# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 10 As 70/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 10 As 70/2026
- Číslo jednací: 10 As 70/2026-73
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:10.As.70.2026.73
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 25. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 25. 9. 2026
- Klíčová slova: Energetika

## Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

## Odůvodnění

1. Popis věci a dosavadní průběh řízení
[1] Skupina obcí se v této věci brání proti vytyčení průzkumných území pro zvláštní zásahy do zemské kůry, jimiž se mají zjistit vhodné podmínky pro vybudování podzemního úložiště radioaktivních odpadů [§ 4a odst. 4 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích (geologický zákon)]. Sporná je zejména otázka, zda Ministerstvo životního prostředí v této procesní fázi dostatečně zhodnotilo střetávající se veřejné zájmy. Podmínky jsou v současnosti prověřovány ve čtyřech lokalitách včetně průzkumného území Horka, s jehož vymezením žalující obce (stěžovatelky) nesouhlasí.
[2] O povolení průzkumu ve sporné lokalitě rozhodlo ministerstvo na základě žádosti Správy úložišť radioaktivních odpadů (OZNŘ). Proti vyhovujícímu rozhodnutí podaly stěžovatelky rozklad, který byl zamítnut.
[3] Stěžovatelky poté neuspěly ani se správní žalobou. Městský soud v Praze jejich námitkám nepřisvědčil a napadeným rozsudkem potvrdil závěry ministerstva.
2. Argumenty stran v kasačním řízení
[4] Stěžovatelky napadají rozsudek městského soudu pro jeho nepřezkoumatelnost a pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení. Kasační námitky jsou rozděleny do tří hlavních okruhů - nezákonný výklad § 4a odst. 6 geologického zákona, nedůvodné odlišné zacházení s různými typy průzkumných území a nezohlednění vysoké pravděpodobnosti výběru lokality Horka.
[5] Zásadní vadu spatřují stěžovatelky v tom, že závěry soudu stojí na nesprávném výkladu termínu "obdobně" v § 4a odst. 6 geologického zákona. Napadený rozsudek tento závěr přejal z judikatury NSS, která uvedený termín vykládá jako "přiměřeně". Pro takový výklad ale neexistují pádné argumenty a důsledkem je rezignace na zvážení veřejných zájmů. Stěžovatelky nesouhlasí s důvody specifického přístupu ke zvláštním zásahům do zemské kůry, které NSS vyložil v rozsudku ze dne 15. 8. 2019, čj. 9 As 121/201847 (rozsudek Kraví Hora).
[6] Judikatura NSS v kontextu územních průzkumů nerostných ložisek dlouhodobě trvá na zohlednění veřejných zájmů včetně následného využití území (např. rozsudek ze dne 22. 9. 2022, čj. 4 As 38/202234). Přestože stěžovatelky zde argumentují obdobně jako v citovaném rozsudku, městský soud to považoval za nepřiléhavé. Podstata věcí je přitom totožná - veřejné zájmy je třeba posuzovat co nejdříve, aby se v povolovacím procesu co nejdříve zjistily překážky bránící konečné činnosti. Napadený rozsudek tedy činí mezi územními průzkumy bezdůvodné rozdíly, ačkoli se v této věci jedná o podobný, neli ještě závažnější zásah co do možných dopadů na okolí. NSS v judikatuře nesprávně označil námitky obcí za předčasné, a to nejen v rozsudku Kraví Hora, ale též v rozsudku ze dne 8. 11. 2018, čj. 4 As 155/201863 (Čihadlo). Podobně NSS obce "odbyl" s argumentem "not in my backyard" [rozsudek ze dne 29. 5. 2020, čj. 2 As 377/201861 (Hrádek)]. Přitom neexistují důvody, proč by měl mít závažnější zásah mírnější režim.
[7] Závěrečná část kasační stížnosti upozorňuje na to, že napadený rozsudek přejal závěry judikatury k fázi průzkumu, aniž vzal v úvahu zvýšení pravděpodobnosti výběru lokality ke stavbě úložiště. Zatímco původní rozsudky byly vydány v době, kdy byla Horka jedním ze sedmi kandidátů, nyní se vybírá z pouhých čtyř lokalit. V pokročilejší fázi by měly být veřejné zájmy posuzovány důkladněji. Judikatura zdůrazňuje, že průzkum za účelem zvláštního zásahu se od průzkumů nerostných ložisek liší pravděpodobností, že na něj bezprostředně naváže zahájení těžby. Proto nelze závěry rozsudků Kraví Hora a Čihadlo používat v této věci mechanicky. Pravděpodobnost výběru lokality Horka jako hlavní či záložní varianty vzrostla na 50 %, a nelze tak vyloučit, že následné zahájení těžby je už vysoce pravděpodobné. V rozsudku Čihadlo přitom NSS za nežádoucí označil odsouvání argumentů do pozdějších procesních fází.
[8] Stěžovatelky proto navrhují předložení věci rozšířenému senátu. Jsou přesvědčeny, že by se NSS měl odchýlit od závěrů rozsudků Čihadlo, Hrádek a Kraví Hora. Rozšířený senát by měl posoudit, zda je při rozhodování o povolení průzkumu pro zvláštní zásah do zemské kůry nutné poměřovat veřejné zájmy jen z pohledu geologického průzkumu, nebo i z pohledu zamýšleného využití území.
[9] Ministerstvo má za to, že se sporným zákonným ustanovením naložilo v souladu s judikaturou NSS; městský soud pak tento postup akceptoval. Po správních orgánech nelze při povolení průzkumu požadovat stejnou míru vypořádávání veřejných zájmů jako při povolování samotné výstavby. Jedná se totiž jen o ověření možností.
[10] OZNŘ upozorňuje na povahu zvláštních zásahů do zemské kůry, kvůli níž se na ně některé části sporného zákonného ustanovení vůbec neuplatní. NSS proto správně uzavřel, že se jedná o legislativní nepřesnost. Poměřování veřejných zájmů z pohledu následného využití území má smysl jen při vysoké pravděpodobnosti povolení záměru bezprostředně po provedeném průzkumu. Tyto závěry potvrzují rozsudky Kraví Hora, Čihadlo a Hrádek. V rozsudku ze dne 22. 7. 2026, čj. 21 As 283/2025 (Hrádek 2), vztáhl NSS dosavadní závěry rovněž na pouhé čtyři zkoumané lokality; stěžovatelky tak nemohou uspět s tvrzením, že kvůli snížení počtu zkoumaných lokalit se dosavadní judikatura neužije. Není pravda, že se napadený rozsudek nevypořádal s judikaturou k průzkumům za účelem vybudování nerostných ložisek. Proces v obou případech totiž probíhá odlišně, což se promítá do pravděpodobnosti bezprostředního zahájení povolovacího řízení. NSS navíc v rozsudku ze dne 20. 11. 2025, čj. 4 As 112/202533, zdůraznil, že veřejné zájmy je třeba zkoumat jen ve vztahu k těm činnostem, které jsou předmětem řízení.
[11] Vyjádření rovněž připomíná význam veřejného zájmu na stavbě hlubinného úložiště jaderného odpadu a mezinárodní závazky České republiky. OZNŘ stěžovatelky ujišťuje, že při plnění svých úkolů postupuje na základě přísných kritérií a vždy se snaží zajistit maximální bezpečnost.
3. Posouzení věci
[12] NSS se nedávno zabýval úplně stejnou kasační stížností, podanou obcemi v další ze zamýšlených lokalit (Březový potok), a zamítl ji rozsudkem ze dne 3. 9. 2026, čj. 10 As 98/202676. V tomto rozsudku už tak jen opakuje své závěry (a stejně jako v nedávném rozsudku reaguje jen na přípustné kasační námitky, nikoli na polemiku stěžovatelek s judikaturou NSS).
3.1 Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný
[13] Stěžovatelky pokládají napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, protože se nevypořádal s námitkami proti rozsudku Čihadlo. Výtky proti tomuto rozsudku NSS, které stěžovatelky formulovaly v žalobě, však vybočily z předmětu řízení: tím byl přezkum napadeného správního rozhodnutí, nikoli hodnocení správnosti některého ze starších rozsudků NSS. I kdyby tak městský soud na námitku výslovně neodpověděl, nemohlo by toto opomenutí způsobit nezákonnost jeho rozsudku. Městský soud ovšem s rozsudkem Čihadlo pracoval a ztotožnil se s jeho závěry (body 26 a 27).
3.2 Městský soud správně použil judikaturu a nedopustil se neodůvodněného nerovného přístupu
[14] Stěžovatelky tvrdí, že městský soud mechanicky použil judikaturu založenou na nesprávném výkladu § 4a odst. 6 geologického zákona a toto ustanovení vyložil v rozporu se zněním zákona. Nesprávně odmítl závěry rozsudku 4 As 38/2022, ačkoli je založen na podobných principech. Napadený rozsudek pokračuje na základě judikatury v odlišném přístupu ke srovnatelným kategoriím geologických průzkumů, i když k tomu není důvod. Stěžovatelky rovněž upozorňují na změnu počtu prověřovaných oblastí ze sedmi na čtyři, která údajně způsobila nepoužitelnost závěrů dřívější judikatury. Městský soud prý tuto skutečnost bagatelizoval.
[15] NSS zjistil, že odůvodnění napadeného rozsudku je založeno na závěrech rozsudků Čihadlo, Kraví Hora a Hrádek - zvláště v otázce, jak posuzovat veřejné zájmy ve fázi rozhodování o stanovení průzkumného území, a v rozdílných požadavcích na různé typy geologických průzkumů. Při výkladu sporného ustanovení vyšel napadený rozsudek ze závěrů rozsudku Kraví Hora. Ty se podle něj plně uplatní i zde, jelikož ani po snížení počtu zkoumaných lokalit ze sedmi na čtyři není vysoce pravděpodobné, že na územní průzkum bude bezprostředně navazovat fáze povolení záměru. Judikaturu, kterou argumentovaly obce v žalobě, označil městský soud za nepřiléhavou. NSS totiž ve věci Čihadlo vysvětlil skutkovou odlišnost geologických průzkumů za účelem využití nerostného ložiska a průzkumů za účelem umístění hlubinného úložiště radioaktivního odpadu (body 22-24 napadeného rozsudku). Na přiléhavosti judikatury podle městského soudu nic nemění ani snížení počtu prověřovaných lokalit. Účelem průzkumu je totiž nadále ověřit, zda je vůbec výstavba hlubinného úložiště možná. To, zda bude pro lokalitu Horka navazovat fáze směřující k výstavbě záměru, není jisté ani vysoce pravděpodobné (bod 25 napadeného rozsudku).
[16] NSS už v minulosti výslovně upozornil na význam skutkových odlišností dvou skupin případů: jednak stanovení územního průzkumu za účelem vyhledání ložisek nerostů, jednak stanovení průzkumného území za účelem ověření možnosti zřídit v dané lokalitě hlubinné úložiště radioaktivního odpadu. Odlišný přístup zdůvodnil rozdílnými účely obou typů průzkumu. Zatímco první typ průzkumu směřuje bezprostředně k zahájení řízení o povolení samotné činnosti (už v žádosti bývá deklarován zájem soukromého investora zahájit v případě vyhovění těžbu - jako tomu bylo ve věci 4 As 38/2022), ve druhém případě se jedná o pouhé ověření podmínek u více alternativ. Z toho vyplývá další odlišnost, kterou je rozdílná pravděpodobnost uskutečnění záměru v případě vyhovění žádosti. NSS proto dospěl k závěru, že § 4a odst. 6 geologického zákona je nutno vykládat s přihlédnutím ke specifikům průzkumu za účelem ověření podmínek pro možnou výstavbu hlubinného úložiště. Ustanovení se v těchto případech uplatní jen přiměřeně a veřejné zájmy mají být posuzovány z pohledu územního průzkumu, nikoli z pohledu výsledného záměru. Nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou nižší než v případě žádosti o stanovení průzkumného území za účelem vyhledání ložisek nerostů. Stejný standard by byl v případě zvláštních zásahů nepřiměřený, předčasný a nereálný s ohledem na to, že právě až ověřovací průzkum povede k získání podrobnějších informací o podmínkách v konkrétní lokalitě (body 37-42 rozsudku Čihadlo).
[17] Tyto závěry NSS později zopakoval i ve vztahu k jiné lokalitě potenciálního úložiště. Výslovně uvedl, že městský soud postupoval nesprávně, když poměřoval zájem na provedení průzkumu se zájmem na následném využití území (body 29-41 rozsudku Kraví Hora). Zcela totožné závěry pak NSS vyslovil rovněž v bodech 22-29 rozsudku Hrádek a v bodech 45-49 rozsudku Hrádek 2. Druhý z rozsudků byl navíc vydán v situaci, kdy sporná lokalita byla jednou z pouhých čtyř zbývajících alternativ. Přesto NSS na dosavadních závěrech setrval.
[18] Ze shrnutí judikatury je zjevné, že se NSS obdobnými případy zabýval opakovaně a se stejnými závěry. V rozsudku Čihadlo započal samostatnou judikaturní linii pro průzkumy za účelem prověření možnosti stavby hlubinného úložiště jaderného odpadu. Své závěry výslovně odlišil od průzkumů za účelem těžby nerostného ložiska. Za stěžejní důvody vyčlenění zvláštních zásahů do samostatné kategorie označil odlišnost účelů obou typů průzkumů a pravděpodobnost následného provedení záměru. Přednesl tedy logické důvody odlišného režimu obou typů územních průzkumů. V následujícím rozsudku Kraví Hora NSS výslovně zdůraznil přenositelnost závěrů na obdobné případy a nutnost rozlišovat je od průzkumů nerostných ložisek.
[19] Rozsudek napadený stěžovatelkami pak vychází ze závěrů citovaných rozsudků. Městský soud uvedl, že zvláštní zásahy do zemské kůry mají speciální režim a nelze na ně vztáhnout principy judikatury k nerostným ložiskům. Doslovně tedy kopíroval závěry zdejšího soudu učiněné v rozsudcích Čihadlo, Kraví Hora, Hrádek a Hrádek 2. Stěžovatelky se proto mýlí, uvádějíli, že na jejich věc se tato judikatura nepoužije. Městský soud totiž přesně označil přiléhavé rozsudky, a naopak správně vyloučil judikaturu nesouvisející. Citované rozsudky opakovaně a detailně vysvětlily, proč je potřeba k ověřování podmínek pro umístění úložiště jaderného odpadu postupovat odlišně.
[20] Správně naložil městský soud též s výkladem § 4a odst. 6 geologického zákona. NSS v minulosti opakovaně uvedl, že sporné ustanovení se pro účely zvláštních zásahů do zemské kůry použije přiměřeně, nikoli obdobně. V podobných případech proto postačí, vypořádáli ministerstvo veřejné zájmy z pohledu samotného průzkumu. Bylo by nepřiměřené požadovat po něm stejně důkladné odůvodnění jako v případech průzkumů nerostných ložisek, u nichž se už bere v úvahu výsledné využití území. Požadavek stěžovatelek na zhodnocení možných dopadů výstavby hlubinného úložiště proto nemá oporu v zákoně.
[21] NSS je rovněž přesvědčen, že se městský soud dostatečně vypořádal s vyšší pravděpodobností výstavby úložiště v lokalitě Horka. Správně totiž uvedl, že na účelu průzkumu se nic nemění - i nadále jde o pouhé ověření podmínek, na které bezprostředně nenavazuje těžba. Odlišná proto zůstává i míra pravděpodobnosti brzkého provedení záměrů oproti průzkumům nerostných ložisek a judikatury, na niž odkazují stěžovatelky. V této věci nevystupuje jako žadatel soukromý investor deklarující záměr okamžitě navázat na průzkum ložiska žádostí o povolení těžby. OZNŘ jen prověřuje podmínky na více místech, aby získala informace pro možné rozhodnutí o umístění hlubinného úložiště jaderného odpadu. To, že se dosavadní judikatura použije i po snížení počtu prověřovaných lokalit na čtyři, už potvrdil NSS v rozsudku Hrádek 2, a i desátý senát proto na tomto závěru setrvává.
3.3 K předložení věci rozšířenému senátu tu není důvod
[22] Závěry dosavadní judikatury považují stěžovatelky za nesprávné a nedostatečně odůvodněné (navíc tyto závěry ani nebyly změněny řádným zákonným postupem). Navrhují proto, aby desátý senát předložil rozšířenému senátu NSS otázku, zda je při rozhodování o povolení průzkumu pro zvláštní zásah do zemské kůry nutné poměřovat veřejné zájmy jen z pohledu geologického průzkumu, nebo i z pohledu zamýšleného využití území.
[23] Podle judikatury NSS je pravomoc rozšířeného senátu dána ve dvou typech případů: objevíli se rozpor v dosavadní judikatuře nebo hodláli se senát odchýlit od názoru vysloveného v jiném rozhodnutí NSS (§ 17 odst. 1 s. ř. s. a usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2023, čj. 2 Afs 132/202063, bod 16).
[24] Z výše uvedeného shrnutí judikatury je zřejmé, že oněch několik citovaných rozsudků NSS setrvale opakuje závěry o legitimním rozdílném přístupu k průzkumům za účelem ověření podmínek zvláštního zásahu do zemské kůry, nutnosti usměrnit výklad § 4a odst. 6 geologického zákona a nižších nárocích na vypořádání veřejných zájmů. Tyto závěry byly nedávno potvrzeny též pro obdobný skutkový stav s pouhými čtyřmi zkoumanými lokalitami. Neexistuje tu tedy žádný judikaturní rozpor.
[25] NSS nenašel ani žádný rozumný důvod, proč by se měl od ustálené judikatury odchýlit. Své dosavadní závěry považuje za logické, obsahově konzistentní a dostatečně odůvodněné. Nesouhlasí ani s tím, že by svou judikaturu v minulosti změnil nezákonně, protože důvody odlišného zacházení s oběma typy průzkumů považuje za legitimní. Stěžovatelkami navrhovanou otázku zodpověděl výslovně a opakovaně, a nevidí proto důvod navrhovat rozšířenému senátu změnu ustáleného právního názoru.
4. Závěr a náklady řízení
[26] NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl.
[27] Stěžovatelky neměly ve věci úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, ministerstvu v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady vymykající se z běžné úřední činnosti. Rovněž v případě osoby zúčastněné na řízení platí, že je jako organizační složka státu z hlediska své specializace schopna vystupovat v běžném soudním řízení, a není proto třeba, aby ji zastupoval advokát. Proto jí nenáleží právo na vynaložené náklady řízení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/10-AS-70/2026-73)