# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 2 Azs 149/2004

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 2 Azs 149/2004
- Číslo jednací: 2 Azs 149/2004-55
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2005:2.Azs.149.2004.55
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 18. 5. 2005
- Datum zveřejnění: 26. 8. 2026
- Klíčová slova: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

## Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Hany Fučíkové se určuje částkou 1075 Kč. Tato částka bude  vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

## Odůvodnění

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 1. 2003, čj. OAM1181/VL06K032001. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a současně bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu. Rozsudek Městského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalobce nenaplnil žádnou ze zákonných podmínek pro udělení azylu a proto jeho žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítá, že soud nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a v důsledku toho i nesprávně právně posoudil žádost o azyl. Dále uvádí, že důkazy, které si soud opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné a proto tedy nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje odpovědět. Zdůrazňuje, že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, tedy že zde není logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný nevyužil možnost se ke kasační stížnosti vyjádřit.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mimojiné, pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.).

Ze správního spisu soud zjistil, že návrh na zahájení řízení o udělení azylu stěžovatel podal 12. 2. 2001 a pohovor k důvodům návrhu byl proveden dne 26. 9. 2002 v p. s. K. n. O. V rámci návrhu a pohovoru stěžovatel uvedl, že důvodem návrhu na zahájení řízení o udělení azylu jsou ekonomické problémy. Věřitelé mu vyhrožují, protože jim dluží peníze. Dále dodal, že v Moldavské republice neměl problémy s policií či se státními úřady a nikdy nebyl trestně stíhán. Na otázku, co by mu hrozilo v případě návratu, odpověděl, že se obává možného dalšího jednání ze strany věřitelů, bojí se o sestru a matku. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2003 stěžovateli azyl neudělil podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu.

Proti tomu podal stěžovatel dne 28. 3. 2003 žalobu, ve které opětovně zdůraznil skutečnosti již uvedené v kasační stížnosti. Dodal, že by v zemi původu v případě nutnosti návratu byl vystaven pronásledování a psychickému násilí ze strany věřitelem najatých osob. Zdůraznil, že na základě znalosti poměrů v zemi původu ví, že orgány představující státní moc nejsou fakticky schopny poskytnout ohroženým osobám adekvátní ochranu a proto se s žádostí o pomoc obrátil na Českou republiku. Uvedl, že si je vědom toho, že důvody pro něž požádal o azyl, neodpovídají zcela přesně podmínkám stanoveným pro udělení azylu v § 12 azylového zákona. Závěrem požádal soud o posouzení možnosti udělení humanitárního azylu podle § 14 azylového zákona. Navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Rozsudkem městského soudu byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného zamítnuta jako nedůvodná.

Podmínky pro udělení azylu jsou stanoveny v ustanovení  § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Podle § 12 zákona o azylu se udělí azyl cizinci, jestliže je v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož má občanství.

Stěžovatel ve své žádosti o udělení azylu uvedl, že hlavním motivem jeho žádosti je pronásledování věřiteli, kterým nevrátil zapůjčené peníze. I sám stěžovatel dodal, že si je vědom toho, že důvody pro udělení azylu stanovené v § 12 azylového zákona zcela nesplňuje.

Ze správního spisu a vydaného rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že žalovaný se všemi podstatnými skutečnostmi, které stěžovatel v průběhu správního řízení uvedl, zabýval a zhodnotil je po stránce skutkové i právní. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Stěžovatel v podané žalobě neuváděl nic, co by zpochybňovalo skutkový stav, tak jak byl žalovaným zjištěn a v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsán. Námitka, že skutkový stav byl na podkladě shromážděných důkazů posouzen nesprávně, proto není důvodná.

Ve vztahu k udělení azylu podle § 12 zákona o azylu závěry odpovídají skutečnostem uvedeným ve spise vyplývajícím ze žádosti stěžovatele, obsahu pohovoru a i ze zprávy o situaci v zemi původu.

V řízení před správním orgánem tedy nedošlo k tvrzeným vadám, které by byly důvodně vytýkány žalobou a městský soud by měl v jejich důsledku správní rozhodnutí zrušit; nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

K žádosti stěžovatele o veřejné projednání věci Nejvyšší správní soud uvádí, že podle § 109 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti jednání. V daném případě nebyly splněny podmínky pro nařízení jednání, proto Nejvyšší správní soud rozhodl bez jednání.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1, § 120 s. ř. s.).

Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7, § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní služby - převzetí a příprava věci a 1 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci  tohoto rozhodnutí.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/2-AZS-149/2004-55)