# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 2 As 99/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 2 As 99/2026
- Číslo jednací: 2 As 99/2026-14
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:2.As.99.2026.14
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 7. 2026
- Datum zveřejnění: 31. 8. 2026
- Klíčová slova: Právo na informace

## Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

## Odůvodnění

[1] Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost, kterou žalobce (dále "stěžovatel") brojí proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze mimo jiné odmítl jeho žalobu z důvodu neodstranění vad. Městský soud zároveň zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

[2] Stěžovatel podal kasační stížnost, aniž by uhradil soudní poplatek. Součástí kasační stížnosti byla i žádost o osvobození od soudních poplatků. NSS ji však výrokem I. usnesení ze dne 25. 6. 2026, č. j. 2 As 99/20268, zamítl, protože nebyly splněny předpoklady pro osvobození podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Zároveň stěžovatele výrokem III. A. téhož usnesení vyzval, aby zaplatil soudní poplatek ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Poučil jej také o následcích, které nastanou, nezaplatíli soudní poplatek nebo zaplatíli jej pozdě.

[3] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích soud vyzve poplatníka k zaplacení poplatku, nebylli tento poplatek zaplacen společně s podáním kasační stížnosti, a určí mu k tomu lhůtu alespoň 15 dnů; výjimečně může určit lhůtu kratší. Podle stejného ustanovení soud po marném uplynutí této lhůty řízení zastaví, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[4] Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo stěžovateli doručeno dne 29. 6. 2026. Poslední den lhůty k zaplacení soudního poplatku připadl na úterý dne 14. 7. 2026 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.).

[5] Stěžovatel v této lhůtě soudní poplatek za kasační stížnost nezaplatil a ani soudu nesdělil žádné okolnosti, které by osvědčily, že jej nemohl bez své viny zaplatit. Pouze zaslal vyjádření postoupené Městským soudem v Praze a doručené NSS dne 8. 7. 2026, v němž sděluje, vedle mnoha nesouvisejících skutečností, že na úhradu poplatku nemá prostředky. Zároveň namítá podjatost celého NSS vycházející z jeho postupu v souvislosti s rozhodnutím Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 A 2/2024 a dále na základě svého tvrzení, že mu nebylo zasláno usnesení NSS ze dne 11. 7. 2024, ale právní moc byla vyznačena k 26. 9. 2024. Lhůta k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost tak marně uplynula dne 14. 7. 2026.

[6] Jelikož stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, NSS řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona zastavil.

[7] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že stěžovatel navíc neodstranil nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti, a to naplnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s., tedy zastoupení advokátem, nebo doložení vysokoškolského právnického vzdělání (přestože k tomu byl výrokem III. B. usnesení č. j. 2 As 99/20268 vyzván).

[8] Pokud jde o namítanou podjatost Nejvyššího správního soudu, toto tvrzení nelze samo o sobě považovat za řádnou a projednatelnou námitku podjatosti, neboť v ní stěžovatel neoznačil konkrétního soudce, který se podílí na rozhodování v dané věci a který má být podle něho podjatý, stejně tak neuvedl konkrétní důvody namítané podjatosti. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu obecně formulované námitce podjatosti všech soudců daného soudu, která není podpořena žádnými konkrétními důvody pro vyloučení jednotlivých soudců, nelze vyhovět a není třeba se jí zabývat samostatně (viz rozsudky ze dne 29. 3. 2012, č. j. 9 Ans 2/201252, ze dne 27. 3. 2013, č. j. 2 As 20/201314, či usnesení ze dne 19. 6. 2014, č. j. Aprn 4/201454). Ostatně nahlíženo logikou takto uplatněné námitky by na Nejvyšším správním soudě nebyl žádný soudce, který by o podjatosti mohl rozhodnout (viz usnesení ze dne 1. 7. 2009, č. j. Vol 4/200913).

[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/2-AS-99/2026-14)