# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 5 A 76/2002 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 5 A 76/2002 - Číslo jednací: 5 A 76/2002-68 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2004:5.A.76.2002.68 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 3. 2004 - Datum zveřejnění: 26. 8. 2026 - Klíčová slova: Sociální ochrana - Státní sociální podpora ## Právní věta Rozhodnutí, jímž se určuje okruh společně posuzovaných osob pro účely Rozhodnutí o nároku na příspěvek na bydlení (§ 7 odst. 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb.), je podkladovým Rozhodnutím k Rozhodnutí o dávce státní sociální podpory, tedy Rozhodnutím předběžné povahy, jehož soudní přezkum je podle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustný; soud žalobu proti takovému Rozhodnutí odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ## Výrok I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 11. 2000 čj. 214/6/1665/00/Sm bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Vyškově, referátu sociální podpory ze dne 14. 8. 2000 č. sp. 2804/96/VYA, kterým bylo rozhodnuto, že ode dne 1. 1. 2000 až do doby, než nastanou změny v rozhodných skutečnostech, nebude žalobce při posuzování nároku na příspěvek na bydlení posuzován jako osoba společně posuzovaná. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že paní H. C., která je vlastníkem nemovitosti v P. č. 55, si podala žádost o vyloučení žalobce z okruhu osob společně posuzovaných na uvedený příspěvek a doložila čestným prohlášením, že žalobce v předmětném rodinném domě nebydlí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Brně, ten z důvodu věcné nepříslušnosti věc postoupil nesprávně Krajskému soudu v Brně a tento soud ji poté správně postoupil Vrchnímu soudu v Praze. V žalobě žalobce nepříliš jasným způsobem vyjádřil, že s uvedeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť mu je bráněno, aby užíval rodinný dům, cítí se být poškozen na zdraví, majetku a došlo i k porušení jeho lidských práv a svobod, z čehož obviňuje nejen žalovaného, ale i vedoucí regionálního pracoviště žalovaného JUDr. L. H., která byla správně při postoupení věci Vrchnímu soudu v Praze z okruhu žalovaných vypuštěna, neboť podle právní úpravy účinném v době podání žaloby (§ 249 odst. 4 o. s. ř.), ale i podle právní úpravy současné (§ 69 s. ř. s. - viz dále) je ze zákona žalovaným pouze správní orgán, který rozhodoval v posledním stupni. Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není přípustná. Podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Ze soudního přezkoumání jsou podle ustanovení § 70 s. ř. s. vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy. Podle ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba ve správním soudnictví nepřípustná tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto zvláštního zákona vyloučeno. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno podle ustanovení § 7 odst. 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném v době jeho vydání. Tímto rozhodnutím se pouze určuje okruh společně posuzovaných osob. Jedná se o podkladové rozhodnutí k rozhodnutí o dávce státní sociální podpory. Žalobou napadené rozhodnutí proto podle shora uvedeného ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. nepodléhá samotně soudnímu přezkumu, ostatně tomuto přezkumu nepodléhá i proto, že jde o rozhodnutí, kterým nebyla založena, rušena nebo měněna práva žalobce (viz shora ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobu odmítl. Soud připomíná, že i v době podání žaloby, tj. za účinnosti právní úpravy účinné do 31. 12. 2002, byla rozhodnutí předběžné povahy vyloučena ze soudního přezkumu. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. toto právo v případě odmítnutí žaloby ze zákona žádnému z účastníků nepřísluší. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. března 2004 JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/5-A-76/2002-68)