# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 5 As 148/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 5 As 148/2026
- Číslo jednací: 5 As 148/2026-31
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:5.As.148.2026.31
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 18. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 23. 9. 2026
- Klíčová slova: Stavební zákon

## Text rozhodnutí

5 As 148/2026 - 33
pokračování
[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M   R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) K. R. I., a b) I. I., oba zast. Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 7. 2026, č. j. 141 A 17/202640,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

[1] Kasační stížností se žalobci (dále jen "stěžovatelé") domáhali zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") pro opožděnost odmítl žalobu proti dvěma rozhodnutím žalovaného - a sice (i) rozhodnutí ze dne 20. 4. 2026, č. j. KUUK/074731/2026, o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení níže uvedených staveb, a (ii) rozhodnutí ze dne 22. 4. 2026, č. j. KUUK/078115/2026, o nařízení odstranění týchž staveb.

[2] Ohledáním na místě dne 12. 9. 2012 zjistil Magistrát města Děčín, odbor stavební úřad (dále jen "stavební úřad"), že na pozemku parc. č. XA v k. ú. P. byla provedena stavba betonového plného oplocení bez příslušného povolení, načež stěžovatele vyzval k bezodkladnému zastavení prací, zahájil řízení o odstranění stavby a zároveň stěžovatelům určil lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Následným ohledáním na místě dne 13. 8. 2013 stavební úřad zjistil, že stěžovatelé pokračovali ve stavbě oplocení a dále provedli stavebním úřadem nepovolenou stavbu přístřešku pro vozidla, jež navíc z části zasahovala na pozemek ve vlastnictví statutárního města Děčín (parc. č. XB v k. ú. P.).

[3] Stavební úřad proto dne 29. 8. 2018 rozhodnutím č. j. MDC/83814/2018 stěžovatelům nařídil odstranění těchto staveb. Toto rozhodnutí napadené odvoláním žalovaný svým rozhodnutím ze dne 5. 11. 2018, č. j. 442/UPS/2018, zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavební úřad poté dne 7. 12. 2018, č. j. MDC/122132/2018, znovu rozhodl o nařízení odstranění předmětných staveb. Následně stěžovatelé dne 8. 1. 2019 podali žádost o dodatečné povolení těchto staveb, kterou stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 5. 2. 2019, č. j. MDC/14423/2019, zamítl. Proti oběma posledně uvedeným rozhodnutím se stěžovatelé odvolali. Žalovaný výše uvedeným:
(i) rozhodnutím č. j. KUUK/074731/2026 zamítl odvolání stěžovatelů a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 5. 2. 2019, č. j. MDC/14423/2019, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelů o dodatečné povolení staveb plné betonové oplocení na pozemku parc. č. XA v k. ú. P. a přístřešek pro vozidla na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. P.;
(ii) rozhodnutím č. j. KUUK/078115/2026 zamítl odvolání stěžovatelů a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 12. 2018, č. j. MDC/122132/2018, jímž bylo stěžovatelům nařízeno odstranění staveb plné betonové oplocení na pozemku parc. č. XA v k. ú. P. a přístřešek pro vozidla na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. P.

2. Rozhodnutí krajského soudu

[4] Obě rozhodnutí žalovaného napadli stěžovatelé žalobou, kterou krajský soud podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), pro opožděnost odmítl.

[5] Krajský soud vyšel z § 72 odst. 1 s. ř. s., podle kterého činí obecně lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dva měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí oznámeno žalobci, pokud zvláštní zákon nestanoví lhůtu jinou. Takovým zvláštním zákonem je v tomto případě zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon"). Podle § 306 odst. 1 tohoto zákona činí lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu jeden měsíc poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno, s výjimkou rozhodnutí o přestupku.

[6] Podle krajského soudu tak lhůta pro podání žaloby činila jeden měsíc od oznámení napadených rozhodnutí žalovaného tehdejšímu zástupci stěžovatelů Mgr. Milanu Špičkovi. Rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/074731/2026 bylo tomuto zástupci doručeno dne 20. 4. 2026 a rozhodnutí č. j. KUUK/078115/2026 mu bylo doručeno dne 27. 4. 2026. Poledním dnem pro podání žaloby tak byl u dříve doručeného rozhodnutí 20. 5. 2026 a u později doručeného rozhodnutí 27. 5. 2026. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé podali žalobu u krajského soudu osobně až dne 18. 6. 2026, shledal krajský soud, že žaloba byla podána opožděně, tedy po uplynutí jednoměsíční lhůty pro její podání, a proto ji odmítl.

3. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika stěžovatelů
[7] Stěžovatelé proti usnesení krajského soudu podali kasační stížnost, v níž navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].

[8] Stěžovatelé v kasační stížnosti akceptují uplatnění jednoměsíční lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 306 odst. 1 stavebního zákona. Navrhují však, aby Nejvyšší správní soud prověřil, zda krajský soud vycházel z ověřitelných údajů o oznámení obou rozhodnutí žalovaného každému ze stěžovatelů a zda z nich správně dovodil konec zákonné lhůty.

[9] Dále stěžovatelé navrhují ověřit, zda jim krajský soud před vydáním napadeného usnesení umožnil vyjádřit se k rozhodným skutečnostem, pokud krajský soud vycházel z dat odlišných od tvrzení stěžovatelů.

[10] Závěrem stěžovatelé namítají, že krajský soud nezkoumal, zda poučení obsažené ve správních rozhodnutích bylo způsobilé uvést stěžovatele v omyl, ani zda byl dán důvod pro přiměřené poučení o procesním postupu.

[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žaloba stěžovatelů byla podána opožděně, neboť byla podána až dne 18. 6. 2026. Jako den doručení rozhodnutí č. j. KUUK/074731/2026 uvedl datum 20. 4. 2026; u rozhodnutí č. j. KUUK/078115/2026 uvedl datum 27. 5. 2026.

[12] Stěžovatelé v replice poukázali na následující - uvedlli žalovaný ve svém vyjádření, že rozhodnutí č. j. KUUK/078115/2026 bylo stěžovatelům doručeno dne 27. 5. 2026, potvrzuje tím včasnost žaloby nejméně k tomuto rozhodnutí. Dále stěžovatelé žádali Nejvyšší správní soud, aby při přezkumu vycházel z úplného správního spisu. Závěrem sdělili okolnosti ukončení zastoupení Mgr. Milanem Špičkou, jakož i to, že si jsou vědomi jednoměsíční lhůty pro podání žaloby podle § 306 odst. 1 stavebního zákona, včetně toho, že její zmeškání nelze prominout.

4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení krajského soudu, je podána oprávněnými osobami, neboť stěžovatelé byli účastníky řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo, a jsou řádně zastoupeni advokátkou. Poté NSS přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.

[14] Kasační stížnost není důvodná.

[15] Na úvod Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatelé podali kasační stížnost proti usnesení, jímž krajský soud žalobu odmítl. V takovém případě lze v souladu s § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. podat kasační stížnost pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Předmětem přezkumu je tak zákonnost odmítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.

[16] Nejvyšší správní soud dále zdůrazňuje, že s ohledem na odmítnutí žaloby pro její opožděnost krajský soud vůbec nemohl přistoupit k jejímu meritornímu projednání. Krajskému soudu proto nelze vyčítat, že se podrobně nevypořádal se všemi žalobními tvrzeními stěžovatelů, neboť to by bylo jeho povinností až v případě věcného přezkumu žaloby.

[17] Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. "[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanovíli zvláštní zákon lhůtu jinou. Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí".

[18] Podle § 306 odst. 1 stavebního zákona "[ž]alobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno".

[19] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že v případě stěžovatelů byla krajským soudem správně aplikována zvláštní jednoměsíční lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného, a to právě podle § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 306 odst. 1 stavebního zákona, neboť byla rozhodnutí žalovaného vydána v rámci řízení o odstranění stavby, resp. dodatečném povolení stavby podle stavebního zákona. Pro ověření včasnosti, resp. opožděnosti žaloby stěžovatelů pak Nejvyšší správní soud vycházel z úplného správního spisu i soudního spisu krajského soudu.
[20] Rozhodnou skutečností určující počátek zvláštní jednoměsíční lhůty pro podání žaloby je, jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, oznámení rozhodnutí správního orgánu žalobci. Stěžovatelé však byli ve správních řízeních zastoupeni advokátem Mgr. Milanem Špičkou, a to na základě plných mocí ze dne 5. 9. 2018 pro řízení o odstranění staveb a ze dne 13. 2. 2019 pro řízení o dodatečném povolení staveb. V souladu s § 34 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), se tudíž písemnosti doručují pouze takto zvolenému zástupci. Zástupce stěžovatelů jakožto advokát musí mít a má zřízenou datovou schránku ze zákona (viz § 4 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 19 správního řádu správní orgán doručuje písemnosti primárně prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Až  v případě, že takové doručení není možné, přistupuje k jiným způsobům doručování. Na základě uvedeného žalovaný správně doručoval svá rozhodnutí do datové schránky zástupce stěžovatelů.

[21] Podle doručenky datové zprávy bylo rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/074731/2026 zástupci stěžovatelů doručeno do datové schránky dne 20. 4. 2026, a to přihlášením. Podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu započala lhůta pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí běžet 21. 4. 2026. Posledním dnem této lhůty podle písm. b) stejného ustanovení byla středa 20. 5. 2026.

[22] Rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/078115/2026 bylo podle doručenky datové zprávy zástupci stěžovatelů doručeno do datové schránky taktéž přihlášením dne 27. 4. 2026. Lhůta pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí dle stejných ustanovení správního řádu započala běžet dne 28. 4. 2026, posledním dnem pro podání žaloby pak byla středa 27. 5. 2026.

[23] Jak vyplývá z podacího razítka krajského soudu, žaloba proti oběma rozhodnutím žalovaného byla stěžovateli podána osobně až dne 18. 6. 2026, tj. po uplynutí jednoměsíční lhůty pro podání žaloby u každého z napadených rozhodnutí. Krajský soud tak ve svém usnesení pro posouzení včasnosti žaloby vycházel z ověřitelných údajů o oznámení každého z rozhodnutí, přičemž se nezmýlil ani ve výpočtu jednotlivých lhůt. Žaloba byla skutečně podána opožděně, opožděnou žalobu pak krajský soud usnesením správně odmítl dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

[24] Skutečnost, zda byli stěžovatelé pro podání žaloby zastoupeni advokátem či nikoli, popřípadě zda bylo zastoupení (Mgr. Milanem Špičkou) ukončeno během běžící lhůty pro podání žaloby, nemá na včasnost žaloby žádný vliv. Jestliže mají stěžovatelé za to, že chybným uvedením data doručení rozhodnutí č. j. KUUK/078115/2026 ve vyjádření žalovaného došlo k uznání včasnosti žaloby, pak k tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že pro posouzení včasnosti žaloby jsou  rozhodné skutečnosti plynoucí ze spisového materiálu a nikoli samotného vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud tímto způsobem také přistupoval k posouzení včasnosti žaloby (srov. shora).

[25] Ačkoli stěžovatelé v žalobě u rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/074731/2026 zmínili jako datum doručení 21. 4. 2026, neuvedli, z jakých podkladů takové tvrzení vychází. Nicméně, jak již konstatoval krajský soud, toto tvrzení nemělo vliv na závěry o opožděnosti žaloby. I kdyby totiž lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/074731/2026 končila dnem 21. 5. 2026 namísto 20. 5. 2026, žaloba stěžovatelů by byla stále opožděná. Krajský soud měl ale u obou rozhodnutí žalovaného najisto postavené okamžiky, od kterých běžely lhůty k podání žaloby proti těmto rozhodnutím, když vycházel z doručenek datových zpráv. Z toho důvodu neměl krajský soud o počátku běhu lhůt důvodné pochybnosti, pročež by vyzvání k vyjádření ohledně rozhodných dat, jak namítají stěžovatelé v kasační stížnosti, bylo bezúčelným (viz k tomu rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 382/201839). Krajský soud tedy žalobu správně v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. bez dalšího odmítl.
[26] Konečně stěžovatelé namítají, že se krajský soud nedostatečně zabýval přezkumem poučení obou rozhodnutí žalovaného. Podle stěžovatelů krajský soud nezkoumal, zda daná poučení nebyla způsobilá uvést stěžovatele v omyl či zda byl dán důvod pro poučení o procesním postupu. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že poučení bylo v obou napadených rozhodnutích žalovaného formulováno následovně: "Proti tomuto rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat (§ 91 odst. 1 správního řádu)."

[27] Náležitosti rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení jsou stanoveny v § 68 správního řádu. Těmito náležitostmi jsou výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Podle odst. 5 uvedeného ustanovení musí poučení obsahovat údaj, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možné tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. Správní řád tudíž správním orgánům stanoví povinnost poučit účastníky pouze o odvolání, tedy o řádném opravném prostředku. Žalovaný tak neměl povinnost poučit stěžovatele o možnosti podat proti jeho rozhodnutí žalobu podle s. ř. s. (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2005, č. j. 5 As 10/200432 či ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Ads 164/201427).

[28] Pokud bylo v poučení rozhodnutí žalovaného uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání, pak správní orgán splnil svou zákonnou povinnost. Žalovaný navíc poučení formuloval jednoduše a srozumitelně, nebylo tedy čím by takové poučení mohlo stěžovatele uvést v omyl. Při řádném poučení žalovaným, tak krajský soud správně přistoupil k posuzování včasnosti žaloby stěžovatelů, kterou následně shledal opožděnou.

[29] Stejně jako krajský soud, Nejvyšší správní soud shledal důvody k odmítnutí žaloby, jelikož žaloba byla prokazatelně podána opožděně, přičemž krajský soud vycházel při posuzování včasnosti žaloby z konkrétních a ověřitelných údajů. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že napadené usnesení z hlediska zákonnosti obstojí [viz § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].

5. Závěr a náklady řízení

[30] Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

[31] Neúspěšní stěžovatelé nemají podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení o této kasační stížnosti. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 18. září 2026

 JUDr. Viktor Kučera
      předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/5-AS-148/2026-31)