# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 2 Afs 6/2010

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 2 Afs 6/2010
- Číslo jednací: 2 Afs 6/2010-105
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2010:2.Afs.6.2010.105
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 11. 5. 2010
- Datum zveřejnění: 27. 8. 2026
- Klíčová slova: Daně - daň z příjmů

## Výrok

I. Kasační stížnost   s e   z a m í t á .

II. Žalovanému   s e   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

## Odůvodnění

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2009, č. j. 1468/09-1500, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vimperku ze dne 14. 11. 2008, č. j. 31526/08/102970/3735, o zastavení řízení o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 3. 9. 2008, č. j. 26894/08/102970/3735 na daň z příjmů právnických osob za rok 2005.

Krajský soud v napadeném rozsudku v souladu s žalobními námitkami zkoumal, zda doručení doplnění odvolání zástupkyní stěžovatele e-mailem na adresu podatelna@vim.cb.ds.mfcr.cz bylo účinným doručením, nebo zda takovéto podání muselo být písemně doplněno do tří dnů písemně nebo ústně u správce daně. Dospěl k závěru, že podle § 21 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), se podání učiněné prostřednictvím datové zprávy přijímá na adresu zveřejněnou správcem daně; tj. na adresu http://eds.mfcr.cz, na kterou je odesilatel přesměrován i v případě použití starší adresy http://adis.mfcr.cz,adis,jepo,index,ztml. Elektronická podatelna (dále též "EPO") http://eds.mfcr.cz vychází z vládního nařízení č. 495/2004 Sb., kterým je prováděn zákon o elektronickém podpisu a z vyhlášky č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách. Učinil-li stěžovatel podání na adresu podatelna@vim.cb.ds.mfcr.cz, nejde o podání ve smyslu § 21 odst. 3 daňového řádu; o tom byl také správcem daně informován a vyzván k opakování podání na správnou elektronickou adresu nebo o opakování podání písemně či ústně do protokolu. Krajský soud odkázal na obdobný závěr Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 23. 10. 2008, č. j. 1 Ans 8/2008 - 105. Uzavřel tak, že pokud doplnění odvolání nebylo zasláno elektronické podatelně ani e-mailová zpráva nebyla řádně doplněna písemným či protokolárním podáním, bylo zastavení odvolacího řízení důvodné. K technickým pochybnostem o elektronické podatelně nepřihlédl, neboť se nejednalo o jediný možný způsob komunikace se správcem daně a stěžovatel mohl při nedůvěře v systém postupovat jiným přípustným způsobem. Z těchto důvodů krajský soud žalobu zamítl.

V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že doplnění odvolání bylo podáno jako příloha emailové zprávy opatřené zaručeným elektronickým podpisem s kvalifikovaným certifikátem poskytovatele certifikačních služeb. Podle jeho názoru se jednalo o podání podle § 21 odst. 3 daňového řádu, které nebylo třeba doplňovat. Je pravdou, že obdržel výzvu správce daně k opakování podání prostřednictvím EPO nebo k písemnému či protokolárnímu doplnění. Na výzvu nereflektoval proto, že byla nesprávná a nezákonná. Obecná podání, která nemají závaznou formu daňového přiznání, lze činit v elektronické podobě bez jakýchkoliv omezení. Pokyn D-252 vydaný Ministerstvem financí je v tomto směru matoucí a překračující zákon. Systém EPO, resp. EPO2 také nepřiměřeně zasahuje do soukromí subjektu, který chce podat daňové či jiné podání elektronickou cestou. Nezbytnou předchozí kontrolou počítače přes stanovené webové rozhraní se nebezpečně otvírá počítač a případně celá síť uživatelům internetu. Tím je ohrožen počítač a data v něm uložená, a dále je nutné stáhnout do počítače datové informace, u kterých není garantována bezpečnost. Krajský soud se odmítl zabývat bezpečností aplikace EPO s poukazem na právní předpisy. Stěžovatel však od soudu nepožadoval posouzení bezpečnosti aplikace EPO, ale poukazoval na ohrožení soukromí nastavením počítače na rozhraní, které si správce daně vymyslel v prováděcích předpisech. Takový postup je mocenským postupem odporujícím Ústavě; pokud by takto postupovaly všechny státní orgány, musel by mít každý občan několik počítačů. Současné zavedení datových schránek v tom stěžovateli dává za pravdu.

Na internetových stránkách České daňové správy je u Finančního úřadu Vimperk odkaz na elektronickou podatelnu: http://eds.mfcr.cz, a zařízení pro jinou přenosovou techniku (Email): podatelna@vim.cb.ds.mfcr.cz. Zařízení pro jinou přenosovou techniku přitom je institutem práva zmiňovaným v § 21 odst. 3 daňového řádu a podřazení e-mailu je zde extenzivním a nepřípustným výkladem. Krajský soud v případě této žalobní námitky argumentoval odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ans 8/2008 - 105, s čímž nelze souhlasit. Stěžovatel poslal podání na elektronickou adresu uvedenou na internetu na portálu státní správy (prace.statnisprava.cz). Při záměru poslat zprávu Finančnímu úřadu ve Vimperku je logické zadat si ve vyhledávači tento úřad a ne Ministerstvo financí; na adresách pro tento úřad ovšem nenajde poučení o EPO. Odkaz krajského soudu na § 21 odst. 7 daňového řádu také není příhodný, neboť z jeho znění nevyplývá žádný odkaz na EPO ani na nezbytnost podání přes server MF. K tomu stěžovatel poukazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu k elektronickým podáním, např. na jeho nález ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. III ÚS 739/08.

Správce daně sice stěžovatele upozornil na vady podání, ovšem učinil tak rovněž pouze emailem, což je v rozporu s § 21 odst. 8 a 9 daňového řádu. Stěžovatel nepovažuje za spravedlivé, aby komunikoval se správcem daně přes ministerstvo financí a sám správce daně postupoval neformálně; navíc správce daně na rozdíl od stěžovatele své sdělení neopatřil elektronickým podpisem. Stěžovatel odvolání proti platebnímu výměru podal řádně a včas, pouze jeho doplnění provedl elektronicky shora popsaným způsobem. K zahájení řízení ve smyslu § 21 daňového řádu tak došlo řádným podáním a vzhledem k tomu, že o nutnosti doplnit podání nebyl řádně informován, mělo být projednáno.

Při odeslání elektronického podání je běžnou a dostupnou aplikací OUTLOOK či OUTLOOK EXPRES, což je obecně známo. Pokud někdo z těchto běžných aplikací na adresu uváděnou na stránkách MF http://eds.mfcr.cz pošle zprávu, není úspěšný, protože tato adresa je pro běžnou elektronickou komunikaci zcela nefunkční a neumožňuje odeslat žádnou písemnost. Takový stav je v přímém rozporu s § 21 odst. 2 daňového řádu. Přitom použití druhé zveřejněné adresy podatelna@vim.cb.ds.mfcr.cz technicky nic nebrání; ostatně z této adresy správce daně se stěžovatelem sám komunikoval. Krajský soud odmítl provést důkaz listinami s návodem ke komunikaci, což zdůvodnil pouze tím, že by tento důkaz pro posouzení zákonného postupu při elektronické komunikaci nebyl rozhodný Není tak jasné proč důkaz odmítl; tím došlo k porušení zásad řádného dokazování a hodnocení důkazů.

Stejně tak krajský soud označil za irelevantní skutečnost, že při zastoupení advokátem systém EPO odporuje zákonu o advokacii, zejména § 16 a § 21.

Stěžovatel proto trvá na názoru, že doplnění odvolání podal řádně a včas, v souladu s daňovým řádem, zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronických komunikacích i se Směrnicí č. 1999/93/ES, jež má přímý vertikální účinek je tedy nutné ji aplikovat. Podání učiněné v elektronické podobě se zaručeným certifikátem na emailové adrese podatelny má stejnou hodnotu jako klasické papírové podání a řízení nemělo být zastaveno.

Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na daňový řád, který vymezuje podmínky pro elektronickou komunikaci v § 21 odst. 3, 5 a 7. Taková podání se přijímají na společném technickém zařízení správců daně na adrese zveřejněné správcem daně. Pokyn D-252 v tomto směru zcela odpovídá zákonu. WWW - aplikace EPO je elektronická podatelna ÚFO ČR a je určena pro podání prostřednictvím datové zprávy. Pro účely automatizovaného zpracování je definována struktura a další technické podmínky podání prostřednictvím elektronické podatelny. Z uvedeného důvodu nelze na elektronickou podatelnu zasílat podání z aplikací jako je např. OUTLOOK, které nesplňují, resp. negarantují požadované technické podmínky podání. Adresa elektronické podatelny není adresou ve smyslu "mailových" aplikací, ale adresou aplikace elektronické podatelny "Elektronická podání pro daňovou správu", která podávajícímu umožňuje zpracovat podání a následně ho odeslat na zařízení správců daně (§ 21 odst. 7 daňového řádu) datovou zprávou ve struktuře a tvaru zveřejněném správcem daně (§ 21 odst. 2 cit. zákona). S touto funkčností byla adresa elektronické podatelny zveřejněna a současně byly pokynem D-252 upraveny a zveřejněny podmínky pro podání v daňových věcech - čl. 2 odkazuje na přesnou strukturu a tvar datové zprávy. Tento požadavek není samoúčelný, ale je předpokladem pro automatizované zpracování. Prostřednictvím elektronické podatelny lze činit jak daňová přiznání, hlášení a vyúčtování, ale i jiná podání, jejichž součástí mohou být i přílohy vytvořené běžně dostupnými textovými editory. Komunikace tedy nevyžaduje žádné mimořádné softwarové vybavení. Adresa zveřejněná na internetových stránkách Ministerstva financí zajišťuje funkci elektronické podatelny pro všechny územní finanční orgány a je na ní přesměrován i odesilatel, který použil předchozí adresu. Elektronická podatelna http://eds.mfcr.cz slouží ke zveřejnění elektronické podatelny podle nařízení vlády č. 495/2004 Sb. a vyhlášky č. 496/2004 Sb. Protože stěžovatel zaslal své podání na adresu podatelna@vim.cb.ds.mfcr.cz, není na takové podání možné hledět jako na elektronické podání se zaručeným podpisem ve smyslu § 21 odst. 3 daňového řádu, přesto, že tento podpis zpráva obsahovala. Jde o "podání učinění za použití jiných přenosových technik" a je třeba s ním nakládat v režimu § 21 odst. 5 daňového řádu - tedy do 3 dnů musí být písemně nebo do protokolu zopakováno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/2-AFS-6/2010-105)