# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 21 As 231/2025

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 21 As 231/2025
- Číslo jednací: 21 As 231/2025-38
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:21.As.231.2025.38
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 18. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 18. 9. 2026
- Klíčová slova: Zemědělství, myslivost a rybářství

## Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 8 A 124/202458, se zrušuje.

II. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 11. 10. 2024, č. j. MZE71924/202418111, a rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu ze dne 6. 3. 2024, č. j. UKZUZ 037534/2024, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti ve výši 34 633 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Tomáše Čihuly, LL.M., Eur., Ph.D.

## Odůvodnění

[1] Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, jakožto orgán příslušný podle § 72 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, rozhodnutím ze dne 6. 3. 2024, č. j. UKZUZ 037534/2024, zamítl postupem dle čl. 36 odst. 3 žádost žalobkyně o povolení přípravku na ochranu rostlin Ultraline k použití na ochranu obilnin a řepky proti houbovým chorobám (dále jen "přípravek Ultraline") na trh v České republice podanou dle čl. 33 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (dále jen "nařízení č. 1107/2009"), a to na základě nesouhlasného závazného stanoviska Ministerstva zdravotnictví ze dne 28. 2. 2024, č. j. MZDR 2869/20245/OVZ. Žalovaný odvolání žalobkyně v návaznosti na potvrzení závazného stanoviska ministrem zdravotnictví ze dne 20. 8. 2024, č. j. MZDR 17746/20243/OVZ, zamítnul a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil rozhodnutím ze dne 11. 10. 2024, č. j. MZE71924/202418111.

[2] Žalobkyně žádala o povolení přípravku Ultraline na území České republiky. Zonálním členským státem - zpravodajem (dále také "zRMS") byla Slovenská republika, která provedla hodnocení přípravku podle čl. 36 nařízení č. 1107/2009 (na jehož základě jednotlivé členské státy podle čl. 36 odst. 2 nařízení č. 1107/2009 následně udělí či odmítnou povolení), která přípravek na svém území povolila rozhodnutím Ústredného kontrolného a skúšobného ústavu poľnohospodárského ze dne 23. 10. 2023, č. 2301653AU. Důvodem zamítnutí žádosti pro povolení přípravku Ultraline na území České republiky byl postup Slovenské republiky (jakožto zRMS) při hodnocení přípravku Ultraline, který nebyl v souladu s požadavky čl. 33 a 43 nařízení č. 1107/2009. Konkrétně žalobkyně nepředložila souhrnnou dokumentaci pro každý požadavek na údaje o přípravku na ochranu rostlin podle nařízení Komise (EU) č. 284/2013 a odkázala na hodnocení referenčního přípravku Proline 250 EC (dále jen "přípravek Proline"). Tím, že zRMS předložení této dokumentace nepožadoval, neprovedl nezávislé, objektivní a transparentní posouzení s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky a s využitím pokynů dostupných v době podání žádosti podle čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009. Česká republika, jakožto dotčený členský stát, upozornila v období komentářů zRMS na tento nedostatek (nebyly zpracovány části B0B10 návrhu registrační zprávy, jak je požadováno metodikou SANCO/13169/2010 rev. 10). Čl. 34 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 osvobozuje žadatele od povinnosti předkládat protokoly o zkouškách a studiích podle čl. 33 odst. 3 téhož nařízení mj. pokud uplynula doba ochrany údajů, příslušné studie je však nutno posoudit s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky. zRMS nicméně zcela odkázal na dříve provedené hodnocení chemicky ekvivalentního přípravku Proline, který byl v České republice poprvé povolen rozhodnutím Státní rostlinolékařské správy ze dne 7. 2. 2005. Vzhledem k tomu, že zRMS neprovedlo posouzení přípravku Ultraline tak, jak je požadováno v čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, a jak požaduje nařízení Komise (EU) č. 284/2013, nelze jeho hodnocení převzít a přípravek Ultraline v České republice povolit. S ohledem na výše uvedené nebylo možné posoudit (a znát) vliv přípravku Ultraline na zdraví lidí, zvířat nebo na životní prostředí, neboť nelze vyloučit, že by jeho povolením mohlo dojít k těmto nežádoucím rizikům.

[3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl.

[4] Žalobní argumentace byla vystavěna především na námitce, že jediným důvodem pro odmítnutí povolení přípravku Ultraline na trh v České republice je postoj Ministerstva zdravotnictví, který byl převzat i do rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a žalovaného, a sice že Slovenská republika jako zRMS neprovedla posouzení přípravku řádně, jelikož vyšla z podkladů založených pro posouzení přípravku Proline z roku 2005. Nařízení však podle žalobkyně nezakládá pravomoc dotčeného členského státu (dále také "cMS") [jímž je v nyní souzeném případě Česká republika - pozn. NSS] posuzovat správnost nebo kvalitu procesu posouzení provedeného zRMS. Jedinou výjimku, kdy může cMS odmítnout povolení přípravku na ochranu rostlin na svém území v rozporu s posouzením zRMS, stanovuje čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009. Podle tohoto ustanovení tak cMS může učinit, pokud se domnívá, že daný přípravek v důsledku specifických zemědělských podmínek a podmínek v oblasti životního prostředí na jeho území představuje nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí, které není možné regulovat zavedením vnitrostátních opatření pro užívání přípravku. Takový závěr je ovšem členský stát podle žalobkyně povinen technicky nebo vědecky odůvodnit. Správní rozhodnutí obou stupňů jsou podle žalobkyně nezákonná, jelikož příslušné orgány nevycházely z posouzení zRMS a svá rozhodnutí založily pouze na tvrzení o formálních vadách posouzení provedeného zRMS, aniž by byly odůvodněny jakoukoli konkrétní obavou, že by přípravek Ultraline mohl s ohledem na specifické podmínky v České republice představovat jakékoli nebezpečí. Zároveň zamítnutí žádosti o povolení přípravku Ultraline nepředcházelo posouzení možné minimalizace případných rizik stanovením zvláštních opatření, přičemž rozhodnutí nejsou podložena jakýmikoli vědeckými či technickými daty.

[5] Žalobkyně svá tvrzení podpořila odkazem na aktuální rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie (dále jen "SDEU"), konkrétně na rozsudek ze dne 25. 4. 2024 ve věci C308/22, PAN Europe (dále jen "rozsudek ve věci PAN Europe"). V něm SDEU uvádí, že cMS může na základě čl. 44 nařízení č. 1107/2009 povolení odejmout, pokud nejspolehlivější vědecké nebo technické poznatky naznačují, že přípravek může mít bezprostřední nebo zpožděný škodlivý účinek na zdraví lidí nebo zvířat anebo nepřijatelné účinky na životní prostředí. Žalobkyně odkazuje na závěr SDEU, že pokud cMS může povolení přípravku kdykoli přezkoumat a při zjištění relevantního rizika jej musí odejmout, může cMS pravomoc založenou čl. 44 citovaného nařízení využít již v procesu udělení povolení podle čl. 36 odst. 2 a nepovolit přípravek za podmínky, že má "k dispozici nejspolehlivější vědecké nebo technické údaje, které posledně uvedený členský stát při přípravě posouzení nezohlednil a které identifikují nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí".

[6] Podle žalobkyně byl postup žalovaného zcela arbitrární, tvrdíli na jedné straně, že je s odkazem na rozsudek ve věci PAN Europe oprávněn odmítnout uvedení přípravku Ultraline na trh, jelikož není dostatečně prokázána jeho bezpečnost, ale zároveň ve vztahu k identickému přípravku Proline, užívanému cca 20 let na území České republiky i celé Evropské unie, žádné kroky k přezkumu jeho vlastností, bezpečnosti a případnému odebrání povolení nečiní. Takový postup je diskriminační, neboť přístup, kdy jsou bez jakéhokoliv odůvodnění povolovány pouze některé z ekvivalentních přípravků, představuje překážku vstupu přípravků na trh Evropské unie.

[7] Městský soud, za účelem posouzení, zda správní orgány [potažmo Česká republika jako cMS - pozn. NSS] překročily svou pravomoc, vyložil čl. 36 nařízení č. 1107/2009 ve světle rozsudku ve věci PAN Europe. Dovodil z něj, že systém zónového hodnocení je založen na zásadě vzájemné důvěry mezi členskými státy; členský stát tak není oprávněn znovu přezkoumávat skutkové okolnosti a vědecké závěry, které již byly posouzeny zónovým referenčním členským státem [zřejmě myšleno zRMS - pozn. NSS]. Odmítnutí uznání povolení je podle městského soudu možné pouze tehdy, existujíli nové nebo specifické okolnosti, které nebyly zohledněny při původním hodnocení, a které mohou mít zásadní dopad na ochranu zdraví lidí, zvířat nebo životního prostředí. Členský stát, který odmítne uznat povolení, musí své rozhodnutí řádně, vědecky a právně odůvodnit. Pouhé nesouhlasné stanovisko nebo obecné odkazy na odlišné podmínky nestačí.

[8] Závěry žalovaného, který se řídil závazným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví, jež bylo v rámci odvolacího řízení potvrzeno ministrem zdravotnictví, jsou podle městského soudu v souladu s rozsudkem ve věci PAN Europe, neboť v posuzovaném případě je dán relevantní důvod, pro který je členský stát oprávněn žádost o vzájemné uznání povolení odmítnout podle čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009. Tímto důvodem je skutečnost, že dříve registrovaný (referenční) přípravek Proline nebyl hodnocen v souladu s aktuálně platnými metodikami a vědeckými postupy. Fakt, že nebyla provedena analýza podle současných vědeckotechnických standardů [pravděpodobně ve vztahu k posouzení přípravku Ultraline podle čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 - pozn. NSS], má zásadní vliv na závěr, že nelze vyloučit závažné škodlivé následky spojené s používáním daného přípravku. Nebylli ekvivalentní přípravek Proline hodnocen podle aktuálně platných metodik a vědeckých standardů, a zpravodajský stát (zRMS) nepožadoval pro účely jeho posouzení aktualizaci dokumentace, zakládá to specifickou relevantní okolnost, která odůvodňuje odmítnutí žádosti o vzájemné uznání podle čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009.

[9] Proti tomuto rozsudku podává žalobkyně (dále jen "stěžovatelka") kasační stížnost, jejíž důvody lze formálně podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.").

[10] Stěžovatelka v prvé řadě namítá nesprávné právní posouzení věci. Městský soud podle stěžovatelky nesprávně dovozuje pravomoc odmítnout povolení uvedení přípravku na trh na základě zpochybnění kvality provedení tohoto posouzení bez nutnosti vědeckého a technického odůvodnění, identifikace specifických okolností na území České republiky nebo nových nejspolehlivějších vědeckých a technických zjištění, která nebyla zRMS při jeho posouzení zohledněna a která zakládají důvodnou obavu o existenci zásadních rizik pro život a zdraví lidí, zvířat nebo pro životní prostředí. V kontextu posouzení přípravku Ultraline jako identického s přípravkem Proline stěžovatelka poukazuje na čl. 34 nařízení č. 1107/2009, který zakotvuje možnost využít protokoly o zkouškách a studiích již dříve povolených, ekvivalentních přípravků, a to mimo jiné v případě, kdy uplynula doba ochrany údajů, která činí 10, respektive 13 let. V nyní posuzovaném případě již uplynula stanovená doba ochrany údajů pro ekvivalentní přípravek Proline, a proto byla stěžovatelka v souladu s čl. 34 nařízení č. 1107/2009 osvobozena od předkládání studií a protokolů a bylo možno využít protokoly týkající se přípravku Proline.

[11] Podle stěžovatelky nebyly naplněny podmínky čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009, za nichž se může členský stát odchýlit od posouzení zpravodajského státu a odmítnout povolení přípravku na svém území. Argumentace žalovaného se soustředila pouze na změnu metodiky [tj. nařízení Komise (EU) č. 284/2013] a na plynutí času, tj. dobu od vydání povolení identického přípravku Proline. Uvedené důvody se však žádným způsobem neváží na specifické podmínky na území České republiky a nelze je ani považovat za vědecké odůvodnění obavy z nepřijatelných rizik pro zdraví lidí, zvířat nebo pro životní prostředí. Stěžovatelka k tomu poznamenává, že samotný časový vývoj vědeckotechnického poznání nemůže být v obecné rovině oprávněným důvodem pro odmítnutí povolení podle čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009. V této souvislosti poukazuje na rozsudek ve věci PAN Europe, podle něhož dotčený členský stát může odmítnout uznání povolení přípravku pouze tehdy, pokud má k dispozici vědecké nebo technické údaje, které nebyly zohledněny při původním hodnocení a které mají zásadní dopad na ochranu zdraví nebo životního prostředí. Podle názoru stěžovatelky však stáří metodik nebo vývoj vědeckotechnického poznání nezakládají samy o sobě důvod pro odmítnutí povolení, neexistujíli konkrétní nové vědecké důkazy o konkrétních rizicích, které by přípravek Ultraline mohl představovat. Rozsudek ve věci PAN Europe vyžaduje vědeckotechnický doklad o existenci "oprávněných důvodů se domnívat, že dotyčný přípravek stále představuje nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí". Podle stěžovatelky však městský soud ve svém výkladu spojuje oprávnění odchýlit se od posouzení zRMS toliko se závěrem o "nemožnosti vyloučit" existenci takových rizik.

[12] Správní orgány podle stěžovatelky nepředložily žádné nové vědecké či technické důkazy, které by prokazovaly, že přípravek Ultraline představuje jakékoliv riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo pro životní prostředí. Skutečnost, že takové poznatky neexistují, výslovně potvrdil na jednání před městským soudem i zástupce žalovaného. Podle stěžovatelky o tom svědčí i skutečnost, že povolení přípravku Ultraline [pravděpodobně myšlen přípravek Proline - pozn. NSS] nebylo odebráno ani následně na základě čl. 44 nařízení č. 1107/2009. Městský soud tak nesprávně posoudil aplikaci čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009, aprobovalli rozhodnutí žalovaného, které bylo založeno pouze na údajné zastaralosti použitých protokolů o zkouškách a studiích, a nikoliv na vědeckém a technickém odůvodnění konkrétních obav z rizik, která by užívání přípravku Ultraline mohlo představovat.

[13] Stěžovatelka rovněž namítá vnitřní rozpornost napadeného rozsudku. Městský soud vyložil závěry rozsudku ve věci PAN Europe (uvedené výše v odst. [7]), přičemž posléze uzavřel, že nebylali provedena analýza podle současných vědeckotechnických standardů, nelze vyloučit závažné škodlivé následky spojené s používáním přípravku Ultraline. Podle stěžovatelky tak městský soud vytvořil svým výkladem nový důvod pro odchýlení se od posouzení provedeného zRMS, a to na základě tvrzení o jeho neaktuálnosti. Tento závěr přitom nevyplývá z textu čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009, a je v přímém rozporu s citovanými závěry rozsudku ve věci PAN Europe.

[14] Nadto stěžovatelka poukazuje na neudržitelnost takového výkladu v praxi, jelikož vývoj vědeckotechnického poznání je velmi rychlý a k zásadním posunům může docházet i v rámci měsíců nebo jednotek let. Touto optikou by byl princip zonálního uznávání posouzení využitelný pouze při podání žádosti o povolení v dalších členských státech dané zóny neprodleně po schválení přípravku zonálním zpravodajským státem. Takové omezení využitelnosti čl. 34 nařízení č. 1107/2009 však zákonodárce podle stěžovatelky zřejmě nezamýšlel.

[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry městského soudu a odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, stejně jako na své písemné vyjádření k žalobě. Za důvodnou nepovažuje ani námitku vnitřní rozpornosti rozsudku, neboť městský soud podle jeho názoru (ve shodě s ním) shledal existenci konkrétních závažných důvodů pro odchýlení se od posouzení zpravodajského státu, tedy pro odmítnutí povolení. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost v celém rozsahu zamítnul.

[16] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s.

[17] Kasační stížnost je důvodná.

[18] V prvé řadě se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku spočívající v jeho vnitřní rozpornosti [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], protože v případě její důvodnosti by bylo vypořádání dalších kasačních námitek v zásadě vyloučené. Z konstantní judikatury vyplývá, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za (ne)správné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za (ne)důvodnou (viz například nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200875; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz; rozhodnutí Ústavního soudu viz http://nalus.usoud.cz). Meritorní přezkum rozsudku je tak možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku.

[19] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky uvedeném výše v odst. [13], že by byl rozsudek městského soudu z hlediska srozumitelnosti vnitřně rozporný, jelikož vytvořil nový důvod pro odchýlení se od posouzení zRMS, což je v přímém rozporu se závěry, jež byly dovozeny v rozsudku PAN Europe. Městský soud v odst. 104 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že neposouzení přípravku podle aktuálně platných metodik a vědeckých standardů a skutečnost, že zRMS v daném případě nepožadoval aktualizaci dokumentace, je specifickou a relevantní okolností, která "odůvodňuje odmítnutí žádosti o vzájemné uznání podle článku 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009". Lze tudíž konstatovat, že v rozsudku srozumitelně vyložil důvod svého rozhodnutí ve vztahu k naplnění podmínky pro odchýlení se od posouzení přípravku Ultraline provedeného zRMS; správnost takové úvahy je již věcí meritorního posouzení věci.

[20] Nelze nicméně přehlédnout, že městský soud zcela rezignoval na vypořádání žalobního bodu týkajícího se diskriminačního postupu žalovaného (srov. odst. [6] výše, odst. 37 žaloby a odst. 20 až 26 repliky žalobkyně k vyjádření žalovaného, které jsou rovněž shrnuty v odst. 25 a 51 až 55 odůvodnění napadeného rozsudku); povinnost Nejvyššího správního soudu zabývat se přezkoumatelností napadeného rozhodnutí krajského (městského) soudu i mimo rozsah kasační argumentace plyne z § 109 odst. 4 věty za středníkem s. ř. s. Tento deficit napadeného rozsudku [zakládající již sám o sobě kasační důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] nicméně kasačnímu soudu nebrání přezkoumat zákonnost dalších úvah městského soudu představujících jeho ratio decidendi v intencích kasačních námitek, neboť jde o oddělitelné otázky. Tento postup plně koresponduje s názorem vysloveným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200674, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, podle něhož "[k]aždý z orgánů, které se otázkou nepřezkoumatelnosti zabývají, [...] má povinnost postupovat tak, aby, jeli to byť i jen ve vztahu k části důvodů přezkoumávaného rozhodnutí možné, se v co největší míře zabýval podstatou těchto důvodů. [...] Jinak řečeno, krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podobně též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti) není oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázek, které, jelikož se jimi orgán či soud, jehož rozhodnutí se přezkoumává, v potřebné míře zabýval, samy o sobě předmětem přezkumu být mohou, poukazem na to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám, od předchozích oddělitelným, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné." Právní názor městského soudu týkající se stěžejních věcných námitek je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmý, a proto Nejvyšší správní soud považoval za možné přistoupit k přezkoumání zákonnosti těchto věcných závěrů.

[21] Následně se tedy Nejvyšší správní soud zabýval právní otázkou [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] posouzení pravomoci českých orgánů odmítnout povolení uvedení přípravku Ultraline na trh na základě zpochybnění kvality provedení posouzení přípravku podle čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009.

[22] Čl. 29 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 stanoví, že přípravek na ochranu rostlin se povolí pouze tehdy, splňujeli podle jednotných zásad uvedených v odstavci 6 požadavky v něm uvedené. Podle písm. e) uvedeného ustanovení se přípravek na ochranu rostlin povolí, jestliže s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky splňuje požadavky podle čl. 4 odst. 3.

[23] Podle čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 zRMS provede nezávislé, objektivní a transparentní posouzení s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky a s využitím pokynů dostupných v době podání žádosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení cMS následně udělí či odmítnou povolení na základě závěrů posouzení členského státu posuzujícího žádost, jak stanoví články 31 a 32. Odstavec 3 téhož ustanovení nicméně připouští, že pokud nelze obavy členského státu týkající se zdraví lidí nebo zvířat anebo životního prostředí regulovat zavedením vnitrostátních opatření ke snížení rizika podle prvního pododstavce, může členský stát odmítnout povolení přípravku na ochranu rostlin na svém území, máli v důsledku svých specifických zemědělských podmínek či podmínek v oblasti životního prostředí oprávněné důvody se domnívat, že dotyčný přípravek stále představuje nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí.

[24] Existujeli již na trhu povolený přípravek se stejným složením jako přípravek o jehož povolení se žádá, čl. 34 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 osvobozuje žadatele od povinnosti předkládat studie, testy apod. neboť žadatelé jsou osvobozeni od povinnosti předkládat protokoly o zkouškách a studiích podle čl. 33 odst. 3, pokud členský stát, jemuž žádost podávají, dotyčné protokoly má a žadatelé prokáží, že jim byl udělen přístup v souladu s články 59, 61 nebo 62 nebo že uplynula doba ochrany údajů". Podle čl. 34 odst. 2 písm. c) citovaného nařízení však žadatelé musí poskytnout na požádání příslušného členského státu údaje potřebné k tomu, aby se prokázalo, že přípravek na ochranu rostlin má účinky srovnatelné s přípravkem na ochranu rostlin, v jehož případě prokáží přístup ke chráněným údajům.

[25] Podle čl. 44 odst. 3 písm. a) nařízení č. 1107/2009 členský stát odejme či případně změní povolení, pokud přestaly být plněny požadavky uvedené v článku 29.

[26] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné na půdorysu konstatované právní úpravy nejprve stručně shrnout postup povolování přípravků na ochranu rostlin v zónách vymezených v příloze I nařízení č. 1107/2009, jak je stanoven v čl. 33 a násl. citovaného nařízení [srov. stanovisko generální advokátky Laily Medina ze dne 28. 9. 2023, ve věci C308/22, PAN Europe, body 30 až 35]. V rámci tohoto postupu žadatel předloží u každého ze členských států, kde má být přípravek uveden na trh, žádost o jeho povolení (čl. 33 odst. 1); zde podle čl. 33 odst. 2 písm. b) mimo jiné uvede, od kterého členského státu očekává vyhodnocení žádosti v příslušné zóně (zRMS). Žadatel předloží navrženému zRMS žádost o povolení pro danou zónu; do doby dokončení posouzení této žádosti se jednotlivé cMS zdrží jakýchkoli kroků ve věcech u nich podaných žádostí (čl. 35 třetí pododstavec). V průběhu posuzování vypracuje zRMS návrh zprávy o posouzení a zašle jej k připomínkám členským státům v dané zóně (čl. 36 odst. 1). Po uplynutí lhůty pro podání připomínek, rozhodne zRMS o tom, zda ve vztahu ke svému území udělí nebo zamítne povolení pro dotčený přípravek na ochranu rostlin, a přijme zprávu o posouzení (čl. 37 odst. 1). Poté tuto zprávu a kopii povolení předá ostatním členským státům v dané zóně. Dotčené členské státy následně rozhodnou o u nich podaných žádostech v souladu s čl. 36 odst. 2, tj. udělí či odmítnou povolení na základě výsledku posouzení zRMS. Výjimku z tohoto postupu zakotvuje čl. 36 odst. 3, umožňující cMS i přes kladný výsledek posouzení ze strany zRMS povolení na svém území odmítnout; pro tento postup však musí být splněny kumulativní podmínky: a) použití přípravku by s ohledem na specifické místní poměry představovalo nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí; b) snížení tohoto rizika nelze dosáhnout za použití vnitrostátních opatření.

[27] V rozsudku ve věci PAN Europe dospěl SDEU k závěru, že cMS se může od vědeckého posouzení rizik schvalovaného přípravku provedeného zRMS podle čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 odchýlit "v případech uvedených v čl. 36 odst. 3 druhém pododstavci téhož nařízení, zejména máli k dispozici nejspolehlivější vědecké nebo technické údaje, které posledně uvedený členský stát při přípravě posouzení nezohlednil a které identifikují nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí". Uvedený závěr SDEU vychází z celkového kontextu nařízení č. 1107/2009, konkrétně z ustanovení o vzájemném uznávání povolení přípravků na ochranu rostlin uvedených v pododdíle 3 oddílu 1 kapitoly III citovaného nařízení, přičemž SDEU odkázal na svůj rozsudek ze dne 3. 12. 2020, Région de BruxellesCapitale v. Komise, C352/19 P, body 51 a 53, podle něhož obdržíli členský stát žádost o povolení k uvedení přípravku na ochranu rostlin již povoleného k témuž použití jiným členským státem na trh, není povinen toto povolení udělit, pokud se v důsledku specifických zemědělských podmínek či podmínek v oblasti životního prostředí, které jsou tomuto státu vlastní, uplatní podmínky čl. 36 odst. 3 tohoto nařízení. Dále v bodě 66 rozsudku ve věci PAN Europe SDEU konstatoval, že cMS je povinen odejmout povolení v souladu s čl. 29 odst. 1 písm. e) ve spojení s čl. 44 odst. 3 písm. a) nařízení č. 1107/2009, pokud zjistí, že přípravek na ochranu rostlin má s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky škodlivý účinek na zdraví lidí nebo zvířat anebo nepřijatelné účinky na životní prostředí ve smyslu čl. 4 odst. 3 písm. b) nebo e) tohoto nařízení.

[28] SDEU v bodě 67 odůvodnění rozsudku ve věci PAN Europe provedl systematický výklad čl. 36 nařízení č. 1107/2009 v kontextu jeho čl. 44, kdy argumentem a maiore ad minus dovodil, že pokud může (musí) členský stát odejmout povolení přípravku v případě, kdy nejspolehlivější vědecké nebo technické poznatky, které má tento členský stát k dispozici, naznačují, že přípravek může mít bezprostřední nebo zpožděný škodlivý účinek na zdraví lidí nebo zvířat anebo nepřijatelné účinky na životní prostředí, nemůže být tím spíše  ve smyslu čl. 36 odst. 2 citovaného nařízení povinen povolit uvedení přípravku na ochranu rostlin na trhu, pokud "existují vědecké nebo technické poznatky, které identifikují nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí spojené s používáním tohoto přípravku".

[29] Městský soud plně aproboval závěry žalovaného a prvostupňového orgánu, které vycházely ze závazných stanovisek příslušných orgánů. Ministerstvo zdravotnictví se vyslovilo negativně k povolení přípravku Ultraline v České republice s ohledem na nepředložení dokumentace k tomuto přípravku v souladu s požadavky podle nařízení (EU) č. 284/2013 a nařízení komise (EU) č. 540/2011; dle jeho názoru zRMS neprovedl hodnocení v souladu s čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, poněvadž uvedl pouze odkaz na již dříve registrovaný přípravek Proline, který ovšem vzhledem k době posuzovaní nebyl vyhodnocen v souladu se současnými platnými metodikami pro hodnocení. Ministr zdravotnictví uvedené závazné stanovisko potvrdil, přičemž doplnil, že podle rozsudku ve věci PAN Europe se lze od hodnocení zRMS odchýlit, pokud tento stát nevzal v potaz současné vědeckotechnické poznatky podle čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009. Žalovaný tento závěr převzal s tím, že nebylo provedeno kompletní posouzení přípravku Ultraline dle čl. 36 odst. 1 citovaného nařízení a nebyly zpracovány části B0B10 návrhu registrační zprávy přípravku Ultraline, jak je požadováno metodikou SANCO/13169/2010 rev. 10 [Guidance document on zonal evaluation and mutual recognition under Regulation (EC) No 1107/2009].

[30] Ve světle názorů vyslovených v rozsudku ve věci PAN Europe nicméně tyto závěry nemohou obstát. Městský soud pochybil, jestliže za specifickou a relevantní okolnost, která odůvodňuje odmítnutí žádosti o povolení přípravku Ultraline podle čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009, vzal v potaz toliko skutečnost, že dříve registrovaný ekvivalentní přípravek Proline nebyl hodnocen podle aktuálně platných metodik a vědeckých standardů, a že zRMS nepožadoval aktualizaci dokumentace pro účely posouzení přípravku Ultraline.

[31] Jak bylo již uvedeno v odst. [28] výše, důvody pro odmítnutí povolení přípravku, jenž byl ze strany zRMS kladně posouzen (a v tomto členském státě povolen), tedy pro odmítnutí postupu předvídaného v čl. 36 odst. 2 nařízení č. 1107/2009, jsou stanoveny v čl. 36 odst. 3 nařízení. Tento postup je podmíněn tím, že: (i) musí existovat specifické podmínky v oblasti zemědělství nebo životního prostředí na území cMS, (ii) pro které existují oprávněné důvody pro obavu z nepřijatelných rizik pro zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí, (iii) přičemž tato rizika není možné regulovat vnitrostátními opatřeními; implicitně lze (v kontextu procesu požadavků na proces schvalování uvedených v čl. 36 odst. 1 nařízení) rovněž dovodit, že (iv) takový postup lze technicky nebo vědecky odůvodnit. Rozsudek ve věci PAN Europe dále upřesňuje, že podle čl. 36 odst. 3 nařízení lze postupovat i v situaci, kdy má cMS k dispozici nejspolehlivější vědecké nebo technické údaje, které zRMS při přípravě posouzení nezohlednil a které identifikují nepřijatelné riziko pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí.

[32] Úvaha městského soudu, podle kterého jako důvod pro postup dle  čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009 obstojí fakt, že chemicky ekvivalentní přípravek Proline byl povolen již před zhruba 20 lety a od té doby nebyla provedena žádná aktualizace jeho hodnocení v souladu s aktuálními vědeckými poznatky, není v souladu s výkladem citovaného článku ve světle rozsudku PAN Europe, ani s výkladem dalších relevantních ustanovení, které je nutné brát na vědomí při posuzování žádosti podle čl. 36 odst. 1 citovaného nařízení (viz též odst. [36] níže). Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že za relevantní okolnost pro odchýlení se od posouzení přípravku provedeného zRMS městský soud akceptoval běh času ve smyslu samotného stáří metodik užitých při posuzování referenčního přípravku Proline v kontextu vývoje technického poznání, a z toho plynoucí absenci hodnocení v souladu s aktuálními vědeckými poznatky, respektive absenci dokumentace k přípravku Ultraline, která by odpovídala těmto požadavkům. Jakkoli není důvod rozporovat premisu, podle které se vývoj vědeckotechnického poznání v čase mění a může odhalit rizika, která nebyla dříve známa, pro postup dle čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009 je nutné, aby byly při odmítnutí povolení přípravku (i) vymezeny nejspolehlivější vědecké nebo technické údaje, jež nebyly dosud zohledněny a které (ii) identifikují nepřijatelná rizika pro zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí (srov. bod 70 rozsudku PAN Europe). Pouhá možnost výskytu nepřijatelného rizika není sama o sobě důvodem pro odchýlení se od posouzení zRMS [srov. rozsudek Správního soudu v Braunschweigu, Německo, ze dne 12. 4. 2018, 9 A 44/16, bod 91]. Není zapotřebí úplného důkazu o nepřijatelných rizicích, avšak musí být přítomen (a artikulován) "oprávněný důvod se domnívat", že přípravek představuje nepřijatelné riziko; rizika spojená s přípravky na ochranu rostlin nebude z podstaty věci nikdy možné zcela vyloučit.

[33] Uvedený závěr není v rozporu se zásadou předběžné opatrnosti, na níž je nařízení č. 1107/2009 vystavěno a jíž lze dovodit z jeho čl. 1 odst. 4. SDEU ve vztahu k této zásadě konstatoval, že "[s]právné použití této zásady v oblasti působnosti uvedeného nařízení předpokládá [...] zaprvé identifikaci případných negativních následků, které by pro zdraví [nebo životní prostředí] mělo použití účinných látek a přípravků na ochranu rostlin spadajících do jeho působnosti, a zadruhé celkové posouzení rizika pro zdraví [nebo životní prostředí] založené na nejspolehlivějších dostupných vědeckých poznatcích a nejnovějších výsledcích mezinárodního výzkumu" [rozsudek ze dne 1. 10. 2019, ve věci C616/17, Blaise a další, bod 46, a rozsudek ze dne 22. 12. 2010, ve věci C77/09, Gowan Comércio Internacional e Serviços, bod 75].

[34] Nelze také opomenout, že povolování přípravků na ochranu rostlin je založeno na vzájemné důvěře mezi členskými státy a jeho cílem je zabránit duplicitě činnosti členských států [srov. stanovisko generální advokátky Laily Medina ve věci PAN Europe, bod 39]. Z toho důvodu výše uvedený závěr Nejvyššího správního soudu v nyní souzené věci podporuje i čl. 34 nařízení č. 1107/2009, zakotvující osvobození žadatele od předkládání studií v případě povolování ekvivalentních přípravků. V tomto ohledu je plausibilní argument stěžovatelky, že výklad provedený městským soudem by v praxi nebyl udržitelný, poněvadž vývoj poznání je velmi rychlý a princip vzájemného uznávání posouzení by byl využitelný jen neprodleně po schválení přípravku zRMS, přičemž takové omezení využitelnosti čl. 34 nařízení č. 1107/2009 zákonodárce jistě nezamýšlel.

[35] Jak již bylo uvedeno výše, při povolování přípravku k uvedení na trh je nutné zohlednit současné vědeckotechnické poznatky podle čl. 29 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1107/2009. To ovšem platí nejen pro přípravky navrhované k povolení, ale i pro přípravky již povolené. Ve zjevném rozporu s tímto požadavkem je proto situace, kdy existuje přípravek, který byl podle tohoto nařízení již povolen a je nadále užíván v členských státech, aniž by mu bylo odňato povolení podle čl. 44 odst. 3 písm. a) ve spojení s čl. 29 odst. 1 písm. e) citovaného nařízení (Proline), zatímco posuzovaný, ekvivalentní přípravek ve smyslu čl. 34 citovaného nařízení (Ultraline) by byl odmítnut. Takový postup by nerespektoval cíl nařízení č. 1107/2009, jenž podle recitálu 9 má stanovit jednotná pravidla pro schvalování účinných látek a uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, včetně pravidel o vzájemném uznávání povolení a o souběžném obchodu přípravků a jejich dostupnost v členských státech.

[36]  Městský soud vzal ze spisového materiálu za prokázané, že Ústredný kontrolný a skúšobný ústav poľnohospodárský posoudil složení přípravku Ultraline s přípravkem Proline, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o ekvivalentní přípravky, pročež byly naplněny podmínky čl. 34 nařízení č. 1107/2009. Zpochybnění srovnatelnosti povolovaného přípravku Ultraline s dříve povoleným přípravkem Proline ze strany žalovaného zaznělo poprvé až v řízení před městským soudem (viz odst. 24 vyjádření k žalobě), kdy namítal že stěžovatelka neposkytla informace k prokázání srovnatelných účinků předmětných přípravků. Prvostupňový orgán nicméně ve svém rozhodnutí označoval přípravek Proline jako "referenční" a žádost zamítl z jiného důvodu, jak bylo již opakovaně konstatováno výše. Rovněž žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl, že by přípravek Ultraline neobsahoval stejné účinné a pomocné látky a nevykazoval stejné fyzikálněchemické vlastnosti jako přípravek Proline. Ani z negativních závazných stanovisek nelze dovodit, že by přípravek Ultraline nebyl povolen z důvodu jeho neekvivalence s přípravkem Proline, tedy že by nebyly naplněny podmínky pro postup dle čl. 34 nařízení č. 1107/2009. Z emailové konverzace mezi prvostupňovým správním orgánem a stěžovatelkou obsažené ve správním spisu vyplývá, že stěžovatelka upozorňovala na to, že zRMS provedl posouzení v souladu s čl. 33 nařízení č. 1107/2009, a proto jsou požadavky týkající se úplnosti předložené dokumentace splněny. Prvostupňový orgán na uvedené reagoval tak, že Česká republika nemá stejný přístup k hodnocení přípravků jako Slovenská republika a hodnocení přípravku Ultraline mělo být provedeno jako nový přípravek na ochranu rostlin, a informoval stěžovatelku, že z příslušné dokumentace chybí části B1 až B10.

[37] Z hlediska podmínek pro aplikaci čl. 34 citovaného nařízení tedy nebyla ekvivalence přípravků Ultraline a Proline nijak zpochybněna. Jak bylo uvedeno již výše, odůvodnění správních orgánů se soustředila pouze na otázku metodiky samotného hodnocení přípravků, kdy (zjednodušeně řečeno) správní orgány považovaly dříve provedené hodnocení přípravku Proline ve světle vývoje vědeckého poznání za zastaralé, tedy neodpovídající požadavkům na nezávislé, objektivní a transparentní posouzení dle čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1107/2009. Z tohoto důvodu mělo být dle jejich názoru provedeno (nové, samostatné) kompletní posouzení přípravku Ultraline, a v tomto smyslu i předložena jeho kompletní dokumentace. Uvedený důvod zamítnutí povolení přípravku Ultraline však nebyl v souladu s čl. 36 odst. 3 citovaného nařízení ve světle rozsudku ve věci PAN Europe, jak bylo vyloženo již výše.

[38] Obiter dictum lze pro další průběh správního řízení dodat, že podle čl. 36 odst. 3 nařízení č. 1107/2009 je v řízení o povolení přípravku nutno vzít v úvahu možnost regulovat případná rizika vhodnými vnitrostátními opatřeními, jež by měla mít přednost před zamítnutím povolení přípravku. Podle první věty citovaného ustanovení se mají v prvé řadě posoudit opatření ke snížení rizika. Úplné zamítnutí žádosti o povolení přípravku je prostředek ultima ratio, a proto přichází v úvahu pouze tehdy, pokud stanovením vnitrostátních opatření ke snížení rizika nelze odstranit stávající obavy týkající se zdraví lidí, zvířat nebo životního prostředí.

[39] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že městský soud posoudil pro věc rozhodnou spornou právní otázku nesprávně, v důsledku čehož byl naplněn kasační důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[40] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle § 110 odst. 1 věty první před středníkem s. ř. s. zrušil. Jelikož by městský soud, s ohledem na výše uvedené závěry kasačního soudu, v novém žalobním řízení nemohl učinit nic jiného, než rozhodnutí obou správních orgánů zrušit, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že povaha věci umožňuje, aby o žalobě sám rozhodl. Proto podle § 110 odst. 2 s. ř. s. a § 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s. současně se zrušením napadeného rozsudku zrušil pro nezákonnost také rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm budou správní orgány podle § 78 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 2 s. ř. s. vázány právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušujícím rozsudku v odst. [32] - [40].

[41] Podle § 110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. platí, že zrušíli Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 2 s. ř. s. též rozhodnutí žalovaného správního orgánu, rozhodne o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před městským soudem. Vzhledem k tomu, že tímto rozsudkem byla zrušena též předcházející správní rozhodnutí, řízení před správními soudy je skončeno, přičemž z procesního hlediska byla jeho procesně úspěšným účastníkem stěžovatelka. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. jí tedy náleží vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů celého řízení.

[42] V řízení před městským soudem i před Nejvyšším správním soudem byla stěžovatelka zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Čihulou, LL.M., Eur., Ph.D., proto jí náleží také náhrada nákladů spojených s tímto zastoupením. Pro určení výše odměny se použije v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) "advokátní tarif"). Za řízení o žalobě náleží zástupci stěžovatelky odměna podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 7 bodem 5. a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, a podání žaloby ze dne 9. 12. 2024, ve výši 2 x 3 100 Kč a dále paušální náhrada jeho hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč za uvedené dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), celkem tedy 6 800 Kč. V řízení o žalobě zástupci stěžovatelky dále náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) ve spojení s § 7 bodem 5. a § 9 odst. 5 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za dva úkony právní služby, tj. vypracování repliky k žalobě ze dne 27. 8. 2025, a účast na jednání před městským soudem konaném dne 10. 9. 2025, ve výši 2 x 4 620 Kč spolu s paušální náhradou jeho hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč za uvedené dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 1. 1. 2025), tzn. celkově 10 140 Kč. Souhrnná odměna za uvedené čtyři úkony zástupce stěžovatelky činí celkem 16 940 Kč. Zástupce stěžovatelky je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto byla výše odměny zvýšena o 3 557,40 Kč (tato částka se podle § 146 odst. 1 daňového řádu zaokrouhluje nahoru na celé koruny), což odpovídá sazbě 21 % z částky 16 940 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celkové náklady vynaložené stěžovatelkou na její zastoupení v řízení před městským soudem tedy činí 20 498 Kč. K této částce se přičítá soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč. Celkově tedy náhrada nákladů žalobního řízení činí 23 498 Kč.

[43] Odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti byla určena podle § 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. a § 9 odst. 5 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za jeden úkon právní služby, tj. sepsání kasační stížnosti, ve výši 4 620 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč, celkem tedy tato část náhrady činí 5 070 Kč. I tato částka byla navýšena o 1 064,70 Kč, odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty. Nejvyšší správní soud nepřiznal stěžovatelce odměnu a paušální náhradu za jeden úkon právní služby - písemné podání spočívající ve vyčíslení nákladů právního zastoupení k výzvě soudu (viz vyčíslení nákladů řízení na č. l. 25), neboť se nejedná o úkon podle § 11 advokátního tarifu, za nějž náleží odměna. Náklady vynaložené stěžovatelkou na její zastoupení v řízení před Nejvyšším správním soudem jsou tak představovány částkou 6 135 Kč. I k této částce se přičítá soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Celkově tedy náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti činí 11 135 Kč.

[44] Celkové důvodně vynaložené náklady soudního řízení stěžovatelky tak činí 34 633 Kč. Proto Nejvyšší správní soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit tuto částku úspěšné stěžovatelce k rukám jejího zástupce. Ke splnění této povinnosti stanovil Nejvyšší správní soud přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/21-AS-231/2025-38)