# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 5 As 229/2018 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 5 As 229/2018 - Číslo jednací: 5 As 229/2018-9 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2018:5.As.229.2018.9 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 19. 10. 2018 - Datum zveřejnění: 29. 8. 2026 - Klíčová slova: Procesní ## Výrok I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů s e z a m í t á . II. Kasační stížnost s e z a m í t á . III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . ## Odůvodnění [1] Žalobce (dále jen "stěžovatel") ve lhůtě napadá kasační stížností výše uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), jímž byla v řízení o žalobě proti rozhodnutí o neposkytnutí informace zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. [2] Z podané kasační stížnosti nebylo zřejmé, z jakého důvodu stěžovatel rozhodnutí krajského soudu napadá, ani čeho se domáhá; tvrzení stěžovatele postrádají návaznost i srozumitelnost a nijak věcně nesouvisí s předmětem napadeného rozhodnutí. [3] Nejvyšší správní soud dne 12. července 2018 usnesením č. j. 5 As 229/2018 - 4, vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení, a to zejména o formulaci konkrétních důvodů kasační stížnosti a navrhovaného petitu. [4] Stěžovatel ve lhůtě zaslal Nejvyššímu správnímu soudu doplnění svého podání; současně požádal o přiznání bezplatné právní pomoci, což blíže neodůvodnil. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 19, dospěl k závěru: "Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích." Tak tomu v dané věci není, neboť napadeným usnesením nebylo rozhodováno ve věci samé. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: "Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní." Nejvyšší správní soud proto splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení nevyžadoval; stěžovatelem vyplněné údaje o majetkových poměrech proto nehodnotil. [5] Nejvyšší správní soud i přes uvedené posoudil žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů z hlediska toho, zda je takový postup nutný k ochraně práv stěžovatele. Dospěl k závěru, že ustanovení zástupce stěžovateli není třeba, neboť se jedná o věc jednoduchou a stěžovatel, brojí-li proti usnesení ve věci neosvobození od soudního poplatku, je nepochybně schopen relevantní důvody, pro které má za to, že mu mělo být osvobození přiznáno, byť zcela jednoduše a srozumitelně, uvést. [6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [7] Stěžovatel ani v podaném doplnění kasační stížnost nenamítá žádná konkrétní pochybení krajského soudu a netvrdí nic, co by nasvědčovalo nezákonnosti napadeného usnesení, namítá fakticky pouze místní nepříslušnost krajského soudu. [8] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že krajský soud srozumitelným způsobem vyzval stěžovatele ke splnění poplatkové povinnosti a poté i k prokázání majetkových poměrů. Stěžovatel však k prokázání majetkových poměrů nic nepředložil; neumožnil tak soudu posoudit věcně splnění podmínek dle § 36 odst. 3 s. ř. s. Za této situace krajský soud nemohl, než žádost stěžovatele zamítnut. [9] Namítá - li stěžovatel, že krajský soud byl povinen postoupit žalobu Městskému soudu v Praze, neboť není místně příslušný, nelze mu přisvědčit. Nejvyšší správní soud odkazuje na §7 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni; v daném případě bylo rozhodnutí vydáno Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje (obvodní oddělení Čáslav), sídlo tohoto správního orgánu se nachází v obvodu Krajského soudu v Praze. Názor stěžovatele ohledně místní nepříslušnosti krajského soudu je proto mylný. [10] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů mu nenáleží; žalovanému žádné náklady v řízení před kasačním soudem nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. října 2018 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/5-AS-229/2018-9)