# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 2 As 39/2004

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 2 As 39/2004
- Číslo jednací: 2 As 39/2004-80
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2005:2.As.39.2004.80
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 27. 10. 2005
- Datum zveřejnění: 25. 8. 2026
- Klíčová slova: Bezpečnost

## Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2003, čj. 9 Ca 109/2003  29 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

## Odůvodnění

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též stěžovatel) domáhal přezkoumání a zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. KI 34/2002. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byl zamítnut opravný prostředek žalobce proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 11. 2002, čj. 3239/2002NBÚ/07. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, městský soud vycházel ze závěru, že vzhledem k § 77 k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů [s přihlédnutím k § 70 písm. f) s. ř. s.] je toto rozhodnutí žalovaného ze soudního přezkumu vyloučeno.

Stěžovatel se dovolává důvodu kasační stížnosti uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a dovozuje, že městský soud se nezabýval skutečností, že ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") nemůže být z přezkoumání soudem vyloučeno rozhodnutí týkající se základních práv. Takovýmto právem je dle čl. 26 Listiny i právo na svobodnou volbu povolání. Stěžovatel má zato, že soudní přezkum není možno suplovat přezkumem žalovaného se zdůvodněním, že se jedná o nezávislý orgán soudního typu. Poukazuje zejména na čl. 91 Ústavy České republiky, ve kterém je taxativní výčet co se rozumí soustavou soudů. Se zřetelem na čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 81 Ústavy není možno pod pojmem nestranný a nezávislý soud rozumět žádný jiný orgán.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zejména dovozuje, že počínaje dnem 1. 1. 2003 lze podle § 73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí o nevydání osvědčení žalobu. Proti ostatním rozhodnutím od 12. 7. 2002 přichází v úvahu přezkumná činnost Kolegia (tedy i rozhodnutí o zániku platnosti osvědčení, jak tomu bylo i v daném případě). Lze (dle žalovaného) dovodit, že soudnímu přezkumu nepodléhají rozhodnutí Kolegia v řízení o opravném prostředku (bezvýjimečně) a dále i jiná rozhodnutí a opatření podle zákona č. 148/1998 Sb., s výjimkou rozhodnutí o nevydání osvědčení. To tedy znamená, že platné právo počínaje dnem 1. 1. 2003 umožňuje přezkoumání rozhodnutí o nevydání osvědčení souběžně (nikoli však následně) jednak na základě opravného prostředku Kolegiem a jednak na základě žaloby soudem. Žalovaný navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta, pokud nebude shledáno, že kasační stížnost je ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud především dospěl k závěru, že není dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti; jak (in eventum) navrhoval žalovaný. Napadené rozhodnutí je usnesením o odmítnutí žaloby a proto se stěžovatel právem dovolává důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jasně pak dovozuje, proč má zato, že důvod k rozhodnutí podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. dán nebyl. Proto soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Městský soud v Praze napadené usnesení opírá o § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb. Toto ustanovení  však bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl ÚS 11/04 (publikovaným pod č. 220/2005 Sb.). Ústavní soud především konstatoval, že zákaz soudního přezkumu  stanovený § 77k odst. 6 cit. zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, protože odporuje ústavně garantovanému právu na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny), jakož i principům právní jistoty a předvídatelnosti práva vyplývajících z konceptu právního státu. I když k prohlášení protiústavnosti a k jeho zrušení došlo až následně poté, kdy bylo vydáno usnesení napadené kasační stížnosti, je zjevné, že citované ustanovení zákona vykazovalo znaky protiústavnosti už době odmítnutí žaloby. Již v  rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2005, čj. 5 As 40/2004 - 33 bylo konstatováno, že stěžovateli nelze odejmout právo na spravedlivý proces v případě, kdy rozhodnutí Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností bylo v době jeho vydání vyloučeno z přezkumu nezávislým soudním orgánem, jestliže Ústavní soud ustanovení bránící přezkoumání soudem následně pro neústavnost zrušil. Soud ani v této (nyní projednávané) právní věci neshledal důvod od tohoto právního závěru se odchýlit.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém je tento soud vázán stanoviskem zdejšího soudu (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/2-AS-39/2004-80)