# Nejvyšší soud, sp. zn. 8 Tdo 710/2026

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 8 Tdo 710/2026
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.710.2026.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 8. 2026
- Datum zveřejnění: 9. 10. 2026
- Klíčová slova: Zpronevěra, Subjektivní stránka, Trest
- Dotčené předpisy: § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku

## Výrok

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2026, č. j. 7 To 269/2025-741, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2025, č. j. 2 T 157/2024-591. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

## Odůvodnění

1. Obviněný Ch. P. (dále zpravidla jen "obviněný", příp. "dovolatel") byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2025, č. j. 2 T 157/2024-591, uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) let. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 127 210,28 EUR. O nárocích poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř.

2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podali obviněný, poškozená společnost SARL CERDAGNES AUTOMOBILES RCS, poškozený J. J. K. a společnost Bibi way s. r. o. v likvidaci, odvolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 2. 2026, č. j. 7 To 269/2025-741, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného a poškozených, a podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání společnosti Bibi way s. r. o. v likvidaci.

I.
Dovolání a vyjádření k němu

3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku poukázal na to, že z jeho pohledu nešlo o obchod s vozidly, nýbrž o obchod s výpočetní technikou, který nebyl dokončen proto, že byly zajištěny finanční prostředky na bankovním účtu společnosti Bibi way s. r. o. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že klíčová část skutkového děje měla probíhat přes prostředníka M. G., resp. M. P., který ovšem nebyl vyslechnut. Dále pak rozporuje závěry soudů nižších stupňů o padělanosti objednávky ASIC Marketplace, přičemž v této souvislosti poukazuje na předložené potvrzení objednávky na 16 kusů zařízení Antminer S19 Pro, emailovou komunikaci, faktury i účetní doklady, s tím, že dokazování soudů stran padělání dané objednávky bylo nedostatečné. Podle mínění dovolatele soudy nedostatečně zohlednily jazykový a mezinárodní rozměr věci, když část dokumentů byla získána a přeložena z francouzštiny do češtiny, přičemž on není rodilým mluvčím češtiny a v řízení mu tento postup ztěžoval možnost se plně k důkazům vyjádřit. Rovněž nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, a v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyšší soudu s tím, že platba za objednané zboží nebyla svěřenou cizí věcí ve smyslu trestného činu zpronevěry, a pokud by byly peněžní prostředky uhrazeny na účet společnosti Bibi way s. r. o., jako cena či záloha za zboží, staly se součástí majetku této společnosti, a za určitých okolností se tak mohl dopustil jednání ke škodě této společnosti, nikoliv však ke škodě poškozených. Je dále přesvědčen, že skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů vylučují závěr o svěření cizí věci, a proto posouzení skutku soudy jako zločinu zpronevěry je nesprávné. V návaznosti na shora uvedené výhrady rozporuje také subjektivní stránku trestného činu s tím, že se soudy nižších stupňů zabývaly otázkou úmyslu nedostatečně a v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný má také za to, že výrok o trestu propadnutí věci je nezákonný, jelikož finanční prostředky byly uloženy na bankovním účtu společnosti Bibi way s. r. o. a nikoliv na jeho bankovním účtu, přičemž majetek společnosti je od majetku společníka či jednatele oddělen. Vzhledem k výše uvedenému tak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání poukázal na teoretická východiska stran uplatněných dovolacích důvodů a uvedl, že skutkové závěry nalézacího soudu, které následně akceptoval odvolací soud jako správné a úplné, lze označit za logické a plně vycházející z obsahu provedeného dokazování, přičemž v předmětné věci nedošlo k porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo a nebyla zjištěna ani jiná procesní vada, která by představovala zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces. V této souvislosti státní zástupce také mj. odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů s tím, že nalézací soud hodnotil provedené důkazy velmi pečlivě, přiléhavě, v souladu s pravidly formální logiky a z rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že se pečlivě a detailně věnovaly hodnocení skutečností významných pro naplnění dovolatelem rozporovaných znaků trestného činu zpronevěry. Státní zástupce má za to, že soudy nižších stupňů správně vyšly z přesvědčivé a obsahově konzistentní výpovědi svědka J. J. K. Dále se nesouhlasně vyjádřil k námitce stran tzv. opomenutých důkazů, přičemž poukázal na teoretická východiska s tím, že obhajoba obviněného, že komunikoval toliko s prostředníkem M. G., byla spolehlivě vyvrácena výpovědí svědka K., čehož si byly soudy dostatečně vědomy. Ve vztahu k dovolatelem zpochybněnému právnímu posouzení skutku odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů a poukázal na to, že úmysl pachatele přisvojit si cizí věc nemusí být u pachatele dán již od samého počátku jeho jednání, nýbrž takový úmysl lze pojmout později, a závěr soudů, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to právě v době, kdy si peníze přisvojil, je tedy správný. Rovněž vyjádřil přesvědčení, že trest propadnutí věci byl uložen ve vztahu k finančním prostředkům na bankovním účtu Bibi way s. r. o., což nezpochybňuje, že se jednalo o peněžní prostředky v podobě výnosu z trestné činnosti obviněného, ani to, že byly věcí náležející obviněnému jako pachateli, přičemž má také za to, že dovolatelovy námitky proti výroku o trestu propadnutí věci nejsou formálně podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyjádřil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.

II.
Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod.

8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.

9. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

10. Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvádí, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

11. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem - advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

III.Důvodnost dovolání

12. Předně je vhodné uvést, že obviněný rozporuje naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 216/2003. Byť námitkám - argumentaci obviněného nelze plně přisvědčit, když sám předkládá svoji vlastní verzi skutkového stavu (viz níže), lze v postupu soudů nižších stupňů shledat pochybení, když se tyto nevypořádaly s charakterem smlouvy, která byla mezi poškozenou společností a obviněným, resp. společností Bibi way, s. r. o. uzavřena. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 216/2003 (na které obviněný mj. odkazuje), obdobně jako např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 405/2007 či z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1137/2020, jakož i z další konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá povinnost určit charakter smluvního ujednání mezi obviněným a poškozeným, jelikož přesné zjištění typu uzavřené smlouvy je rozhodující pro posouzení otázky, zda došlo k naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry, a to především ve vztahu k předmětu útoku. Přitom platí závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 9. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 216/2003, že "Převzal-li obviněný na podkladě kupní smlouvy peníze v podobě zálohy na kupní cenu za věc, kterou měl jako prodávající dodat kupujícímu, nemohl spáchat trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák., i když zálohu použil pro svou potřebu, věc kupujícímu neopatřil a ani mu zálohu nevrátil". Současně však zmíněné rozhodnutí konstatuje, že "O zpronevěru by mohlo jít v případě, že záloha nebyla poskytnuta na podkladě kupní smlouvy, ale smlouvy jiného typu (např. smlouvy zprostředkovatelské, o obstarání věci apod.), podle níž nepřešla do vlastnictví obviněného."

13. Při aplikaci výše uvedených teoretických východisek na nyní projednávaný případ, nezbývá než uzavřít, že právní kvalifikace použitá soudem prvního stupně, se kterou se ztotožnil soud odvolací, nemůže, při zjištěném skutkovém stavu, obstát, neboť odvolací soud se charakterem smluvního ujednání mezi obviněným a poškozenou společností, stejně jako soud prvního stupně, vůbec nezabýval, byť obviněný v odvolání zpochybňoval zprostředkování prodeje několika osobních vozidel (str. 3 usnesení odvolacího soudu) a nalézací soud pak v bodě 20. svého rozhodnutí pouze stroze konstatoval, že "obžalovaný vozidla skutečně poptával" (s ohledem na uvedené "poptávání" je vhodné zmínit, že na č. l. 560 obviněný mj. k dotazu předsedkyně senátu, proč se obracel na tři autosalony v ČR, uvedl, že o to byl požádán, poptal se na ceny, o žádný nákup se nezajímal, jen o ceny). Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je tedy zřejmé, že se náležitě nevypořádaly s charakterem smluvního ujednání mezi poškozenou a obviněným (oproti rozhodnutí zmiňovaném v usnesení NS sp. zn. 4 Tdo 1137/2020, kde se hovoří o příkazní smlouvě). Soud prvního stupně se tak v dalším řízení bude muset zabývat tím, jaké smluvní ujednání mezi obviněným a poškozenou společností vzniklo, tedy bude muset ujasnit si otázku, zda finanční prostředky poskytnuté poškozenou společností nebyly přijaty s uzavřením kupní smlouvy a obviněný by tak byl oprávněn zahrnout tuto peněžní částku do svých podnikatelských aktivit, použít ji k úhradě jiných plateb, a proto by nemohlo jít o cizí věc a tedy jednání právně kvalifikovat jako zpronevěru ve vztahu k poškozené společnosti, neboť by přijatou zálohu nešlo oddělovat od ostatních prostředků společnosti obviněného či zda finanční prostředky složené poškozeným sloužily k bezprostřednímu nákupu individuálně určených vozidel. Současně bude také vhodné se v odůvodnění svého rozhodnutí v případě uznání obviněného vinným, vypořádat nejen s otázkou smluvního ujednání, ale také případným rozsahem trestné činnosti a v tomto směru logicky odůvodnit, které důkazy soud k takovému závěru vedly, aby působilo přesvědčivě. Je nutno podotknout, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku popisuje ve věci provedené důkazy, aby např. v bodu 16 odůvodnění rozvedl své úvahy k tvrzení obviněného ohledně toho, co měl poškozené společnosti dodat, přičemž velmi pečlivě vyvrací tvrzení obviněného (viz též body 17-19), že mělo jít o dodávku počítačů, avšak se stejnou pečlivostí se již nevypořádal (shodně jako odvolací soud) s obhajobou obviněného ohledně zákonných znaků trestného činu zpronevěry, jímž byl uznán vinným, když pouze stroze v bodu 20 odůvodnění svého rozsudku konstatoval naplnění znaků zločinu zpronevěry.

14. Za shora popsané situace za relevantní považoval Nejvyšší soud i námitku stran trestu propadnutí věci. V této souvislosti lze připomenout, že podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Podle § 70 odst. 3 tr. zákoníku lze trest propadnutí věci uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Podle § 135 tr. zákoníku věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel věci znám, přičemž platí, že podmínka, že věc náleží pachateli, musí být splněna v době vyhlašování rozsudku, jímž se ukládá trest propadnutí věci (srov. přiměřeně R 46/1967-II., R 12/1969-II. a R 29/1972), (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1219). Dále je vhodné ve vztahu k nastíněným teoretickým východiskům uvést, že do majetku pachatele nepatří ty majetkové hodnoty, které získal trestnou činností, protože vlastnické právo (ani jiné majetkové právo) nelze nabýt trestným činem (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 3/1976-III. Sb. rozh. tr.), přičemž platí, že trest propadnutí věci podle § 70 tr. zákoníku lze uložit pouze u věcí náležejících pachateli. V této souvislosti tedy nelze přehlížet ustanovení § 135 tr. zákoníku, podle kterého věc nebo jiná majetková hodnota náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je oprávněný vlastník, majitel nebo držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty znám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1422/2012). Také platí, že je třeba důsledně odlišovat majetek společnosti a podíl jejího společníka. Soud je přitom povinen zkoumat všechny podmínky pro vyslovení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, tedy také podmínku, zda pachateli skutečně náleží věc nebo jiná majetková hodnota a zda je znám její oprávněný vlastník, majitel či držitel. Otázku vlastnictví či obdobného práva jiné osoby, než pachatele řeší soud, vzniknou-li o tom pochybnosti, jako otázku předběžnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014). Základní podmínkou pro uložení trestu propadnutí věci je podmínka, že za propadlou lze prohlásit jen věc, která náleží pachateli. Stěží pak lze považovat za adekvátní argumentaci soudu, že obviněný jako jednatel a jediný společník společnosti Bibi way s. r. o., k tomuto účtu měl neomezený přístup.

15. S ohledem na výše uvedené se nelze spokojit s pouhým konstatováním odvolacího soudu, že obviněný jakožto jednatel a jediný společník Bibi way s. r. o., měl k účtu společnosti neomezený přístup a takto zajištěné peníze jsou bezprostředním výnosem z obviněným páchané trestné činnosti (bod 8. rozhodnutí odvolacího soudu), když oproti tomu nalézací soud v této souvislosti v odůvodnění svého rozsudku (bod 24. rozhodnutí nalézacího soudu) dokonce hovoří o finanční částkách zajištěných na účtu obviněného nikoliv předmětné společnosti. Přesto, že obviněný byl jediným společníkem a jednatelem této společnosti, nelze jeho majetek s majetkem společnosti zaměňovat. Za současného důkazního stavu přitom není zřejmé, zda finanční prostředky náležely obviněnému či společnosti Bibi way s. r. o. (viz též body 12. - 13.), a proto soudy nižších stupňů pochybily, když obviněnému uložily trest propadnutí věci. Námitka obviněného směřující k tomu, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, je tak důvodná. Nalézací soud se tak bude muset, v případě, že dospěje k závěru o vině obviněného, zabývat tedy i otázkou event. uložení trestu propadnutí věci (ev. přípustným druhem ochranného opatření), z pohledu splnění zákonných podmínek pro jeho uložení.

16. Pro úplnost je vhodné dodat, že ostatní dovolací námitky obviněného Nejvyšší soud za opodstatněné nepovažoval. S ohledem na způsob rozhodnutí lze ve stručnosti pouze uvést, že soudy nižších stupňů nepochybily, když neuvěřily obhajobě obviněného, a vyšly z výpovědi svědka J. J. K., kterou, oproti výpovědi obviněného, shledaly věrohodnou. Je zřejmé, že poškozená společnost měla zájem o osobní motorová vozidla, a nikoliv o počítače. Tato skutečnost je dostatečně potvrzována ve věci provedenými důkazy, a to mj. komunikací mezi M. G. a obviněným, listinnými důkazy, a to proformafakturami doloženými poškozenou společností a doklady o převodech jednotlivých částek s konkretizací plateb, výpisy z účtů, podnikatelskou historií poškozené společnosti, resp. svědka K., který cca 30 let podnikal v oblasti obchodování s motorovými vozidly. V neposlední řadě také tím, že obviněný skutečně některá motorová vozidla v předmětném období poptával (viz též bod 13 shora). Zcela správně také soudy nižších stupňů uzavřely, že obviněný orgánům činným v trestním řízení doložil zjevně nepravou objednávku počítačů u společnosti Asic Marketplace ze dne 11. 6. 2021, neboť obchodní oddělení této společnosti potvrdilo, že takovou objednávku od obviněného či jeho společnosti neobdrželo, a obdrželi až objednávku ze dne 10. 8. 2021, což bylo až poté, kdy obviněnému bylo Policií ČR dne 3. 8. 2021 sděleno, že proti němu byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze zločinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Přisvědčit nešlo ani argumentaci obviněného, že neměl možnost plně porozumět a vyjádřit se k důkazům s tím, že část dokumentů byla získána a přeložena z francouzštiny do češtiny, přičemž on sám není rodilý mluvčí češtiny. Předně je vhodné uvést, že ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný požadoval tlumočníka a s přibranou tlumočnicí PhDr. Zuzanou Wotkeovou, CSc. souhlasil, výslechu se také účastnil jeho advokát - obhájce (č. l. 56-60). I při podání vysvětlení byla přítomna tlumočnice a právní zástupce obviněného (č. l. 148-154), při podání vysvětlení ze dne 15. 12. 2023 byla přítomna tlumočnice obviněného. Obviněný si také překladatele zajištoval v průběhu řízení sám, o čemž mj. informoval i policejní orgán (č. l. 161). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 6. 3. 2025 se podává, že byla přibrána tlumočnice, a to PhDr. Zuzana Wotkeová, CSc., a obviněný k dotazu předsedkyně senátu uvedl, že česky rozumí, pokud by něčemu nerozuměl, dá toto na vědomí a dostane prostor pro konzultaci s tlumočnicí (č. l. 558-559). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 5. 2025 vyplývá, že byla tlumočnice přítomna, stejně jako obhájce obviněného. I z protokolu o vazebním zasedání ze dne 22. 9. 2025 vyplývá, že byla přítomna tlumočnice (č. l. 694). Obviněný pak následně, a to až v doplnění svého odvolání, které zaslal soudu v italském jazyce poukazuje na skutečnost, že celá řada dokumentů získaných v trestním řízení byla přeložena z francouzštiny do češtiny, což mu nedalo možnost těmto dokumentům porozumět a komentovat je, jelikož neovládá ani jeden z těchto jazyků (č. l. 709). Následně byl dne 6. 2. 2026 Krajským soudem v Brně přibrán tlumočník a překladatel podle § 28 odst. 1 tr. ř., a to Mgr. Karolina Křížová, Ph.D. (č. l. 723). Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 26. 2. 2026 se pak podává, že byl přítomen obhájce obviněného i tlumočnice Mgr. Karolina Křížová, Ph.D., přičemž tlumočnice uvedla, že obviněný pasivně rozumí česky (č. l. 736). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný měl po celou dobu trestního řízení k dispozici tlumočnici, byl zastoupen advokátem - obhájcem, přičemž z jeho přístupu je zřejmé, že průběhu trestního řízení i provedenému dokazování rozuměl. Obviněný měl možnost využít služeb tlumočnice a postupu podle § 28 odst. 4 tr. ř., přičemž takové možnosti nevyužil. Za takové situace nelze konstatovat, že by došlo ke zkrácení práv obviněného na obhajobu či na spravedlivý proces. S ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu je také zřejmé, že obviněný bude mít možnost se s důkazy opětovně, dle svého uvážení, seznámit.

17. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2026, č. j. 7 To 269/2025-741, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2025, č. j. 2 T 157/2024-591, zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Bude tedy na něm, aby s ohledem na výše uvedené skutečnosti posoudil smluvní vztah mezi poškozenou a obviněným, zjistil, zda finanční prostředky na účtu společnosti Bibi way s. r. o. náležely obviněnému, ev. zda je tedy lze oddělit od finančních prostředků společnosti, přičemž Nejvyšší soud v této souvislosti nevylučuje, že k řádnému objasnění nastíněných skutečností bude nezbytné opatřit a provést i další důkazy. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. O zrušení napadených rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/8-TDO-710/2026-1)