# Nejvyšší soud, sp. zn. 7 Tz 30/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 7 Tz 30/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:7.TZ.30.2017.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 11. 7. 2017
- Datum zveřejnění: 26. 9. 2017
- Klíčová slova: Vyhýbání se výkonu vojenské služby
- Dotčené předpisy: § 226 písm. b) tr. ř.

## Výrok

Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 7. 10. 1954, sp. zn. T 37/54,

byl porušen zákon

v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) v neprospěch obviněného V. A.

Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný

V. A.,

zprošťuje se

podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,

že dne 28. 7. 1954 po nástupu jednadvacetidenního vojenského cvičení odmítl obléci si vojenský stejnokroj, přidělovanou mu zbraň a konat vojenskou službu a odvolával se při tom na svoje náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,

tedy

že se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.

## Odůvodnění

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 7. 10. 1954, sp. zn. T 37/54, byl obviněný V. A. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, k trestu ztráty čestných práv občanských na tři roky a k náhradě nákladů trestního řízení zálohovaných státem.

Podle výroku o vině spáchal obviněný trestný čin tím, že dne 28. 7. 1954 po nástupu jednadvacetidenního vojenského cvičení odmítl obléci si vojenský stejnokroj, přidělovanou mu zbraň a konat vojenskou službu a odvolával se na svoje náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův.

Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 7. 10. 1954. Rehabilitační řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebylo v této věci konáno.

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 5. 6. 2017 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně. Namítl, že obviněný svým jednáním uplatnil právo na svobodu svědomí, které mu poskytovalo ustanovení § 15 odst. 1 tehdejší Ústavy 9. května. Poukázal na to, že výrok o vině obviněného nemůže obstát ve světle zásad stanovených v § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby výrokem podle § 226 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb.) se dopustil ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu mimo jiné tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.

Základním pochybením býv. Nižšího vojenského soudu v Brně bylo to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle něhož obviněný odmítl plnit povinnosti představující výkon vojenské služby s odvoláním na své náboženské přesvědčení Svědka Jehovova. Býv. Nižší vojenský soud v Brně nevzal v úvahu, že tehdejší Ústava 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení § 15 odst. 1 prohlašovala svobodu svědomí s tím, že podle § 16 odst. 1 měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Býv. Nižší vojenský soud v Brně odsoudil obviněného přesto, že obviněný posuzovaným činem vykonával právo přiznané ústavou.

Je třeba konstatovat, že právům, která v citovaných ustanoveních Ústava 9. května formálně deklarovala, nebyly poskytnuty žádné reálné záruky. Sama Ústava 9. května naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména v ustanoveních § 15 odst. 2, § 34 odst. 2. V ustanovení § 15 odst. 2 bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení § 34 odst. 2 bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v § 15 odst. 1 Ústavy 9. května, spočívalo v tom, že ústava sama nestanovila žádnou alternativu výkonu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo konat tuto službu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby např. v podobě pozdější civilní služby podle zákona č. 73/1990 Sb. a zákona č. 18/1992 Sb. Výkon vojenské služby byl na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, naopak vynucován prostředky trestní represe.

Za tohoto stavu výrok o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb.) odporoval nejen ustanovení § 15 odst. 1 Ústavy 9. května, ale i ustanovení čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv.

Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené Ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených Ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení § 270 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb.) o trestném činu vyhýbání se služební povinnosti a staví výrok o vině obviněného do pozice, v které nemůže obstát. Tento závěr je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 674/01.

Tím, že býv. Nižší vojenský soud v Brně posoudil skutek jako trestný čin, porušil zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb.) v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem.

Namítané porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. nepokládal Nejvyšší soud za nutné vyslovit. Toto ustanovení trestního řádu jen obecně vymezovalo úkoly soudu v trestním řízení a nemělo přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2017

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/7-TZ-30/2017-1)