# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 10 As 89/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 10 As 89/2026
- Číslo jednací: 10 As 89/2026-48
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:10.As.89.2026.48
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 1. 10. 2026
- Datum zveřejnění: 3. 10. 2026
- Klíčová slova: Pozemky a zeměměřictví

## Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

## Odůvodnění

1. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj domáhala opravy chyby v katastrálním operátu vzniklé zřejmým omylem dle § 36 odst. 1 písm. a) zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Chyba měla spočívat v nezapsání věcného břemene (služebnosti) k nově vzniklému pozemku parc. č. XA, který vznikl rozdělením služebného pozemku parc. č. XB, jež byl zatížen služebností inženýrských sítí a právy příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu v souvislosti se správou inženýrských sítí ve prospěch panujících pozemků ve vlastnictví žalobkyně.
[2] Katastrální úřad následně žalobkyni doručil oznámení o neprovedení opravy, neboť se dle jeho názoru nejednalo o chybu. V reakci na to žalobkyně katastrálnímu úřadu v souladu s § 36 odst. 4 katastrálního zákona sdělila, že s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí. Katastrální úřad proto vydal ve věci rozhodnutí, jímž nesouhlasu žalobkyně nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný následně rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro nesprávně vymezený okruh účastníků řízení. V dalším řízení katastrální úřad žalobkyni opět nevyhověl. I proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Žalovaný v pořadí druhé odvolání zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil.
[3] Žalobkyně se následně obrátila na Krajský soud v Praze, jenž žalobu zamítl.
2. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti zamítavému rozsudku krajského soudu kasační stížností. Stěžovatelka se v řízeních před správními orgány domáhala zápisu věcného břemene (služebnosti) k nově vzniklému pozemku parc. č. XA, jež byl původně součástí služebného pozemku parc. č. XB.
[5] Dle stěžovatelky z vkladové listiny (smlouvy o zřízení věcných břemen), kterou byla zřízena služebnost inženýrských sítí k služebnému pozemku parc. č. XB (před dělením), jednoznačně (bez nutnosti podrobného výkladu vkladové listiny) plyne, že jí byly fakticky zřízeny dvě služebnosti, a to 1) oprávnění zřizovat, užívat a opravovat na služebném pozemku inženýrské sítě, a to na části vymezené geometrickým plánem, a 2) právo příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu pro účely nezbytné pro zřízení, užívání, opravy a údržbu inženýrských sítí a setrvání na služebném pozemku po dobu nezbytně nutnou pro opravy nebo údržbu příslušných zařízení a provádění těchto oprav nebo údržby inženýrských sítí, a to na celý služebný pozemek.
[6] Stěžovatelka tak dovozuje z následujícího ustanovení smlouvy o zřízení věcných břemen: Vlastník pozemku parc. č. XB a XC je oprávněn zřizovat, užívat, opravovat a udržovat na pozemku XB inženýrské sítě, a to na části pozemku vyznačené v geometrickém plánu (...) Součástí oprávnění z věcného břemene je rovněž právo příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu na pozemek a z pozemku parc. č. XB pro účely nezbytně nutné pro zřízení, užívání, opravy, resp. údržbu inženýrských sítí a setrvání na pozemku, a to po dobu nezbytně nutnou pro opravy nebo údržbu příslušných zařízení a provádění těchto oprav nebo údržby inženýrských sítí na pozemku parc. č. XB. (...) V případě nutných oprav a údržby inženýrských sítí je vlastník pozemku parc. č. XB povinen při výkonu práv z věcného břemene šetřit práva vlastníků pozemku parc. č. XB a zasahovat do jejich majetkových práv v nejmenší možné míře.
[7] Jelikož byl dle stěžovatelky celý služebný pozemek parc. č. XB před dělením zatížen služebností příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu, v případě jeho rozdělení měl být tímto věcným břemenem zatížen i nově vzniklý pozemek parc. č. XA. K nezapsání služebnosti příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu k nově vzniklému pozemku parc. č. XA z důvodu, že se na něj již služebnost dle geometrického plánu nevztahuje, tak došlo v důsledku zřejmého omylu, který vznikl chybou a zbytečně komplikovanou interpretací obsahu vkladové listiny.
[8] Krajský soud dal stěžovatelce částečně za pravdu, když shledal, že právo příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu pro účely nezbytné pro správu inženýrských sítí není úzce omezeno pouze na koridor vymezený geometrickým plánem. Nesprávně však krajský soud dospěl k závěru, že služebnost dle vkladové listiny nezatěžuje celý služebný pozemek, ale pouze blíže nespecifikovanou větší část služebného pozemku.
[9] Dle stěžovatelky jsou úvahy krajského soudu absurdní, neboť z katastru nemovitostí musí být jednoznačně zřejmé, která konkrétní část pozemku je věcným břemenem zatížena. Krajský soud tak rovněž směšuje otázku existence věcného břemene, jeho územního rozsahu a konkrétní způsob oprávnění, které z věcného břemene plyne. Katastrálním úřadům ani správním soudům nadto nepřísluší soukromoprávní úvahy o tom, jak by měla být konstruována práva a povinnosti účastníků. Za zcela nesprávný dále stěžovatelka považuje závěr krajského soudu o tom, že nově vzniklá parcela není pro účely související s danou služebností vůbec potřeba. Krajský soud tím říká, že mají katastrální úřady zkoumat, jakým konkrétním způsobem může stěžovatelka svá oprávnění ze služebnosti vykonávat, což jim ovšem nepřísluší.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podstata věci netkví v jednoduché právní úvaze, kterou mohl a měl katastrální úřad při posuzování přítomnosti chyby dle § 36 odst. 1 katastrálního zákona učinit, nýbrž ve výkladu smlouvy o zřízení věcného břemene (vkladové listiny). Takový výklad by vyžadoval nalézání práva, což správním orgánům v tomto typu řízení nepřísluší.
[11] Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem Krajského soudu v Praze a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
[12] V replice žalobkyně s tvrzením žalovaného vyjádřila nesouhlas, neboť dle ní se ve věci jedná jen o opravu chyby ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
[13] V duplice žalovaný zopakoval své předchozí argumenty.
3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Předmětem sporu je především posouzení právní otázky, zda katastrální úřad učinil chybu při vedení katastrálního operátu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, když nezapsal zatížení služebností příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu pro účely nezbytné pro správu inženýrské sítě k pozemku parc. č. XA, který nově vznikl oddělením od služebného pozemku parc. č. XB.
[15] Jak již v napadeném rozsudku podrobně rozvedl krajský soud, výkladu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona se NSS věnoval opakovaně. Smyslem řízení o opravě chyby dle tohoto ustanovení je toliko uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici (rozsudek NSS ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 As 307/201638, bod 19, shodně i rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2018, čj. 4 As 106/201859, bod 33, a rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2025, čj. 22 As 95/202546, bod 12). Aby mohlo být návrhu na opravu chyby dle § 36 odst. 1 písm. a) vyhověno, musí se jednat o chybu způsobenou tzv. "zřejmým omylem".
[16] Výklad neurčitého právního pojmu "zřejmý omyl" NSS ve své judikatuře učinil opakovaně. Dle rozsudku ze dne 12. 5. 2016, čj. 6 As 166/201527, bodu 29: "[je] katastrální úřad oprávněn (a povinen) opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. Musí zde tedy existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah, ze kterého vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Při opravě chybného údaje katastru však nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy též posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky." (Shodně rozsudek ze dne 31. 7. 2013, čj. 7 As 90/201265, nebo rozsudek ze dne 29. 9. 2025, čj. 21 As 4/202529, bod 25.)
[17] "Zřejmý omyl" ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona přitom může spočívat v omylu skutkovém (error facti), typicky spočívajícím v chybách v psaní a počtech, jako je zápis jiných údajů či opomenutí zápisu údaje obsaženého v podkladové listině, a v omylu právním (error iuris), spočívající např. v zápisu právního vztahu, který právní řád nezná. Vyznačuje se přitom vždy tím, že je zapříčiněn lidským faktorem (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007103).
[18] Aby bylo možné omyl klasifikovat jako zřejmý, musí být jednoznačně zjistitelný, naprosto evidentní a zjevný ve vztahu ke všem dotčeným subjektům. Chyby v katastru nemovitostí, při jejichž zjištění se katastrální úřad neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu, nejsou způsobeny zřejmým omylem a katastrální úřad je daným postupem nemůže opravit (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2025, čj. 21 As 4/202529, body 26 a 27).
[19] Stěžovatelka zřejmý omyl spatřuje v nesprávné interpretaci vkladové listiny správními orgány (smlouvy o zřízení věcných břemen), když dovozuje, že jejím logickým výkladem lze dojít pouze k jedinému výsledku, a totiž, že jí byly zřízeny služebnosti dvě, přičemž služebnost příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu zatěžovala celý služebný pozemek. Takové argumentaci NSS přisvědčit nemůže.
[20]  Jak přiléhavě uvedl žalovaný v rozhodnutí napadeném před krajským soudem, zřejmý omyl nelze spatřovat v tom, že katastrální úřad vzal v potaz geometrický plán, který tvoří přílohu ke vkladové listině, a v souladu s ním posoudil, zda se omezení z věcného břemene bude vztahovat i na nově vznikající pozemek. Učinil tak zcela vědomě, záměrně a na základě jednoduché právní úvahy nad relevantním ustanovením vkladové listiny. Je třeba přisvědčit krajskému soudu i žalovanému, že argumenty stěžovatelky nevyhnutelně vedou k nutnosti přezkoumávání skutečné vůle stran a podrobnému výkladu smlouvy o zřízení věcných břemen, která ani správním orgánům, ani správním soudům nepřísluší. Jde o řešení sporné právní otázky o existenci a rozsahu věcného břemene, která spadá do pravomoci civilních soudů.
[21] Ani zdejší soud z výše uvedených důvodů nepředjímá, jaký výklad vkladové listiny je správný a komu dle soukromoprávních předpisů svědčí příslušná práva. Pokud však má stěžovatelka za to, že její práva byla prostým právním výkladem vkladové listiny provedeným správními orgány zkrácena, neboť jeho výsledek neodpovídá skutečné vůli stran, bude se muset obrátit se žalobou na civilní soud.
[22] NSS nicméně dává stěžovatelce za pravdu v tom, že se krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dílem věnoval výkladu soukromého práva služebností a činil z něj právní závěry, které správním soudům činit nepřísluší. Jak bylo rozvedeno výše, z vkladové listiny prostým právním výkladem plyne, že jí byla zřízena jedna služebnost. Krajský soud to dovodil rovněž a upozornil stěžovatelku, že opačný výklad by vyžadoval zjišťování skutečné vůle stran, které správním orgánům nepřísluší. Následně se však v rozporu s tímto tvrzením sám uchýlil k výkladu vkladové listiny nad rámec jednoduchých právních úvah. Konkrétně dovodil, že služebnost ve skutečnosti nezatěžovala ani celý služebný pozemek před dělením, ani pouze jeho část vymezenou geometrickým plánem, ale blíže nespecifikovanou část pozemku přesahující geometrický plán, kterou "nelze na centimetr přesně určit", neboť byloli by oprávnění příjezdu, odjezdu, příchodu a odchodu omezeno pouze na koridor vymezený geometrickým plánem, nemuselo by to logicky pro údržbu inženýrské sítě vždy stačit. Dále dovodil, že byť není rozsah zatížení přesně zjistitelný, je zřejmé, že na nově vzniklý pozemek parc. č. XA se zatížení již nevztahuje, neboť k příjezdu a odjezdu pro účely související s inženýrskými sítěmi není vůbec potřeba. Dle krajského soudu bylo navíc nepřenesení zápisu věcného břemene na nově vzniklý pozemek parc. č. XA "v souladu s vůlí účastníků vkladové listiny" a opačný výklad by vedl k absurdním důsledkům, byl by nelogický a rozporný se základními zásadami práva služebností.
[23] Jak však již zdejší soud vysvětlil, k těmto závěrům o rozsahu zatížení služebného pozemku a skutečné vůli stran smlouvy o zřízení věcných břemen nebylo možno dospět na základě jednoduchých právních úvah, ale až hlubším výkladem vkladové listiny, což nebylo, a ani nemohlo být, předmětem řízení před správními orgány ani správními soudy. Takovéto nalézání práva přísluší výhradně soudům civilním. V tomto směru tedy NSS závěry krajského soudu koriguje.
[24] Přestože uvedené dílčí závěry krajského soudu byly nesprávné, jako celek napadené rozhodnutí obstojí. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku učinil zevrubný výklad sporného § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona s odkazem na četnou judikaturu zdejšího soudu a v souladu s tímto výkladem dovodil, že správní orgány dospěly ke správným závěrům. Žalobu proto správně zamítl.
4. Závěr a náklady řízení
[25] NSS pro všechny shora uvedené důvody zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v řízení náklady vymykající se z jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. října 2026

Ondřej Mrákota v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/10-AS-89/2026-48)