# Nejvyšší soud, sp. zn. 8 Tdo 512/2004 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 8 Tdo 512/2004 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.512.2004.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 5. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. o d m í t á . ## Odůvodnění Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 21 T 31/2003, byl obviněný A. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta, a podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení řádně platil běžné výživné a splatil dlužné výživné. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že od září 1995 do května 2002 včetně v P. a jinde úmyslně neplatil výživné na syna J. M., ani v minimální výši 500,- Kč měsíčně, jak bylo stanoveno i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 12 Nc 10/93, a za uvedené období tak dluží k rukám matky oprávněného M. J. částku 40.500,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 44 To 396/2003, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému, který neměl obhájce, doručeno dne 31. 10. 2003. Dne 30. 12. 2003 došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 9 podání, jež obviněný zpracoval sám a v němž uvedl, že "podává v zákonné lhůtě dovolání k Nejvyššímu soudu proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 44 To 396/2003, ve věci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 21 T 31/2003, s tím, že důvody dovolání budou dodatečně dodány prostřednictvím jeho právního zástupce (obhájce)". Předseda senátu soudu prvního stupně obviněnému sdělil, že jeho podání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a vyzval jej, aby vady dovolání odstranil ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy, jinak že bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Zároveň jej upozornil, že podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce a podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Tato výzva soudu byla obviněnému doručena 3. 2. 2004. Soudu prvního stupně bylo dne 17. 2. 2004 doručeno dovolání obviněného, jež učinil prostřednictvím obhájce a které označil jako "odstranění vad podaného dovolání". V něm namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že se soudy důsledně nevypořádaly s jeho obhajobou a nesouhlasil se způsobem hodnocení provedených důkazů, zejména svědkyně M. J. Podle jeho názoru byly důkazy hodnoceny jednostranně v jeho neprospěch, důkazní řízení bylo provedeno neúplně a rozhodnutí o jeho vině je nesprávné. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání upozornila, že se zřetelem na sled podání obviněného nelze vyloučit, že dovolání bylo podáno opožděně, neboť jeho podání došlé soudu prvního stupně dne 30. 12. 2003 by nemělo být považováno za dovolání, a podal-li pak dovolání prostřednictvím obhájce, vše nasvědčuje tomu, že tak učinil po uplynutí lhůty k dovolání. Současně uvedla, že bylo-li by dovolání podáno včas, námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku; obviněný podle ní ve skutečnosti sledoval změnu skutkových zjištění soudů, domáhal se odlišného hodnocení důkazů a z požadavku na změnu skutkových zjištění se odvíjel i jeho požadavek odlišného právního posouzení. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného, bylo-li by podáno včas, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.; bylo-li by podáno po lhůtě, aby je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. V posuzované věci je zjevné, že především bylo třeba zodpovědět otázku, zda dovolání obviněného nebylo podáno opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Z obsahu spisu vyplývá, že opis napadeného usnesení Městského soudu v Praze byl obviněnému doručen dne 31. 10. 2003. Dne 30. 12. 2003 došlo soudu prvního stupně podání obviněného označené jako dovolání, jež si obviněný vypracoval sám a jež nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Obviněný byl náležitě poučen o lhůtě a místu podání dovolání, čímž byl též jasně vymezen počátek i konec lhůty k podání dovolání. Konec lhůty připadl na den 31. 12. 2003; podání obviněného bylo tedy u soudu prvního stupně učiněno včas. Z hlediska zachování lhůty k podání dovolání musel dovolací soud zvážit, zda a jaký význam má toto podání se zřetelem k dikci ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř.; podle věty první tohoto ustanovení obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce a podle věty druhé téhož ustanovení podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3 tr. ř.). V těchto souvislostech se z poučení obsaženého v napadeném usnesení (strana 4) podává, že obviněný byl poučen tak, že "... může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.)". --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/8-TDO-512/2004-1)