# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 3 As 353/2017

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 3 As 353/2017
- Číslo jednací: 3 As 353/2017-52
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2017:3.As.353.2017.52
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 12. 2017
- Datum zveřejnění: 28. 8. 2026

## Výrok

I. Kasační stížnost   s e   o d m í t á .

II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

## Odůvodnění

[1]  Nejvyšší správní soud obdržel dne 5. 12. 2017 kasační stížnost žalobce (dále jen "stěžovatel") proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo výrokem I. spojeno ke společnému projednání celkem 10 žalob proti 10 (výše označeným) usnesením Nejvyššího správního soudu a poté výrokem II. krajský soud tyto žaloby odmítl; výrokem III. rozhodl krajský soud o nákladech řízení.

[2]  Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), "[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán")."

[3]  Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. "[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat."

[4]  Nejvyšší správní soud všemi žalobami napadenými usneseními odmítl kasační stížnosti stěžovatele proti usnesením krajských soudů o odmítnutí žalob proti jiným rozhodnutím soudů ve správním soudnictví. Z citovaných ustanovení vyplývá, že soudní řád správní nepřipouští, aby bylo správní žalobou vůbec napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný § 4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv byla všechna podání stěžovatele učiněná u krajského soudu označena jako "správní žaloby", je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo "způsobilé" řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí těchto "žalob" usnesením, poskytl mu tím určitý procesní nadstandard, který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.

[5]  Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho "správní žaloby" vůbec nejednalo) a nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.

[6]  O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/3-AS-353/2017-52)