# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 7 As 372/2021 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 7 As 372/2021 - Číslo jednací: 7 As 372/2021-10 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2021:7.As.372.2021.10 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 11. 2021 - Datum zveřejnění: 30. 8. 2026 ## Výrok I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění [1] Žalobce (dále též "stěžovatel") podal kasační stížnost proti usnesení ze dne 4. 11. 2021, č. j. 25 A 214/2021 6, kterým Krajský soud v Ostravě (dále též "krajský soud") v soudním řízení správním odmítl žalobu proti svému usnesení ze dne 12. 8. 2021, č. j. 25 A 155/2021 7, o odmítnutí žaloby stěžovatele proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním. [2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy, a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2005 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též "s. ř. s.") ve spojení s § 120 téhož zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 10, ze dne 11. 4. 2017, č. j. 4 As 72/2017 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 11, ze dne 9. 11. 2017, č. j. 4 As 216/2017 13, či ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 17). Ostatně stěžovatel nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na § 120 téhož zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 9, ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 9, ze dne 12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 8). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost odmítnout. [3] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami obsaženými v kasační stížnosti vč. namítané podjatosti soudců krajského soudu a záměny žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 10, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017 8, či ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 9). Nutno dodat, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014 18, nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 67). Při určení žalovaného je pak podstatné, že "v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce." (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS). Krajský soud tedy nepochybil, pokud odhlédl od označení žalovaného obsaženého v žalobě a toho v napadeném usnesení označil v souladu se zákonem. [4] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/7-AS-372/2021-10)