# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 1 As 97/2026 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 1 As 97/2026 - Číslo jednací: 1 As 97/2026-28 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2026:1.As.97.2026.28 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 27. 8. 2026 - Datum zveřejnění: 1. 9. 2026 - Klíčová slova: Stavební zákon ## Výrok I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. ## Odůvodnění I. Vymezení věci [1] Městský úřad Sázava (stavební úřad) žalobkyni rozhodnutím ze dne 9. 3. 2026 nařídil opatření k nápravě týkající se objektu č. p. 1 v obci O. na pozemku st. XA v katastrálním území O.. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Praze, který žalobu odmítl jako opožděnou. Krajský soud uvedl, že žaloba měla být v souladu s § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, podána do jednoho měsíce poté, co bylo rozhodnutí oznámeno žalobkyni. Dvouměsíční žalobní lhůta podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, na projednávanou věc nedopadá. [3] Krajský soud uvedl, že napadené rozhodnutí bylo oznámeno zástupkyni žalobkyně dne 15. 6. 2026. Toto datum uvedla žalobkyně v žalobě a krajský soud je ověřil z doručenky předložené žalovaným. Ačkoli byla posledním dnem lhůty pro podání žaloby středa 15. 7. 2026, žalobkyně podala žalobu až dne 19. 7. 2026. II. Kasační stížnost [4] Žalobkyně (dále "stěžovatelka") v kasační stížnosti namítla, že krajský soud posoudil opožděnost žaloby nepřiměřeně formalisticky a nezohlednil specifické okolnosti věci. Poukázala na to, že dané správní řízení mělo více účastníků, a také na souběh několika navazujících řízení týkajících se téže stavby a skutkově souvisejících okolností. Napadené rozhodnutí obsahovalo pouze poučení, že proti němu nelze podat další odvolání. Stěžovatelka si je vědoma toho, že správní orgán není obecně povinen poučovat o možnosti podat žalobu. Stavební úřad však stěžovatelce dne 27. 7. 2026 doručil sdělení o nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Podle stěžovatelky mohl tento postup vyvolat důvodnou nejistotu o okamžiku, od něhož bylo rozhodnutí konečné a způsobilé soudního přezkumu, zvláště při existenci zvláštní, kratší žalobní lhůty. [5] Stěžovatelka dále uvedla, že se vedle nyní napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2026 brání rovněž proti jinému rozhodnutí téhož orgánu ze dne 23. 6. 2026; o této žalobě vede krajský soud řízení pod sp. zn. 54 A 22/2026. Obě věci se podle ní týkají stejné stavby a jejich výroky mají obdobný praktický dopad na možnost stavbu užívat. Procesní nepřehlednost mělo prohloubit i následné sdělení stavebního úřadu o nabytí právní moci druhého rozhodnutí. [6] Krajský soud se podle stěžovatelky uvedenými okolnostmi vůbec nezabýval. Nezohlednil proto její legitimní očekávání ani právo na přístup k soudu a nezvolil šetrný, ústavně konformní výklad procesních pravidel. Napadené usnesení považuje stěžovatelka za nezákonné a nedostatečně odůvodněné. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [9] Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanovíli zvláštní zákon lhůtu jinou. Zvláštním zákonem je i stavební zákon, podle jehož § 306 odst. 1 žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. [10] Krajský soud odmítl stěžovatelčinu žalobu pro opožděnost. Vycházel z toho, že napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce oznámeno dne 15. 6. 2026, a proto posledním dnem lhůty pro podání žaloby podle § 306 odst. 1 stavebního zákona byla středa 15. 7. 2026. Žaloba podaná dne 19. 7. 2026 tak byla opožděná. [11] Nejvyšší správní soud (NSS) se s tímto závěrem krajského soudu ztotožnil. Ze soudního spisu, konkrétně z doručenky vztahující se k napadenému rozhodnutí, ověřil, že krajský soud vycházel ze správného data, kdy bylo toto rozhodnutí stěžovatelce prostřednictvím její zástupkyně oznámeno, jakož i ze správného data podání žaloby. Tyto údaje stěžovatelka navíc nečiní spornými. Žaloba tak byla podána po marném uplynutí zvláštní jednoměsíční lhůty podle § 306 odst. 1 stavebního zákona. Krajský soud ji tedy správně odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [12] Na tomto závěru nemůže nic změnit ani následné sdělení stavebního úřadu o nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Toto sdělení bylo stěžovatelce podle jejího tvrzení doručeno až dne 27. 7. 2026. Počátek lhůty pro podání žaloby podle § 306 odst. 1 stavebního zákona je výslovně vázán na oznámení rozhodnutí žalobci, nikoli na pozdější sdělení o nabytí právní moci. Uvedené sdělení bylo navíc stěžovatelce doručeno až po podání žaloby, a nemohlo proto ovlivnit její rozhodnutí o tom, kdy žalobu podá. [13] Ani skutečnost, že správní řízení mělo více účastníků, neměla vliv na běh stěžovatelčiny žalobní lhůty. Podle § 306 odst. 1 stavebního zákona se lhůta odvíjí od okamžiku, kdy bylo rozhodnutí oznámeno konkrétnímu účastníku řízení. Jeli rozhodnutí jednotlivým účastníkům doručováno v odlišných dnech, běží každému z nich samostatná jednoměsíční lhůta. Pro její počátek proto není určující, kdy bylo rozhodnutí doručeno ostatním účastníkům, ani kdy případně nabylo právní moci. [14] Běh lhůty pro podání žaloby v nynější věci nemohl změnit ani souběh více správních řízení týkajících se téže stavby. Každé z dotčených rozhodnutí má vlastní předmět a lhůta k podání žaloby se posuzuje podle okamžiku jeho oznámení žalobci. Stěžovatelka netvrdí žádnou konkrétní překážku, která by jí bránila podat žalobu proti nyní napadenému rozhodnutí v zákonné lhůtě. Souběh řízení proto nemohl založit její legitimní očekávání, že se lhůta pro podání nynější žaloby bude odvíjet od postupu v jiném řízení. [15] Krajský soud nebyl povinen samostatně vypořádat okolnosti, které nemohly zvrátit jeho závěr o opožděnosti žaloby. Napadené usnesení je přezkoumatelné. Ačkoliv je stručné, obsahuje přehled relevantní právní úpravy, souhrn rozhodných dat i výpočet lhůty pro podání žaloby. Takové odůvodnění odpovídá judikaturním požadavkům na přezkoumatelnost usnesení o odmítnutí žaloby pro opožděnost, neboť z něj jsou jednoznačně patrné skutkové i právní důvody závěru o zmeškání lhůty. Při odmítnutí žaloby pro opožděnost musí být najisto postaven okamžik rozhodný pro počátek běhu žalobní lhůty i den podání žaloby, což krajský soud v projednávané věci učinil (usnesení NSS ze dne 9. 6. 2026, č. j. 4 Azs 36/2026 39). [16] Ústavní záruka přístupu k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod neznamená právo na věcné projednání žaloby podané mimo zákonem stanovenou lhůtu. Ústavní soud zdůrazňuje, že přepjatý formalismus nelze ztotožňovat s aplikací jednoznačné procesní úpravy; její respektování je naopak projevem principu legality a právní jistoty (usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 1056/24). [17] Uplatnění lhůty podle § 306 odst. 1 stavebního zákona nepředstavuje ani nepřípustný zásah do podstaty práva na soudní ochranu. Napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce oznámeno dne 15. 6. 2026, tedy téměř dva roky po nabytí účinnosti tohoto ustanovení; její právo podat žalobu proto od počátku podléhalo jednoměsíční lhůtě. Nešlo o případ zpětného zkrácení již běžící lhůty, který řešil Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24. Ústavní soud následně potvrdil, že použití § 306 odst. 1 na rozhodnutí doručená po 1. 7. 2024 je ústavně konformní (usnesení ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. I. ÚS 17/26). IV. Závěr a náklady řízení [18] Krajský soud odmítl stěžovatelčinu žalobu pro opožděnost v souladu se zákonem i judikaturou kasačního soudu. NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). [19] Stěžovatelka v žalobě i v kasační stížnosti označila další osoby jako osoby zúčastněné na řízení. Krajský soud je však nebyl povinen vyrozumívat podle § 34 odst. 2 s. ř. s. o tom, zda chtějí uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Pokud je žaloba opožděná, je bezpředmětné zjišťovat existenci osob zúčastněných na řízení, neboť jejich případná argumentace by nemohla ovlivnit procesní závěr o nesplnění podmínky včasnosti žaloby. Z téhož důvodu s takto označenými osobami nejednal ani NSS v řízení o kasační stížnosti (shodně rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2022, č. j. 6 As 300/2021 88, bod 31). [20] Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti, a proto mu soud jejich náhradu nepřiznal. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/1-AS-97/2026-28)