# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 2 As 191/2025

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 2 As 191/2025
- Číslo jednací: 2 As 191/2025-74
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:2.As.191.2025.74
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 1. 10. 2026
- Datum zveřejnění: 3. 10. 2026
- Klíčová slova: Duševní vlastnictví

## Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025, č. j. 18 A 64/202456, se ve výrocích I. a III. ruší a věc se v tomtéž rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Kasační stížnost žalobce se zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti.

IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce.

## Odůvodnění

I. Vymezení věci

[1] Předmětem nyní projednávané věci je zápis slovní ochranné známky ve znění "Trenýrkovice". O zápis této ochranné známky požádala přihláškou č. 572394 společnost DaniDarx, s.r.o. Proti zápisu se vymezil žalobce námitkami, a to z titulu existence jeho starší ochranné známky totožného znění zapsané pro třídy výrobků a služeb č. 20, 33, 35 a 41 mezinárodního třídění.

[2] Dne 8. 1. 2024 žalovaný částečně vyhověl žalobcovým námitkám a zamítl přihlášku pro část výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění. Přihlašované slovní označení ve znění "Trenýrkovice" naopak postoupil k zápisu do rejstříku ochranných známek pro následující výrobky a služby: (16) papír a lepenka, papírenské zboží; (24) látky, textilie, textilní výrobky a náhradní součásti pro textilní výrobky, a to látkové podšívky, látkové textilní štítky, látkové kapesníky, látky, textilie, našívací štítky na oděvy, ozdobné nařasené látky, textilní etikety, textilie a náhražky textilií, tkaniny, textilní filtrační materiály; (26) příslušenství a doplňky oblečení (galanterie), šicí potřeby a ozdobné textilní výrobky, ozdoby do vlasů, natáčky na vlasy, potřeby na stažení a upevnění vlasů a umělé vlasy, umělé ovoce, květiny a zelenina, přívěsky (nikoli klenoty nebo přívěsky na klíče, prstýnky nebo řetízky); (35) maloobchodní a velkoobchodní prodej papíru, lepenky, papírnického zboží, látek, textilií, textilních výrobků a náhradních součástí pro textilní výrobky, textilních filtračních materiálů, příslušenství a doplňků oblečení (galanterie), šicích potřeb a ozdobných textilních výrobků, ozdob do vlasů, natáček na vlasy, potřeb na stažení a upevnění vlasů, umělých vlasů, přívěsků (nikoli klenotů nebo přívěsků na klíče, prstýnků nebo řetízků).

[3] Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad. Předseda žalovaného vyhodnotil postup žalovaného jako správný a rozklad zamítl (napadené rozhodnutí). Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze (městský soud).

[4] Městský soud nepřijal žalobcovu argumentaci nedostatkem dobré víry přihlašovatele ochranné známky. Absence dobré víry není relativním důvodem zápisné nezpůsobilosti podle § 7 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Tento důvod byl z § 7 vypuštěn novelou č. 286/2018 Sb. a lze jej uplatnit toliko v řízení o prohlášení známky za neplatnou. Může se však jednat o důvod pro nezapsání ochranné známky ve smyslu § 4 zákona o ochranných známkách, jenž vymezuje důvody, ke kterým musí žalovaný při zápisu ochranné známky do rejstříku přihlížet z úřední povinnosti. Kdokoliv přitom může podat připomínku týkající se toho, že zápis nelze provést z některého z důvodů uvedených v § 4 zákona o ochranných známkách. Žalobce však ani netvrdí, že by podal takovou připomínku.

[5] K otázce rizika záměny dvou totožných označení v rámci přezkoumávaných tříd městský soud podotkl, že v souladu s kompenzační zásadou pro vznik rizika záměny postačí, byť jen vzdálená, podobnost přihlašovaných a namítaných tříd. Pravděpodobnost záměny navíc zvyšuje skutečnost, že "Trenýrkovice" je fantazijní ochranná známka. Jako taková disponuje vysokou rozlišovací způsobilostí, což v nyní posuzovaném případě totožných znění dále zvyšuje riziko záměny.

[6] Na tomto základě městský soud shledal podobnost u výrobků třídy (24) textilie, textilní výrobky a náhradní součásti pro textilní výrobky, a to látkové podšívky, látkové textilní štítky, látkové kapesníky, látky, textilie, našívací štítky na oděvy, textilní etikety, textilie a náhražky textilií, z důvodu využití obdobného materiálu, finální povahy a komplementarity s oděvy, a u výrobků třídy (26) příslušenství a doplňky oblečení (galanterie) a ozdobné textilní výrobky z titulu funkční i estetické komplementarity, jakož i u služby třídy (35) maloobchodní a velkoobchodní prodej textilií a textilních výrobků a náhradních součástí pro textilní výrobky, příslušenství a doplňků oblečení (galanterie) a ozdobných textilních výrobků a výrokem I. napadené rozhodnutí v tomto rozsahu zrušil. Naproti tomu podobnost neshledal u výrobků třídy (16) papír a lepenka, papírenské zboží; u části přihlašovaných výrobků třídy (24) látky, tkaniny, ozdobné nařasené látky, textilní filtrační materiály a některých výrobků třídy (26) ozdoby do vlasů, natáčky na vlasy, potřeby na stažení a upevnění vlasů a umělé vlasy, umělé ovoce, květiny a zelenina, přívěsky (nikoli klenoty nebo přívěsky na klíče, prstýnky nebo řetízky), šicí potřeby.

II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce

II.A Nesprávná obecná východiska

[7] Žalovaný napadá výrok I. rozsudku městského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Předně namítá, že městský soud vyšel z nesprávných obecných východisek. Podobnost výrobků a služeb se podle judikatury, ustálené praxe i metodiky EUIPO posuzuje objektivně, tj. bez ohledu na stupeň podobnosti kolidujících označení a na rozlišovací způsobilost starší známky, které se zohledňují teprve při celkovém posouzení pravděpodobnosti záměny. Městský soud však v bodě 37 rozsudku "vytkl před závorku" totožnost a fantazijnost obou označení a promítl je již do samotného hodnocení podobnosti výrobků a služeb, čímž shledal podobnost i u produktů, jež by při objektivním posouzení podobné nebyly.

[8] Žalovaný dále nesouhlasí se závěrem o vysoké rozlišovací způsobilosti namítané ochranné známky. Případná absence pojmové souvislosti označení s chráněnými výrobky a službami sama o sobě neznamená vysokou inherentní rozlišovací způsobilost; ta je v posuzovaném případě toliko běžná a vyšší míru získanou užíváním by bylo nutné prokázat (viz např. rozsudek Tribunálu ze dne 23. 2. 2022 ve věci T198/21, CODEX).

[9] Dále je dle žalovaného v souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 29. 9. 1998 ve věci C39/97, CANON, nutné při posuzování podobnosti výrobků a služeb vzít v úvahu všechny relevantní faktory: povahu, účel, způsob užívání, komplementaritu a konkurenci výrobků a dle navazující judikatury rovněž distribuční kanály, relevantní veřejnost a obvyklý původ. Městský soud postupoval selektivně a účelově, když opřel závěr o podobnosti o méně podstatná hlediska (stejný výrobní materiál, společná prodejní místa, obdobný konečný spotřebitel), kdežto silný faktor účelu a povahy buď zcela pominul, nebo jej zmínil nedostatečně. Konkrétně u textilií a textilních výrobků o účelu mlčí, u náhradních součástí jej zmiňuje pouze u kapesníků, u galanterie podrobně rozebírá komplementaritu, ale posouzení účelu chybí. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí nepodobnost těchto výrobků odůvodnil právě odlišným účelem.

II.B Podobnost výrobků třídy 24 a služeb třídy 35

[10] Ve vztahu k městským soudem dovozené podobnosti mezi některými výrobky třídy 24 a namítanou službou třídy 35 žalovaný nejprve uvádí, že ačkoliv služba třídy 35 zahrnuje prodej výrobků ve třídě 25, skutečnost, že se jedná o službu prodeje výrobků, a nikoliv výrobky samotné, představuje další vrstvu odlišností. Nejde pouze o akt prodeje výrobků třídy 25, ale také o řadu doprovodných činností - seskupení výrobků, umožnění prohlídky a vyzkoušení zboží, výzvy k uzavření obchodu. Jsouli argumenty ve prospěch nepodobnosti tříd výrobků 24 a 25, tím spíš se uplatní ve vztahu k třídě 35.

[11] Městský soud tak nesprávně uznal podobnost textilních výrobků (24) s namítanou službou prodej oděvů, pokrývek hlavy a obuvi (35). Žalovaný uvádí, že již při vymezování judikaturního rámce městský soud dezinterpretoval judikaturu Tribunálu. Lze vyjít z rozsudku Tribunálu ze dne 13. 12. 2004 ve věci T8/03, EMILIO PUCCI, a zde zmíněné obecné absence podobnosti mezi třídami 24 a 25; k závěru o podobnosti lze dospět pouze ve zvláštních případech proslulosti ochranné známky. O tento případ se však v nyní posuzované věci podle žalovaného nejedná. Žalovaný uznává, že podobnost mezi některými konkrétními výrobky ze tříd 24 a 25 byla v rozhodovací praxi Tribunálu shledána, avšak pouze v případech konkrétních a specifických výrobků (např. mezi malými ručníky ze třídy 24 a župany ze třídy 25), které se od nyní posuzovaného případu odlišují.

[12] I přes výše uvedené závěry judikatury Tribunálu dovodil městský soud podobnost mezi třídami 24 a 35, a to na základě stejného výrobního materiálu, obdobného konečného zákazníka a obdobných míst prodeje. Žalovaný tyto aspekty nepovažuje za dostatečné pro uznání podobnosti, neboť je nutné zohlednit další významné faktory - zejména povahu a účel výrobků. Zatímco účelem oděvů a pokrývek hlavy jsou zakrytí částí těla a s tím spojené aspekty módy, textilní výrobky jsou určeny především pro domácnost a interiérovou výzdobu. Obě skupiny výrobků tak uspokojují odlišné lidské potřeby a jiné jsou rovněž důvody a motivace spotřebitelů, proč přistupují k jejich nákupu.

[13] Naopak materiálovou podobnost užitou městským soudem nelze považovat za klíčový faktor. Textil jako výrobní materiál je hojně využívanou surovinou. Analogicky lze použít závěry rozsudku Tribunálu ze dne 1. 3. 2005 ve věci T169/03, SISSI ROSSI, že totožný materiál je sice relevantním důvodem při posuzování podobnosti, ale vzhledem k rozmanitosti výrobků vyráběných z kůže nebo koženky nepostačí pro dovození podobnosti sám o sobě.

[14] Malý význam pro posouzení podobnosti mají také stejná prodejní místa, jimiž mají být supermarkety a internetové obchody. Tyto obchody poskytují široké spektrum zboží a lze předpokládat, že uvedené výrobky budou prodávány v odlišných odděleních/regálech/sekcích. Tento přístup reflektuje rovněž rozsudek Tribunálu ze dne 11. 7. 2007 ve věci T443/05, PiraÑAM - v obchodních domech nebo supermarketech lze nalézt zboží různé povahy, aniž by jim spotřebitelé přisuzovali tentýž původ. Aby byl argument stejnými prodejními místy relevantní, musely by se srovnávané výrobky prodávat ve specializovanějších prodejnách, jež nejsou součástí velké distribuční sítě. Pokud se tak děje, jedná se dle žalovaného o okrajový jev. Obecně jsou prodejní místa i distribuce posuzovaných výrobků odlišné.

[15] Žalovaný dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že konečný spotřebitel při koupi oděvů může zakoupit i jiné textilní výrobky. Vymezení tzv. průměrného spotřebitele nebylo sporné. Běžný zákazník spotřebního zboží však může nakupovat zboží nejrůznějšího druhu - tedy i zcela odlišné a nesouvisející. Obdobný konečný spotřebitel rovněž nepatří mezi relevantní faktory podle rozsudku Soudního dvora ve věci C39/97, CANON. Soudní dvůr vymezil coby relevantní faktor účel (určení) výrobků. Podle žalovaného je podstatné, že porovnávané výrobky nejsou nakupovány za účelem uspokojení týchž potřeb spotřebitele. Za těchto okolností nemůže totožnost konečných spotřebitelů představovat významnou skutečnost při posuzování podobnosti výrobků (srov. rozsudek Tribunálu ve věci T169/03, SISSI ROSSI).

[16] Závěry městského soudu jsou rovněž vzájemně rozporné co do povahy textilních výrobků. Podle bodu 58 napadeného rozsudku mohou textilní výrobky představovat již finální produkty z textilu, a podle téhož bodu se má jednat pouze o finální produkty, nikoli surovinu. V této souvislosti žalovaný uvádí, že žalobce uplatnil námitku finální povahy textilních výrobků ve třídě 24 až v žalobě, a v řízení o rozkladu uvedl pouze, že průměrný spotřebitel bude textilní výrobky považovat za produkt žalobce, neboť si bude oprávněně myslet, že se jedná o materiál použitý pro výrobu oblečení prodávaného žalobcem pod jeho ochrannou známkou. Žalovaný tedy nesouhlasí s tím, že by žalobce uplatnil v řízení o rozkladu uchopitelnou námitku finálních produktů, které by v napadeném rozhodnutí nevěnoval pozornost.

[17] Městský soud obdobně pochybil v závěru, že textilie ve třídě 24 může být finální produkt. Textilie je obecnější pojem než látka a označuje jakýkoliv materiál vyrobený z vláken. Může zahrnovat nejen látky na oděvy, ale i materiály používané v průmyslu, zdravotnictví, stavebnictví apod. Látka je konkrétnější pojem, často používaný v kontextu oděvního nebo bytového průmyslu. Pokud tedy městský soud posoudil látky a tkaniny (suroviny) jako nepodobné s namítanými službami, měl nutně dospět ke stejnému závěru v případě položky textilie (obecnější než látky a tkaniny).

[18] Ve vztahu k výčtu výrobků třídy 24 v pořadí po slovech "textilní výrobky a náhradní součásti pro textilní výrobky, a to" ve znění: "náhradní součásti pro textilní výrobky, a to látkové podšívky, látkové textilní štítky, látkové kapesníky, látky, textilie, našívací štítky na oděvy, textilní etikety, textilie a náhražky textilií" spatřuje žalovaný pochybení již v nesprávném uchopení seznamu výrobků a služeb. Slova "a to" podle systematiky mezinárodního třídění navazují na svébytnou obecnou kategorii "textilní výrobky", a nikoli také na "náhradní součásti pro textilní výrobky"; následně vyjmenované položky je proto třeba vnímat jako textilní výrobky, tedy jako stavební prvky oděvů, nikoli jako s výrobkem bezprostředně související náhradní díly (srov. úplné znění v bodě 2 výše).

[19] Vycházelli městský soud z opačného výkladu, dospěl nesprávně k závěru o funkční komplementaritě těchto výrobků s oděvy. Na trhu přitom není běžné, aby uvedené položky sloužily spotřebitelům jako náhradní součásti oděvů nezbytné pro jejich další užití. Mnohem spíše se uplatní jako suroviny při výrobě oděvů (např. podšívky, našívací štítky či textilní etikety), čímž se svou povahou, účelem i určením podstatně liší od prodeje hotových výrobků ve třídě 35. Jejich cílový zákazník nebude obdobný jako u oděvů. Skutečnost, že se jeden výrobek používá k výrobě jiného, přitom podle ustálené judikatury podobnost nezakládá.

[20] Ani u látkových kapesníků žalovaný podobnost neshledává. Jejich primární funkce je hygienická, zatímco využití jako estetického doplňku obleku je omezeno na úzký segment formální pánské módy a nad primární povahou výrobku nepřevažuje. Skutečnost, že se kapesník dá použít jako módní doplněk, ještě neznamená, že by jeho koupě byla nezbytná nebo typická pro koupi oděvu (na rozdíl od košile či kravaty), o komplementaritu nejde.

II.C Podobnost výrobků třídy 26 a služeb třídy 35

[21] Nesprávné posouzení podobnosti žalovaný shledává i u výrobků příslušenství a doplňky oblečení (galanterie) a ozdobné textilní výrobky ze třídy 26 ve vztahu k namítané službě prodeje oděvů a pokrývek hlavy ze třídy 35. Výrobky mají odlišný účel: namítaná služba se týká prodeje hotových výrobků určených k nošení, zatímco galanterie ze třídy 26 (knoflíky, tkaničky, zipy, mašle, gumičky) představuje typicky polotovary či samostatné drobné komponenty, které si spotřebitel pořizuje k opravě, úpravě nebo výrobě oděvu, nikoli jako rovnocennou součást módního celku. Odlišná jsou i prodejní místa (textilní galanterie a obchody s potřebami pro šití oproti módním butikům a prodejnám oděvů), takže spotřebitel není veden představou, že by galanterie a prodej oděvů musely pocházet od téhož podniku.

[22] Funkční komplementaritu, kterou dovodil městský soud, považuje žalovaný jen za zdánlivou: oděvy a pokrývky hlavy jsou samostatnými výrobky plnícími svůj účel i bez galanterie, přičemž komplementarita je podle ustálené judikatury dána jen tehdy, jeli jeden výrobek pro užití druhého nezbytný či důležitý. Vazba mezi galanterií a oděvy je proto slabá, jednostranná a technické povahy (uplatní se dodatečně až při opravách nebo šití) a nemůže u průměrného spotřebitele vyvolat představu společného původu.

[23] Ani estetickou komplementaritu nelze mít za rozhodnou. Pouhá existence estetické komplementarity k závěru o podobnosti nestačí - je třeba, aby spotřebitelé považovali za běžné, že jsou dotčené výrobky uváděny na trh pod stejnou značkou, což zpravidla předpokládá, že část jejich výrobců či distributorů je totožná. U naprosté většiny galanterních výrobků je však estetická funkce zcela zanedbatelná a spotřebitel je vnímá jako technické komponenty oděvu, nikoli jako módní doplňky. Případná estetická funkce je spíše výjimkou než pravidlem. Snaha o dosažení estetické harmonie v oblékání je navíc společným rysem celého módního a oděvního odvětví, a jde tedy o faktor příliš obecný, než aby sám o sobě založil podobnost výrobků a služeb.

II.D Podobnost služeb v rámci třídy 35

[24] Konečně žalovaný nesouhlasí se závěrem o podobnosti přihlašovaných služeb maloobchodního a velkoobchodního prodeje textilií, textilních výrobků a náhradních součástí pro textilní výrobky, příslušenství a doplňků oblečení (galanterie) a ozdobných textilních výrobků ze třídy 35 s namítanou službou prodeje oděvů, obuvi a pokrývek hlavy v téže třídě. Městský soud tuto podobnost dovodil mechanicky z premisy, že existujeli podobnost mezi samotnými výrobky, promítá se automaticky i do služeb jejich prodeje. Jelikož však žalovaný výše vysvětlil, že mezi srovnávanými výrobky žádný stupeň podobnosti dán není, nelze podobnost dovozovat ani nepřímo prostřednictvím navazujících služeb.

II.E Vyjádření žalobce ke kasační stížnosti žalovaného

[25] Podle žalobce žalovaný rozsudek dezinterpretuje, když tvrdí, že městský soud při hodnocení podobnosti výrobků a služeb nepřípustně přihlédl k totožnosti obou označení a jejich rozlišovací způsobilosti. Z judikatury plyne, že rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je pro posouzení nebezpečí záměny s přihlašovaným označením významná. Fantazijní povaha označení je příčinou vysoké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že soud tyto faktory do posouzení podobnosti nezahrnul, a zohlednil je až v navazující fázi hodnocení pravděpodobnosti záměny. Žalobce dále odmítá výtku účelového a selektivního hodnocení kritérií podobnosti. Městský soud posoudil veškerá relevantní hlediska a z judikatury není patrná žádná pevná hierarchie faktorů, v jejímž rámci by účelu a povaze zboží náležela přednost před ostatními kritérii. Z rozsudku Soudního dvora ve věci CANON plyne, že závěr o podobnosti je vždy výsledkem posouzení všech okolností konkrétní věci. Ve zbytku se žalobce ztotožnil se závěry městského soudu o podobnosti výrobků a služeb a zdůraznil, že při totožnosti obou označení postačuje k závěru o nebezpečí záměny i nižší míra podobnosti výrobků a služeb.

III. Kasační stížnost žalobce

[26] Žalobce uplatnil kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a domáhá se zrušení výroků II. a III. napadeného rozsudku. Namítá, že žaloba měla být úspěšná v plném rozsahu, neboť společnost DaniDarx s.r.o. podala přihlášku totožného označení "Trenýrkovice" ve zlé víře, bez úmyslu užívat je k odlišení vlastních výrobků a služeb, pouze se záměrem zabránit žalobci v rozšíření ochrany jeho starší známky do třídy 25. Tento úmysl přitom ani nepopřela.

[27] Ačkoliv po novele účinné od 1. 1. 2019 není absence dobré víry námitkovým důvodem podle § 7 zákona o ochranných známkách, rozhodnutí městského soudu je přepjatě formalistické. Tím, že se městský soud nezabýval nedostatkem dobré víry přihlašovatele, svévolně odepřel ochranu právům vyplývajícím žalobci ze starší ochranné známky. Nehodláli přihlašovatel ochrannou známku používat, nemá žalovaný známku zapsat. Takové jednání je v rozporu se základním smyslem známkoprávní ochrany (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 1. 2020 ve věci C371/18, Sky a SkyKick) a principem ochrany práv nabytých v dobré víře (srov. § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).

[28] Existujeli veřejný zájem na tom, aby do rejstříku ochranných známek nebyla zapisována označení neplnící základní účel známkoprávní ochrany, a zasahujeli predátorská známka do práv žalobce vyplývajících ze starší ochranné známky, městský soud byl povinen jednotlivá ustanovení zákona o ochranných známkách vyložit tak, že znemožňují zápis přihlašované známky. Možnost bránit se návrhem na prohlášení ochranné známky za neplatnou není účinným prostředkem nápravy, neboť k zásahu do práv již dochází zápisem a neplatnost působí pouze ex post.

[29] Žalobce dále namítl, že jeho podání mělo být posouzeno podle svého obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu). Jelikož v rámci námitek vznesl také argument nedostatkem dobré víry a rozporem přihlášky s dobrými mravy soutěže, měly správní orgány i městský soud vyhodnotit tuto argumentaci jako připomínku podle § 24 ve spojení s § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách a věcně se s ní vypořádat. Správní orgány rovněž nemohou nečinně přihlížet nepoctivému jednání a musí zohlednit i zásady soukromého práva (zákaz zneužití práva a zásadu, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání), neboť ochranná známka je předmětem soukromoprávních vztahů a vlastnické právo k ní vzniká již zápisem do rejstříku.

[30] Ve vztahu k otázce posouzení podobnosti tříd výrobků a služeb žalobce namítl, že obdobně jako totožnost porovnávaných označení měla být zohledněna také zlá víra přihlašovatele. Záměrem přihlašovatele bylo omezit potenciální rozšíření namítané známky a tomu také odpovídá seznam přihlašovaných výrobků a služeb, které souvisí s prodejem oděvů, pokrývek hlavy a obuvi. Za těchto okolností měla k závěru o nebezpečí záměny postačovat i nejnižší míra podobnosti.

[31] Co se týče městským soudem neshledané podobnosti výrobků přihlašované třídy (16) papír a lepenka, papírenské zboží s namítanými službami třídy (35) distribuce a šíření reklamních materiálů, eventuálně marketing či obchodněpropagační služby, žalobce uvádí, že předmětem namítaných služeb jsou nezřídka také reklamní a marketingové materiály vyrobené na míru (plakáty, letáky, bloky, propisky). Rovněž žalobce nesouhlasí s tím, že by výrobky třídy (24) látky, tkaniny, ozdobné nařasené látky, textilní filtrační materiály byly nepodobné službám velkoobchodního a maloobchodního prodeje oděvů, pokrývek hlavy a obuvi ze třídy (35). Poukazuje na to, že závěr soudu o nepodobnosti uvedených výrobků nezohledňuje specifický vztah látek a tkanin jako surovin pro výrobu oděvů. Průměrný spotřebitel se může setkat s hotovými oděvy v galanteriích a prodejnách látek, kde se suroviny pro jejich výrobu prodávají. Látky a tkaniny mohou stejně jako oděvy plnit estetickou funkci, a i ve své nezpracované podobě mohou sloužit k zakrytí lidského těla. Spotřebitel může být rovněž obdobný, neboť leckdo upřednostní koupi látky k vytvoření vlastního oděvu místo zakoupení oděvu již hotového.

[32] Se službami třídy (35) jsou také úzce spojené výrobky třídy (26) ozdoby do vlasů, natáčky na vlasy, potřeby na stažení a upevnění vlasů a umělé vlasy, umělé ovoce, květiny a zelenina. Soud v odůvodnění napadeného rozsudku zcela přehlédl funkční i estetické propojení těchto výrobků a porovnávaných služeb, když dovodil jejich nepodobnost. Výrobky třídy 26 plní dekorační i funkční roli a zcela běžně se prodávají ve stejných obchodech jako oděvy a pokrývky hlavy. Veškeré výše uvedené závěry lze vztáhnout i na přívěsky ze třídy 26. Městský soud je vymezil zužujícím způsobem a podle žalobce alespoň nízkou míru podobnosti shledat lze.

[33] Městský soud v návaznosti na své závěry o nepodobnosti výše uvedených výrobků dovodil, že s namítanými službami nemohou být podobné ani přihlašované služby, jejichž předmětem je prodej přihlašovaných výrobků. Podobnost se však odvíjí výlučně od podobnosti přihlašovaných výrobků a namítaných služeb. Podobnost je tak dána i u těchto služeb na základě výše zmíněné argumentace.

[34] Žalovaný se ke kasační stížnosti žalobce nevyjádřil.

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

IV.A Obecná východiska

[35] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním a judikaturním rámcem známkoprávní ochrany tak, jak jej vymezil městský soud v bodech 14 až 26 napadeného rozsudku, a proto na něj v úvodu posouzení kasačních stížností odkazuje. S dílčími námitkami vůči těmto obecným východiskům městského soudu se Nejvyšší správní soud vypořádává až v posouzení důvodnosti jednotlivých kasačních stížností.

[36] Nejvyšší správní soud dále předesílá, že v následujícím výkladu vychází z judikatury SDEU a Tribunálu a podpůrně odkazuje na Metodické pokyny k ochranným známkám vydávané Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví ("EUIPO"). Tribunál a EUIPO rozhodují o ochranných známkách Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie, které se na nyní posuzovanou věc nevztahuje.

[37] Zákon o ochranných známkách však provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách ("směrnice o ochranných známkách"). Relativní důvod zápisné nezpůsobilosti podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách transponuje do českého právního řádu čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice, jehož znění je v podstatných rysech totožné s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení o ochranné známce EU.  Tento závěr dovodil SDEU již za účinnosti předcházející směrnice 89/104/EHS kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách a nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 2005 ve věci C120/04, Medion AG, bod 27). Obsahová shoda podle Nejvyššího správního soudu přetrvává i za současné úpravy, neboť se v rozsahu zmíněných článků změnila jen formulačně.

[38] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud při přezkumu napadeného rozsudku vychází nejen ze zákona o ochranných známkách a navazující judikatury, ale rovněž z Metodických pokynů EUIPO k ochranným známkám jakožto specifického pramene známkového práva (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, č. j. 9 As 18/201231) a judikatury Tribunálu.

[39] V zájmu zachování číslování vychází Nejvyšší správní soud obdobně jako městský soud z Metodických pokynů ve znění účinném od 1. 5. 2025. Od úpravy účinné v době řízení před správními orgány se vyjma číslování obsahově v odkazovaných bodech neodlišuje.

[40] Pro nyní posuzovanou věc je dále podstatné, že namítaná ochranná známka je zapsána pro službu maloobchodního a velkoobchodního prodeje oděvů, pokrývek hlavy a obuvi, nikoli pro tyto výrobky samotné. Podstatou takové služby není samostatný akt prodeje, nýbrž činnosti, které jej provázejí - výběr a seskupení sortimentu, jeho prezentace, umožnění pohodlné prohlídky a nákupu a další úkony směřující k uzavření obchodu (srov. rozsudek SDEU ze dne 7. 7. 2005 ve věci C418/02, Praktiker Bau, bod 34). Služba prodeje určitého zboží je proto podobná zásadně jen tomuto zboží samotnému, tedy zboží se zbožím prodávaným totožnému. Ve vztahu ke zboží, které je zboží prodávanému pouze podobné, jsou naopak maloobchodní služby a výrobky zásadně odlišné (Metodické pokyny EUIPO k ochranným známkám, část C, oddíl 2, kapitola 2, body 5.6.2.1 a 5.6.2.2). Výjimečně může i nižší stupeň podobnosti porovnávaného zboží postačovat k závěru o nízké podobnosti se službou prodeje. K tomu je však zapotřebí kumulativní splnění podmínek, že se porovnávané zboží běžně nabízí k prodeji ve stejných specializovaných obchodech nebo ve stejných odděleních obchodních domů či supermarketů a že náleží do téhož tržního odvětví, takže oslovuje téhož spotřebitele (tamtéž, bod 5.6.2.2).

[41] Nad rámec východisek věcného přezkumu Nejvyšší správní soud uvádí, že si je vědom věci předložené rozšířenému senátu usnesením ze dne 2. 9. 2026, č. j. 8 As 123/202581, s otázkou, zda je v řízení o žalobě proti rozhodnutí o rozkladu, které vydal ministr (resp. vedoucí ústředního správního úřadu), pasivně procesně legitimován ministr (resp. vedoucí ústředního správního úřadu), nebo ministerstvo (resp. ústřední správní úřad), v jehož čele stojí. V nynějším řízení o kasační stížnosti stejně jako v řízení o žalobě Úřad průmyslového vlastnictví zastupoval jeho předseda.  Případná nesprávnost pasivní legitimace v podobě, jak ji určil městský soud, zároveň nebyla účastníky namítnuta a na jejím posouzení nejsou ostatní kasační námitky závislé. Nejvyšší správní soud proto nepovažoval za nezbytné přerušit řízení za účelem vyčkání na rozhodnutí rozšířeného senátu.

IV.B Posouzení kasační stížnosti žalobce

[42] Kasační stížnost žalobce je přípustná a lze ji projednat, avšak není důvodná.

[43] Žalobce nezpochybňuje, že zlá víra přihlašovatele není od 1. 1. 2019 námitkovým důvodem podle § 7 zákona o ochranných známkách. Tvrdí však, že městský soud přesto měl s ohledem na smysl známkoprávní ochrany, zásadu ochrany práv nabytých v dobré víře a zásady soukromého práva vyložit zákon tak, že zápisu přihlášky podané ve zlé víře brání. Opačný závěr považuje za přepjatě formalistický.

[44] Tato argumentace nemůže obstát. Podle § 25 odst. 1 zákona o ochranných známkách mohou námitky podat pouze osoby uvedené v § 7, a to jen z důvodů v tomto ustanovení taxativně vypočtených. Do 31. 12. 2018 mezi ně patřila i námitka toho, kdo byl dotčen přihláškou nepodanou v dobré víře [§ 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách ve znění z roku 2018]. Novelou provedenou zákonem č. 286/2018 Sb. (dále jen "novela") byl tento důvod bez náhrady vypuštěn. Z důvodové zprávy přitom plyne, že šlo o přímou odpověď na čl. 5 odst. 4 písm. c) směrnice o ochranných známkách, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Směrnice ukládá členským státům upravit zlou víru jako důvod neplatnosti (čl. 4 odst. 2), zatímco její zavedení též jako důvodu pro zamítnutí přihlášky ponechává na jejich uvážení. Český zákonodárce tuto možnost nevyužil.

[45] Novela současně vypustila zjevnou zlou víru i z absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti zkoumaných z úřední povinnosti [§ 4 písm. m) zákona o ochranných známkách ve znění z roku 2018]. Podle současné úpravy tak lze zlou víru přihlašovatele vytknout v řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou na návrh třetí osoby (srov. § 32 odst. 1 zákona o ochranných známkách). Nejedná se tedy o mezeru v zákoně, kterou by bylo potřeba vyplnit výkladem nad rámec jazykového výkladu, jak navrhuje žalobce. Soud není oprávněn měnit záměr zákonodárce výkladem contra legem. Respekt k zákonnému znění není přepjatým formalismem, ale důsledkem vázanosti zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy).

[46] Ve srovnání s námitkovými důvody podle § 7 zákona o ochranných známkách nepředstavuje dobrá víra kategorii objektivní. Naopak vyžaduje posouzení úmyslu přihlašovatele s přihlédnutím ke všem objektivním okolnostem konkrétního případu (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 12. 9. 2019 ve věci C104/18, Koton, bod 47). Aby známkoprávní ochrana naplňovala svůj účel, kterým je možnost každého podniku nechat si zapsat označení umožňující spotřebiteli bez možnosti záměny odlišit jeho výrobky nebo služby od výrobků či služeb jiného původu (a získat tak zákazníky jejich kvalitou), je nezbytné, aby řízení o přihlášce ochranné známky bylo rychlé a přehledné. Rozhodnutí zákonodárce vyčlenit rozhodování o nedostatku dobré víry, které s sebou zpravidla nese náročné dokazování, do samostatného ex post řízení je z tohoto pohledu dobře odůvodnitelné. Délka řízení o neplatnosti, na kterou žalobce poukazuje, je jistě nežádoucí, obranou proti ní jsou však prostředky ochrany proti nečinnosti, nikoli přepsání kompetenčního rámce zápisného řízení soudem.

[47] Tyto závěry nemůže změnit ani argumentace zásadami soukromého práva (poctivost, nemo turpitudinem suam allegare potest, zákaz zjevného zneužití práva). Obecné zásady soukromého práva se v systému známkového práva prosazují nástroji k tomu určenými - řízením o neplatnosti, nebo ochranou proti nekalé soutěži, nikoli tím, že by jejich prostřednictvím správní orgán rozšířil taxativní výčet námitkových důvodů interpretací contra legem.

[48] Žalobce dále namítl, že pokud v námitkách uplatnil rovněž argumentaci založenou na zlé víře přihlašovatele a rozporu s dobrými mravy soutěže, měl ji žalovaný podle jejího obsahu posoudit jako připomínky ve smyslu § 24 ve spojení s § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách a věcně se s ní vypořádat. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že podání je třeba posuzovat podle jeho skutečného obsahu a že by bylo přepjatým formalismem požadovat, aby namítající podával námitky a připomínky ve dvou samostatných podáních. Zároveň však podle § 75 s. ř. s. platí, že soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Pokud tedy žalobce v žalobě v souladu s § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. neuplatnil žalobní bod spočívající v tom, že žalovaný opomenul vypořádat připomínky vztahující se k dobrým mravům přihlašovatele, nemohl městský soud založit své rozhodnutí na takové úvaze, aniž by překročil meze soudního přezkumu. Vadu řízení bránící přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, k níž by městský soud byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, NSS neshledal (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/200984, č. 2288/2011 Sb. NSS). Uplatnilli žalobce tuto argumentaci až v řízení o kasační stížnosti, ač tak mohl učinit již v řízení před městským soudem, jde o kasační námitku nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s.

[49] Před posouzením podobnosti výrobků a služeb Nejvyšší správní soud uvádí, že městský soud nepochybil, když v rámci posouzení podobnosti nezohlednil žalobcem tvrzenou zlou víru přihlašovatele. Ze zákona ani navazující judikatury nevyplývá povinnost zabývat se při posuzování podobnosti tříd výrobků a služeb subjektivním hlediskem zlé víry. To ovšem nebrání tomu, aby byly porovnávané výrobky a služby shledány podobnými na základě objektivních kritérií.

[50] Co do konkrétních tříd žalobce nesouhlasí se závěrem městského soudu o nepodobnosti přihlašovaných výrobků papír a lepenka, papírenské zboží ze třídy (16) s namítanými službami distribuce a šíření reklamních materiálů, eventuálně marketing či obchodněpropagační služby ze třídy (35).

[51] Nejvyšší správní soud však v závěru o nepodobnosti pochybení městského soudu neshledal. Uvedené služby, obsažené ve třídě 35 Niceského třídění, představují tzv. "služby na podporu jiných podniků", které jsou svou povahou zásadně odlišné od služeb či výrobků, jejichž propagaci sledují (k tomu viz Metodické pokyny EUIPO k ochranným známkám, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 5. 5.). Nadto lze také přisvědčit městskému soudu, že je třeba rozlišovat substanci (papír, lepenka, papírnické zboží) od samotné činnosti spočívající v propagaci těchto výrobků a v dalších dílčích službách. Lze se oprávněně domnívat, že této distinkce si pak bude vědom i průměrný spotřebitel.

[52] Žalobce dále spatřuje podobnost mezi přihlašovanými výrobky látky, tkaniny, ozdobné nařasené látky a textilní filtrační materiály ze třídy (24) a namítanými službami velkoobchodní a maloobchodní prodej oděvů, pokrývek hlavy a obuvi ze třídy (35). Městský soud podle žalobce dostatečně nezohlednil specifický vztah látek a tkanin jako surovin pro výrobu oděvů a vysokou rozlišovací způsobilost namítané známky.

[53] Nejvyšší správní soud k tomu předně uvádí, že i zde jsou porovnávány výrobky se službou jejich prodeje, a uplatní se proto východiska uvedená v bodě 40 výše. Přihlašované výrobky látky, tkaniny, ozdobné nařasené látky a textilní filtrační materiály nejsou totožné s oděvy, pokrývkami hlavy a obuví, jichž se namítaná služba týká. Bylo proto nejprve třeba posoudit, zda jsou s nimi alespoň podobné.

[54] Vzhledem k tomu, že vztah mezi třídami 22, 23, 24 a 25 se často zakládá na skutečnosti, že jeden výrobek se používá k výrobě jiného (např. textilie ve třídě 24 se používají k výrobě oděvů ve třídě 25), při porovnáních tohoto druhu platí obecná pravidla pro suroviny (srov. Metodické pokyny EUIPO k ochranným známkám, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 5. 5. 4. 2.). Ve většině případů pouhá skutečnost, že se jeden výrobek používá k výrobě jiného, nebude sama o sobě dostačovat k prokázání toho, že výrobky jsou podobné, protože jejich povaha, účel, relevantní spotřebitelská veřejnost a distribuční kanály (tj. konkrétní faktory ovlivňující podobnost porovnávaných výrobků a služeb) mohou být zcela odlišné (rozsudek Tribunálu ze dne 13. 4. 2011 ve věci T98/09, Tumesa Tubos del Mediterráneo S.A, body 49-51).

[55] Nejinak je tomu i v uvedeném případě. Městskému soudu lze přisvědčit, že místa, kde jsou k prodeji nabízeny pokrývky hlavy, obuv či oděvy (v prodejnách s oděvy), se zásadně liší od míst, v nichž jsou k prodeji nabízeny látky či tkaniny (v galanteriích), tedy materiály k výrobě dotčených výrobků ze třídy 25 Niceského třídění, a lze tedy hovořit o odlišných prodejních místech. Relevantní veřejností je pak v obou případech veřejnost široká, liší se však jejich koneční spotřebitelé. Zatímco v případě pokrývek hlavy, obuvi či oděvů to je v zásadě každý spotřebitel, neboť zmíněné výrobky slouží k uspokojení esenciálních potřeb, tj. zajištění ošacení, v případě prodeje látek či tkanin je skupina konečných spotřebitelů značně užší a je tvořena především osobami, které prostřednictvím těchto výrobků hodlají realizovat vlastní tvůrčí činnost. Obdobně platí, že zamýšleným účelem pokrývek hlavy, obuvi či oděvů je jejich nošení, zatímco zamýšleným účelem látek, tkanin, nařasených látek a textilních filtračních materiálů je jejich následné zpracování. Byť si lze představit i jiné využití, uvedené představuje jejich primární, zamýšlené využití, a právě to, nikoliv jakékoliv jiné možné použití, je třeba při posuzování podobnosti zohlednit (srov. Metodické pokyny EUIPO k ochranným známkám, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 3. 2. 2). Nejvyšší správní soud má za to, že uvedené faktory podobnosti městský soud v rozsudku řádně zohlednil a vysvětlil, proč podobnost není dána.

[56] Obdobně nesouhlasí žalobce se závěrem o nepodobnosti přihlašovaných výrobků třídy (26) ozdoby do vlasů, natáčky na vlasy, potřeby na stažení a upevnění vlasů a umělé vlasy, umělé ovoce, květiny a zelenina, přívěsky a šicí potřeby s namítanými službami třídy (35) velkoobchodní a maloobchodní prodej oděvů, pokrývek hlavy a obuvi. Má se jednat o výrobky esteticky a funkčně propojené, které se běžně prodávají ve stejných obchodech jako oděvy a pokrývky hlavy.

[57] Estetickou komplementaritou se podle ustálené judikatury Tribunálu rozumí souvislost mezi výrobky, která spočívá v opravdové estetické potřebě v tom smyslu, že jeden výrobek je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého výrobku a že spotřebitelé považují za obvyklé a běžné užívat uvedené výrobky společně (rozsudek Tribunálu ze dne 11. 7. 2007, ve věci T150/04, Tosca Blu, bod 36). V úvahu je přitom třeba vzít, že taková souvislost mezi výrobky je subjektivní, tj. je dána zvyky a preferencemi spotřebitelů, k nimž mohou vést marketingové strategie výrobců či současné módní trendy (např. rozsudek Tribunálu ze dne 27. 9. 2012, ve věci T357/09, Emidio Tucci, bod 51). Estetická komplementarita se pak uplatní v případě, jestliže dotčené výrobky mají společnou estetickou funkci, jelikož společně přispívají ke vzhledu spotřebitele, a je běžné, že spotřebitelé při nákupu tyto výrobky běžně esteticky slaďují. Aby byla konstatována podobnost, musí spotřebitelé považovat za běžné, že jsou tyto výrobky prodávány pod stejnou ochrannou známkou, což obvykle předpokládá, že velká část příslušných výrobců nebo distributorů těchto výrobků je stejná (rozsudek Tribunálu ze dne 20. 10. 2011 ve věci T214/09, Cor II, bod 34, rozsudek Tribunálu ve věci T169/03, SISSI ROSSI, bod 63, rozsudek Tribunálu ve věci Tosca Blu, bod 37). Estetickou komplementaritu Tribunál shledal například mezi oděvy a kabelkami (rozsudek Tribunálu ve věci T443/05, PiraÑAM, body 49 a 50).

[58] Oproti tomu funkční komplementarita je vyjádřením skutečnosti, že porovnávané výrobky nelze používat jeden bez druhého, neboť jsou oba vyžadovány pro jejich správné fungování (např. software a hry či aplikátory na vlasové vody a vlasové vody), případně je vztah mezi nimi natolik těsný, že jeden z výrobků je důležitý (významný) pro použití druhého.

[59] Od komplementarity je potřeba odlišit případ, kdy jsou výrobky běžně užívány ve vzájemné kombinaci z důvodu volby nebo pohodlí spotřebitele, byť je lze použít i jeden bez druhého nebo s výrobky jinými. Pokud je jejich společné použití pouze volitelné, a není nepostradatelné či důležité, chybí ona nezbytná úzká souvislost, typická právě pro komplementaritu (srov. rozsudek Tribunálu ze dne 28. 10. 2015 ve věci T736/14, MoMo Monsters / MONSTER et al., bod 29). Takto Tribunál neshledal estetickou komplementaritu například mezi oděvy a hodinkami (rozsudek Tribunálu ze dne 12. 2. 2015 ve věci T505/12, Longines, bod 69).

[60] Nejvyšší správní soud má za to, že z uvedených východisek vyplývá, že estetická ani funkční komplementarita porovnávaných výrobků dána není. Mezi porovnávanými výrobky neexistuje úzká souvislost v tom smyslu, že by jeden výrobek (pokrývka hlavy) byl nezbytný či podstatný pro užití výrobku jiného (ozdob do vlasů, natáček na vlasy, potřeb na stažení a upevnění vlasů a umělých vlasů, umělého ovoce, květin či zeleniny). Naopak lze konstatovat, že využívání pokrývek hlavy do jisté míry znemožňuje využívání porovnávaných výrobků, případně působí přímo proti nim (kupř. pokrývka hlavy zakrývající ozdoby ve vlasech).

[61] Ačkoliv lze částečně přisvědčit námitce žalobce o stejném distribučním kanálu, jak plyne mj. z Metodických pokynů EUIPO k ochranným známkám (část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 3.2.6.), "tomuto faktoru by se neměl přikládat příliš velký důraz, protože moderní supermarkety, drogerie a obchodní domy prodávají výrobky všeho druhu. Příslušná veřejnost si je vědoma toho, že výrobky prodávané na těchto místech pocházejí z celé řady nezávislých podniků. Proto je místo prodeje méně rozhodující pro určení toho, zda se příslušná veřejnost domnívá, že výrobky mají společný původ, pouze z toho důvodu, že jsou prodávány na stejném prodejním místě." Tentýž závěr lze vztáhnout i na přívěsky (nikoli klenoty nebo přívěsky na klíče, prstýnky, nebo řetízky), u kterých žalobce argumentuje obdobně.

[62] Ani ve vztahu k výrobkům umělé ovoce, květiny a zelenina není závěr o podobnosti namístě. Jak bylo uvedeno výše, estetická komplementarita předpokládá nejen skutečnou estetickou potřebu, ale také to, že spotřebitelé považují společné užívání dotčených výrobků za obvyklé a běžné. Máli z ní být dovozena podobnost, musí spotřebitelé navíc považovat za běžné, že jsou tyto výrobky nabízeny pod touž ochrannou známkou. Právě obvyklost zde jako prvek určující podobnost chybí. Sám žalobce připouští, že "ačkoli se (...) nejedná o široce rozšířený způsob ozdoby oděvů, nelze tuto variantu i s ohledem na různé kulturní a společenské akce vyžadující kostým či převlek zcela vyloučit." Nepoukazuje tak na běžné poměry na trhu, nýbrž na pouhou myslitelnou možnost užití vázanou na výjimečné příležitosti. Podobnost se však posuzuje podle obvyklého a primárně zamýšleného využití výrobků, nikoli podle využití sice představitelného, avšak ojedinělého (srov. argumentaci v bodě 55 výše). Takto okrajové a příležitostné spojení nemůže u průměrného spotřebitele vyvolat představu, že umělé ovoce, květiny a zelenina na straně jedné a oděvy, pokrývky hlavy a obuv, jejichž prodeje se týká namítaná služba, na straně druhé, pocházejí od téhož podniku. Městský soud zároveň opřel nepodobnost také o odlišný materiál a to, že se tyto výrobky prodávají spíše v obchodech s dekoracemi než v obchodech s oblečením (bod 77 napadeného rozsudku). Ani zde tak městský soud nepochybil.

[63] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal podobnost přihlašovaných výrobků tříd 16, 24 a 26 s namítanou službou ze třídy 35 starší ochranné známky, není ani služba prodeje těchto výrobků podobná namítané službě.

IV.C Posouzení kasační stížnosti žalovaného

[64] Kasační stížnost žalovaného je přípustná, lze ji projednat a je také důvodná.

[65] S žalovaným lze souhlasit, že výrok I. napadeného rozsudku je stižen vadou spočívající v nesprávném zařazení výrobků, ohledně nichž se napadené rozhodnutí zrušuje, do konkrétních tříd mezinárodního třídění. Názor městského soudu na sporné právní otázky je však z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmý, a Nejvyšší správní soud tak mohl napadený rozsudek věcně přezkoumat. Vzhledem k důvodnosti kasačních námitek žalovaného, jež vedla ke zrušení celého výroku I., se Nejvyšší správní soud již nezabýval otázkou jeho srozumitelnosti v tom smyslu, zda z něj mohou účastníci, zejména žalovaný pro svůj další postup bez pochybností dovodit, jakých výrobků se týkal.

IV.C.a Námitky vůči obecným východiskům městského soudu

[66] V rámci první "metodologické" námitky porušení objektivního přístupu Nejvyšší správní soud souhlasí, že podobnost výrobků a služeb se posuzuje objektivně (Metodické pokyny EUIPO, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 1.6). Samotná systematika napadeného rozsudku však vadu nezakládá. Městský soud v bodě 37 výslovně uvedl, že kompenzační zásadu uplatní jen "v rozsahu kategorií, v nichž soud shledal alespoň nízkou podobnost", materiálně tedy oddělení obou kroků respektoval a předsunutí obecných úvah před vlastní porovnání samo o sobě nečiní rozsudek nezákonným. Rozhodné je, zda závěry o podobnosti porovnávaných kategorií skutečně stojí na objektivních a nosných faktorech, což bude rozebráno níže.

[67] Lze však souhlasit s druhou metodologickou námitkou směřující proti závěru o vysoké rozlišovací způsobilosti namítané známky. Aniž by Nejvyšší správní soud posuzoval povahu označení "Trenýrkovice", uvádí, že z absence přímé pojmové souvislosti označení s výrobky a službami bez dalšího neplyne vysoká inherentní rozlišovací způsobilost (srov. usnesení Soudního dvora ze dne 16. 5. 2013 ve věci C379/12 P, H. Eich, bod 71, a navazující rozsudky Tribunálu ze dne 23. 2. 2022, ve věci T198/21, CODEX, body 55 a 56, a ze dne 30. 6. 2021 ve věci T501/20, Panta rhei, bod 59). Městský soud proto pochybil, když pouze na základě závěru o absenci pojmové souvislosti dovodil vysokou rozlišovací způsobilost. Označení "Trenýrkovice" navíc není prosté významových asociací: je to novotvar odvozený od slova trenýrky, který tak ve vztahu k namítané službě prodeje oděvů evokuje právě druh nabízeného zboží (rozsudek NSS ze dne 12. 6. 2024, č. j. 6 As 315/202344, bod 19).

[68] Rozsudek Tribunálu ze dne 4. 12. 2024 ve věci T30/24, Puma, a rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2023, č. j. 4 As 15/202335, bod 14, o které se opírá napadený rozsudek, hovoří o dobré schopnosti fantazijních označení individualizovat výrobky. Nezakládají pravidlo, že fantazijní známce je bez dalšího vlastní vysoká rozlišovací způsobilost. Nelze však pominout, že ochranné známky jsou totožného znění. Městský soud proto použitím kompenzační zásady při posuzování pravděpodobnosti záměny nepochybil, neboť její aplikaci odůvodnil zejména totožností obou označení, nikoli vysokou rozlišovací způsobilostí. Stále však platí, že kompenzační zásada se může uplatnit jen v rozsahu, v němž je dána alespoň nízká objektivní podobnost výrobků a služeb (rozsudek Soudního dvora ve věci C39/97, CANON, bod 22).

[69] Žalovaný městskému soudu dále obecně vytýká, že při posuzování podobnosti výrobků a služeb upozadil nebo zcela opominul jejich účel a povahu, a závěr o podobnosti založil na vedlejších hlediscích. Nejvyšší správní soud předesílá, že z rozsudku Soudního dvora ve věci CANON skutečně nevyplývá, že by mezi jednotlivými kritérii existovala pevná hierarchie; jejich výčet je pouze demonstrativní a ukládá zohlednit všechny relevantní okolnosti (též rozsudek Tribunálu ze dne 2. 6. 2021 ve věci T177/20, Hispano Suiza, bod 45). To však neznamená, že všechna kritéria mají v každém případě stejnou váhu. Ostatně i Metodické pokyny EUIPO uvádějí: "V závislosti na druhu výrobků a služeb však může být konkrétní kritérium více či méně důležité. Jinými slovy, jednotlivá kritéria nemají standardní hodnotu, spíše by měla být určována jejich konkrétní důležitost v kontextu každého jednotlivého případu." (Metodické pokyny EUIPO, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 3.3.2).

[70] Vypovídací hodnota faktoru se totiž podle Nejvyššího správního soudu odvíjí od toho, jak dobře určitý znak konkrétní výrobek nebo službu charakterizuje. Smyslem porovnávání výrobků a služeb je odhadnout, zda si průměrný spotřebitel může jejich společné znaky vyložit jako signál společného obchodního původu (výrobce, poskytovatele služby). Znak, který sdílí široký a různorodý okruh zboží, takovým signálem být nemůže - o původu nenese žádnou informaci. Tak například skutečnost, že televizní přijímače, automobily a knihy kupuje stejná příslušná veřejnost, jmenovitě široká veřejnost, nemá na analýzu podobnosti žádný vliv - společný znak je až příliš široký (Metodické pokyny EUIPO k ochranným známkám, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 3.2.7.). Porovnání by se tak mělo soustředit na identifikaci relevantních faktorů, které specificky charakterizují porovnávané zboží a služby (Metodické pokyny EUIPO k ochranným známkám, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 3.1.2). Hodnocení, zda při porovnání podobnosti byly využity faktory slabé či silné, tak lze provést až na konkrétních dvojicích výrobků a služeb.

IV.C.b Posouzení podobnosti výrobků třídy 24 a služeb třídy 35

[71] Žalovaný nesouhlasí se závěrem městského soudu o podobnosti mezi výrobky ve třídě (24) textilie; textilní výrobky a náhradní součásti pro textilní výrobky, a to látkové podšívky, látkové textilní štítky, látkové kapesníky, látky, textilie, našívací štítky na oděvy, textilní etikety, textilie a náhražky textilií se službou třídy (35) maloobchodní a velkoobchodní prodej oděvů, obuvi a pokrývek hlavy.

[72] Žalovaným namítaná skutečnost, že předmětem srovnání nejsou výrobky tříd 24 a 25, nýbrž výrobky třídy 24 a služba prodeje výrobků třídy 25 zařazená do třídy 35, je pro posouzení relevantní, neboť určuje použitelná východiska (bod 40 výše). Ani zde nejsou porovnávané výrobky totožné se zbožím, jehož se namítaná služba týká. Závěr o podobnosti by proto bylo možné učinit jen při kumulativním splnění podmínek uvedených tamtéž.

[73] Tyto kumulativní podmínky však v posuzované věci splněny nejsou, respektive jejich naplnění z ničeho neplyne. Městský soud opřel závěr o podobnosti o úvahu, že "již není nepravděpodobné", že spotřebitel může obě skupiny zboží koupit ve stejném obchodě, a to v supermarketech s velmi širokou nabídkou či v internetových obchodech, jejichž nabídka ji ještě přesahuje (bod 58 napadeného rozsudku). Pouhá možnost společné koupě však není běžným nabízením ve specializovaných obchodech či stejných odděleních, které metodické pokyny vyžadují. Nadto znak vymezený takto široce si spotřebitel nemůže vyložit jako signál společného obchodního původu, neboť jej sdílí prakticky neomezený okruh zboží - čím širší je nabídka prodejního místa, tím méně společná dostupnost v něm o společných rysech vypovídá. Shodně vyznívá i judikatura Tribunálu: "Skutečnost, že obě tyto kategorie mohou být prodávány ve stejných obchodních zařízeních, jako jsou obchodní domy nebo supermarkety, není zvlášť významná, neboť v těchto prodejních místech lze najít výrobky velmi různé povahy, aniž by jim spotřebitelé automaticky přisuzovali tentýž původ." (rozsudek Tribunálu ve věci T443/05, PiraÑAM, bod 44).

[74] Vedle toho, že porovnávané výrobky nejsou prodávány ve stejných specializovaných obchodech/odděleních obchodních domů, nejedná se ani o stejné obchodní odvětví. Textilie a textilní výrobky třídy 24 náležejí převážně do odvětví bytového a technického textilu, zatímco namítaná služba se týká prodeje oděvů, tedy odvětví módního; vybavení domácnosti a odívání osoby odpovídají zjevně odlišným potřebám (rozsudek Tribunálu ze dne 9. 9. 2020 ve věci T50/19, Dayaday, bod 127). Opačná skutková zjištění - že by se uvedené zboží běžně nabízelo společně a v témže odvětví - městský soud neučinil a žalobce nic takového netvrdil ani nedokládal.

[75] Splněna není ani výchozí premisa podobnosti, totiž alespoň nízká podobnost mezi porovnávanými výrobky třídy 24 a oděvy, pokrývkami hlavy a obuví, jichž se namítaná služba týká. Podle ustálené judikatury se tkaniny a textilní výrobky třídy 24 na jedné straně a oděvy a obuv třídy 25 na straně druhé liší povahou, účelem, původem i distribučními kanály a obvykle nejsou dostatečně podobné k vyvolání nebezpečí záměny, a to ani při podobnosti označení (rozsudek Tribunálu ve věci T8/03, EMILIO PUCCI, body 44 a 45; shodně rozsudky Tribunálu ze dne 8. 9. 2021 ve věci T493/20, Sfera Joven, bod 46, a ze dne 15. 10. 2020 ve věci T788/19, Body Attack Sports Nutrition, bod 45).

[76] Podobnost bývá shledána jen u konkrétních, funkčně se překrývajících položek (jako jsou např. osušky a župany), přičemž nelze presumovat, že obecně vymezená kategorie oděvy takové specifické výrobky zahrnuje (rozsudek Tribunálu ze dne 26. 7. 2023, spojené věci T562/21 a T590/21, CAMEL CROWN, bod 48); žádný takový překryv nebyl v řízení zjištěn ani tvrzen. Rozhodující faktor účelu, jímž žalovaný nepodobnost v napadeném rozhodnutí odůvodnil, přitom městský soud pominul a nahradil jej hledisky s nízkou vypovídací hodnotou - shodným materiálem a obdobným konečným spotřebitelem (srov. rozsudek Tribunálu ve věci T169/03, SISSI ROSSI, body 55 a 56).

[77] Odůvodnění městského soudu nadto neobstojí ani ve své vnitřní stavbě. Látky a tkaniny soud posoudil jako suroviny, a proto jako nepodobné namítané službě, textilie však současně prohlásil za finální produkty, a proto za podobné, ačkoliv textilie je v systematice třídy 24, jak správně namítal žalovaný, pojem širší než látka, a označuje jakýkoliv materiál z vláken včetně textilií technických či zdravotnických, a zahrnuje tedy i to, co soud sám považoval za surovinu. Uzavřelli tedy, že látky a tkaniny výrobkům třídy 25 podobné nejsou, nemohl současně dospět k závěru, že podobné jsou textilie.

[78] Neobstojí ani způsob, jakým městský soud naložil s výčtem uvozeným spojením "a to". Toto spojení uvozuje výčet výlučný. Rozsah ochrany se jím omezuje pouze na položky v něm vypočtené. Předmětem porovnání s namítanou službou proto nejsou obecné kategorie, k nimž se výčet upíná, ale jednotlivě vypočtené položky (Metodické pokyny EUIPO, část C, oddíl 2, kapitola 2, bod 1. 5. 2.). Látkové podšívky, látkové textilní štítky, látkové kapesníky, látky, textilie, našívací štítky na oděvy, textilní etikety, textilie a náhražky textilií představují standardní textilní zboží a materiály třídy 24, které se uplatňují při výrobě oděvů a jejich označování. Niceské třídění kategorii náhradní součásti pro textilní výrobky nezná a ani na trhu není běžné, aby si spotřebitelé takové položky pořizovali jako náhradní díly nezbytné pro další používání oděvů. Závěr městského soudu o funkční komplementaritě s oděvy stojí na chybném východisku, a i proto je nesprávný.

[79] Na základě těchto východisek Nejvyšší správní soud neshledal podobnost mezi zapisovanými výrobky třídy (24) textilie; textilní výrobky a náhradní součásti pro textilní výrobky, a to látkové podšívky, látkové textilní štítky, látkové kapesníky, látky, textilie, našívací štítky na oděvy, textilní etikety, textilie a náhražky textilií a službou třídy (35) maloobchodní a velkoobchodní prodej oděvů, pokrývek hlavy a obuvi. Za těchto okolností se Nejvyšší správní soud již nezabýval otázkou uplatnění námitky finálních výrobků ve výčtu třídy 24.

IV.C.c Posouzení podobnosti výrobků třídy 26 a služeb třídy 35

[80] Dále žalovaný nesouhlasí se závěrem městského soudu o podobnosti mezi zapisovanými výrobky třídy (26) příslušenství a doplňky oblečení (galanterie) a ozdobné textilní výrobky se službou třídy (35) maloobchodní a velkoobchodní prodej oděvů, pokrývek hlavy a obuvi.

[81] I v tomto případě jsou porovnávány výrobky třídy 26 s namítanou službou prodeje oděvů, pokrývek hlavy a obuvi. Uplatní se tak východisko popsané v bodě 40 - galanterie není totožná se zbožím, jehož se namítaná služba týká, a naplnění podmínek, za nichž může výjimečně postačovat i nižší podobnost, z odůvodnění napadeného rozsudku neplyne. Typickými prodejními místy těchto výrobků jsou galanterie, nikoliv prodejny s oblečením.

[82] Závěr o funkční komplementaritě neobstojí. Komplementárními jsou výrobky, mezi nimiž existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého, přičemž komplementární není zboží pomocné či podružné (rozsudek Tribunálu ve věci T505/12, Longines, bod 58, rozsudek NSS ze dne 12. 6. 2025, č. j. 9 As 227/202365, bod 53). Oděv z tohoto hlediska jako hotový výrobek plní svůj účel i bez dokoupené galanterie. Její užití zpravidla nastupuje až dodatečně při opravě nebo úpravě. Vazba je tedy jednostranná a na rozdíl od komplementárního vztahu například lyží a lyžařských bot nemůže u průměrného spotřebitele vyvolat představu společného obchodního původu. Rovněž platí, že pouhá skutečnost, že se výrobek skládá z komponent, automatickou podobnost hotového výrobku a jeho dílů nezakládá (rozsudek Tribunálu ze dne 27. 10. 2005 ve věci T336/03, Mobilix, bod 61).

[83] Neobstojí ani estetická komplementarita. Městský soud správně předeslal její kritéria: skutečná estetická potřeba, obvyklost společného užívání a běžnost uvádění výrobků na trh pod stejným označením, což zpravidla předpokládá, že podstatná část výrobců či distributorů je totožná. Naprostou většinu galanterního zboží (knoflíky, zipy, tkaničky, gumičky) nicméně průměrný spotřebitel vnímá jako technické komponenty, u nichž je estetická funkce podružná. Obecná snaha sladit součásti oblečení do jednotného vzhledu je společným rysem módního odvětví, a je proto faktorem příliš obecným, než aby sám o sobě podobnost mohl založit (rozsudek Tribunálu ze dne 25. 9. 2018 ve věci T435/17, Grendene, bod 56). Tento závěr městský soud správně dovodil u ozdob do vlasů, avšak u příslušenství a doplňků oblečení (galanterie) a ozdobných textilních výrobků se od něj odklonil.

[84] Závěr o podobnosti výše uvedených výrobků nelze opřít ani o rozsudek Tribunálu ve věci T443/05, PiraÑAM, jako to učinil městský soud. Tribunál se v něm (body 49 a 50) vyslovil k módním doplňkům typu kabelek, tedy samostatným spotřebním výrobkům, které spotřebitel nosí společně s oděvem a jimiž dotváří svůj vzhled. Zároveň se rozsudek věnoval podobnosti výrobků třídy 18 s třídou výrobků 25, nikoliv s třídou služeb 35 jako v tomto případě.

[85] Pro ozdobné textilní výrobky platí uvedené závěry obdobně: jde o drobné dekorativní zboží galanterního sortimentu, u něhož nebyla zjištěna funkční či estetická potřeba společného užívání ve vztahu k oděvům, ani běžnost společného obchodního původu. Společná estetická funkce je faktorem příliš obecným pro založení podobnosti.

[86] Také závěr o podobnosti výrobků třídy 26 s namítanou službou prodeje je proto nesprávný.

IV.C.d Posouzení podobnosti služeb v rámci třídy 35

[87] Žalovaný konečně nesouhlasí se závěrem městského soudu o podobnosti přihlašovaných služeb maloobchodní a velkoobchodní prodej textilií, textilních výrobků a náhradních součástí pro textilní výrobky, příslušenství a doplňků oblečení (galanterie) a ozdobných textilních výrobků ze třídy (35) s namítanou službou maloobchodní a velkoobchodní prodej oděvů, pokrývek hlavy a obuvi ze třídy (35). Městský soud tuto podobnost odvodil výlučně z toho, že podobnost shledal u výrobků, jichž se přihlašované služby prodeje týkají.

[88] Samotná metoda odvození není vadná a strany ji ostatně nezpochybňují: služby maloobchodního a velkoobchodního prodeje sdílejí povahu, účel i způsob poskytování zboží a jejich vzájemné porovnání se proto odvíjí především od vzájemného vztahu zboží, jehož se prodej týká.

[89] Městský soud svůj závěr o podobnosti opřel o podobnost prodávaného zboží s namítanou službou, která, jak Nejvyšší správní soud vyložil výše, neobstála. Jiné důvody, jež by mohly podobnost služeb založit samostatně, napadený rozsudek neobsahuje. Naopak z toho, co bylo uvedeno k prodejním místům (textilní galanterie a prodejny látek oproti prodejnám oděvů) a k odlišným tržním odvětvím (bytový a technický textil, galanterní sortiment oproti odvětví módnímu), plyne, že se přihlašované a namítané služby prodeje týkají zboží, které se běžně společně neprodává a jehož prodej neobstarávají typově podobní obchodníci. Průměrný spotřebitel nemá důvod se domnívat, že prodej textilií, galanterie či ozdobných textilních výrobků a prodej oděvů, pokrývek hlavy a obuvi zajišťuje pod týmž označením tentýž podnik.

[90] Neobstojí proto ani závěr o podobnosti přihlašovaných služeb třídy 35 s namítanými službami třídy 35. Vzhledem k tomu, že podle Nejvyššího správního soudu podobnost není dána u žádné z kategorií výrobků a služeb, o nichž pojednává výrok I. napadeného rozsudku, nebylo možné uplatnit kompenzační zásadu a dovodit pravděpodobnost záměny, a to ani při totožnosti kolidujících označení.

V. Závěr a náklady řízení

[91] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost žalovaného je důvodná, a proto výrok I. rozsudku městského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Výrok III. o nákladech řízení před městským soudem je výrokem závislým, proto byl zrušen k úspěšné kasační stížnosti žalovaného i bez návrhu.

[92] V navazujícím řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), jehož podstatou je absence podobnosti porovnávaných výrobků a služeb. Obecným východiskem argumentace Nejvyššího správního soudu jsou rozdíly mezi výrobky samotnými a službami jejich prodeje, které kladou na dovození podobnosti mezi službami dle třídy 35 a výrobky tříd 24 a 26 zvýšené nároky, které v nyní posuzovaném případě nebyly splněny (body 72 a 73, respektive bod 81 tohoto rozsudku). Zároveň faktory použité městským soudem nezakládají v tomto případě podobnost výrobků třídy 25 s výrobky tříd 24 a 26 (body 75 a 76, respektive 82 a 83 tohoto rozsudku).

[93] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti žalovaného rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3, věta první s. ř. s.).

[94] Kasační stížnost žalobce důvodná nebyla, proto ji soud zamítl. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věty první za použití § 120 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žalobce nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/2-AS-191/2025-74)