# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 10 As 112/2026

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 10 As 112/2026
- Číslo jednací: 10 As 112/2026-75
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:10.As.112.2026.75
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 6. 10. 2026
- Datum zveřejnění: 6. 10. 2026
- Klíčová slova: Stavební zákon

## Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení VII) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovatelé a), b) a c) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně osobám zúčastněným na řízení I) až VI) a VIII) až XX) náklady řízení ve výši 71 162,50 Kč do rukou jejich advokáta JUDr. Ludvíka Novotného, LL.M., a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

## Odůvodnění

[1] Ve věci jde o změnu zlínského územního plánu, která (mimo jiné) vymezila plochu pro výstavbu rodinných domů. Soud se změnou zabýval podruhé, nyní už napadený rozsudek obstál. Navzdory přesvědčení navrhovatelů totiž o zákonnosti vymezení zastavitelné plochy v územním plánu nerozhoduje to, jaké vlastnosti má pozemní komunikace, na kterou má být zastavitelná plocha napojena.
1. Popis věci
[2] Navrhovatelé a) a b) vlastní nemovitosti (rodinné domy se zahradami) u pozemní komunikace; v prostoru mezi nemovitostmi navrhovatelů vede od komunikace pěšina, která dříve ústila do zeleně - smíšené plochy nezastavěného území. V dubnu 2022 byl veřejně projednán návrh čtvrté změny územního plánu Zlína. Podle něj se z části zmíněné plochy měla stát územní rezerva plochy bydlení. Proti tomuto návrhu podali námitky (mimo jiné) navrhovatelka a) (majitelka jedné z dotčených nemovitostí) a 219 obyvatel okolních oblastí, a to prostřednictvím navrhovatele c) - zástupce veřejnosti ve smyslu § 23 tehdy účinného stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.). Se vznikem územní rezervy nesouhlasili, protože ho považovali za předzvěst rozsáhlé výstavby. Ta by podle nich zejména narušila krajinný ráz a vedla by k zahuštění dopravy na komunikaci, jejíž vlastnosti další zatížení vylučují. Proti navrhované změně podalo námitky také 22 osob - mezi nimi i osoby zúčastněné na řízení I) až XX), které jsou vlastníky pozemkových parcel vymezených v ploše zasažené navrhovanou změnou. Tito vlastníci v podání ze dne 21. 4. 2022 naopak navrhovali, aby se část územní rezervy rovnou stala zastavitelnou plochou pro bydlení.
[3] Na základě projednání návrhu čtvrté změny zlínského územního plánu, respektive na základě vznesených námitek, byla navrhovaná změna rozdělena na dvě části - změnu 4A a změnu 4B. Součástí návrhu změny 4B pak bylo i vytvoření nové zastavitelné plochy pro bydlení - plochy BI XB - a to v oblasti s pozemkovými parcelami osob zúčastněných na řízení. Návrh změny 4B byl opakovaně veřejně projednán v srpnu 2023 a proti jeho části týkající se plochy BI XB podali námitky majitelé nemovitostí, mezi nimiž by vedla obslužná komunikace pro nově zabydlovanou oblast [navrhovatelé a) a b)] a obyvatelé okolních oblastí [prostřednictvím navrhovatele c)]. S námitkami však (v podstatě) neuspěli a změna 4B byla v únoru 2024 vydána včetně vymezení zastavitelné plochy BI XB.
[4] Navrhovatelé a) až c) následně napadli změnu 4B v rozsahu její grafické a textové části, v jakém vymezuje plochu BI XB, u Krajského soudu v Brně. Namítali (mimo jiné), že nebyla prokázána potřeba vymezit nové zastavitelné plochy pro bydlení a že je dopravní napojení plánované zástavby na stávající pozemní komunikaci nemožné, respektive by mělo řadu negativních dopadů. Krom toho namítali, že navrhovatel b) neobdržel - na základě své žádosti o informace - klíčové podklady týkající se navrhované plochy BI XB, a že tak navrhovatelům tyto listiny zůstaly utajeny. Právě požadované podklady - přílohy podání ze dne 21. 4. 2022 - přitom přiměly město Zlín přehodnotit původní záměr, podle kterého měla být na řešené ploše jen územní rezerva.
[5] Krajský soud ve věci rozhodoval dvakrát. Poprvé návrhu vyhověl; toto rozhodnutí však NSS zrušil rozsudkem ze dne 3. 3. 2026, čj. 10 As 139/202596. NSS zjistil, že krajský soud nevyzval odpůrce k předložení listin, které chyběly v postoupeném správním spisu, přestože bylo zřejmé, že postoupený správní spis není celistvý. Namísto toho rovnou učinil závěr, že odpůrce listiny do spisu vůbec nezařadil, a navrhovatelé se tak s nimi nemohli seznámit. Takový závěr byl předčasný. Dále NSS krajskému soudu vytkl, že přisvědčil námitce, která se týkala neprokázání potřeby vymezit nové zastavitelné plochy. I kdyby byly do zastavitelných ploch pro bydlení započteny celé plochy přestaveb (s kódem funkčního využití SO.1 a SO.2), jak navrhovatelé v zásadě chtěli, sečtená rozloha stávajících a nově vymezovaných zastavitelných ploch pro bydlení by nedostačovala k pokrytí vzrůstající potřeby.
[6] Podruhé krajský soud návrh na zrušení části opatření obecné povahy zamítl. Vyzval odpůrce, aby předložil listiny, které zjevně chyběly v postoupeném správním spisu. To odpůrce obratem učinil. Krajský soud proto nevyhověl námitce, že tyto listiny zůstaly navrhovatelům utajeny. Za nedůvodnou označil také námitku, která se týkala neprokázání potřeby vymezit nové zastavitelné plochy. K dopravnímu napojení plánované zástavby poukázal krajský soud zejména na vyjádření Krajského ředitelství policie Zlínského kraje. Z toho podle soudu nevyplývá, že by záměr, který byl důvodem změny územního plánu, nebylo možné dopravně napojit na existující komunikaci v její stávající podobě. Nadto navrhovatelé nezpochybnili, že stávající komunikace je zpevněná, asfaltová, široká nejméně 4,5 m a že se využívá k obsluze asi 50 rodinných domů. Nově vymezovaná plocha BI XB je tedy v zásadě dopravně obsluhovatelná; podrobnosti jejího dopravního napojení je pak namístě řešit až ve stavebním řízení. Mimoto územní plán pro využití nově vymezované plochy stanoví doplňující podmínku, a to vyřešení alternativního dopravního napojení. Konečně co se týče pohody bydlení, ta nebude dopravou spojenou s 20 rodinnými domy narušena natolik, aby to vylučovalo vymezení nové zastavitelné plochy.
[7] Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podali navrhovatelé kasační stížnost (NSS je proto dále označuje jako stěžovatele).
2. Argumenty stran v kasačním řízení
[8] Stěžovatelé - navrhovatelé zrušení části opatření obecné povahy - tvrdí, že je jejich kasační stížnost přípustná, byť jde o druhou stížnost v téže věci. Krajský soud totiž řádně nevypořádal námitky, kterými se v prvním - vyhovujícím - rozsudku pro nadbytečnost nezabýval, a které mu proto NSS ponechal k posouzení. Napadený (tedy druhý) rozsudek krajského soudu je podle stěžovatelů nepřezkoumatelný. Krajský soud sice odpůrce vyzval k doplnění listin do necelistvého správního spisu, ovšem po předložení listin nehodnotil jejich obsah. Kdyby to udělal, zjistil by, že sporná lokalita je pro zástavbu prokazatelně nepřipravená, respektive že podklady předložené zastánci změny územního plánu neprokazují, že je dopravní napojení lokality technicky možné.
[9] Krajský soud dále dospěl k nesprávnému závěru, že při pořizování změny územního plánu neexistovaly konkrétní a doložené překážky dopravní obslužnosti nově vymezované plochy. Takové překážky existovaly - zejména šlo o nedostačující šíři stávající komunikace, problematickou možnost jejího rozšíření a chybějící chodníky -, což vylučovalo vymezení zastavitelné plochy. Z doplněného správního spisu (ze situačního výkresu autorizovaného inženýra pro dopravní stavby) plyne, že šířka komunikace je v některých místech jen 3,25 m. Komunikaci nelze jednoduše rozšířit, protože její okolí je zastavěno či spadá do soukromého vlastnictví; to, že některé pozemky podél komunikace patří odpůrci, nezajišťuje možnost jejího rozšíření po celé délce. Nedostatečná šíře komunikace pak vylučuje vybudování chodníků, a tedy zajištění bezpečného pohybu chodců. Vyjádření policie jednak nedokládá, že byla dopravní obslužnost nově vymezované plochy pro účely územního plánování dostatečně prověřena, jednak upozorňuje na nedostatky stávající pozemní komunikace. Ani podmínka alternativního dopravního napojení, kterou odpůrce vložil do změny územního plánu, nesvědčí o zákonnosti vymezení nové zastavitelné plochy. Není totiž vůbec jasné, kudy by mělo alternativní napojení vést a zda je uskutečnitelné. Vyhláška přitom stanoví, že stavební pozemek musí být vymezen tak, aby byl dopravně napojen na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, a dále stanoví, že připojení staveb na pozemní komunikace musí vyhovovat mj. požadavkům bezpečného a plynulého provozu (§ 20 odst. 3 a § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území).
[10] Nesprávný je rovněž závěr krajského soudu, že vymezení zastavitelné plochy BI XB nezasáhne do práv stěžovatelů takovou měrou, aby to vyžadovalo zrušení změny územního plánu. Nová lokalita pro bydlení má být v průběhu výstavby i po ní obsluhována komunikací, která vede v těsné blízkosti nemovitostí stěžovatelů. Konečně stěžovatelé uvedli i další námitky, neuplatněné před krajským soudem, u nichž si byli sami vědomi, že jsou v kasačním řízení nepřípustné.
[11] Ke kasační stížnosti se prostřednictvím společného zástupce vyjádřily osoby zúčastněné na řízení - vlastníci pozemků v nově vymezované ploše BI XB - vyjma osoby zúčastněné na řízení VII). Uvedly, že krajský soud své závěry založil na posouzení kompletního správního spisu, mimo jiné se výslovně opřel o vyjádření policie. Co se týče dopravního napojení nově vymezované plochy, při územním plánování je třeba prokázat, že je koncepčně možné a uskutečnitelné, není však namístě řešit technické detaily (k tomu osoby zúčastněné odkazují na rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2010, čj. 1 Ao 3/200982). Dopravní napojení plochy BI XB je možné: do lokality vede komunikace, kterou lze případně upravit, a územní plán jako pojistku stanoví ještě vyřešení alternativního dopravního napojení. Vyjádření policie sice doporučilo úpravu stávající komunikace, neuvedlo však, že by její současná podoba byla nepřekonatelnou překážkou pro vymezení nové zastavitelné plochy. Nepřiměřený zásah do pohody bydlení je pak vyloučen mimo jiné tím, že plánovaná výstavba rodinných domů je v souladu s charakterem stávající zástavby v těsném okolí.
[12] Na podání osob zúčastněných na řízení reagovali stěžovatelé obsáhlým zopakováním své kasační argumentace a rozvedením a rozhojněním nepřípustných námitek. Navíc uvedli, že chybějící část správního spisu byla krajskému soudu předložena až 13. 5. 2026 a stěžovatelé se s ní seznámili až při jednání dne 21. 5. 2026. Nemohli se tedy dříve vyjádřit ke skutečnosti, že se tam nachází odborný podklad, podle kterého je šířka komunikace jen 3,25 m. To však krajský soud neopravňuje k tomu, aby namísto odborného podkladu vyšel z původního nesporného tvrzení, že je šířka komunikace alespoň 4,5 m. Stěžovatelé dále uvedli, že podle dopravních podkladů není možné plochu BI XB dopravně napojit jinak než na řešenou komunikaci. Ostatně odpůrce v odůvodnění změny územního plánu ani nezmiňuje, kudy by mělo alternativní napojení vést, natož aby prověřil jeho uskutečnitelnost. Podmínka alternativního dopravního napojení uvedená ve změně územního plánu je tedy nesplnitelná a její uložení neospravedlňuje závěr, že nově vymezovanou plochu lze v zásadě napojit na stávající dopravní infrastrukturu. Plocha, která se v územním plánu nově vymezuje, přitom musí být reálně využitelná (rozsudky NSS ze dne 20. 12. 2016, čj. 5 As 94/201579, a ze dne 13. 12. 2022, čj. 10 As 76/202149).
[13] Osoby zúčastněné na řízení [vyjma osoby zúčastněné na řízení VII)] zdůraznily, že argumentaci uplatněnou v návrhu na zrušení (části) opatření obecné povahy nelze měnit. Šířka pozemní komunikace nebyla mezi stranami sporná, proto se jí krajský soud ani nemohl zabývat. To, zda je podmínka alternativního dopravního napojení splnitelná, se bude řešit v navazujících řízeních; o její nesplnitelnosti nemůže svědčit dopravní studie předložená před vydáním změny územního plánu.
3. Posouzení věci
[14] Stěžovatelé napadají druhý rozsudek krajského soudu; první rozsudek zrušil NSS na základě kasační stížnosti odpůrce a osob zúčastněných na řízení. Podle zákona není přípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí NSS zrušil [§ 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního]. To neplatí ve dvou situacích: pokud je jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS (tamtéž), nebo pokud jsou namítány skutečnosti, kterými se NSS dosud nezabýval, tj. ve vztahu ke kterým nevyslovil (protože dosud nemohl) svůj závazný právní názor (nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05; usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 26).
[15] Nynější kasační stížnost je přípustná. NSS se totiž v předchozím kasačním řízení nezabýval otázkou, zda tomu, aby odpůrce v územním plánu vymezil novou zastavitelnou plochu pro bydlení, bránila nemožnost jejího napojení na stávající dopravní infrastrukturu. Kasační stížnost však není důvodná.
[16] Stěžovatelé v prvé řadě tvrdili, že si krajský soud od odpůrce sice vyžádal listiny, které zjevně chyběly v postoupeném správním spisu, při svém rozhodování však nevzal v úvahu jejich obsah. To způsobilo, že je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný. NSS připomíná, že za nepřezkoumatelný lze označit rozsudek, který je nesrozumitelný či založený na nedostatečných důvodech. Rozsudek správního soudu je pro nepřezkoumatelnost namístě zrušit výjimečně, neníli z jeho odůvodnění vůbec patrné, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v žalobě, popřípadě v jiném návrhu na zahájení řízení (např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29). V nynější věci krajský soud na námitky stěžovatelů reagoval. Vysvětlil, proč je přesvědčen - mimo jiné i na základě listin zařazených do správního spisu -, že dopravní napojení nově vymezované zastavitelné plochy na stávající infrastrukturu není vyloučeno, a že vyloučeno tedy není ani vymezení nové plochy. Tomuto vysvětlení ostatně stěžovatelé v kasačním řízení oponují, takže je jim patrně srozumitelné. To, že krajský soud podklady založené ve správním spisu hodnotil v rozporu s přáním stěžovatelů, neznamená, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. NSS se proto zabýval věcnými námitkami.
[17] V předchozím, rušícím rozsudku NSS připomenul, že zrušení (části) změny územního plánu zasahuje do ústavně zaručeného práva obce na samosprávu při rozhodování o rozvoji jejího území. Soud proto musí být zdrženlivý, při rozhodování je povinen držet se rozsahu a důvodů návrhu a územněplánovací opatření obecné povahy může zrušit, jen pokud byl zákon porušen v nezanedbatelné míře, respektive v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku. Podmínkou zákonnosti územního plánu je i to, že veškerá z něj plynoucí omezení vlastnických a jiných věcných práv mají ústavně legitimní důvody opřené o zákonné cíle a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře, nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačně a s vyloučením libovůle (10 As 139/2025, body 14 a 15).
[18] Důvody návrhu na zrušení (části) opatření obecné povahy nelze po podání návrhu rozšiřovat o nové. Navrhovatel je odpovědný za vymezení skutkových okolností případu, a soud za něj proto nemůže vyhledávat chybějící skutková tvrzení, která by byla případně navrhovateli ku prospěchu; tím by přestal být nestranným rozhodčím sporu.
[19] Jedním z důležitých principů územního plánování je princip kontinuity. Svými dřívějšími rozhodnutími na poli územního plánování je obec vázána a nemůže je svévolně měnit. S ohledem na legitimní očekávání dotčených osob je nežádoucí, aby bylo měněno jednou určené funkční využití ploch, aniž by tato změna byla podložena dostatečně závažnými důvody (např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, čj. 9 As 171/201850, body 56 a 57). Podle stavebního zákona účinného v době vydání změny územního plánu, která se nyní řeší, bylo nové zastavitelné plochy možné vymezit změnou územního plánu, jen pokud byla prokázána jejich potřeba (§ 55 odst. 4 nyní už zrušeného stavebního zákona - č. 183/2006 Sb.). Judikatura k tomu ještě dodávala, že je třeba vzít v úvahu, zda se nějaké zastavitelné plochy s totožným funkčním využitím v regulovaném území už nacházejí, v jakém rozsahu jsou vymezeny a zda jsou využity (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2021, čj. 1 As 231/201937, bod 22).
[20] Při vymezování území v územním plánu či jeho změně bylo dále třeba dodržet obecné požadavky stanovené (nyní už zrušenou) vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, konkrétně pak její druhou částí (tj. § 3 až § 19). K plochám bydlení vyhláška stanovila, že se obvykle samostatně vymezují za účelem zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí, umožňujícím nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel, dostupnost veřejných prostranství a občanského vybavení (§ 4). Kromě požadavků na vymezování území vyhláška stanovila také jiné požadavky, které se uplatnily při vymezování pozemků a při umisťování staveb. Mezi těmito jinými požadavky byl i požadavek na vymezování pozemků tak, aby byly dopravně napojeny na veřejně přístupnou pozemní komunikaci (§ 20 odst. 3), a požadavek na umisťování staveb tak, aby bylo umožněno jejich napojení na pozemní komunikaci a aby toto napojení svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovalo požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích (§ 23 odst. 1).
[21] NSS v minulosti dospěl k závěru, že požadavky stanovené pro vymezování pozemků a pro umisťování staveb je za určitých okolností třeba vzít v úvahu také při vymezování území v územním plánu či v jeho změně, byť je není možné přímo použít (1 Ao 3/2009, bod 38). Navzdory přímé nepoužitelnosti vyhlášky jí bylo možné argumentovat například při odůvodňování, proč je nezbytné dopravní koridor, který vedl do oblasti určené pro bydlení v rodinných domech, vymezit v určité šířce, respektive proč by nepostačovala šířka menší (5 As 94/2015). Bylo by totiž krajně nelogické, kdyby byla v územním plánu vymezena plocha pro bydlení, ale týž územní plán by zároveň nevytvářel vhodné podmínky pro její napojení na stávající dopravní infrastrukturu. Naopak nedostatečná šíře veřejného prostranství s pozemní komunikací nemohla být důvodem pro vynětí vedlejší plochy ze zastavitelného území. To, že šíře veřejného prostranství nesplňuje aktuální požadavky, neznamená, že zařazení vedlejší plochy mezi plochy zastavitelné je natolik věcně nesprávné, aby bylo nutné (respektive možné) ho zvrátit (rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2025, čj. 8 As 284/202355, bod 57). Podobně to, že šíře v minulosti vymezeného veřejného prostranství s pozemní komunikací neodpovídala aktuálním požadavkům, nevylučovalo, aby byl na vedlejším pozemku umístěn bytový dům (10 As 76/2021, body 10 a 17). Z judikatury NSS tedy vyplývá, že požadavky, které vyhláška stanovila pro vymezování pozemků a umisťování staveb, je možné použít jako argument ospravedlňující vymezení určité plochy (a její šíři), tyto požadavky však nemohou znemožnit, aby byla určitá plocha vymezena (respektive nevynucují, aby bylo její vymezení zvráceno).
[22] V nynější věci se stěžovatelé obrátili na krajský soud s návrhem na zrušení části změny 4B zlínského územního plánu, a to konkrétně části, v níž se vymezovala plocha pro bydlení označená BI XB. V návrhu uvedli několik důvodů, proč by měl krajský soud napadenou část změny územního plánu zrušit. Pro kasační řízení je klíčové, že stěžovatelé u krajského soudu namítali také to, že nově vymezovanou zastavitelnou plochu BI XB nebude možné vhodně napojit na stávající dopravní infrastrukturu a že doprava související s tamější výstavbou a zabydlením podstatně naruší pohodu bydlení stěžovatelů. Konkrétně stěžovatelé vymezili skutkové okolnosti - důvody - svého návrhu takto:
- Pozemní komunikace, na kterou má být nová plocha pro bydlení napojena, je místy široká jen 4,5 m; hrozí, že stavební či obslužná těžká technika naruší statiku domů v blízkosti komunikace a že obyvatelé v přilehlých domech budou trpět zvýšeným hlukem.
- Zástavba na nové ploše s sebou přinese zahuštění dopravy na zmíněné pozemní komunikaci (o zhruba 80 průjezdů denně); ta ale není pro takové zatížení určena, není dostatečně široká (protijedoucí osobní vozidla se stěží vyhnou) a nemá chodníky, zároveň ji nelze rozšířit.
- Napojení nové plochy má vést pod domem stěžovatelky a); negativně tedy zasáhne do pohody jejího bydlení a sníží hodnotu její nemovitosti.
[23] Stěžovatelé v kasačním řízení v zásadě tvrdí, že skutkové okolnosti návrhu by vymezili jinak, pokud by měli k dispozici podklady, které odpůrce krajskému soudu zaslal až v květnu 2026. Tato jejich argumentace je však zavádějící. Odpůrce totiž krajskému soudu nezasílal nic, co by nebylo zařazeno do správního spisu, a k čemu by tedy stěžovatelé neměli přístup už před podáním návrhu ke krajskému soudu. Podklady, které odpůrce krajskému soudu zaslal v květnu 2026, byly do správního spisu zařazeny už v dubnu 2022 - a jen nedopatřením nebyly předány krajskému soudu spolu s ostatními částmi správního spisu. Jinak řečeno, stěžovatelé uvedli právě výše shrnuté důvody návrhu, nikoli jiné, přestože se mohli už dříve seznámit se správním spisem, tedy i s poklady, které do něj byly v dubnu 2022 zařazeny.
[24] Krajský soud z obsahu správního spisu vycházel. Jeho úlohou však nebylo - ačkoli by si to stěžovatelé přáli - vyhledávat ve správním spisu skutečnosti, které by mohly svědčit pro zrušení napadené části změny územního plánu, přestože nebyly uvedeny v návrhu. Krajský soud se naopak v souladu se zákonem musel omezit na posouzení důvodů, které v návrhu uvedeny byly. Zabýval se tedy tím, zda vymezení nové zastavitelné plochy bránila podoba řešené pozemní komunikace či práva obyvatel žijících v její bezprostřední blízkosti - a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo (viz body 65 až 75 napadeného rozsudku). Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že by komunikace vůbec nemohla pojmout dopravu související s nově vymezovanou plochou. Ostatně ani sami stěžovatelé nezpochybnili, že komunikace nyní slouží k obsluze rodinných domů v oblasti. Práva okolních obyvatel pak jistě mohou být zasažena (dotčena) vymezením nové zastavitelné plochy a jejím dopravním napojením na řešenou komunikaci. S ohledem na povahu nové plochy - respektive tam plánované výstavby - však nepůjde o zásah nepřiměřený, tedy takový, který by bránil novou zastavitelnou plochu v územním plánu vymezit.
[25] NSS se závěry krajského soudu souhlasí. Odpůrce vzhledem ke změně okolností - zejména k rostoucímu počtu obyvatel - v územním plánu vymezil novou zastavitelnou plochu BI XB. Tuto plochu vymezil v oblasti, která je ze severní i jižní strany obklopena už existující zástavbou rodinných domů. Oblast je z jihu přístupná odbočkou z pozemní komunikace; tato komunikace zajišťuje přístup k existující zástavbě, která je rozsáhlejší než zástavba plánovaná v nově vymezené ploše. Na konkrétní šířce této komunikace nezáleží: ani kdyby neodpovídala právním předpisům, neznamenalo by to, že je budoucí výstavba v jejím okolí vyloučena, respektive že tam nelze vymezit zastavitelnou plochu. Přísně vzato nezáleží ani na tom, zda je tato komunikace veřejně přístupná a zda na ni lze vytvořit vhodné (bezpečné) napojení. Tyto požadavky se totiž vztahují (respektive za účinnosti vyhlášky č. 501/2006 Sb. vztahovaly) na vymezování pozemků a umisťování staveb a ani nemožnost jejich naplnění by neznamenala, že v oblasti nelze vymezit zastavitelnou plochu. Takový stav by mohl jen případně ospravedlňovat další změny v územním plánu, které by vhodné napojení na veřejně přístupnou komunikaci umožňovaly. Za těchto okolností nelze dospět k závěru, že vymezení plochy BI XB musí být zrušeno, protože plochu není možné napojit na vyhovující pozemní komunikaci. Tento důvod, i kdyby byl pravdivý - o čemž lze s ohledem na návrhová tvrzení samotných stěžovatelů a na podklady zařazené ve správním spisu pochybovat - by ke zrušení územněplánovacího opatření obecné povahy vést nemohl.
[26] Také co se týče zásahu do vlastnických práv stěžovatelů, zejména do pohody jejich bydlení, souhlasí NSS s krajským soudem: vymezení plochy BI XB není nepřiměřeným zásahem, a toto vymezení tedy není třeba zrušit. Stěžovatelé v návrhu na zrušení změny územního plánu neuvedli žádné skutečnosti, které by byly natolik závažné, aby vylučovaly zamýšlenou změnu v oblasti, tj. zahuštění jejího zabydlení. Obávali se dopadů intenzivnější dopravy, nevysvětlili však, proč intenzitu dopravy nevnímají jako negativní už nyní, ačkoli žijí v oblasti zastavěné větším množstvím rodinných domů. Dále uvedli, že vybudování nové dopravní přípojky sníží hodnotu nemovitostí v jejím sousedství; i kdyby tomu tak ale bylo, stěžovatelé neobjasnili, proč je zachování hodnoty určité nemovitosti důležitější než to, aby rozrůstající se obec vymezila novou zastavitelnou plochu pro bydlení. Krajský soud tedy postupoval správně: námitky stěžovatelů nemohly vést ke zrušení napadené části změny zlínského územního plánu a návrh na zrušení bylo namístě zamítnout.
4. Závěr a náklady řízení
[27] Stěžovatelé se svými námitkami neuspěli. NSS proto jejich kasační stížnost zamítl. Neúspěšní stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení; odpůrci pak nevznikly žádné náklady, které by se vymykaly z běžné úřední činnosti.
[28] Osoby zúčastněné na řízení mají právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným stěžovatelům, pokud bránily své právo, které jim vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného stěžovateli (§ 60 odst. 5 s. ř. s.; ten se uplatní ve znění nyní účinném, na rozdíl od řízení před krajským soudem, kde podle přechodných ustanovení platila starší verze pravidla). Tato situace zde nastala: stěžovatelé se bránili proti vymezení nové zastavitelné plochy, kdežto osobám zúčastněným - vlastníkům pozemků v této ploše - její zastavitelnost vyhovovala. Osobě zúčastněné VII) žádné náklady v řízení nevznikly. Zbylých devatenáct osob zúčastněných se však nechalo zastoupit advokátem, a stěžovatelé jsou tak společně a nerozdílně povinni nahradit jim náklady na úkony právní služby, které advokát v řízení poskytl.
[29] K účelně vynaloženým úkonům právní služby patří dvě podání ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.)], nikoli však převzetí věci, které advokát také účtoval (věc totiž převzal už před krajským soudem). Ke každému z podání náleží paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a tento součet se zvyšuje o 21% DPH, kterou je advokát coby její plátce povinen odvést. V plné výši tedy jde u zastupování jedné osoby o částku (2 x 4 620) + (2 x 450) + 2 129,40 = 12 269,40 Kč. Protože advokát činil společné úkony za více osob, snižuje se tato částka u druhé osoby na 80 % (= 9 815,52 Kč), u třetí osoby na 60 % (= 7 361,64 Kč), u čtvrté osoby na 40 % (= 4 907,76 Kč) a u páté a každé další osoby na 20 % (= 2 453,88 Kč). V součtu to činí na všech devatenáct osob 71 162,50 Kč.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/10-AS-112/2026-75)