# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 3 As 62/2018

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 3 As 62/2018
- Číslo jednací: 3 As 62/2018-22
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2018:3.As.62.2018.22
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 9. 2018
- Datum zveřejnění: 29. 8. 2026

## Výrok

I. Kasační stížnost   s e   o d m í t á .

II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

## Odůvodnění

[1]  Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 7. 2018 kasační stížnost žalobce (dále jen "stěžovatel") proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného - usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 7 As 407/2017 - 12.

[2]  Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") "[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán")."

[3]  Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. "[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat."

[4]  Stěžovatel v projednávané věci podal u krajského soudu "správní žalobu" proti rozhodnutí zdejšího soudu vydanému v řízení o kasační stížnosti podané stěžovatelem v jiné věci. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný § 4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako "správní žaloba", je zřejmé, že v uvedených souvislostech se podle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo "způsobilé" řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelovy "žaloby" usnesením, poskytl mu tím určitý procesní "nadstandard", který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.

[5]  Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení krajského soudu kasační stížností, nelze na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho "správní žaloby" vůbec nejednalo) a nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.

[6]  Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.

[7]  O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/3-AS-62/2018-22)