# Nejvyšší správní soud, sp. zn. 1 As 356/2021 - Soud: Nejvyšší správní soud - Spisová značka: 1 As 356/2021 - Číslo jednací: 1 As 356/2021-67 - ECLI: ECLI:CZ:NSS:2025:1.As.356.2021.67 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 30. 4. 2025 - Datum zveřejnění: 31. 8. 2026 - Klíčová slova: Stavební zákon ## Výrok I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelky nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění I. Vymezení věci [1] Zastupitelstvo odpůrce vydalo usnesením ze dne 17. 9. 2020, č. j. 2835/20/Z33, napadené opatření obecné povahy. Jde o Aktualizaci č. 1 (dále jen "AZÚR JMK") Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen "ZÚR JMK"). V jejím rámci byla zvolena jedna z původních územních rezerv pro záměr komunikace 43 v části kolem města Brna - a to varianta silniční I/43 v tzv. Bystrcké stopě. Pro tento záměr napadené opatření obecné povahy vymezilo koridor (DS40 "I/43 Troubsko (D1) - Kuřim", DS41 "I/43 Kuřim - Lysice", DS45 "Kuřim, jižní obchvat" a DS46 "Silnice I/43h Česká - Lipůvka, úprava s odstraněním bodových závad") a současně zrušilo zbývající územní rezervy pro tzv. Bítýšskou stopu (rezervy RDS01 "D43 Troubsko / Ostrovačice (D1) - Kuřim" v částech RDS01C + alternativy RDS01C/Z a RDS01C/J "Varianta "Optimalizovaná MŽP", RDS34 "D43 Kuřim - Lysice" v části RDS34B Varianta "Optimalizovaná MŽP", RDS36 "Kuřim, severní obchvat (nekategorizovaná)" a RDS13 "I/43 Česká - Kuřim, zkapacitnění"). [2] Proti vymezení koridoru a zrušení rezerv v AZÚR JMK podaly navrhovatelky návrh na zrušení opatření obecné povahy, který se opíral zejména o vady procesu jeho přijetí. Krajský soud návrh napadeným rozsudkem zamítl. [3] Nedůvodnost návrhu odůvodnil tím, že - s přihlédnutím k předchozím rozhodnutím soudů zabývajících se přijetím samotných ZÚR JMK - je namístě hodnotit transparentnost, legitimnost a zákonnost výběru varianty koridoru (bod 49 napadeného rozsudku). Zadání územní studie, na jejímž základě proběhl výběr výsledné varianty, považoval krajský soud za korektní. Dvě základní varianty komunikace územní studie porovnala a vyhodnotila z hlediska dopravněurbanistického, životního prostředí, hluku a rozptylu a doporučila tři nejvýhodnější varianty do posouzení v rámci aktualizace. Současně na základě komplexního porovnání konstatovala, že výhodnější varianta je v Bystrcké stopě (body 58 až 62 tamtéž). [4] Krajský soud dále nesouhlasil s navrhovatelkami, že nejvýhodnější varianta byla vybrána prostřednictvím územní studie. Ta je pouze hodnotila. Výlučně s Bystrckou stopou se počítalo od schválení zprávy o uplatňování ZÚR JMK (bod 66 až 68 tamtéž), která vycházela ze závěrů územní studie (bod 71 tamtéž). Zpráva byla dostupná jak široké veřejnosti, tak zastupitelstvu odpůrce. To mělo maximální dostatek informací k oběma posuzovaným variantám, aby mohlo kvalifikovaně rozhodnout o volbě koridoru (body 72 až 75 tamtéž). Krajský soud tak neshledal, že by byla samosprávě odňata možnost rozhodnout o variantách koridoru, neboť k přípravě napadeného opatření obecné povahy a výběru varianty koridoru došlo až na základě schválení Zprávy o uplatňování ZÚR JMK (bod 77 tamtéž). [5] Za důvodnou krajský soud neshledal ani námitku nepřezkoumatelnosti pro chybějící posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen "SEA") Optimalizované varianty. Zhodnocení této varianty by bylo zbytečné a formální, jelikož AZÚR JMK byla po přijetí zprávy o uplatňování ZÚR JMK připravována invariantně. Původně přepokládané varianty navíc krajský soud nepovažoval za "rozumné alternativy", jelikož nenaplňovaly stanovený cíl v podobě odlehčení dopravní situace v městě Brně (body 83 až 87 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření odpůrce [6] Navrhovatelky (dále jen "stěžovatelky") napadly rozsudek krajského soudu kasační stížností. V ní navrhly, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek, tak opatření obecné povahy v rozsahu napadené části. [7] Stěžovatelky nejdříve rozporovaly způsob výběru varianty koridoru. Měly za to, že původní návrh ZÚR JMK obsahoval dvě rovnocenné varianty jednoho řešení. Proto měl odpůrce postupovat procesem podle § 38 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Poukázaly přitom na to, že toto ustanovení se vztahuje i na projednání aktualizace zásad územního rozvoje, a že výběr varianty je nepřezkoumatelné politické rozhodnutí, které právě proto důsledně vyžaduje zkoumání dostupnosti dostatečného množství informací pro rozhodující osoby. Proto měl být proveden proces SEA pro obě varianty. Tento proces přitom není možné nahradit území studií, která má nižší kvalitu a krajský soud ji dal význam, který nemá. [8] Zároveň stěžovatelky poukázaly na to, že zastupitelstvo odpůrce bylo při schvalování AZÚR JMK postaveno před fait accompli. Jelikož mělo možnost pouze schválit, nebo odmítnout jednu z předem vybraných možností, mohlo se rozhodnout pouze návrh přijmout či celý proces zkomplikovat. Nemohlo si tedy vybrat. Napadeným postupem tedy dle stěžovatelek došlo k tomu, že prostřednictvím územní studie byla vybrána jedna varianta koridoru, což vyprázdnilo rozhodovací kompetenci zastupitelstva odpůrce. V projednávané věci měl proběhnout proces SEA hodnotící obě rovnocenné varianty a až následně si mělo zastupitelstvo odpůrce zvolit. [9] Zároveň stěžovatelky poukázaly na to, že napadený rozsudek neodkazuje na žádný dokument, ze kterého by bylo možné zjistit základní důvody, proč byla přijata jedna varianta, a nikoliv ta druhá. Napadený rozsudek proto mají za nepřezkoumatelný. Zároveň uvedly, že krajský soud toto hodnocení nahradil vlastní úvahou, což je nepřípustné. [10] Odpůrce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhnul kasační stížnost zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.")]. Kasační stížnost není důvodná. [12] Kasační soud před vlastním vypořádáním předesílá, že hodnocením AZÚR JMK se již komplexně zabýval ve dvou předchozích rozsudcích (rozsudek ze dne 22. 4. 2025, č. j. 2 As 86/2022 197; a ze dne 22. 4. 2025, č. j. 5 As 382/2021 208). Na tyto rozsudky proto nyní obecně odkazuje s tím, že kasační námitky bude vypořádávat prostřednictvím konkrétních odkazů, budeli to možné a z důvodu hospodárnosti řízení účelné (k tomu kasační soud připomíná, že postačuje takové vypořádání ze strany soudu, které reaguje na nosné námitky, viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 78, bod 23). III.a K přerušení řízení a předběžné otázce [13] Nejvyšší správní soud v této věci usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 1 As 356/2021 54, přerušil řízení s ohledem na předběžnou otázku, kterou Soudní dvůr EU projednával pod sp. zn. C727/22 a která se týkala mimo jiné otázky výkladu čl. 5 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen "směrnice SEA"). Soudní dvůr EU o předběžné otázce rozhodl rozsudkem ze dne 4. 10. 2024, Friends of the Irish Environment (Project Ireland 2040), C727/22, aniž by dal odpověď na tu z předkládaných otázek, která mohla být relevantní v nyní projednávané věci. [14] Podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. platí, že předseda senátu může přerušit řízení, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Z citovaného ustanovení vyplývá, že přerušit řízení není v takovém případě povinností předsedy senátu a zároveň že podmínkou pro přerušení řízení není skutečnost, že výsledek jiného řízení nutně musí mít vliv na rozhodování soudu. Postačí, že je dána možnost takového vlivu. Je na soudu, aby uvážil, zda možnost, že Soudní dvůr EU vysloví právní názor, který se může promítnout do věci soudem posuzované, "stojí" za prodloužení řízení spojené s vyčkáním na rozhodnutí Soudního dvora EU. Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci usoudil, že s ohledem na znění předložených předběžných otázek bylo vhodné přerušit řízení a vyčkat, zda Soudní dvůr EU vysloví k čl. 5 odst. 1 směrnice SEA právní názor, který by mohl být relevantní i pro posouzení nyní projednávané věci. V takovém případě by totiž kasační soud mohl názor Soudního dvora EU při rozhodování zohlednit. K tomu ovšem nedošlo, jelikož Soudní dvůr EU se nakonec výkladu pojmu rozumného náhradního řešení podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA nevěnoval, a tak není názor, který by měl nyní Nejvyšší správní soud zohlednit. [15] Nejvyšší správní soud zároveň - totožně jako v souvisejících řízeních (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, body 73 až 75 a 136 až 143; a č. j. 5 As 382/2021 208, body 101 až 111) - neshledal důvod za této situace předložit předběžnou otázku sám. III.b K posuzování variant [16] Základním východiskem kasačních námitek stěžovatelek je, že posuzované varianty komunikace 43 v Bystrcké a Bítýšské stopě byly rovnocenné. Proto měl proces výběru obsahovat posouzení obou variant v procesu SEA s tím, že výběr mělo provést zastupitelstvo odpůrce. Námitky nejsou důvodné. [17] Při hodnocení variant česká právní úprava "vyžaduje, aby se ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí posoudila mj. 'rozumná náhradní řešení'. Výraz náhradní řešení přitom naznačuje, že má jít o funkčně rovnocenné alternativy vedoucí k dosažení určitého souboru věcných cílů při uspořádání území. Musí tedy jít o takové alternativy, které v podstatné míře umožní zvoleného souboru věcných cílů při uspořádání území dosáhnout" (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, bod 125). Pouze takové varianty mají být následně posuzovány v režimu § 19 odst. 1 stavebního zákona. [18] Kasační soud již také dříve uvedl, že to, zda je varianta rozumná či nikoliv, nemusí vyplývat až z vyhodnocení SEA. Tímto posouzením totiž mají procházet "právě pouze rozumná náhradní řešení (rozumné varianty). To znamená, že rozumnost je a priori vlastnost variant ve vztahu k preferovanému řešení s přihlédnutím k souboru věcných cílů uspořádání území a zeměpisné oblasti působnosti daného nástroje územního plánování, pokud vůbec mají být popsány a posouzeny v SEA" (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, bod 145; obdobně č. j. 5 As 382/2021 208, bod 99). [19] V projednávané věci ovšem varianty nejsou s ohledem na sledované cíle rovnocenné a Nejvyšší správní soud se tak neztotožňuje již se základním východiskem stěžovatelek. [20] Je tomu tak kvůli odlišné dopravní účinnosti obou variant na dopravu v Brně. Jak již dříve kasační soud s ohledem na závěry územní studie uzavřel, "[v]ýstavbou komunikace 43 v Bítýšské stopě by se oblasti Brna a jeho okolí nijak dopravně neulevilo a samotná komunikace 43 vedená v Bítýšské stopě by byla velmi řídce využívaná (s ohledem na aglomerační povahu tranzitu v oblasti Brna), což by bylo v přímém rozporu s důvody jejího vybudování. Je proto zcela pochopitelné, že varianta vedoucí komunikaci 43 Bítýšskou stopou nemohla být mezi doporučenými, neboť nenaplňovala cíle, kterých měla AZÚR JMK dosáhnout" (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, bod 119; obdobně také bod 84 napadeného rozsudku). Takový cíl a jeho zohlednění je přitom zcela legitimní (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, body 113 a 120). Jde tak o jedinou rozumnou variantu, která kromě cílů plynoucích z nadřazené Politiky územního rozvoje (provázání dálničních tahů D1 a R35, zkvalitnění spojení Brno-Moravská Třebová a napojení na TENT) dosahuje navíc dalšího stanoveného cíle v podobě zlepšení dopravní účinnosti pro Brno (bod 146 tamtéž). [21] Ostatně ani ZÚR JMK neuložily povinnost provést posouzení SEA jednotlivých variant při jejich výběru. I v rámci dřívějšího soudního přezkumu bylo pouze potvrzeno, že existují ekvivalentní územní rezervy pro vedení D43 (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, bod 132; či č. j. 5 As 382/2021 208, bod 91; oba odkazující na rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2023, č. j. 2 As 224/2022 105, bod 111). [22] Lze tak uzavřít, že výstavbou komunikace 43 v Bítýšské stopě (ať v Bítýšské či Optimalizované variantě) by se oblasti Brna a jeho okolí nijak dopravně neulevilo a samotná komunikace 43 vedená v Bítýšské stopě by byla velmi řídce využívaná (s ohledem na aglomerační povahu tranzitu v oblasti Brna), což by bylo v přímém rozporu s důvody jejího vybudování. Je proto zcela pochopitelné, že varianta vedoucí komunikaci 43 Bítýšskou stopou nemohla být mezi doporučenými (ani posuzovanými), neboť nenaplňovala cíle, kterých měla AZÚR JMK dosáhnout. Za takového stavu pak nemusela být ani posouzena. Závěry krajského soudu (body 87 a 88 napadeného rozsudku) jsou tak správné. III.c K procesu přijetí AZÚR JMK [23] Optikou předcházejícího závěru, že varianty komunikace 43 v Bystrcké a Bítýšské stopě nebyly rovnocenné, je pak nutné nahlížet na námitky stěžovatelek, že výběr z variant neprovedl odpůrce, ale fakticky pořizovatel územní studie. Ani tato námitka není důvodná. [24] K tomu Nejvyšší správní soud připomíná několik relevantních východisek plynoucích z projednávané věci. Zaprvé kasační soud již akceptoval, že "dopravní účinnost pro město Brno nebyla explicitně vyjádřena jako klíčový cíl AZÚR JMK před zadáním územní studie", jelikož cílem územní studie bylo prověření možností uskutečnění komunikace 43. Pokud z ní následně vyplynulo, že "mezi jednotlivými variantami existují významné rozdíly v dopravní účinnosti pro jednotlivé oblasti zastavěného území, je zcela pochopitelné, že tyto výsledky mohou a mají být zohledněny při hodnocení možnosti realizace dílčích cílů, které by měly být (při současném splnění nadřazených cílů) územně plánovací dokumentací splněny". Navíc dopravní obslužnost Brna není ani zcela novým cílem pro územní rozvoj Jihomoravského kraje (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, bod 120; č. j. 5 As 382/2021 208, bod 126). [25] Zadruhé Nejvyšší správní soud taktéž akceptoval jako legitimní "postup odpůrce, pokud nejprve jednotlivé myslitelné varianty prověřil územní studií". Tento podklad totiž představuje detailnější návrh koridorů a tomu odpovídající větší detailnost jejich posouzení. Následnému postupu, při kterém nebyly zahrnuty některé z dříve uvažovaných variant do pořizování AZÚR JMK "není co vyčíst" (rozsudek NSS č. j. 5 As 382/2021 208, bod 93; obdobně č. j. 2 As 86/2022 382, bod 134). [26] Zatřetí kasační soud připomíná, že ačkoliv územní plánování je dlouhodobý proces, který by měl probíhat kontinuálně, současně není vyloučen jakýkoliv rozvoj či změna provedená v souladu se zákonem. Územně plánovací dokumenty jakéhokoliv druhu nejsou neměnným aktem, naopak zákon ukládá orgánům územního plánování prověřování a posuzování potřeb v území (§ 19 odst. 2 stavebního zákona). S přihlédnutím k principu právní jistoty a legitimního očekávání je tak nutné respektovat kontinuitu plánování, což ale neznemožňuje revizi existujícího stavu (rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 664, č. 2106/2010 Sb. NSS). V projednávaném případě bylo namístě posoudit, vzhledem k současnému stavu v území, zda lze považovat variantu Optimalizovanou za nejlépe vyhovující, či kritérium "rozumnosti" naplňuje varianta jiná. Jinými slovy v roce 2016 při přijímání ZÚR JMK mohlo jít o rovnocenné varianty, nicméně při projednávání a přijímání AZÚR JMK o rovnocenné varianty - s ohledem na legitimní změnu cílů regulace (body [20] až [22] tohoto rozsudku) - již nešlo. [27] S ohledem na tato východiska (legitimnost zvolení cíle, prověření variant v územní studii a neexistenci rozumných alternativ) kasační soud dává krajskému soudu za pravdu také ohledně zákonnosti procesu přijímání AZÚR JMK. [28] Předně je nutné odmítnout informační nedostatek namítaný stěžovatelkami, ke kterému mělo dojít v důsledku neprovedení hodnocení SEA pro obě varianty. I bez tohoto hodnocení měla jak veřejnost, tak zastupitelstvo odpůrce prostřednictvím veřejně přístupné územní studie k dispozici dostatek informací pro rozhodování (body 73 a 74 napadeného rozsudku). Ve vztahu k dopravní účinnosti jednotlivých stop již kasační soud územní studii akceptoval, když z ní vyšel pro účely hodnocení schopnosti Bítýšské stopy naplnit cíle AZÚR JMK (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, body 115 až 119), a neshledal ani její další vady (části III.G, III.H, III.I, III.S nebo III.K tamtéž). Je nutné připomenout, že již v ZÚR JMK odpůrce stanovil, že k podrobnějšímu prověření variant má dojít na základě územní studie; nyní napadený postup byl tak již pouze důsledkem takového rozhodnutí odpůrce. [29] Dále, jak již uzavřel krajský soud (bod 76 napadeného rozsudku), k invariantnímu řešení (tj. výběru mezi Bystrckou a Bítýšskou stopou) komunikace 43 při přípravě AZÚR JMK došlo na základě schválení zprávy o uplatňování ZÚR JMK zastupitelstvem odpůrce [§ 7 odst. 2 písm. c) stavebního zákona]. Nelze tak souhlasit s tím, že by zastupitelstvo odpůrce bylo postaveno před "hotovou věc", kterou nebylo schopné ovlivnit. Jednak podle § 7 odst. 1 písm. b) stavebního zákona sice územně plánovací podklady (včetně územní studie) pořizuje krajský úřad v přenesené působnosti, ovšem podle § 7 odst. 2 písm. b) a c) je to právě zastupitelstvo, které v samostatné působnosti schvaluje zadání či pokyny pro návrh zásad územního rozvoje a zprávu o jejich uplatňování. Působí tedy jako "zadavatel". Návrh zásad pak krajský úřad vytváří na základě zadání nebo zprávy o uplatňování schváleného zastupitelstvem kraje (§ 37 odst. 1 stavebního zákona). V tomto ohledu nelze pominout, že zastupitelstvo odpůrce mohlo zprávu o uplatňování ZÚR JMK upravit tak, aby zahrnovala i posouzení dalších nabízených možností komunikace 43, či návrh zprávy jako takový odmítnout. Nicméně schválením a převzetím argumentace z územní studie, která se vztahovala k důležitosti komunikace 43 pro regulaci dopravy ve městě Brně, lze předpokládat, že se s ní ztotožnilo. Ostatně kasační soud již dříve akceptoval, že bylo v souladu s právem Optimalizovanou variantu vyřadit na základě výsledků podkladové územní studie, a nebylo ji tak nutné posuzovat v procesu SEA (rozsudek NSS č. j. 2 As 86/2022 197, bod 142). Zároveň zastupitelstvo odpůrce mohlo také předložené AZÚR JMK odmítnout schválit, jakkoliv za cenu prodloužení celého procesu. [30] K poukazu stěžovatelek na proces výběru variant v § 38 odst. 2 stavebního zákona Nejvyšší správní soud uvádí, že ten se vztáhne toliko na výběr podvariant komunikace 43 v Bystrcké stopě, které byly zastupitelstvu odpůrce předloženy. Toto ustanovení se totiž vztahuje toliko na situaci, [p]okud návrh zásad územního rozvoje obsahuje varianty řešení. Návrh AZÚR JMK byl ale zpracován až na základě projednané zprávy o uplatňování ZÚR JMK zastupitelstvem odpůrce (§ 37 odst. 1 stavebního zákona), která obsahuje pouze zmíněné podvarianty v Bystrcké stopě (bod 68 napadeného rozsudku). [31] Kasační soud proto souhlasí s krajským soudem (bod 77 napadeného rozsudku), že odpůrci nebyla odňata možnost informovaně rozhodnout o variantách a postupoval v souladu se svým dříve předpokládaným postupem prostřednictvím prověření variant v územní studii. IV. Závěr a náklady řízení [32] Nejvyšší správní soud uzavírá, že je v souladu se zákonem i unijním právem, pokud si odpůrce stanovil za cíl AZÚR JMK (vedle funkcí plynoucích povinně z nadřazené Politiky územního rozvoje) maximální dopravní účinnost pro Brno a pokud k tomu, aby si mohl předběžně učinit závěr, jak lze tohoto cíle dosáhnout, nechal zpracovat územní studii, na jejímž základě určil preferované varianty řešení a jiné varianty neshledal rozumnými. Tato "nerozumná" náhradní řešení pak nebylo potřeba zahrnovat do SEA. Nezákonnost pak nevyvstala ani při schvalování AZÚR JMK v tom, že by zastupitelstvu odpůrce byla odebrána informovaná možnost zvolit si preferovanou variantu. [33] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. [34] O náhradě nákladů řízení rozhodl kasační soud v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelky ve věci neměly úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odpůrce, jako úspěšná strana sporu, by měl nárok na náhradu nákladů řízení. V tomto ohledu platí, že žalované správní orgány mají v případě právního zastoupení právo pouze "na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení" (usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 47, č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29). To ale není případ Jihomoravského kraje. V takovém případě Nejvyšší správní soud neshledává naplnění výjimečných okolností odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2024, č. j. 4 As 81/2023 32, bod 29; či a contrario rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2020, č. j. 8 As 102/2018 62, bod 58). Odpůrci tedy v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Soud mu tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal. [35] Soud žádným osobám zúčastněným na řízení neuložil žádné povinnosti, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/nss/1-AS-356/2021-67)