# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 2 Afs 10/2014 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 2 Afs 10/2014 - Číslo jednací: 2 Afs 10/2014-21 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2014:2.Afs.10.2014.21 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 21. 8. 2014 - Datum zveřejnění: 28. 8. 2026 - Klíčová slova: Cla ## Výrok I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. ## Odůvodnění I. Vymezení věci a průběh dosavadního řízení [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2013, č. j. 31 Af 58/2013 - 56 (dále též "krajský soud" a "napadené usnesení") o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků. [2] Žalobce (dále jen "stěžovatel") se podanými žalobami domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného ("napadená rozhodnutí"), kterými mu bylo vyměřeno clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty za zboží - benzín 95 Eurosuper. K žalobám připojil žádost o osvobození od soudních poplatků, kde jako důvod uvedl, že je dlouhodobě bez zaměstnání, finančních prostředků i sociální podpory. Rovněž poukázal na skutečnost, že napadenými rozhodnutími spolu s dalšími 390 rozhodnutími žalovaného mu byla vyměřena daň ve výši cca 200 000 000 Kč, přičemž není v jeho silách uhradit v této i zbývajících věcech soudní poplatky. Na výzvu soudu předložil také vyplněný standardizovaný formulář "Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků". V něm nevyplnil žádné příjmy či majetek, přiznal však dluh 190 000 000 Kč vůči Ministerstvu financí. [3] Krajský soud stěžovatelův návrh na osvobození od soudních poplatků zamítl usnesením ze dne 17. 10. 2013, č. j. 31 Af 58/2013 - 46, v němž současně rozhodl o spojení stěžovatelových věcí ke společnému projednání. Vyhodnotil stěžovatelem uváděné údaje jako nevěrohodné, neboť z nich nebylo možno zjistit, jak uhrazuje své běžné životní náklady jakož i právní služby advokáta, které stěžovatel dlouhodobě využívá. Krajský soud uzavřel, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno spojené s žádostí o osvobození od soudních poplatků a znovu jej vyzval k zaplacení soudního poplatku za každou žalobu proti napadeným rozhodnutím. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval podáním ze dne 18. 11. 2013, v němž zopakoval svoji žádost o osvobození od soudních poplatků a uvedl, že není v jeho silách soudní poplatky zaplatit, neboť byl odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody, který dosud nevykonal, jenž mu trvale znemožňuje získat zaměstnání, takže je odkázán na různé milodary a azylová zařízení. [4] Krajský soud napadeným usnesením zastavil řízení o žalobách stěžovatele proti napadeným rozhodnutím žalovaného z důvodu nezaplacení soudních poplatků. Soud již znovu o stěžovatelově opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval, neboť dospěl k závěru, že neobsahuje žádné nové, dříve neuplatněné skutečnosti nasvědčující změně poměrů na stěžovatelově straně. V této souvislosti soud nevyhodnotil jako relevantní ani jeho tvrzení o odsouzení k trestu odnětí svobody. Krajský soud tedy v otázce osvobození stěžovatele od soudních poplatků odkázal na své předchozí zamítavé usnesení. II. Obsah kasační stížnosti [5] Proti napadenému usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž krajskému soudu vytýká nesprávné posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, které mělo za následek nezákonnost napadeného usnesení. Má za to, že splnil všechny zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a naopak vytýká krajskému soudu nepodloženost domněnek, podle kterých disponuje finančními prostředky k soudní obraně svých práv. Stěžovatel nadto odmítá závěry krajského soudu v napadeném usnesení, dle kterých jeho opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků neobsahovala nové údaje, které by soud zavazovaly k opětovnému posouzení jeho žádosti. Obsahem této druhé žádosti bylo totiž dle stěžovatele právě vyvrácení nepodložených domněnek krajského soudu, jakož i nové údaje o tom, že nemá soudem bezdůvodně dovozované příjmy či finanční hotovost, a je tedy co do stravy, ošacení i ubytování zcela odkázán na milodary a azylová zařízení. Tyto údaje tak měly vést krajský soud k opětovnému přezkumu stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků. Chybný postup soudu pak podle stěžovatele vedl k vydání nezákonného rozhodnutí a současně odnětí přístupu k soudu a zásahu do jeho ústavních práv. [6] Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen "s. ř. s."). Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.). Podmínka povinného zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. je také splněna. Kasační stížnost je tedy přípustná. [8] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [9] Veškeré námitky obšírně zdůvodněné v kasační stížnosti, jež vytýkají krajskému soudu nesprávné posouzení stěžovatelovy první žádosti o osvobození od soudních poplatků, zcela míjejí předmět tohoto přezkumného řízení, jímž je usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků. Takto formulované výtky mohly být vzneseny proti usnesení krajského soudu ze dne 17. 10. 2013, č. j. 31 Af 58/2013 - 46, o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, což se však nestalo a toto usnesení nabylo právní moci dne 21. 10. 2013 aniž byla proti němu podána kasační stížnost (k ustálené judikatuře zdejšího soudu potvrzující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 - 43). O právu podat kasační stížnost byl ostatně stěžovatel v uvedeném usnesení poučen - viz jeho strana 8. Námitky mířící proti důvodům odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků jsou tedy nepřípustné. [10] Předmětem tohoto řízení je posouzení, zda krajský soud postupoval správně, když řízení o stěžovatelových žalobách po nevyhovění výzvě k zaplacení soudních poplatků zastavil, aniž předtím rozhodl o nové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 18. 11. 2013. V případě, že by se související výtka stěžovatele (že měl soud nejdříve o druhé výzvě rozhodnout) ukázala být opodstatněnou, mohlo by takové pochybení soudu založit důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy jinou vadu řízení před soudem, jež by vedla ke zrušení napadeného usnesení v případě, že by mohla mít za následek jeho nezákonnost. [11] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, lze účastníkovi přiznat osvobození od soudních poplatků zcela. Ve vztahu ke stěžovatelově kasační argumentaci zdejší soud zkoumal, zda obsahovala stěžovatelova opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků nové skutečnosti, pro které by byl krajský soud povinen o ní rozhodnout, ačkoli již předtím vážil důvodnost prvé žádosti o osvobození podložené údaji o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, jež stěžovatel vyplnil do standardizovaného formuláře. [12] Dle ustálené judikatury Ústavního soudu o podané žádosti musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09 (N 10/56 SbNU 99)]. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. [13] Stěžovatel jako důvod své opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 18. 11. 2013 uvedl svoji nezaměstnanost a absenci finančních prostředků. Podotkl, že není příjemcem sociálních dávek v hmotné nouzi a není jakkoliv v jeho silách, aby uhradil v dané věci soudní poplatky. Dodal, že byl odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody, který dosud nevykonal, a je díky tomuto trvale nezaměstnatelný. Uzavřel pak sdělením, že je odkázán na různé milodary a azylová zařízení. Nejvyšší správní soud porovnal tvrzení obsažená v opakované žádosti s tvrzeními, jež stěžovatel uplatnil v rámci své první žádosti o osvobození od soudních poplatků, a dospěl k závěru, že jedinými novými a dříve stěžovatelem neuplatněnými skutečnostmi jsou jeho tvrzení o odsouzení k trestu odnětí svobody a sdělení o tom, že je odkázán na různé milodary a azylová zařízení. Tyto skutečnosti však samy o sobě neznamenají takovou změnu osobních, majetkových a výdělkových poměrů, jež by zakládala povinnost krajského soudu o stěžovatelově opakované žádosti znovu rozhodnout. Nadto měl stěžovatel možnost uvést informaci o svém odsouzení i během řízení o první žádosti o osvobození od soudních poplatků, neboť k tomu došlo již před začátkem řízení a jeho osobní stav byl tak v tomto smyslu neměnný. Stěžovatel měl rovněž již ve své první žádosti možnost uvést okolnosti své odkázanosti na milodary a azylová zařízení, přičemž ho v souvislosti s tímto tvrzením tíží i důkazní břemeno, které však neunesl, neboť neposkytl soudu žádné podklady na jeho podporu. Navíc v opakované žádosti neosvětlil, z jakých prostředků je hrazeno jeho zastupování advokátem, to poprvé učinil až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatelova žádost neobsahovala nové relevantní skutečnosti, které by opodstatňovaly vydání nového rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud tedy postupoval správně, pokud o opakované žádosti stěžovatele znovu nerozhodoval, zejména pak v situaci, kdy z napadeného usnesení vyplývá, že soudu byly okolnosti stěžovatelova odsouzení z úřední činnosti známy. [14] Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích") vzniká poplatková povinnost v případě poplatku za řízení podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (§ 47 písm. c) s. ř. s. za použití § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Poté, co krajský soud zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků, jej vyzval usnesením ze dne 11. 11. 2013, č. j. 31 Af 58/2013 - 46, k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč za každou z celkem 99 žalob ve lhůtě 7 dnů od doručení, přičemž zároveň stěžovatele poučil o procesních následcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 18. 11. 2013 a lhůta pro zaplacení uplynula dne 25. 11. 2013. Stěžovatel však v uvedené lhůtě, ani do vydání rozhodnutí o zastavení řízení soudní poplatek nezaplatil. Krajský soud tedy postupoval správně, pokud napadeným usnesením ze dne 4. 12. 2013 řízení o stěžovatelových žalobách zastavil zákonným postupem dle § 47 písm. c) s. ř. s. za použití § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. IV. Závěr a náklady řízení [15] Nejvyšší správní soud tedy neshledal z výše uvedených důvodů namítané pochybení krajského soudu. Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 in fine s. ř. s.). [16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Úspěšnému žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti náhrada nákladů řízení nenáleží, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. srpna 2014 JUDr. Karel Šimka předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/2-AFS-10/2014-21)