# Nejvyšší soud, sp. zn. 8 Tdo 115/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 8 Tdo 115/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.115.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 2. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. B. o d m í t á .

## Odůvodnění

Obviněná M. B. byla rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 4 T 192/2003, uznána vinnou, že

dne 24. 4. 2001 ve 13.32 hodin v blíže nezjištěném peněžním ústavu si vybrala elektronicky odeslanou platbu z USA ve výši 900 amerických dolarů, kterou jí po předchozí vzájemné dohodě prostřednictvím W. U. b. odeslal bývalý zeť R. H., s tím, aby z této platby uhradila jeho dluh na účtu vedeného u tehdejší IPB, nyní ČSOB, a. s., v P., částku 30.000,- Kč, což neučinila a prostředky použila pro svoji potřebu, čímž způsobila R. H. škodu ve výši 30.000,- Kč.

Takto zjištěné jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 248 odst. 2 tr. zák. jí uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí uložil, aby ve zkušební době podle svých sil uhradila škodu, kterou trestným činem způsobila, a dále aby podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatila poškozenému R. H. náhradu škody ve výši 30.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení ode dne 17. 10. 2003 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného R. H. se zbytkem nároku na náhradu škody na občanskoprávní řízení.

Proti odsuzujícímu rozsudku podala obviněná odvolání, které projednal Krajský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 21. 10. 2004, a usnesením sp. zn. 11 To 362/2004 jej podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněné dne 9. 12. 2004, jejímu obhájci Mgr. M. D. dne 16. 11. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Kladně dne 12. 11. 2004.

Proti posledně citovanému usnesení soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dovolání, přičemž tak učinila dne 6. 1. 2005 na poště a Okresnímu soudu v Kladně bylo doručeno dne 7. 1. 2005.

V obecné rovině svůj mimořádný opravný prostředek opřela o dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V podrobnostech obviněná rozvedla argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Řízení před soudem vytkla především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když z tohoto nedostatku dovodila chybné zjištění skutkového stavu i použité právní kvalifikace podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Namítla, že nalézací soud k závěru o její vině dospěl pouze na základě "ničím nedoložených tvrzení údajně poškozeného R. H., jehož výpověď v projednávané trestní věci považuje soud za věrohodnější". Poukázala na jednotlivé svědecké výpovědi, které měly podpořit její tvrzení o účelu, za nímž jí byla předmětná finanční částka ve výši 30.000,- Kč ze strany poškozeného zaslána. V tomto ohledu shodně jako v předchozím řízení zopakovala, že se jednalo o finanční kompenzaci za předchozí péči o poškozeného a jeho rodinu, nikoliv o částku určenou podle pokynů poškozeného k úhradě jeho dluhu, přičemž i na tomto místě odkázala na svědecké výpovědi svého syna a bývalého manžela, kteří měli údajný slib poškozeného zaslat obviněné finanční prostředky z USA v tomto směru potvrzovat. Zdůraznila, že obdržení částky ve výši 30.000,- Kč v řízení před soudem nikdy nepopírala, avšak soud pochybil, pokud ji uznal vinnou z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. pouze na základě této skutečnosti. V dalším textu podrobně vyložila, z jakých konkrétních důvodů je podle jejího názoru nutné výpověď poškozeného odmítnout jako nevěrohodnou (" ... poškozený opustil v roce 1998 bez předchozího upozornění svou manželku a dítě a rodina jej nechala z obavy o jeho život hledat policií jako pohřešovaného, ... až s odstupem týdnů rodinu kontaktoval z USA, ... před opuštěním republiky rovněž, aniž by informoval rodinu, vybral z různých bankovních účtů vyšší částky, ačkoliv na těchto účtech nebyly prostředky, za což byl později pravomocně odsouzen pro trestný čin podvodu, ... měl také větší množství dluhů mezi soukromými věřiteli, které za něj ... hradila jeho manželka, ... jsou proti němu vedena exekuční řízení pro dluhy z období před odjezdem do USA, ... nejméně v jednom případě vědomě vystavil ... nekrytý šek, ... "). Vyslovila přesvědčení, že v předmětném trestním řízení nebylo bezpečně prokázáno, za jakým účelem jí byla výše specifikovaná finanční částka zaslána; proto bylo vyloučeno s jistotou prokázat tu skutečnost, zda nakládala s penězi v rozporu s pokynem poškozeného. Současně zpochybnila hodnocení provedených důkazů ve vztahu k dokladům o transferech finančních prostředků z USA, zejména pokud z těchto dokumentů soud dovodil snahu poškozeného o úhradu svých dluhů. Za mylný označila podobně i závěr soudu ohledně zjištěné výše takto celkově zaslaných finančních prostředků. Konstatovala, že "větší část sumy, na kterou zněly jednotlivé transfery, byla složena jejím bývalým manželem a poškozený na ni přispíval pouze menší částí, když uvedený způsob zasílání peněž z USA byl těmito osobami zvolen z důvodu snížení nákladů s tímto převodem spojených ... ". Skutečná výše finančních prostředků, jež poškozený v předmětném období zasílal své rodině, nebyla téměř způsobilá pokrýt ani základní životní potřeby jeho manželky a dcery, tyto prostředky tedy nemohly postačovat k úhradě dalších dluhů poškozeného.

Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby odvolací soud (dovolatelka měla zřejmě na mysli Nejvyšší soud jako soud dovolací) napadená rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a sám nově podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozsudkem rozhodl tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby. Pokud jde o náhradu tvrzené škody, navrhla, aby soud odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody ve věcech občanskoprávních.

Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněné zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 14. 1. 2005).

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 28. 1. 2005 uvedl, že obviněná své námitky soustředí nikoli na tvrzení nedostatků meritorního rozhodnutí spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení věci, nýbrž pouze na údajně nesprávný způsob hodnocení provedených důkazů, což by byla vada povahy procesní, nikoli hmotně právní. V tomto směru vyznívá podání obviněné jako třetí řádný opravný prostředek, jímž ovšem dovolání naprosto není. Dovolatelka nepodložila deklarovaný dovolací důvod ani jediným argumentem, který by jej potvrzoval. Námitky vyjádřené v jejím mimořádném opravném prostředku nejenže se míjejí s důvodem, jehož se dovolává, ale nenaplňují ani žádný z ostatních v zákoně definovaných důvodů dovolání. Pro úplnost lze poznamenat, že přezkoumáním dostupného spisového materiálu nebylo zjištěno, že by skutkové závěry soudu prvního stupně byly ve zjevném nesouladu s provedenými důkazy. Napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Současně vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též "jiné nesprávné hmotně právní posouzení". Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněná v podaném dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Námitky obviněné, které ostatně uplatnila již v odvolacím řízení, že nalézací soud neprovedl v náležitém rozsahu dokazování a neměl tudíž ke svému rozhodnutí opatřeny všechny potřebné důkazy ve smyslu ustanovení § 89 a násl. tr. ř. (které navíc měl nesprávně zhodnotit), a dále její výhrady, že soud založil své rozhodnutí na nespolehlivých a neucelených důkazech, které samy o sobě či vzájemném spojení neprokazují, že daný trestný čin spáchala, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly nalézacím soudem hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. V žádném případě tedy nejde o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byla obviněná uznána vinnou). Ze strany obviněné jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/8-TDO-115/2005-1)