# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 6 As 122/2026 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 6 As 122/2026 - Číslo jednací: 6 As 122/2026-40 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:6.As.122.2026.40 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 8. 10. 2026 - Datum zveřejnění: 9. 10. 2026 - Klíčová slova: Stavební zákon ## Výrok I. Kasační stížnost navrhovatelky se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti navrhovatelky. IV. Kasační stížnost odpůrce se zamítá. V. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti. VI. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatelky Mgr. Ondřeje Hampla, advokáta. ## Odůvodnění I. Vymezení případu [1] Navrhovatelka je vlastníkem pozemků v katastrálním území B (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území). Návrhem podaným u Krajského soudu v Brně napadla opatření obecné povahy označené v záhlaví tohoto rozsudku (dále též "územní plán"), a to v rozsahu, jímž byla v rozvojové lokalitě Kostky (By5) v městské části BrnoBosonohy: a) vymezena plocha zeleň všeobecná (ZU) na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG, b) vymezena plocha veřejná prostranství všeobecná (PU) na pozemcích parc. č. XA, XD, XE, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM a XF, čímž došlo ke změně oproti dřívější regulaci obsažené v územním plánu z roku 1994, dle které pozemky spadaly do plochy bydlení a zvláštní plochy pro rekreaci. Na pozemcích navrhovatelka hodlala realizovat developerský projekt výstavby bydlení Bosonohy - Cihelna, s jehož přípravou již započala. [2] Krajský soud rozsudkem označeným v záhlaví podanému návrhu částečně vyhověl. Výrokem I rozsudku zrušil grafickou i textovou část opatření obecné povahy v rozsahu vymezení plochy všeobecné zeleně (ZU) na pozemcích navrhovatelky. Výrokem II rozsudku ve zbytku [tedy v rozsahu vymezení plochy veřejných prostranství (PU) na pozemcích navrhovatelky] návrh zamítl. [3] Ve vztahu k vymezení plochy všeobecné zeleně (ZU) krajský soud vycházel z toho, že zájem realizovat developerský projekt navrhovatelka deklarovala již v roce 2020 podáním žádosti o vydání územního rozhodnutí na stavbu dopravní a inženýrské infrastruktury, které jí bylo v únoru 2022 vydáno (a opakovaně prodlouženo). Ačkoli navrhovatelka je oprávněna infrastrukturu realizovat i po přijetí nového územního plánu (institut tzv. integrovaných jevů), nelze dle krajského soudu opomíjet, že její realizace není cílem sama o sobě, nýbrž má směřovat k budoucímu vybudování objektů k bydlení. To však nový územní plán v původně zamýšleném rozsahu znemožňuje, neboť do ploch všeobecné zeleně již nelze stavby určené k bydlení umisťovat. Změna funkčního využití plochy, do níž jsou pozemky navrhovatelky nyní zařazeny, tak představuje zásah do navrhovatelčina vlastnického práva, a bylo proto nezbytné zvažovat přiměřenost zvoleného řešení. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že odůvodnění územního plánu ani odůvodnění rozhodnutí o námitkách však není v tomto směru dostatečné. Nelze z něj nelze seznat, zda takto zvolené řešení bylo skutečně potřebné a rovněž nejšetrnější z hlediska dotčení práv navrhovatelky, tedy zda z hlediska uvedených kritérií obstojí v testu proporcionality. V této souvislosti krajský soud připomněl test proporcionality, který používá Ústavní soud při abstraktní kontrole norem (kritéria vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahu a přiměřenosti v užším smyslu slova). Dle krajského soudu bylo úkolem odpůrce vyvážit v procesu pořizování územního plánu veřejné a soukromé zájmy. [5] Krajský soud dospěl k závěru, že ve vztahu k vymezení plochy všeobecné zeleně na pozemcích navrhovatelky nelze v rozhodnutí o námitkách ani v odůvodnění samotného opatření obecné povahy nalézt konkrétní odůvodnění, reagující na navrhovatelčiny námitky. Ačkoli tedy bezpochyby bylo splněno kritérium vhodnosti, neboť zeleň představuje důležitou složku nově zakládané městské čtvrti (pozn. Nejvyššího správního soudu: vymezením ploch lze dosáhnout zachování, popř. vzniku zeleně, což krajský soud implicitně považoval za legitimní cíl), další kritéria testu, konkrétně potřebnost a minimalizaci zásahu již odpůrce dle soudu dostatečně a přezkoumatelně neodůvodnil. [6] Z odůvodnění územního plánu, ani z územní studie Bosonohy (2022) a z usnesení zastupitelstva městské části BrnoBosonohy (č. UZ312/24), na něž územní plán a rozhodnutí o námitkách odkazují, nelze dle soudu seznat žádné bližší úvahy o tom, proč je část pozemků ve vlastnictví navrhovatelky nově zařazena do plochy všeobecné zeleně. Dle krajského soudu pak i z provedeného dokazovaní vyplynulo, že sporná plocha zeleně je v územním plánu vymezena mnohem šířeji než v podkladové územní studii, což také nebylo vysvětleno. [7] Rozhodnutí o námitkách se dle krajského soudu v této otázce omezuje toliko na obecné závěry a proklamace, aniž by odpovědělo na to, proč bylo nutné naplnit cíl dostatku zeleně právě zvoleným způsobem (dotčením části pozemků navrhovatelky), nikoliv způsobem jiným (např. na úkor ploch vymezených dřívějším územním plánem jako ploch rekreace, nyní ploch občanského vybavení - sport). Ačkoli krajský soud připustil, že zařazením do plochy všeobecné zeleně je dotčena menší část pozemků ve vlastnictví navrhovatelky, byl odpůrce přesto povinen se zabývat otázkou, zda sledovaného cíle nebylo možno dosáhnout jiným (ve vztahu k navrhovatelce šetrnějším) způsobem. Odpůrce tak v této části rozhodnutí o námitkách nedostál požadavku na řádné odůvodnění zásahu do práv navrhovatelky, a proto krajský soud napadené opatření obecné povahy zrušil v části vymezení ploch všeobecné zeleně (ZU) na pozemcích navrhovatelky. [8] Ve vztahu k vymezení ploch veřejných prostranství (PU) na pozemcích navrhovatelky naopak krajský soud považoval rozhodnutí o námitkách za dostatečně odůvodněné (přezkoumatelné), jakož i za zákonné, a neshledal důvody pro zrušení napadeného opatření obecné povahy v této části. [9] Vycházel z toho, že rozporované plochy veřejných prostranství jsou určeny pro vznik nové páteřní městské třídy v šíři 24 metrů, kolem níž má vzniknout nová městská čtvrť, a dále pro vnik nových okolních uličních prostranství podél městské třídy (tzv. zklidněných ulic) o šíři 18 až 20 metrů, které navrhovatelka v návrhu označila jako "místní komunikace". Úsek městské třídy, jakož i úseky okolních uličních prostranství zasahují do pozemků navrhovatelky vymezených v návrhu. [10] Krajský soud poukázal na územní studii Bosonohy (2022), která sloužila jako podklad pro pořizování územního plánu a ze které vyplývá, že již při její tvorbě se z hlediska dopravy počítalo s městskou třídou jako hlavní obslužnou infrastrukturou. Územní studie rovněž předpokládala výše uvedenou šíři veřejných prostranství a podrobně rozkreslovala jednotlivé typové uliční řezy, z nichž je zřejmý záměr dispozičního řešení veřejného prostoru. [11] Ve vztahu k městské třídě krajský soud zdůraznil zejména to, že dle územní studie se jedná o lokalitu určenou k výstavbě zcela nové městské čtvrti (tzv. na zelené louce), která až čtyřnásobně převýší dosavadní počet obyvatel celých Bosonoh, pročež je třeba dostatečná veřejná vybavenost. Městská třída má tvořit těžiště celé čtvrti. Dopravní koncepce obsažená v územní studii pak počítá s prodloužením tramvajové trasy do jádra nové čtvrti a v podobě rezervy též s možností jejího prodloužení až na konec zástavby (u vodojemu), tedy i do oblasti dotčených pozemků navrhovatelky. Územní studie pro tuto vzdálenější oblast alternativně počítá i s obsluhou toliko autobusovou/trolejbusovou dopravou, avšak dle krajského soudu ji neupřednostňuje. K odkazům navrhovatelky na technickou studii Prodloužení tramvajové trati do Bosonoh (2024) krajský soud konstatoval, že i tato technická studie s možností prodloužení tramvajové trasy až k vodojemu počítá a prověřuje ji, přičemž konstatuje, že toto prodloužení je technicky možné. Zároveň upozornil, že navrhovatelka v soudním řízení tento závěr relevantním způsobem nezpochybnila. [12] Krajský soud dále upozornil, že šíře městské třídy se směrem k jejímu konci zužuje (z 35 m a na 24 m), přičemž dospěl k závěru, že šíře městské třídy 24 m je odůvodněným a koncepčním řešením, a to i v případě, že nedojde k prodloužení tramvajové trati až k vodojemu a území bude obsluhováno autobusy/trolejbusy. [13] V této souvislosti krajský soud odmítl jako nevhodné porovnávání šíře účelové komunikace připravované navrhovatelkou v rámci její plánované výstavby s šíří městské třídy (a podobně rovněž s šíří dalších uličních prostranství). Upozornil, že účelová komunikace připravovaná navrhovatelkou počítá pouze s vozovkou a chodníkem, zatímco řešená veřejná prostranství předpokládají rovněž prostor pro tramvajovou trať, cyklotrasu, zelený pás parkování a větší chodník s aktivním parterem (tzn. prostor pro propojení budov s chodníkem, např. formou předzahrádky). [14] Dle krajského soudu tak odpůrce vypořádal námitku ve vztahu k místní třídě věcně a v dostatečné kvalitě, odůvodnění rozhodnutí tedy krajský soud v této části považoval za dostatečné a odpůrcem přijaté řešení za zákonné. [15] Ve vztahu k ostatním uličním prostranstvím (v podobě tzv. zklidněných ulic) v šíři 18 až 20 m krajský soud přisvědčil navrhovatelce, že odpůrce se k návrhu této dopravní infrastruktury v rozhodnutí o námitkách výslovně nevyjádřil. Krajský soud však poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které je rozhodnutí o námitce součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy a je třeba je vnímat v souvislostech. Krajský soud dospěl k závěru, že důvody umístění dotčených uličních prostranství jsou seznatelné z odůvodnění územního plánu a územní studie (jako podkladu pro jeho pořízení, na který rozhodnutí o námitkách výslovně odkazuje). Vypořádání námitek v této části tedy krajský soud nepovažoval za nepřezkoumatelné. [16] Vytvoření veřejných uličních prostranství tohoto typu je dle krajského soudu odůvodněno nezbytností vybudování dopravní obsluhy nově vznikající městské čtvrti. Jejich návrh v územním plánu proto soud shledal koncepčním. Poukázal na odůvodnění obsažené v podkladové územní studii, dle kterého uliční síť nové městské čtvrti bude dlouhodobě fixována, a je tedy třeba dodržovat urbanistické principy, včetně (dostatečné) dimenze uličního prostoru, obslužnosti území a aplikace prvků modrozelené infrastruktury. Vedle městské třídy jsou zásadní i malá náměstí a základní uliční síť. Dle krajského soudu není šíře uličních prostranství naddimenzována a je srovnatelná s šíří okolních ulic v celé nové čtvrti. [17] Krajský soud rovněž dospěl k závěru, že navrhovatelka v návrhu nezpochybnila, že by bylo možné dosáhnout popsaného sledovaného cíle jiným způsobem (např. odlišným uspořádáním území). II. Kasační stížnosti a související vyjádření II.A Kasační stížnost odpůrce [18] Odpůrce podal kasační stížnost směřující proti zrušujícímu výroku I rozsudku krajského soudu, jíž brojí proti zrušení opatření obecné povahy v části vymezení plochy všeobecné zeleně (ZU) na pozemcích navrhovatelky. [19] Namítl, že přijatý územní plán zasáhl do navrhovatelčiných pozemků v rozvojové lokalitě Kostky (By5) na dvou různých místech (jedná se o dvě nepropojené plochy zeleně - severní a jižní). Krajský soud však tuto skutečnost nezohlednil, jeho závěry lze vztáhnout toliko k jižní ploše zeleně. Argumentovalli krajský soud developerskými aktivitami navrhovatelky, přehlédl, že ty se týkají toliko jižní plochy, zatímco ve vztahu k severní ploše se navrhovatelka územní rozhodnutí získat nepokusila. Ve vztahu k severní ploše tak napadený rozsudek postrádá jakékoli odůvodnění. [20] Dále odpůrce krajskému soudu vytkl, že zrušil část napadené regulace pouze "pocitově", aniž sám provedl přezkoumatelný test proporcionality. Odpůrce je přesvědčen, že pokud by soud test řádně provedl, nemohl by shledat regulaci nepřiměřenou, neboť cíl vymezení plochy všeobecné zeleně je v kontextu judikatury krajského soudu "relevantní", zatímco zásah do práv navrhovatelky je nejvýše "mírný". Odpůrce dále v kasační stížnosti předestřel úvahy a argumentaci, proč v daném případě nebylo možné navrhovatelce vyhovět. [21] Odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které je přijetí územního plánu a jeho obsah politickou diskrecí samosprávy. Soud tak není oprávněn namísto odpůrce rozhodovat o tom, jaké konkrétní řešení je v případě několika možných legitimních variant vhodnější. Odpůrce se dovolával rovněž nálezů Ústavního soudu zdůrazňujících význam práva na samosprávu a povinnost soudů poměřovat přiměřenost zásahů do tohoto práva i v otázkách územního plánování. [22] Navrhovatelka ve vyjádření ke kasační stížnosti odpůrce poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2025, č. j. 1 As 119/202528, který dle jejího názoru pojednává o obdobném případu a který potvrzuje, že na konkrétní námitky vlastníka dotčeného novým územním plánem je třeba konkrétně reagovat. To se v nyní posuzované věci nestalo, nepostačují obecné teze o veřejném zájmu, koncepčnosti a potřebě zeleně. Výtka odpůrce, že sám krajský soud neprovedl test proporcionality, je dle navrhovatelky nepřípadná, neboť krajský soud nemohl při absenci konkrétních důvodů v rozhodnutí o námitkách a bez prvotní přezkoumatelné úvahy odpůrce proporcionalitu věcně posuzovat. Navrhovatelka dále uvedla, že právo na samosprávu nesnímá z odpůrce povinnost přezkoumatelně odůvodnit zásah do jejího vlastnického práva. II.A Kasační stížnost navrhovatelky [23] Navrhovatelka podala kasační stížnost proti zamítavému výroku II rozsudku krajského soudu, tedy jí brojí proti zamítnutí návrhu na zrušení územního plánu v části vymezení veřejných prostranství všeobecných (PU) na jejích pozemcích. [24] Navrhovatelka nezpochybnila potřebnost dopravní obsluhy. Krajskému soud však vytkla, že nezkoumal proporcionalitu zvoleného řešení, čímž zatížil napadený rozsudek nepřezkoumatelností. Navrhovatelka argumentuje výpočty, z nichž dovozuje, že díky vysoké kapacitě tramvajové dopravy by veškeré obyvatelstvo lokality bylo přepraveno do centra v řádu několika málo hodin. Z kasačních námitek tedy vyplývá, že tramvajovou přepravu považuje pro danou lokalitu za nadbytečnou. Nadto dle navrhovatelky krajský soud nesprávně vztáhl argument tramvajové tratě (a tedy potřebné větší šíře ulice) nejen na městskou třídu, ale i na okolní běžná uliční prostranství (v podáním navrhovatelky označovaná jako "místní komunikace"). [25] Navrhovatelka dále namítla, že technická proveditelnost vybudování tramvajové tratě na městské třídě ještě neznamená, že zvolené řešení je proporcionální. Dle navrhovatelky také nelze dospět k závěru, že technická studie prodloužení tramvajové tratě až k vodojemu předpokládá; toliko je označuje za technicky proveditelné. Trolejbusovou dopravu považuje stěžovatelka v řešené lokalitě za vhodnější, neboť nevyžaduje tolik prostoru a není třeba pro ni budovat speciální dráhu. Krajský soud dle navrhovatelky nevysvětlil, proč nemá na přiměřenost šíře městské třídy vliv okolnost, zda bude zvolena tramvajová nebo trolejbusová přeprava. [26] Ani územní plán, ani územní studie nemohou dle navrhovatelky sloužit jako výhradní odůvodnění funkčního vymezení pozemků veřejných prostranství. Krajský soud proto nemůže z územní studie domýšlet odpovědi na vznesené námitky. Odpůrce byl povinen se s nimi vypořádat a poměřit konkurující si zájmy. [27] Rovněž šíři okolních "místních komunikací" považuje navrhovatelka za naddimenzovanou a za neospravedlnitelnou na periferii města, přičemž ji porovnává s místní komunikací v jiné městské části. Navrhovatelka se také dovolává technické normy pro projektování místních komunikací, z níž dovozuje dostatečnost šíře 12 m pro obousměrnou obslužnou komunikaci, chodníky a cyklostezku. [28] Za relevantní navrhovatelka nepovažuje ani argument krajského soudu, že v lokalitě s jejími pozemky odpůrce zvolil nejmenší šíři komunikací z řezů uváděných v územní studii. K tomu uvádí, že odpůrce nikdy v průběhu pořizování těmito řezy neargumentoval. Učinil tak až před soudem, tedy pozdě. Krajský soud pak dle navrhovatelky nepřípustně domýšlel úvahy odpůrce, které v odůvodnění rozhodnutí o námitkách obsahují pouze vágní teze (např. kompaktní město, modrozelená infrastruktura). Ty stejně jako v případě ploch všeobecné zeleně nemohou dostačovat. [29] Dále navrhovatelka nepovažuje za případný argument krajského soudu o volbě nejužších řezů z územní studie, a to se zdůvodněním, že územní studie mohla pro odpůrce navrhnout šíře ulic v řádu stovek metrů. Pokud by si odpůrce vybral nejužší řez o šíři sto metrů, jistě by se nejednalo o proporcionální řešení. [30] Odpůrce práva vyjádřit se ke kasační stížnosti navrhovatelky nevyužil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [31] Nejvyšší správní soud kasační stížnosti posoudil a dospěl k závěru, že nejsou důvodné. [32] Úvodem Nejvyšší správní soud k použitelné právní úpravě předesílá, že v souladu s přechodným ustanovením obsaženým v § 323 odst. 9 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen "nový stavební zákon"), a datem zahájení veřejného projednání návrhu Územního plánu města Brna (26. 6. 2024), jež předcházelo účinnosti nového stavebního zákona, postupoval odpůrce při pořizování územního plánu správně, když i po 1. 7. 2024 aplikoval zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen "starý stavební zákon"). V podrobnostech lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2026, č. j. 21 As 226/202578, body 34 až 50. III.A Obecná východiska [33] Podle § 43 odst. 1 starého stavebního zákona územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen "urbanistická koncepce"), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. [34] Při přezkumu územních plánů jako opatření obecné povahy správním soudům nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito a zda je zvolené využití optimální (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/200851, ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/200888, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/201142, bod 44, nebo ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 As 20/202172, bod 11). Úlohou soudu je bránit jednotlivce před nezákonností a excesy v územním plánování, nikoli územní plány dotvářet či věcně regulovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/200773, č. 1462/2008 Sb. NSS). [35] Úkolem soudu je tak posoudit zákonnost regulace a v souladu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů rovněž přiměřenost zvolené regulace z hlediska naplnění následujících podmínek: a) zda má zásah ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zda je činěn v nezbytně nutné míře, c) zda je činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k rozumně zamýšlenému cíli, d) zda je činěn nediskriminačním způsobem a e) zda je činěn s vyloučením libovůle. Neníli některá z uvedených kumulativních podmínek splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu, resp. jeho části (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009120, č. 1910/2009 Sb. NSS, body 49 a 52; z novějších pak např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. III.ÚS 229/24, bod 15, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2025, č. j. 8 As 2/202539, bod 37, ze dne 20. 1. 2026, č. j. 22 As 224/202540, body 19 a 20, ze dne 22. 5. 2026, č. j. 21 As 229/2025108, bod 40, nebo ze dne 22. 7. 2026, č. j. 6 As 100/202633, bod 26). [36] Pro posouzení, zda zásah splňuje uvedená kritéria, je pak stěžejní právě obsah odůvodnění opatření obecné povahy, včetně odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Podle § 52 odst. 3 starého stavebního zákona nejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání může každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle odstavce 2 (tzn. vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti) námitky, ve kterých musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou. Podle § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 173 odst. 1). [37] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást v zásadě stejné požadavky jako na odůvodnění správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Musí z něj být proto seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné dotčenou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, resp. proč považuje skutečnosti předestřené v námitkách za nerozhodné, nesprávné nebo provedenými důkazy za vyvrácené (rozsudek ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010169, č. 2266/2011 Sb. NSS, bod 154). Připomínky, natož námitky nelze vypořádat pouze formálně, obecnými frázemi, aniž byla zohledněna jejich podstata (rozsudek ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/201048). [38] Ačkoli na straně jedné požadavky na detailnost a rozsah vypořádání námitek dotčené osoby nesmějí být přemrštěné a přehnaně formalistické (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11), z požadavku na soudní přezkum a jeho proveditelnost logicky vyplývá povinnost dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy, resp. rozhodnutí o námitkách. Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem a na nebezpečí "přehnaných požadavků" lze usuzovat pouze výjimečně (nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, bod 33). [39] Míra potřebné podrobnosti odůvodnění rozhodnutí o námitkách je pak přímo odvislá od procesní aktivity dotčené osoby a od podrobnosti a kvality uplatněných námitek. Čím obecněji jsou námitky formulovány, tím obecnější může být i odůvodnění jejich zamítnutí et vice versa (rozsudky ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015101, bod 48, ze dne 18. 1. 2017, č. j. 6 As 237/201633, nebo ze dne 8. 6. 2020, č. j. 3 As 239/201796, bod 29). Začlenění jednotlivých pozemků do určité plochy nemusí být konkrétně odůvodněno v obecné části územního plánu. Pokud však dotčená osoba (obvykle vlastník pozemku) vznese proti tomuto zařazení námitky, je povinností pořizovatele na námitky adekvátně reagovat a zařazení pozemku do určité funkční plochy odůvodnit (rozsudek ze dne 6. 3. 2024, č. j. 6 As 103/202357, body 21 až 24 a v nich citovaná judikatura). [40] Při hodnocení dostatečnosti odůvodnění je zároveň třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v těchto širších souvislostech (výše citovaný rozsudek č. j. 1 Ao 5/2010169, bod 160). Rozhodnutí o námitce tedy není zatíženo nepřezkoumatelností, jeli z jeho odůvodnění nebo z odůvodnění celého opatření obecné povahy seznatelné, jak byla daná problematika řešena (rozsudek ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/201648, bod 30). III.B Posouzení kasační stížnosti odpůrce [41] V nyní projednávané věci navrhovatelka v námitkách k návrhu územního plánu podaných dne 7. 8. 2024 vyjádřila nesouhlas s tím, že cca 40 % jejích pozemků, které pořídila za účelem vybudování vlastního developerského projektu bytové výstavby Bosonohy - Cihelna, bylo zařazeno do funkčních ploch zeleň všeobecná (ZU) a veřejná prostranství všeobecná (PU), což jí projekt (s jehož přípravou již započala) znemožní dokončit. V námitkách výslovně uvedla, že postrádá jakékoli bližší odůvodnění navrhovaného řešení, které považuje za rozporné se zásadou subsidiarity, přiměřenosti a minimalizace zásahu, a že změna regulace omezuje její vlastnické právo nikoli nezbytně a ve spravedlivé míře. Tato svá tvrzení v námitce konkrétně rozvedla. Mimo jiné poukázala na změny využití zemědělské půdy (zatímco podstatná část jejích pozemků je z hlediska způsobu využití vedena jako ostatní plocha, a její záměr tedy nezatěžuje zemědělskou půdu, územní plán jí zástavbu znemožní; naopak ale současně umožní zastavitelnost jiných okolních ploch, které dříve byly zemědělskými pozemky). Dále mj. připomněla vydané územní rozhodnutí pro stavbu dopravní a inženýrské infrastruktury týkající se části jejího projektu. [42] Z hlediska navržených ploch zeleně odpůrce v odůvodnění rozhodnutí o námitkách (č. j. MMB/0721968/2024), které je součástí napadeného opatření obecné povahy, toliko odkázal na územní studii Bosonohy (2022) s tím, že odráží vývoj požadavků na využití území a koordinuje záměry (nadřazených) zásad územního rozvoje. Dále uvedl, že územní plánování je kontinuální, nicméně dynamický proces. Poukázal na nutnost spravedlivého sladění soukromých zájmů jednotlivých vlastníků s veřejnými zájmy v podobě zájmu na udržitelném rozvoji a dalších specifických zájmech (zajištění kapacit kvalitního bydlení v blízkosti občanského vybavení, rekreačních a přírodních ploch apod.) a dále na potřebu přijetí komplexního řešení vycházejícího z principu kompaktního města krátkých vzdáleností. K vydanému územnímu rozhodnutí, jež navrhovatelka v roce 2022 získala pro stavbu dopravní a inženýrské infrastruktury, odpůrce poznamenal, že návrh územního plánu vydané rozhodnutí "plně respektuje" jakožto limit využití území. Budoucí záměry navrhovatelky však již povahu limitů nemají, přičemž vlastník pozemku obecně nemá nárok na zařazení pozemků do takových funkčních ploch, které by plně vyhovovaly jeho soukromým zájmům. K záboru zemědělské půdy jiných vlastníků okolních pozemků pro výstavbu odpůrce pouze stručně odkázal na souhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Dle odpůrce tak přijatá regulace nepředstavuje excesivní zásah do vlastnického práva navrhovatelky. Konkrétně ve vztahu k navrženým plochám zeleně všeobecné odpůrce toliko uvedl, že byl zohledněn názor městské části BrnoBosonohy s tím, že plochy pro výstavbu jsou doplněny dostatečnou plochou pro zeleň v souladu s usnesením zastupitelstva této městské části č. UZ312/24. [43] Nejvyšší správní soud se po posouzení výše stručně shrnutého odůvodnění rozhodnutí o námitkách ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že popsané odůvodnění (ani s přihlédnutím k odůvodnění celého územního plánu a obsahu územní studie, na kterou odkazuje) není dostačující a je pro svoji obecnost nepřezkoumatelné. [44] Pokud jde o vymezení ploch všeobecné zeleně na významné části celkové plochy pozemků navrhovatelky, na nichž prokazatelně hodlala realizovat developerský projekt staveb pro bydlení, nelze k této změně v opatření obecné povahy dle Nejvyššího správního soudu nalézt žádné konkrétnější odůvodnění. To je bez dalšího zřejmé již po zběžném pročtení rozhodnutí o námitkách, které se skutečně omezuje toliko na obecné závěry a proklamace, jak přiléhavě konstatoval již krajský soud. Rozhodnutí konkrétně neodpovídá na zásadní otázku, proč bylo potřebné naplnit zajisté legitimní potřebu dostatečného rozsahu ploch zeleně právě zvoleným způsobem, tedy dotčením významné části pozemků navrhovatelky, nikoli způsobem jiným. [45] Z hlediska výše citovaných judikaturních východisek lze dospět k závěru, že z obsahu opatření obecné povahy je možno dovodit toliko ústavně legitimní a zákonný cíl zkoumané části regulace v podobě budoucího zachování či vytvoření dostatečného rozsahu přírodních ploch, přičemž tohoto cíle lze jistě dosáhnout vymezením příslušných ploch v územním plánu (hledisko vhodnosti). Z obsahu odůvodnění napadené regulace však již nelze zjistit, zda byl zásah do vlastnických práv navrhovatelky také učiněn v nezbytně nutné míře, tedy zda nebylo možno cíle dosáhnout jinak; a zda byl učiněn nejšetrnějším z možných způsobů vedoucích ještě k rozumně zamýšlenému cíli (minimalizace zásahu s cílem omezit navrhovatelku co nejméně). Těmto otázkám se odpůrce v rozhodnutí o námitkách vůbec nevěnoval a odpověď na ně nelze dovodit ani z odkazované územní studie či usnesení zastupitelstva městské části BrnoBosonohy č. UZ312/24, ani z jiných částí odůvodnění opatření obecné povahy. [46] Chybějící úvahy nemůže zhojit závěrečné, opět jen obecné, konstatování odpůrce, že z hlediska proporcionality "navržené řešení splňuje kritéria vhodnosti, potřebnosti i poměřování" (v užším smyslu), neboť "směřuje k udržitelnému rozvoji dotčeného území při koordinaci všech potenciálně konfliktních zájmů". Tento závěr odpůrce je totiž vzhledem k předcházejícímu obsahu odůvodnění zcela nepřezkoumatelný. [47] Popsanou zásadní výtku lze vztáhnout ke všem pozemkům (či jejich částem) ve vlastnictví navrhovatelky, ať už spadají do severní, či jižní plochy zeleně, jak je vymezuje kasační stížnost. Nedůvodná je proto kasační námitka odpůrce, že ve vztahu k severní ploše zeleně napadený rozsudek postrádá jakékoli odůvodnění. [48] Ve vztahu k pozemkům v jižní ploše je nedostatečnost odůvodnění přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelky dále umocněna skutečností, že v této oblasti již navrhovatelka získala územní rozhodnutí na výstavbu dopravní a inženýrské infrastruktury pro dva budoucí rodinné domy (účelovou komunikaci, chodník, vodovod, kanalizaci, osvětlení). Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že se nejedná o pravomocné rozhodnutí o umístění samotné stavby těchto domů, které by představovalo závazný limit využití území ve smyslu § 26 odst. 1 starého stavebního zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 107/2012139, č. 2742/2013 Sb. NSS, bod 38). Existenci územního rozhodnutí na výstavbu infrastruktury však zároveň nelze při poměřování zásahu do práv navrhovatelky odbýt pouhým konstatováním odpůrce, že nový územní plán konzumaci rozhodnutí na výstavbu infrastruktury nebrání a že navrhovatelka nemá nárok na zařazení svých pozemků do stavební funkční plochy. Výstavba holé infrastruktury bez možnosti pokračovat v projektu totiž zjevně postrádá smysl. Jakkoli totiž navrhovatelka skutečně nemá právní nárok na zařazení svých pozemků do plochy pro výstavbu, měla být existence vydaného rozhodnutí na výstavbu infrastruktury zohledněna při poměřování soukromých a veřejných zájmů. Takové poměřování (či alespoň úvahy umožňující soudu jej učinit) však materiálně v rozhodnutí o námitkách zcela absentuje, jak je uvedeno výše. [49] V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2217/24, body 17 a 18, a tam obsažené úvahy vycházející ze zásady ochrany dobré víry přikazující šetřit oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v každém jednotlivém případě dotýká. Dle Ústavního soudu obecně platí, že čím větší úsilí na přípravu realizace určitého záměru již bylo vlastníkem vynaloženo, tím intenzivnější zásah do jiných ústavně zaručených práv či veřejných statků musí hrozit, aby řešení zvolené územním plánem (či jeho změnou) mohlo legitimně do záměru vlastníka zasáhnout, či jej znemožnit. Nejvyšší správní soud na tomto místě zdůrazňuje, že existence územního rozhodnutí na výstavbu infrastruktury nevylučuje možnost omezit novým územní plánem výstavbu objektů k bydlení na dotčených pozemcích (dle citovaného nálezu by jej nevylučovala dokonce ani existence nepravomocného povolení samotného záměru rodinných domů), avšak řešení negativně zasahující do záměru vlastníka pozemku, s jehož realizací již prokazatelně započal, musí být v rámci odůvodnění rozhodnutí o příslušné námitce konkrétně odůvodněno a obstát z hlediska proporcionality. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozsudku ze dne 13. 8. 2024, č. j. 10 As 209/202342, bod 49, kde vyslovil, že "čím blíže se stavební záměr přibližuje k pravomocnému rozhodnutí o umístění stavby, tím bude změna funkčního využití pozemků razantnější a o to více je nutné poměřovat soukromý a veřejný zájem." [50] Ani námitce odpůrce, že krajský soud rozhodl pouze na základě vlastních pocitů, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Relevanci této námitky vylučuje již podrobné odůvodnění krajského soudu (viz zejména body 75 až 84 napadeného rozsudku), které je racionální a opírá se o obsah správního spisu a provedené dokazování. Vytýkáli odpůrce krajskému soudu, že neprovedl přezkoumatelný test proporcionality, míjí se jeho výtka s důvody, pro které krajský soud v dotčené části opatření obecné povahy zrušil. Těmi byla nedostatečnost odůvodnění a z toho vyplývající nepřezkoumatelnost rozhodnutí o navrhovatelčiných námitkách tvořící součást odůvodnění napadeného aktu. Shledané zásadní vady odůvodnění napadeného opatření obecné povahy brání jeho věcnému přezkumu, a proto nebylo (ani nemohlo být) povinností krajského soudu, aby se zabýval jeho zákonností a přiměřeností. Obdobně Nejvyšší správní soud odmítl podobnou námitku téhož odpůrce již v rozsudku ze dne 16. 9. 2025, č. j. 1 As 119/202528, body 19 a 20, na které navrhovatelka přiléhavě odkazuje. [51] Nedůvodná je rovněž kasační námitka, že krajský soud rozhodl o vhodnosti výběru nejvhodnější varianty regulace namísto odpůrce. Nic takového krajský soud nečinil. Toliko shledal úvahy odpůrce o přiměřenosti přijaté úpravy nedostatečně odůvodněnými, jak bylo popsáno výše. Napadený rozsudek proto nemůže být v rozporu s nálezy Ústavního soudu, jichž se odpůrce dovolává níže. [52] Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1669/11, na který odkazují ostatní rozhodnutí uváděná odpůrcem, je třeba vykládat v souvislosti s upřesňujícím nálezem sp. zn. I. ÚS 178/15, dle kterého požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí o námitkách nelze chápat jako přemrštěný a formalistický. Nepřípadná je rovněž argumentace odpůrce nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2023, sp. zn. IV. ÚS 938/22, bod 28, dle kterého správní soudy jsou povinny vážit význam základního práva územního samosprávného celku na samosprávu na straně jedné straně a význam důvodů, svědčících pro zásah do práva na samosprávu, na straně druhé a výsledek tohoto poměřování v rozhodnutí přesvědčivě vyjádřit. Odkazovaný nález a citované závěry byly přijaty ve věci, v níž správní soudy posuzovaly přijatou regulaci obecní samosprávy věcně, přičemž shledaly její nezákonnost. Nejednalo se tedy o situaci, kdy došlo ke zrušení části územního plánu pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitce, jako tomu bylo v nyní souzené věci. Nutno zdůraznit, že zrušením části územního plánu pro nedostatečné odůvodnění (pro nepřezkoumatelnost) již z povahy věci nemůže dojít k zásahu do práva na samosprávu odpůrce ve smyslu jím uváděné judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2024, č. j. 6 As 246/202338, bod 21). V nyní posuzované věci bylo toliko konstatováno, že část napadeného opatření obecné povahy nesplňovala základní zákonné požadavky. Krajský soud tedy neřekl, že by odpůrce nemohl takovou regulaci přijmout, avšak musí uvést konkrétní a přezkoumatelné důvody, z nichž bude zřejmé, že se otázkou přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelky zabýval a jakým způsobem ji posoudil, aby ji následně mohl podrobit případnému přezkumu správní soud. [53] Absenci potřebné argumentace v opatření obecné povahy nelze dohánět až tvrzeními a argumentací učiněnými v kasační stížnosti (viz snahu odpůrce o poměření zásahu do práv jednotlivce úvahami o "relevantním" cíli vymezení ploch zeleně versus nejvýše "mírném" zásahu do práv navrhovatelky). Obdobnou argumentaci ani její základ napadená část opatření obecné povahy neobsahuje, zrušená část napadeného aktu tak nemá ani jen rámcovou oporu ve svém odůvodnění (viz již dříve zmiňovaný rozsudek č. j. 6 As 246/202338, bod 19). V obecné rovině lze obdobně odkázat na závěry ustálené judikatury, dle kterých správní orgán nemůže nedostatky odůvodnění svého rozhodnutí dodatečně zhojit, tj. ani jednotlivé důvody zaměňovat či doplňovat až v soudním řízení o přezkumu tohoto rozhodnutí (z novějších např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2024, č. j. 8 Afs 258/202232, bod 24). Uvedené závěry lze nepochybně vztáhnout i na návrhem napadený akt opatření obecné povahy. III.C Posouzení kasační stížnosti navrhovatelky [54] Navrhovatelka v námitkách podaných k návrhu územního plánu dne 7. 8. 2024 uvedla ve vztahu k záměru zařadit některé z jejích pozemků do ploch veřejných prostranství poměrně strohou argumentaci. Pokud jde o vymezení městské třídy, zpochybnila potřebnost její šíře 24 m s poukazem na vymezení jiné páteřní komunikace v jiné městské části. K návrhu na vymezení okolních uličních prostranství taktéž rozporovala pouze jejich šíři, přičemž označila šíři 18 m pro komunikace místního charakteru za neodůvodněnou. V této souvislosti také poukázala na jiné návrhové plochy v jiných městských částech. [55] Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí o námitkách (č. j. MMB/0721968/2024), ve vztahu k navrženým plochám veřejných prostranství obsahuje nejen obecné proklamace a závěry (jako v případě ploch zeleně), ale i konkrétnější vypořádání odpůrce s relativně strohými námitkami navrhovatelky směřujícími proti přílišné šíři uličních ploch. Vedle odkazů na územní studii Bosonohy (2022) odpůrce výslovně vysvětlil, že nová městská třída má být těžištěm řešeného území a že jí bude vedena prodloužená tramvajová trať. Šíři uličního prostoru pak odůvodnil také vyšší intenzitou zástavby, což představuje změnu oproti dřívějšímu územnímu plánu. Dále odpůrce argumentoval (ve shodě s obsahem podkladové územní studie) zásadní úlohou veřejných prostranství pro nově zakládanou městskou čtvrť, v níž bude základní uliční síť dlouhodobě fixována. Z tohoto důvodu odpůrce považoval za důležité důsledně dodržovat urbanistické principy, jako jsou dimenze uličního prostoru, prostupnost a obslužnost území a aplikace modrozelené infrastruktury. [56] Krajský soud při posuzování tohoto návrhového bodu správně přihlížel také k obsahu celého územního plánu a jeho odůvodnění. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí o námitkách součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy (zde územního plánu), a proto je třeba je vykládat v celkovém kontextu (např. již výše odkazované rozsudky č. j. 1 Ao 5/2010169, bod 160, nebo č. j. 8 As 89/201648, bod 30). Pokud pak odpůrce v rozhodnutí o námitkách výslovně odkázal i na územní studii, Nejvyšší správní soud ve své judikatuře považuje podobné odkazy za přípustné s tím, že přezkoumatelnost opatření obecné povahy je třeba hodnotit i v kontextu dalších odkazovaných dokumentů územního plánování, včetně územní studie (viz např. rozsudky ze dne 23. 3. 2016, č. j. 6 As 134/201539, bod 32, nebo ze dne 13. 1. 2023, č. j. 1 As 283/202134, bod 19). [57] Ve vztahu k vymezení ploch veřejných prostranství na pozemcích navrhovatelky (resp. z hlediska určení jejich šíře) tak krajský soud v napadeném rozsudku správně dovodil, že opatření obecné povahy není nepřezkoumatelné. Z rozhodnutí o námitkách lze zjistit jak základní úvahy odpůrce, který poukazoval na nutnost dostatečné dimenzovanosti základní uliční sítě (nejen městské třídy), na potřebu obslužnosti území, jakož i žádoucí prvky modrozelené infrastruktury, tak zdůvodnění konkrétních parametrů plánované městské třídy i ostatních uličních prostranství, včetně jejich předpokládané šíře odůvodněné plněním vícero funkcí ulic, které budou zahrnovat i konkrétní prvky modrozelené infrastruktury v podobě stromů či zeleného pásu parkování. Odůvodnění odpůrce proto lze ve svém celku považovat za přiměřené rozsahu a obsahu stručných námitek navrhovatelky, a krajský soud tak měl v tomto případě k dispozici dostatečné odůvodnění umožňující mu věcný přezkum zákonnosti odpůrcem zvoleného řešení a jeho přiměřenosti. [58] Krajský soud správně přihlížel také k obsahu nákresů typových řezů ulic (příloha P.01 územní studie), kterých se odpůrce v řízení před soudem oprávněně dovolával. Kasační námitka pozdního odkazu na uvedené řezy není důvodná. Nejvyšší správní soud rovněž nepovažuje pojmy "modrozelená infrastruktura" či "kompaktní město" za bezobsažné vágní teze, jak je označuje stěžovatelka. Princip modrozelené infrastruktury se do řezů základní uliční sítě jednoznačně a konkrétně promítá v podobě stromů a vsakovacích parkovacích pásů v ulicích. Pojem kompaktního města (města krátkých vzdáleností) je pak srozumitelně vyložen např. v kapitole 3.1 územního plánu tak, že polyfunkční struktura nově navrhovaných území má napomoci odlehčení dopravního zatížení celku města s jeho doprovodnými negativními jevy pro životní prostředí. Dle Nejvyššího správního soudu je tedy zřejmé, že záměrem odpůrce nebylo vybudovat v Bosonohách monofunkční rezidenční suburbánní zástavbu (bedroom community), nýbrž plnohodnotnou městskou čtvrť, jak odpůrce opakovaně uvedl v odůvodnění. S tím plně koresponduje urbanistický záměr dostatečně robustní základní uliční sítě. [59] Nepřezkoumatelným není ani rozsudek krajského soudu. Ačkoli pojem proporcionalita (či přiměřenost) zmiňuje krajský soud v přezkoumávané části rozsudku výslovně jen jednou (bod 107), materiálně se úvahami o přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelky podrobně zabýval, a to v bodech 91 až 109 odůvodnění napadeného rozsudku [60] K věcnému přezkumu závěrů napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud správně shledal dotčenou část opatření obecné povahy souladnou se zákonem a zásah do práv navrhovatelky jako přiměřený. [61] Nejvyšší správní soud považuje za nutné na tomto místě na úvod připomenout, že již z formulace navrhovatelčiných námitek a jí užívaného pojmosloví je zřejmé, že se její námitky zčásti míjejí s podstatou přijaté regulace. Odpůrcem vymezené funkční plochy veřejných prostranství totiž nemají zahrnovat toliko vozovku místních komunikací pro automobilovou dopravu v pohybu (tzn. pro pojíždění vozidel) s chodníky, nýbrž komplexní moderní ulici, v níž je tento dopravní prostor toliko jednou z jejích složek vedle tzv. přidruženého prostoru a prostoru pobytového. Zcela přehledně je tato skutečnost vysvětlena výkresy uličních řezů v územní studii, z nichž krajský soud vycházel. Z tohoto důvodu je zcela lichá navrhovatelčina argumentace šíří účelové komunikace obsahující jen vozovku a chodníky, kterou by měla navrhovatelka budovat v rámci svého projektu a která bude sloužit výhradně k obsluze nemovitostí v rámci jejího projektu. Rovněž její odkazy na technickou normu toliko pro projektování místních komunikací zcela pomíjejí existenci přidruženého a pobytového prostoru ulice (s nimiž technická norma také pracuje, ale navrhovatelka to opomíjí). [62] Oproti předchozímu územnímu plánu povoluje napadené opatření obecné povahy vyšší intenzitu zástavby v dotčené lokalitě. Na území městské části BrnoBosonohy by měla vzniknout zcela nová městská čtvrť, jejíž obyvatelstvo čtyřnásobně převýší dosavadní počet obyvatel této městské části. Tomu musí odpovídat i veřejná vybavenost území, a tedy i síť veřejných prostranství. Městská třída jako těžiště nové městské čtvrti nahrazuje dle územní studie funkci náměstí. Zahrnuje tedy nejen vozovku jako dopravní prostor místní komunikace se zklidněnou dopravou včetně městské hromadné dopravy (k tomu dále), nýbrž také dostatečně dimenzovaný prostor pro chodce s aktivním obchodním parterem (např. pro předzahrádky), cyklostezku, stromořadí a zelený parkovací pás (viz str. 30 územní studie a uliční řezy v její příloze P.01). Okolní uliční prostranství podél městské třídy pak má založit komponované městské prostředí s uliční mřížkou pro blokovou a rezidenční zástavbu (územní studie, str. 30). Rovněž uliční prostranství základní uliční sítě mají vycházet z urbanistických principů, a tedy mít dostatečně dimenzovaný veřejný prostor včetně prvků modrozelené infrastruktury (územní studie, str. 35). Ani uliční prostranství podél městské třídy proto nejsou tvořena jen vozovkou jako dopravním prostorem pro obousměrnou automobilovou dopravu v pohybu, nýbrž zahrnují zelené parkovací pásy (jeden pro příčné, druhý pro podélné parkování), stromořadí a dostatečně dimenzované chodníky pro pěší (srov. uliční řezy v příloze P.01 územní studie). [63] Existence ulic (páteřní městské třídy, jakož i základní sítě uličních prostranství podél ní) dle Nejvyššího správního soudu bezpochyby představuje legitimní zákonný cíl, přičemž zásah spočívající ve vymezení řešených ploch je vhodným prostředkem k dosažení tohoto cíle. Zásah je rovněž potřebný a je činěn v nezbytně nutné míře, neboť popsaného cíle nelze dosáhnout jinak než vymezením fixované uliční sítě, v níž bude budoucí zástavba vyrůstat a která musí být z dlouhodobého hlediska dostatečně dimenzována. [64] To platí rovněž pro stanovenou šíři vymezených ploch veřejných prostranství, jejichž nezbytně nutnou míru odpůrce dostatečně vysvětlil. Z tohoto pohledu jde rovněž o nejšetrnější způsob vedoucí k zamýšlenému cíli. Zásah do práv navrhovatelky je minimalizován do té míry, aby navrhovatelku ve vlastnickém právu omezil co nejméně. Navrhovatelčino vlastnické právo, která má sama zájem na developerské výstavbě v dané lokalitě, v tomto případě nepřeváží nad veřejným zájmem územního plánování v souladu s urbanistickými zásadami. Navrhovatelka pak ani netvrdí, že by při vymezení veřejných prostranství postupoval odpůrce diskriminačním způsobem, a ani Nejvyšší správní soud nespatřuje v jeho postupu žádnou diskriminaci, neboť zřízení stejně širokých (nebo i širších) veřejných prostranství se dotýká také jiných pozemků dalších vlastníků v dotčené lokalitě. V postupu odpůrce pak soud nespatřuje ani libovůli, neboť učiněný zásah je racionálně odůvodněn. [65] Za relevantní srovnání šíře ulic zasahujících pozemky navrhovatelky považuje Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem srovnání s šíří dalších ulic ve stejné čtvrti. Z tohoto hlediska je šíře městské třídy v posuzovaném místě skutečně nejužší, neboť se zužuje směrem ke svému konci (z 35 m na 24 m); v posuzované části totiž nepočítá se samostatným pásem pro městskou hromadnou dopravu (k tomu dále). Šíře uličních prostranství ulic podél městské třídy pak v posuzovaném místě nijak nevybočuje z šíře uličních prostranství v celé lokalitě; na jiných místech se naopak počítá s ještě širšími zklidněnými ulicemi v šíři až 24 m (viz uliční řezy v příloze P.01 územní studie). [66] Právě uvedený argument (obsažený v napadeném rozsudku krajského soudu) považuje Nejvyšší správní soud za přiléhavý. Naopak argumentaci navrhovatelky v kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za irelevantní a zcela absurdní. Navrhovatelka totiž uvádí ryze hypotetický a nesmyslný příklad, dle kterého pokud by odpůrce u zpracovatele územní studie "objednal" řezy s šíří ulic v řádech stovek metrů, mohl by pak vybrat nejužší z nich v šíři sto metrů. Taková situace vymezení nesmyslně širokých ulic, v níž by se opravdu nejednalo o přiměřenou regulaci, však nemá oporu ve skutkových okolnostech této věci a v daném případě nenastala. Realistická šíře všech řezů uváděných v územní studii je naopak řádně odůvodněná skladbou jednotlivých segmentů ulice a Nejvyšší správní soud šíři městské třídy a okolních uličních prostranství v dotčené lokalitě nepovažuje za naddimenzovanou a zjevně nepřiměřenou. [67] V závěru se pak Nejvyšší správní soud vyjádří také k námitkám souvisejícím s uvažovaným prodloužením tramvajové trati. Nutno upozornit, že územní plán opírající se o územní studii počítá s vedením tramvajové trati do jádra nové výstavby a pouze potenciálně až na její konec (k vodojemu), což by budoucím obyvatelům rovněž této lokality zajistilo komfortní dopravní spojení do centra města bez nutnosti přestupu (územní studie, str. 57). Pro posuzovanou věc je však podstatné, že zatímco v prvé části vedoucí do jádra nové výstavby bude tramvajová trať vedena v samostatném tramvajovém pásu mimo vozovku (viz uliční řez s šíří městské třídy 30 m v příloze P.01 územní studie), v posuzované oblasti, kde se nacházejí pozemky navrhovatelky, by další (potenciální) prodloužení tramvajové tratě bylo již součástí vozovky, a tedy bez významnějších nároků na šíři ulice (viz uliční řez s šíří městské třídy 24 m v příloze P.01 územní studie). Pro šířkové parametry městské třídy v posuzovaném území tedy není rozhodující, zda bude toto území obsluhováno tramvajemi či autobusy/trolejbusy, neboť na jednotlivé plánované segmenty uličního prostoru nemá zvolený způsob zásadní dopady. Městská hromadná doprava bude vedena vozovkou komunikace pro běžnou dopravu. Správný je tak závěr krajského soudu, že zvolená šíře městské třídy je odůvodněným a koncepčním řešením bez ohledu na to, zda dojde k prodloužení tramvajové tratě až k vodojemu. [68] Již z tohoto důvodu nemůže na posouzení věci nic změnit ani kasační argumentace navrhovatelky, která považuje vedení tramvajové tratě až do posuzované lokality za nadbytečné. Nejvyšší správní soud nadto podotýká, že nepovažuje za relevantní navrhovatelčiny úvahy o čase, ve kterých by díky vysoké kapacitě tramvajového spojení bylo přemístěno veškeré obyvatelstvo lokality do centra. Při úvahách o zavedení tramvajové linky se totiž nejedná pouze o kapacitu vozů a počet obyvatel (který nicméně v Bosonohách násobně vzroste), nýbrž i o další přepravní parametry (např. komfort přepravy cestujících, počty přestupů apod.). [69] Navrhovatelce lze proto přisvědčit toliko v jediné dílčí námitce. Krajský soud v bodě 99 napadeného rozsudku skutečně nepřesně zmínil, že nejen u městské třídy (krajským soudem zkracováno jako PK), ale rovněž u dalších uličních prostranství (krajským soudem zkracováno jako MK) je předpokládáno vedení tramvajové trati. Jedná se však o zřejmou nesprávnost, k níž došlo při zpracování rozsudku. Podstatou sdělení celého uvedeného bodu totiž bylo poukázat na výše popsanou skutečnost, že sporné plochy odpůrce vymezil nikoli jako prostor pro holé vozovky místních komunikací s přilehlými chodníky, nýbrž pro účely vzniku ucelených veřejných prostranství městských ulic (městské třídy a okolních uličních prostranství), jejichž součástí obecně budou rovněž další segmenty jako prvky modrozelené infrastruktury, aktivní chodníkový parter, či např. pruhy pro cyklisty. V případě tohoto bodu odůvodnění napadeného rozsudku zároveň nelze odhlížet od jeho systematického zařazení. Bod 99 napadeného rozsudku je součástí odůvodnění vztahujícího se k přiměřenosti šíře městské třídy, nikoli okolních uličních prostranství, kterými se krajský soud zabýval až v bodech 103 a násl. Ze systematiky odůvodnění napadeného rozsudku je tedy zřejmé, že krajský soud zamýšlel vztahovat argumentaci tramvajovou tratí toliko k městské třídě. Jak ovšem Nejvyšší správní soud vysvětlil výše, ani u městské třídy nebude mít případná tramvajová trať významný vliv na její šíři. Popsaná dílčí nepřesnost úvah krajského soudu však v dané věci nemá žádný vliv na jinak správné posouzení celého případu. IV. Závěr a náklady řízení [70] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnosti nejsou důvodné, a proto je podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl. [71] Navrhovatelka neměla se svou kasační stížností úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti. Odpůrci soud v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky náklady řízení nepřiznal, neboť mu žádné náklady nevznikly. [72] Kasační stížnost podaná odpůrcem byla zamítnuta, odpůrce proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti. Navrhovatelka však byla z tohoto pohledu úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů, které účelně vynaložila na obranu proti kasační stížnosti odpůrce. Zástupce navrhovatelky učinil v této souvislosti jeden úkon právní služby, a sice vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za který náleží odměna ve výši 4 620 Kč [§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce navrhovatelky vykonává advokacii jako společník společnosti, která je plátcem DPH, zvyšuje se přiznaná náhrada nákladů řízení o tuto daň. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 6 135 Kč (po zaokrouhlení), kterou je odpůrce povinen zaplatit navrhovatelce v přiměřené lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/6-AS-122/2026-40)