# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 3 As 417/2020

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 3 As 417/2020
- Číslo jednací: 3 As 417/2020-10
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2021:3.As.417.2020.10
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 1. 2021
- Datum zveřejnění: 29. 8. 2026

## Výrok

I. Kasační stížnost   s e    o d m í t á .

II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

## Odůvodnění

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 31. 12. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen "stěžovatel") proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž městský soud z důvodu nedostatku pravomoci odmítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí žalovaného - usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, č. j. 9 A 72/2020 - 12.

[2] Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") "[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen 'správní orgán')."

[3] Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. "[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat."

[4] V předložené věci podal stěžovatel u Městského soudu v Praze "žalobu" proti rozhodnutí tohoto soudu vydaném v řízení o žalobě podané stěžovatelem v jiné věci. Jak ovšem vyplývá ze zákonného ustanovení citovaného v odstavci 2 odůvodnění tohoto usnesení, soudní řád správní umožňuje fyzickým a právnickým osobám napadnout žalobou pouze rozhodnutí vydaná správními orgány v oblasti veřejné správy. Ačkoli soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob, nečiní tak v oblasti veřejné správy, ale v oblasti správního soudnictví, a proto při svém rozhodování nemají postavení správního orgánu. Jejich rozhodnutí tak nelze žalobou napadnout.

[5] Podání adresované městskému soudu, které stěžovatel označil jako "žaloba", směřovalo proti rozhodnutí soudu a nikoli proti rozhodnutí správního orgánu. Je proto zřejmé, že se o žalobu ve správním soudnictví nemohlo vůbec jednat a že takové podání nebylo ani způsobilé řízení o žalobě zahájit. Městský soud proto mohl stěžovatele o této skutečnosti vyrozumět neformálním přípisem a věc bez dalšího založit. Rozhodl-li městský soud o odmítnutí stěžovatelova podání usnesením, poskytl tím stěžovateli určitý procesní nadstandard, který však nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.

[6] Kasační stížnost podanou proti takovémuto usnesení nelze považovat za kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť o návrh se v případě podané "žaloby" vůbec nejednalo. Stěžovatelova kasační stížnost je z uvedených důvodů nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., a proto ji Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.

[7] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, z něhož vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže bylo řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/3-AS-417/2020-10)