# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 7 A 41/2002 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 7 A 41/2002 - Číslo jednací: 7 A 41/2002-17 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.41.2002.17 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 9. 2003 - Datum zveřejnění: 28. 8. 2026 - Klíčová slova: Duševní vlastnictví ## Výrok I. Žaloba se o d m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění Žalobce se žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 8. 4. 2002 domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví označeného v záhlaví tohoto usnesení, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2001 o částečném výmazu ochranné známky č. 221129 ve znění "ISOLINE" z rejstříku ochranných známek. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, kterému byla - jako soudu věcně a místně příslušnému v době podání žaloby - žaloba podána - do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl, postoupil uvedenou věc v měsíci lednu 2003 podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.) k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu soudu. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav zápisné způsobilosti ochranné známky a zápisem označení pro jiného, než je žalobce, způsobil klamavost tohoto označení, neboť jej zapsal pro někoho, komu práva k tomuto označení nenáleží a nikdy nenáležela. Nejvyšší správní soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu projednání, neboť podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2003 se v dané věci jedná o věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté o. s. ř. projednávají a rozhodují v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv specializované senáty krajských soudů a Nejvyšší správní soud ve správním soudnictví. Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná se o označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející od různých výrobců nebo poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení, č. j. 7 A 41/2002 - 18 aby plnilo vymezené funkce. Ochranná známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy ve spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána a brání tak užívání shodných či zaměnitelných označení pro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem známkového práva mohou obecně být osoby právnické a fyzické. Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém. Právní prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo v průmyslověprávních normách. Pokud tyto prostředky upraveny nejsou, nebo jsou upraveny jen částečně, přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy. Hmotněprávní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba posuzovat zásadně podle příslušných právních předpisů o ochranných známkách. Použití obecných ustanovení občanského práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními ani s obecnými předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na rozdíl od práv k ostatním nehmotným statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech i procesní právní úprava zvláštní. Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva. Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že žaloba se podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítá, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl v mezích zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle § 68 psím. b) s. ř. s. nepřípustná. Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci rozhoduje i o věci, tj. soudní přezkum není založen na pouhém kasačním přezkumu zákonnosti, je poskytována subjektivním právům žalobce vyšší ochrana než jak tomu bylo v případě soudního přezkumu zákonnosti podle k 31. 12. 2002 Ústavním soudem zrušené části páté o. s. ř. Protože byla žaloba soudem odmítnuta, nepřiznal soud žádnému z účastníků podle ustanovení § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu příslušnému podle ustanovení § 249 a 250 o. s. ř. přičemž účinky procesních úkonů učiněné v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení s. ř. s. V Brně dne 30. 9. 2003 JUDr. Dagmar Nygrínová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Alena Horychová --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/7-A-41/2002-17)