# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 22 Afs 95/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 22 Afs 95/2026
- Číslo jednací: 22 Afs 95/2026-31
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:22.Afs.95.2026.31
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 6. 10. 2026
- Datum zveřejnění: 6. 10. 2026
- Klíčová slova: Dotace, rozpočtová pravidla

## Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

## Odůvodnění

I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl na základě rozhodnutí Centra pro regionální rozvoj České republiky (dále též "Centrum") ze dne 4. 10. 2023, čj. 59545/2020-55/2 (dále "dotační rozhodnutí"), příjemcem dotace poskytnuté z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) v rámci projektu s reg. č. CZ.06.1.23/0.0/0.0/16_055/0003730 s názvem "Rekonstrukce budovy hasičské zbrojnice JSDHO Netolice", v celkové výši 42 621 921 Kč. V průběhu stavebních prací bylo zjištěno, že rekonstrukce stávající budovy nebude možná. Žalobce tak požádal o změnu projektu na stavbu nové hasičské zbrojnice, čemuž Centrum vyhovělo. Centrum následně vyhovělo i první žádosti o platbu č. CZ.06.1.23/0.0/0.0/16_055/0003730/2024/001/POST, a to v plné výši.
[2] Po dokončení realizace projektu podal žalobce žádost o druhou platbu č. CZ.06.1.23/0.0./0.0./16_055/0003730/002/POST. Návazně byla Centrem zahájena kontrola, při které byla mimo jiné posuzována způsobilost nárokovaných výdajů. Vzhledem k tomu, že v průběhu realizace projektu došlo ke změně projektu z rekonstrukce hasičské zbrojnice na výstavbu zcela nové budovy, naznalo Centrum, že je potřeba posoudit soulad stavby s normou ČSN 73 5710, jak vyžadovala kapitola 22.1.2 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce (vydání 1.15, platnost od 30. 3. 2023). Za tímto účelem si Centrum vyžádalo stanovisko Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. To vydalo dne 28. 2. 2024 stanovisko čj. MV-36536-2/PO-N-2024 (dále též "stanovisko GŘ HZS"), podle něhož nejsou všechny prostory hasičské zbrojnice v souladu s normou ČSN 73 5710, a tudíž ne všechny výdaje jsou způsobilé k proplacení. Jednalo se o prostory označené v projektové dokumentaci č. 2.04, 2.06, 2.08, 3.04, 3.07, 3.08, 3.09, 3.10, 3.11, 3.12, 3.14, 3.15, 3.16, 3.17, 3.18 a 3.22. Poměr způsobilých a nezpůsobilých výdajů projektu byl vypočten jako 76:24.
[3] Na základě stanoviska vydalo Centrum opatření poskytovatele dotace ze dne 27. 3. 2024, kterým rozhodlo, že dle § 14 odst. 5 ve spojení s § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o rozpočtových pravidlech") nevyplatí část dotace v celkové výši 7 608 838,05 Kč (tato částka představuje 90 % z celkových neuznatelných nákladů ve výši 8 454 264,49 Kč).
[4] Proti opatření Centra podal žalobce námitky k žalovanému jako k Řídícímu orgánu Integrovaného regionálního operačního programu. Rozhodnutím ze dne 22. 8. 2024,
čj. MMR-58517/2024-26, rozhodl ministr pro místní rozvoj tak, že považoval nevyplacení části dotace za oprávněné a potvrdil opatření poskytovatele dotace. Neshledal důvodnými námitky dovozující legitimní očekávání žalobce. Legitimní očekávání nemohlo žalobci svědčit, neboť nesplnil podmínky dotace.
[5] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též "městský soud"), který o ní poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 19. 5. 2025, čj. 17 A 96/2024-54, a to tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil rozsudkem ze dne 4. 11. 2025, čj. 22 Afs 124/2025-40, a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud městský soud zavázal, aby předestřel přezkoumatelné úvahy ohledně neprovedení navržených důkazů, provedl dokazování technickou normou ČSN 73 5710 a přezkoumatelně vypořádal žalobní námitku legitimního očekávání žalobce.
[6] Městský soud o žalobě znovu rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví, přičemž ji opět jako nedůvodnou zamítl. Městský soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Dále se zabýval jednotlivými skutečnostmi, z nichž žalobce dovozoval své legitimní očekávání na vyplacení dotace. Uvedl, že žalobci nemohlo vzniknout legitimní očekávání na základě postupu správních orgánů před změnou projektu z rekonstrukce na novostavbu. Legitimní očekávání nezakládá ani souhlasné stanovisko Hasičského záchranného sboru k projektu novostavby, neboť se týkalo stavebního řízení. Ani samotné schválení změny projektu nemohlo založit legitimní očekávání. Městský soud i z provedených důkazů naznal, že schválením změny projektu došlo k jeho posouzení pouze z hlediska plnění účelu dotace, nikoliv z hlediska uznatelnosti nákladů. Legitimní očekávání žalobce nemohlo založit vyhovění první žádosti o platbu. V souvislosti s tím nebylo žalobci poskytnuto konkrétní ujištění, a nadto ani dle judikatury Nejvyššího správního soudu není pouhá kontrola projektu a vyplacení části dotace konkrétním ujištěním. Městský soud uzavřel, že žalobci schválením změny projektu nemohlo vzniknout legitimní očekávání. Ztotožnil se se závěrem, že nový projekt nesplňuje požadavky příslušné normy ČSN. Plné znění rozsudku je přístupné na www.nssoud.cz.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (dále "stěžovatel") napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel především namítal, že městský soud nedostál závaznému právnímu názoru z předchozího zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť opětovně nevypořádal uplatněnou argumentaci o legitimním očekávání. Městský soud vypořádal jednotlivě skutečnosti, z nichž stěžovatel dovozoval existenci legitimního očekávání, ale neposoudil tyto skutečnosti ve svém souhrnu. Stěžovatel se domnívá, že mu legitimní očekávání svědčilo právě z důvodu kombinace několika faktorů: pozitivní stanovisko HZS k prvnímu projektu rekonstrukce zbrojnice, připuštění změny projektu, jehož součástí bylo i posouzení souladnosti s normou ČSN, a schválení první žádosti o platbu. Tyto okolnosti ve svém souhrnu představují konkrétní ujištění, které založilo legitimní očekávání žalobce. Argumentace městského soudu, že si stěžovatel měl být vědom obsahu normy ČSN, je iluzorní, neboť si jejího obsahu zjevně nebyl vědom ani žalovaný. Stěžovatel dále upozorňuje, že obsah svědecké výpovědi Ing. L. T. neodráží realitu. Není pravdou, že součástí první žádosti o platbu byly pouze výdaje, které souvisely s fází projektu před jeho změnou. Na podporu tohoto tvrzení upozorňuje, že po vydání napadeného rozsudku byl vyzván k vrácení prostředků, které mu byly vyplaceny na základě první žádosti o platbu. Obsah výpovědi této svědkyně je i v rozporu s Obecnými pravidly pro žadatele a příjemce dotace. Městský soud též podle stěžovatele nepřípustně bagatelizuje argumentaci, že se zbrojnice osvědčila v praxi. Přehlíží totiž, že tím stěžovatel mínil zejm. to, že zbrojnice byla zkolaudována, přičemž při její kolaudaci bylo shledáno dodržení podmínek stavebního rozhodnutí. V průběhu stavebního řízení se příslušný HZS vyjádřil ve svém stanovisku i o souladu s normou ČSN 73 510. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a městskému soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své dosavadní argumenty a ztotožnil se závěry městského soudu. Kasační stížnost nepřináší žádné nové relevantní skutečnosti. Podmínkou vzniku legitimního očekávání je poskytnutí konkrétního ujištění ze strany správního orgánu, k čemuž v projednávané věci nedošlo. Stěžovatel podle něj nemůže legitimní očekávání dovozovat ani z původního souhlasného stanoviska hasičského záchranného sboru, neboť to bylo vydáno k projektu rekonstrukce, zatímco následně došlo k zásadní změně projektu na novostavbu, u níž se soulad s normou ČSN 73 5710 posuzuje odlišně a přísněji. Za nezpůsobilé žalovaný označil i dovozování legitimního očekávání ze samotného schválení změny projektu. Schválení změny podle něj neznamená schválení způsobilosti výdajů. Ta je ověřována průběžně v rámci žádostí o platbu, přičemž rozhodující význam má až závěrečná kontrola projektu. Příjemce dotace navíc nese odpovědnost za dodržení dotačních podmínek bez ohledu na případná pochybení poskytovatele. Stejně tak žalovaný odmítl argument, že legitimní očekávání založilo proplacení první žádosti o platbu. Uvedl, že způsobilost výdajů může být přehodnocena i v pozdějších fázích projektu. Při kontrole druhé žádosti o platbu vyvstaly pochybnosti o účelu některých prostor novostavby, na jejichž základě bylo vyžádáno stanovisko GŘ HZS. To následně dospělo k závěru, že část prostor není v souladu s ČSN 73 5710, a související výdaje proto byly označeny za nezpůsobilé. Skutečnost, že tyto nedostatky nebyly zjištěny již při posouzení první žádosti o platbu, podle žalovaného nemůže založit legitimní očekávání příjemce dotace. Schválení průběžné žádosti o platbu ani předchozí nečinnost správních orgánů nelze považovat za konkrétní ujištění o souladu projektu s dotačními podmínkami. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Jelikož se jedná o opakovanou kasační stížnost v dané věci, vážil Nejvyšší správní soud nejprve její přípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[10] Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. také další výjimky, jejichž respektování znamená dodržení smyslu a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Dospěla k závěru, že toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Citované ustanovení tedy limituje přípustnost kasační stížnosti ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným a námitkám, které účastník řízení ve své první kasační stížnosti neuplatnil, ačkoliv je uplatnit mohl. Kasační stížnost je nutno považovat za přípustnou mj. tehdy, pokud Nejvyšší správní soud vytkl v původním rozsudku prvoinstančnímu soudu procesní pochybení, nepřezkoumatelnost nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně pokud se ve zrušujícím rozsudku závazně nevyjádřil ke všem sporným otázkám. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu a odporovalo by účelu a smyslu správního soudnictví. Jak již soud uvedl výše, první rozsudek městského soudu byl zrušen výlučně pro nepřezkoumatelnost. Druhá kasační stížnost stěžovatele je tedy přípustná. Nejvyšší správní soud se proto zabýval její důvodností (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud předně nesouhlasí s tím, že by městský soud nerespektoval závazný právní názor obsažený v předcházejícím zrušujícím rozsudku zdejšího soudu. Městský soud napravil vady vytýkané tímto rozsudkem, které spočívaly v nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku (nepřezkoumatelnost závěrů o neprovedení dokazování a nevypořádání žalobní argumentace).
[13] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku.
[14] Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62).
[15] Vymezeným požadavkům městský soud dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Městský soud také uvedl, z kterých právních předpisů při posuzování věci vycházel a proč neshledal existenci legitimního očekávání stěžovatele.
[16] Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu nezakládá ani způsob, kterým městský soud vypořádal námitky ohledně legitimního očekávání. Nejvyšší správní soud v této souvislosti ověřil, že městský soud vypořádal všechny skutečnosti, z nichž stěžovatel dovozoval své legitimní očekávání. Pokud jde o navazující argumentaci o pozdější kolaudaci stavby, je stěžovateli nutné přisvědčit, že městský soud tuto argumentaci poměrně zkratkovitě shrnuje jako "poukazy na to, že se požární zbrojnice v praxi osvědčila", (bod 36 napadeného rozsudku). Byť by si bylo lze představit v tomto ohledu obsáhlejší odůvodnění, nejedná se o pochybení, které by zakládalo nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Tato argumentace není ani nezákonná, jak soud osvětlí níže.
[17] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami směřujícími proti skutkovému hodnocení městského soudu. Stěžovatel předně nesouhlasil s některými tvrzeními, která před soudem přednesla svědkyně Ing. L. T.
[18] Uvedená argumentace je však z velké části zcela mimoběžná. Jak městský soud shrnul v bodě 23 napadeného rozsudku, "[z] výslechu svědkyně Ing. L. T., kontrolorky a manažerky projektu, soud zjistil, že společně se změnou projektu nebyla ze strany CRR posuzována způsobilost výdajů projektu, posouzení se týkalo toliko účelnosti a uskutečnitelnosti projektu. Posuzováno bylo pouze dodržení účelu projektu." Městský soud tedy ve svém rozsudku shrnul, jaká skutková zjištění bral za prokázaná na základě provedeného důkazu, a v tomto rozsahu z něj i vycházel (jak ostatně vyplývá i z bodu 32 napadeného rozsudku). Nesouhlas stěžovatele s jinými tvrzeními uvedené svědkyně, zejm. týkajícími se schválení první žádosti o platbu, není relevantní, neboť z nich městský soud ve svém rozhodnutí nevycházel. Z téhož důvodu není relevantní ani poukaz na to, že žalovaný po vydání napadeného rozsudku stěžovatele vyzval k vrácení prostředků vyplacených na základě první žádosti o platbu.
[19] Pokud pak jde o závěr, že při schválení změny projektu byla posuzována souladnost s účelem dotace, nikoliv způsobilost jednotlivých výdajů, tento nemůže být zpochybněn stěžovatelem odkazovanou pasáží z Obecných pravidel pro žadatele a příjemce pro všechny specifické cíle a výzvy, část 16 Změny v projektu. V ní se uvádí, že "[žádost o změnu projektu] je možné schválit pouze v případě, že změna nebude mít negativní vliv na hodnocení formálních náležitostí a přijatelnosti nebo na výsledek věcného hodnocení či závěrečného ověření způsobilosti." V této pasáži se však nepíše o posouzení způsobilosti jednotlivých výdajů. Závěr, že při změně projektu došlo k posouzení způsobilosti z hlediska účelu dotace, má naopak v této pasáži oporu.
[20]  Jádro stížní argumentace představuje otázka, zdali se stěžovateli dostalo konkrétního ujištění, které by založilo legitimní očekávání na vyplacení dotace.
[21] Mezi stranami není sporné, že se stěžovatel na základě dotačního rozhodnutí stal příjemcem dotace na rekonstrukci hasičské zbrojnice. Dále není sporné, že došlo ke změně projektu z rekonstrukce na novostavbu, přičemž i po změně projektu funkční a technické řešení celého komplexu hasičské zbrojnice v podstatě kopírují původní záměr (srov. i str. 1 administrativního opatření ze dne 27. 3. 2024).
[22] K otázce legitimního očekávání příjemce dotace existuje bohatá judikatura zdejšího soudu. Již v rozsudku ze dne 15. 8. 2012, čj. 1 Afs 15/2012-38, č. 2713/2012 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud s odkazy na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie vyložil, že "za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem" (bod 33). Postup v rozporu s právem obecně nezakládá legitimní očekávání a může vést k jeho vzniku jen zcela výjimečně. Za nezbytný předpoklad vzniku legitimního očekávání příjemce dotace ve výjimečných situacích Nejvyšší správní soud považuje "poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy" (tamtéž). Z citovaného závěru vyplývá, že pro vznik legitimního očekávání je nezbytná existence předchozího konkrétního ujištění, avšak ani při poskytnutí konkrétního ujištění se příjemce dotace nemůže dovolávat legitimního očekávání, dopustil-li se zjevného porušení platné právní úpravy. Závěry rozsudku čj. 1 Afs 15/2012-38 byly Nejvyšším správním soudem opakovaně následovány a tvoří ustálenou judikaturu (viz např. rozsudky ze dne 17. 7. 2014, čj. 10 As 10/2014-43, bod 28, ze dne 8. 11. 2017, čj. 10 Afs 86/2017-42, bod 36, ze dne 26. 5. 2021, čj. 8 Afs 114/2019-53, č. 4213/2021 Sb. NSS, ze dne 24. 6. 2021, čj. 1 Afs 480/2020-38, bod 20, ze dne 19. 1. 2023, čj. 1 Afs 316/2021, bod 37, nebo ze dne 22. 2. 2024, čj. 4 Afs 61/2023-70, bod 30).
[23] Městský soud postupoval v souladu s východisky této judikatury a došel závěru, že stěžovateli nebylo poskytnuto žádné konkrétní ujištění ze strany příslušných orgánů, které by zakládalo legitimní očekávání na vyplacení dotace. Nejvyšší správní soud se s těmito závěry ztotožnil.
[24] Předně je správný závěr městského soudu, že legitimní očekávání nemohl založit postup dotčených orgánů v souvislosti s původním projektem dotace (před změnou projektu z rekonstrukce na novostavbu). Jak správně uvedl městský soud v bodě 28 svého rozsudku, "oba dokumenty se vztahovaly k projektu v jeho fázi rekonstrukce, nikoli novostavby, tj. předcházely změně projektu č. 3. Tyto dokumenty proto nemají relevanci pro pozdější plán novostavby a nemohly založit legitimní očekávání ohledně podpory novostavby hasičské zbrojnice."
[25] Legitimní očekávání stěžovatele nemohlo založit ani schválení změny projektu z rekonstrukce na novostavbu. Městský soud z provedeného dokazování učinil závěr, že při schválení změny projektu nedošlo k posouzení způsobilosti jednotlivých výdajů, pouze k posouzení způsobilosti projektu jako takového z hlediska účelu dotace. Stěžovatel tento závěr zpochybňuje fakticky toliko odkazem na pasáž z Obecných pravidel pro žadatele a příjemce pro všechny specifické cíle a výzvy. Jak však soud již uvedl výše, tato pasáž neposkytuje oporu pro závěr, že při schvalování změny projektu došlo k posouzení uznatelnosti a způsobilosti jednotlivých výdajů spojených s projektem novostavby. Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod přehodnotit skutkový závěr městského soudu, že při schválení změny projektu nedošlo k posouzení uznatelnosti jednotlivých výdajů, přičemž samotné schválení změny projektu nemohlo představovat konkrétní ujištění. V obecné rovině pak platí, že samotná skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje odpovědnost příjemce podpor za splnění podmínek [rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata
(C-414/08, Sb. rozh. s. I-02559); viz zejména body 102 a 107 rozsudku].
[26] Legitimní očekávání stěžovatele nemohlo založit ani schválení první žádosti o platbu. Jak správně upozornil městský soud, dle judikatury zdejšího soudu nelze považovat za konkrétní ujištění pouhou skutečnost, že administrátor projektu zkontroloval předmětný projekt, aniž by odhalil pochybení, a následně byly žadateli poskytnuty finanční prostředky poskytovatelem dotace. Protože vyplacení části dotace na základě první žádosti o platbu nepředstavuje konkrétní ujištění, příjemci dotace tak nemůže vzniknout legitimní očekávání ohledně správnosti jeho postupu (rozsudky NSS ze dne 14. 11. 2024, čj. 4 Afs 98/2024-100, a ze dne 2. 10. 2024, čj. 6 Afs 68/2024-28, bod 24).
[27] Legitimní očekávání stěžovatele nemohlo založit ani stanovisko Hasičského záchranného sboru. To platilo za závazné z hlediska požární bezpečnosti v řízení o stavebním povolení novostavby hasičské zbrojnice. Nejedná se o stanovisko pro dotační projekt, ale o stanovisko o požární bezpečnosti stavby. Stanovisko se nevěnuje souladu projektu s normou ČSN 73 5710 jako dotační podmínce.
[28] Legitimní očekávání žalobce nemohlo založit ani kolaudační rozhodnutí týkající se stavby hasičské zbrojnice. V první řadě, stavební úřad ani projektant, o jehož závěry se stavební úřad opíral, nejsou entitami způsobilými k poskytnutí konkrétního ujištění o způsobilosti výdajů v kontextu přiznání dotace. Judikatura Nejvyššího správního soudu sice připouští, aby legitimní očekávání založil i jiný správní orgán než ten, který zároveň stojí v roli poskytovatele dotace (rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2023, čj. 1 Afs 316/2021-38, bod 39). Konkrétní ujištění příjemce dotace může být však založeno pouze jednáním takového orgánu veřejné moci, který je oprávněn vyjadřovat se k dotčeným povinnostem. Jedná se zejména o poskytovatele dotace, ale i o "jím pověřené subjekty plnící metodickou činnost při poskytování dotací" (Matušková, T. Legitimní očekávání příjemce dotace. In: Soudní rozhledy, 2022, č. 11-12, s. 347-352). Dále nelze opomenout, že legitimní očekávání může v obecné rovině založit pouze ujištění, které předcházelo nevyplacení dotace (rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2023, čj. 7 Afs 413/2021-32, bod 16, a tam citovaná judikatura). Ani jedna z těchto podmínek není splněna. Není proto relevantní, že projektant stavbu považoval za souladnou s normou ČSN 73 5710.
[29] Jde-li pak o závěr stěžovatele, že legitimní očekávání mu vzniklo postupnou kombinací výše uvedených skutečností, nelze takovému závěru přisvědčit. Soud již výše vyložil, že judikatura vyžaduje konkrétní ujištění příslušného orgánu. S ohledem na tento požadavek je dle názoru Nejvyššího správního soudu pojmově vyloučeno, aby za dostatečně konkrétní ujištění byl považován souhrn okolností, z nichž žádná konkrétní ujištění nepředstavuje.
[30] Lze tak uzavřít, že právní závěry městského soudu obstojí. Stěžovatel neprokázal, že mu svědčilo legitimní očekávání. To mu v dané situaci dle relevantní judikatury mohlo založit toliko konkrétní ujištění, které však městský soud neshledal. Jím tvrzené skutečnosti nebylo možné považovat za konkrétní ujištění o způsobilosti výdajů.
[31] Soud pro úplnost uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje další (stěžejní) závěr městského soudu, totiž závěr o nesouladu projektu novostavby s normou ČSN. Městský soud řádně zdůvodnil, že podle čl. 2 ČSN 73 5710 se norma v plném rozsahu uplatní při navrhování nových objektů a prostorů, zatímco pro rekonstrukce stávajících prostorů platí jen přiměřeně. Jelikož byl projekt po jeho změně (po demolici původní budovy) realizován jako novostavba hasičské zbrojnice, byl dle městského soudu povinen vyhovět požadavkům této normy v plném rozsahu. Tomuto závaznému dotačnímu požadavku však nevyhověl. Postup správních orgánů proto městský soud shledal zákonným i z hlediska závěrů o neuznatelnosti jednotlivých výdajů projektu (body 34 a 35 napadeného rozsudku). Stěžovatel však nepředkládá žádnou argumentaci, která by tento podstatný závěr městského soudu zpochybňovala, přičemž Nejvyšší správní soud není oprávněn za stěžovatele domýšlet argumenty (rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2020, čj. 7 Afs 251/2020-29, bod 11 a tam citovaná judikatura).
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Ve věci rozhodl soud na základě oprávnění stanoveného v § 109 odst. 2 s. ř. s. bez jednání.
[33] Kasační soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti (výrok III.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/22-AFS-95/2026-31)