této souvislosti poukázal azuje na poznámku pod čarou č. 18 k § 137 odst. 4 zákona o služebním poměru, považuje Nejvyšší správní soud za dostačující odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, který ve svých nálezech rozhodnutích (např. III. ÚS 277/96, II. ÚS 485/98......) vyjádřil, že poznámkya pod čarou či vysvětlivky není součástí právního předpisu, a proto není závazná. Také tvrzení stěžovatele, že nemohl jinak než postupovat podle s.ř.s., neboť nebyl správním orgánem správně poučen, nemá žádné opodstatnění, protože podle § 124 odst. 1 zákona o služebním poměru musí písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovat výrok, důvodněji a poučení o odvolání a nikoliv poučení o možnosti podat proti pravomocnému rozhodnutí žalobu k soudu. Citované ustanovení, pokud stanoví lhůtu 30 dnů, ji vztahuje k podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí uvedených v § 137 odst. 1 uvedeného zákona; podle názoru soudu však třicetidenní lhůtu nutno vztáhnout k podání všech návrhů na přezkoumání rozhodnutí vydaných podle zákona č. 186/1992 Sb., a nejen pouze na ta rozhodnutí, která jsou výslovně uvedená v § 137 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. Takový výklad zákona, že třicetidenní lhůta se vztahuje pouze k podání návrhu na přezkum rozhodnutí v zákoně výslovně uvedených, zatímco na návrhy ve věcech přezkumu jiných rozhodnutí se vztahuje lhůta uvedená v § 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 (resp. v ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s.), tedy lhůta dvouměsíční, by vedl k absurdním situacím, kdy např. k podání návrhu na přezkum rozhodnutí o náhradě škody přesahující částku 5000 Kč (§ 137 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb.) by muselo dojít v třicetidenní lhůtě, zatímco k podání návrhu na přezkum rozhodnutí o náhradě škody nepřesahující 5000 Kč by mohlo dojít ve lhůtě dvou měsíců. Soud má proto za to, že lhůtu 30 dnů k podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře je nutno vztáhnout na všechna rozhodnutí, nejen na ta, jež jsou výslovně uvedená v § 137 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. Z toho pak vyplývá že žalobcův návrh na přezkoumání napadeného rozhodnutí měl být podán ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. nejsou normativní, přesněji závaznou součástí pravidla chování. Proto stejně jako jiné části právního předpisu, jejichž posláním je zlepšit přehlednost předpisu a orientaci v právním řádu (nadpis právního předpisu, označení částí, hlav, dílů, oddílů, paragrafů), jsou i poznámky pod čarou pouhou legislativní pomůckou, která nemůže být závazným pravidlem pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování. Vzniknou-li proto v důsledku použití této svérázné legislativní techniky výkladové problémy, je nutno je řešit tak, že rozhodující je vlastní pravidlo chování, nikoli to, co je stanoveno v poznámce pod čarou. V kasační stížnosti podané z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. stěžovatel uvedl, že napadené usnesení je nezákonné, protože městský soud věc nesprávně právně posoudil, když žaloba byla podána včas v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců stanovené v § 72 s. ř. s. Podle názoru stěžovatele je zákon o služebním poměru v rozporu s úpravou správního soudnictví, tedy v rozporu s pátou částí o. s. ř. a s. ř. s., a to jak ve stanovení lhůt pro možnost podání správní žaloby, tak v otázce stanovení pravomoci a příslušnosti soudu při přezkumu napadeného rozhodnutí správního orgánu - dalšího účastníka řízení. Zákon o služebním poměru stanoví, že stěžovatel může podat návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem, ale současně uvádí, že takto může postupovat podle o. s. ř., ale novelizovaná pátá část o. s. ř. nepřipouští přezkum napadeného rozhodnutí. Přezkoumání je možné pouze podle s. ř. s. . Proto stěžovatel postupoval podle tohoto zákona včetně stanovení lhůty pro podání žaloby, kdy podle zákona o služebním poměru postupovat nemohl, navíc nebyl v napadeném správním rozhodnutí správně poučen. Proto by lhůta měla být zachována. Z těchto důvodů se domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Také tvrzení stěžovatele, že nemohl jinak než postupovat podle s. ř. s., neboť nebyl správním orgánem správně poučen, nemá žádné opodstatnění. Podle § 124 odst. 1 zákona o služebním poměru musí písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání, ale nikoliv poučení o možnosti podat žalobu k soudu. Podle ustanovení § 57 odst. 1 o. s. ř. se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle odst. 3 téhož ustanovení je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Z obsahu správního spisu žalovaného vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 19. 3. 2002, což výslovně potvrdil i v podané žalobě (uvedeného dne pak napadené rozhodnutí nabylo právní moci - pozn. soudu). Žaloba samotná však byla podána k poštovní přepravě dne 13. 5. 2002, jak vyplývá z podacího razítka, a doručena Vrchnímu soudu v Praze dne 15. 5. 2002. Třicetidenní lhůta k podání žaloby u soudu podle § 137 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. však marně uplynula dne 20. 4. 2002. Nejvyšší správní soud proto v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu jako opožděnou zamítl. Z důvodů výše uvedených Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. ? jako nedůvodnou zamítl a ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 věta prvá s. ř. s. . Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s., když stěžovateli, který ve věci úspěch neměl, nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a účastníkuPolicii ČR žádné náklady s tímto řízením nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. žalobce, navrhovatel: Mgr. Jiří Richter, bytem Praha 1, Revoluční 25 žalovaný, odpůrce: Ministr vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7 ve věci: o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2002, č. 98 předseda senátu: JUDr. Eliška Cihlářová soudci: JUDr. Milan Kamlach JUDr. Radan Malík zapisovatelka: Šárka Dujíčková, DiS V Brně dne 27. října 2004 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu Nejvyšší správní soud Masarykova č. 31 657 40 Brno V Brně dne: 23. 6. 2003 čj.: 6 A 141/2002 V Ý Z V A Ve věci žalobce: Mgr. Jiří Richter, nar. 24. ledna 1958, Praha 1, Revoluční 25 proti žalovanému: Ministrovi vnitra ČR, Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy zaplatil soudní poplatek (podle zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za podání žaloby, který činí podle sazebníku soudních poplatků částku 1000,-- Kč Soudní poplatek zaplaťte vylepením kolku (kolků) na tomto tiskopisu. Poučení: Nebude-li poplatek z návrhu na zahájení řízení ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví [§ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., § 47 písm. c) soudního řádu správního]. Před zaplacením celého soudního poplatku ve správné výši nemůže soud zahájit činnost. JUDr. Eliška Cihlářová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Křížová Andrea Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek. podpis poplatníka ................................................. Místo pro nalepení kolkových známek: Poučení pro poplatníka: Kolkové známky (oba jejich díly) nalepte na tiskopisu na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte. Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, podejte žádost s příslušným potvrzením ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatků. Proti výzvě, pokud se jí navrhovatel vyzývá k zaplacení poplatku, není přípustný opravný prostředek. [OBRÁZEK] V Brně dne: 22. 7. 2002 čj.: 6 A 141/2002 - 28 --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/7-AS-55/2003-52)