# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 1 As 74/2008 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 1 As 74/2008 - Číslo jednací: 1 As 74/2008-148 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2008:1.As.74.2008.148 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 27. 8. 2008 - Datum zveřejnění: 26. 8. 2026 - Klíčová slova: Stavební zákon ## Výrok I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. ## Odůvodnění Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2006 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu v Buchlovicích ze dne 6. 2. 2006, č. j. 810/2005-D 144 Rozh, kterým bylo žalobkyni nařízeno odstranění části stavby "výměna krovu a přístavba hospodářské části rodinného domu č. p. 72" na pozemku parc. č. 822 v katastrálním území Buchlovice postavených v rozporu se stavebním povolením a současně jím byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení výjimky z § 22 odst. 3 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 2. 6. 2008 zrušil rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pochybení žalovaného spatřoval v tom, že žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl, s jakým veřejným zájmem měla být část nepovolených úprav v rozporu, a v neurčitosti výroku rozhodnutí. Žalobkyně následně podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítla zmatečnost řízení před soudem, neboť nebyly splněny podmínky k rozhodování bez nařízení jednání. Dále žalobkyně poukázala na nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud neodůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalobkyně také na zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. V třetí námitce žalobkyně uvedla, že soud měl vyhovět jejímu návrhu na vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2006 o nevyloučení Ing. M. H. z řízení pro podjatost, neboť toto rozhodnutí mělo být vydáno ve formě usnesení podle § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a nikoliv podle neplatného § 12 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k námitce žalobkyně týkající se vyslovení nicotnosti rozhodnutí ze dne 21. 6. 2006 o nevyloučení Ing. M. H. z řízení uvedl, že řízení o odstranění stavby bylo zahájeno před nabytím účinnosti nového správního řádu. Jelikož rozhodování o vznesené námitce podjatosti je rozhodováním o procedurální otázce, je třeba jej provádět podle stejného procesního předpisu, podle kterého je vedeno řízení ve věci samé. Ke kasační stížnosti se vyjádřily osoby zúčastněné na řízení 1) a 2), které kromě některých námitek týkajících se skutkového stavu popisovaného žalobkyní uvedly, že realizovaná stavba je pro ně nepřijatelná, výjimku z obecně technických požadavků na výstavbu nikdy nepovolí a trvají na odstranění všech nepovolených částí. Kasační stížnost je z části nepřípustná, ve zbytku pak nedůvodná. Podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.") je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, neníli dále stanoveno jinak. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná. Nejvyšší správní soud se výkladem citovaného § 104 odst. 2 s. ř. s., resp. jeho části týkající se kasační stížnosti směřující proti důvodům rozhodnutí, zabýval ve svém rozsudku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 1 Afs 57/2006 - 70, www.nssoud.cz. V souladu se zásadou subsidiarity kasační stížnosti a za použití ústavně konformního výkladu přitom dospěl k závěru, že "za nepřípustnou kasační stížnost ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. je nutno považovat všechny případy, kdy by i případný úspěch stěžovatele v řízení před Nejvyšším správním soudem nemohl vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním postavení. Nepřípustnou je tedy především kasační stížnost, která nenapadá správnost výroku rozhodnutí krajského soudu, bez ohledu na to, zda brojí jen proti jeho důvodům nebo namítá-li existenci jiných kasačních důvodů, podřaditelných pod případy uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s." Z citovaného rozhodnutí tedy vyplývá, že žalobkyně, která byla se svým žalobním návrhem před krajským soudem úspěšná, se nemůže kasační stížností (byť opřenou o jakýkoliv důvod zmiňovaný v § 103 odst. 1 s. ř. s.) domáhat přezkoumání rozsudku krajského soudu, když nebrojí proti zrušujícímu výroku tohoto soudu (domáhá se jen jiného odůvodnění či jiného procesního postupu soudu). Z tohoto důvodu je nutné označit za nepřípustnou první námitku žalobkyně týkající se vady řízení (nikoliv zmatečnosti řízení), kterou žalobkyně spatřuje v rozhodování bez nařízení jednání. Zcela shodně je třeba naložit i s druhou námitkou žalobkyně směřující do nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů, kdy soud údajně neodůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalobkyně na zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. U této námitky kasační soud pro úplnost upozorňuje i na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006 - 106, publikovaném pod č. 1456/2008 Sb. NSS, podle nějž "domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které předcházelo napadenému správnímu rozhodnutí, není procesním právem žalobce, jemuž by odpovídala povinnost soudu o takovém návrhu výrokem rozhodnout. Kasační stížnost spočívající pouze v tvrzení, že krajský soud rozhodující o žalobě měl kromě rozhodnutí správního orgánu druhého stupně zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo, je nepřípustná". Zbývající námitku kasační stížnosti posoudil zdejší soud jako částečně přípustnou: touto námitkou je totiž mimo jiné rozsudku krajského soudu vytýkána absence výroku o vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2006 o nevyloučení Ing. M. H. z řízení pro podjatost. Jelikož tato námitka rozporuje správnost (úplnost) výroku napadeného rozsudku, přičemž jde o požadavek uplatněný již v žalobě, jde o námitku meritorně projednatelnou. Podle § 9 zákona č. 71/1967 Sb. je pracovník správního orgánu vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z projednávání a rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se v téže věci zúčastnil řízení jako pracovník správního orgánu jiného stupně. Podjatý pracovník správního orgánu provede pouze takové úkony, které nesnesou odkladu (§ 11 odst. 2 téhož zákona). O tom, zda je pracovník správního orgánu z řízení vyloučen, rozhoduje jeho nejblíže nadřízený vedoucí (§ 12 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 cit. zákona). Obdobná ustanovení obsahuje i nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb., § 14). Účelem institutu podjatosti ve správním řízení je zajistit, aby v konkrétní věci nerozhodoval podjatý pracovník. O podjatosti je tak třeba rozhodnout předtím, než je rozhodnuto o věci samé. Rozhodnutí o nevyloučení určitého pracovníka z projednávání a rozhodování konkrétní správní věci tak není rozhodnutím meritorním, které by zasahovalo přímo do subjektivních práv účastníka řízení. Jde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem (tj. kdo bude danou věc projednávat a rozhodovat) a které je proto ze soudního přezkumu vyloučeno [§ 70 písm. c) s. ř. s.]. Vadný postup při rozhodování o podjatosti, případně nicotnost rozhodnutí o nevyloučení pracovníka správního orgánu, však může vést k nezákonnosti rozhodnutí ve věci samé, což lze namítat v rámci přezkumu tohoto konečného rozhodnutí (srov. obdobně v daňovém řízení rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003 - 23, publikováno pod č. 114/2004 Sb. NSS). Je-li taková námitka důvodná, soud zruší rozhodnutí správního orgánu ve věci samé (nikoliv rozhodnutí o nevyloučení pracovníka správního orgánu). Pokud však důvodná není, nerozhoduje soud samostatným výrokem o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí o nevyloučení určitého pracovníka (neboť toto rozhodnutí není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví); pouze se s touto námitkou vypořádá v odůvodnění svého rozsudku. V projednávaném případě tedy krajský soud postupoval správně, pokud o námitce nicotnosti nerozhodl samostatným výrokem a pouze se s ní vypořádal v odůvodnění rozsudku; námitka žalobkyně je proto v části vytýkající chybějící výrok rozsudku nedůvodná. Kasační soud se dále nezabýval tím, zda krajský soud správně a náležitě odůvodnil své rozhodnutí o této námitce, neboť zde by již přezkoumával důvody rozhodnutí krajského soudu bez vlivu na jeho výrok, což § 104 odst. 2 s. ř. s., jak výše uvedeno, neumožňuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2008 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/1-AS-74/2008-148)