# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 1 As 94/2022

- Soud: Nejvyšší správní soud
- Spisová značka: 1 As 94/2022
- Číslo jednací: 1 As 94/2022-51
- ECLI: ECLI:CZ:NSS:2022:1.As.94.2022.51
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 5. 2022
- Datum zveřejnění: 30. 8. 2026
- Klíčová slova: Procesní

## Výrok

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

## Odůvodnění

[1] Žalobce (dále jen "stěžovatel") napadl kasační stížností shora uvedené usnesení, kterým Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") výrokem I. zamítl jeho návrh na vydání předběžného opatření a současně výrokem II. osvobodil žalobce od placení soudních poplatků.

[2] V odůvodnění uvedl, že žalobce neprokázal ani neosvědčil, že by bylo potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící újmu, jak to požaduje ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."). Městský soud žalobce poučil, že proti výroku I. tohoto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

[3] Stěžovatel přesto proti tomuto usnesení podal kasační stížnost, a zároveň požádal o ustanovení zástupce pro toto řízení o kasační stížnosti.

[4] Podle § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále "s. ř. s."), je nepřípustná kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Typově se bude jednat o rozhodnutí učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem je pouze prozatímně upravit poměry účastníků řízení. Z dikce § 38 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že takovým procesním institutem je i předběžné opatření.

[5] Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§ 38 odst. 4 s. ř. s.). Dočasná povaha usnesení o zamítnutí návrhu na předběžné opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře [blíže viz usnesení ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003  35 (č. 762/2006 Sb. NSS), ze dne 27. 2. 2019, čj. 4 As 403/2018  14, anebo rozsudek ze dne 21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007  145].

[6] Kasační stížnost stěžovatele směřuje právě proti usnesení městského soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Jelikož se jedná o rozhodnutí ze své povahy dočasné, je z přezkumu Nejvyššího správního soudu vyloučeno a kasační stížnost proti němu není přípustná, o čemž byl ostatně stěžovatel městským soudem poučen. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., aniž by se jí mohl meritorně zabývat. Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že napadeno v tomto řízení bylo pouze usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, nikoliv rozhodnutí ve věci samé. Řízení o žalobě bude před městským soudem nadále pokračovat.

[7] Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na nepřípustnost kasační stížnosti, která představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nebylo nutné rozhodovat ani o návrzích žalobce na ustanovení zástupce nebo osvobození od soudního poplatku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008  48, č. 1741/2009 Sb. NSS, usnesení ze dne 30. 10. 2018, č. j. 2 As 311/2018  26), neboť by to bylo zjevně bezúčelné. Naopak je povinností soudu takovéto řízení bez dalšího ukončit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008  48)

[8] Závěrem kasační soud dodává, že byť stěžovatel požaduje "zrušení usnesení", z faktického obsahu kasační stížnosti se nepodává, že by mířila také na pro něj příznivý výrok II napadeného usnesení. Proti tomu je však v nyní projednávané věci opravný prostředek stejně rovněž nepřípustný, protože představuje "nejpříznivější možný výsledek" jakého mohl stěžovatel dosáhnout, a nemohla mu jím proto vzniknout jakákoliv újma (viz přiměřeně usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, čj. 9 Afs 271/2018  52, č. 4024/2020 Sb. NSS).
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/1-AS-94/2022-51)