# Nejvyšší soud, sp. zn. 6 Tdo 723/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 6 Tdo 723/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.723.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 7. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á .

## Odůvodnění

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 43 T 13/2003, byli obvinění T. G. Z., Z. X. M., S. Ch., W. Z. a J. Y. Q. uznáni vinnými:

I. obvinění Z. X. M. a T. G. Z. trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák., obvinění S. Ch., W. Z. a J. Y. Q. trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák. formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.,

II. obviněný Z. X. M. sám trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.,

III. obviněný T. G. Z. sám trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák.,

a to na podkladě skutkových zjištění, jak jsou v rozhodnutí pod body I. až III. výroku o vině uvedena.

Dále soud prvého stupně rozhodl o trestech u obviněných T. G. Z., Z. X. M., S. Ch., W. Z. a J. Y. Q. a o uplatněném nároku poškozeného Z. D., , na náhradu škody.

Naproti tomu byly obviněné Q. D. a J. G. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěny obžaloby pro skutek popsaný na str. 5 a 6 rozsudku, jímž měly (podle obžaloby) spáchat trestný čin zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestný čin braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák. formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný T. G. Z. odvolání.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. 2 To 65/2004, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o vině obviněného T. G. Z. jednáním pod bodem I., jakož i ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně tohoto obviněného. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. a podle § 261 tr. ř. byl napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o vině obviněných Z. X. M., S. Ch., W. Z. a J. Y. Q. jednáním uvedeným pod bodem I., jakož i ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody ohledně těchto obviněných. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněné T. G. Z., Z. X. M., S. Ch., W. Z. a J. Y. Q. uznal vinnými, že

dne 10. 1. 2002 provedli únos poškozené Y. D., za účelem získání částky 200.000,- USD v hodnotě 4.332.600,- Kč od otce poškozené D., poškozeného Z. D., tím způsobem, že obžalovaní M. (alias S.) a Z. (Y.) kolem 13.45 hod., před budovou R. B. v P., za použití násilí nasedli do vozidla VW Polo, kterým chtěla z místa odjet poškozená D., jmenovanou pak nejprve odvezli na blíže nezjištěné místo v P. a kolem 18.00 hod. telefonicky požadovali po jejím otci, poškozeném D., částku 200.000,- USD za její propuštění, po 14 dnech pak poškozenou D. převezli do domu č. v ulici P. V. v P., a po zaplacení částky 36.000,- USD a 686.000,- Kč, tj. celkem 1.465.868,- Kč, poškozenou dne 10. 2. 2002 propustili na svobodu, obžalovaný Ch. přivezl dne 10. 1. 2002 obžalované M. a Z. před budovu R. B. v P. vozidlem tov. zn. Ford pick-up, SPZ, toto vozidlo pak bylo použito i k převozu poškozené na P., obžalovaní Z. a Ch. pak hlídali poškozenou, která byla připoutána řetízkem a poskytovali jí jídlo, obžalovaný Q. se účastnil přípravy únosu.

Tím podle odvolacího soudu spáchali obvinění Z. o X. M. a T. G. Z. trestný čin zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a trestný čin braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák., a obvinění S. Ch., W. Z. a J. Y. Q. formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. jednak trestný čin zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a jednak trestný čin braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák.

Za to byli odsouzeni, a to obviněný T. G. Z. za tyto trestné činy, a dále za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle § 232 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný Z. X. M. byl za tyto trestné činy, a dále za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 a § 29 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných věcí. Současně byl zrušen výrok o trestu uloženého rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 46 T 1/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 89/03. U obviněného S. Ch. bylo podle § 35 odst. 2 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 46 T 1/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 To 89/03. Obviněný W. Z. byl podle § 232 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný J. Y. Q. byl podle § 232 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému Z. D., škodu ve výši 36.000,- USD a 686.000,- Kč. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Vůči konstatovanému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných T. G. Z., Z. X. M., S. Ch., W. Z. a J. Y. Q. dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V důvodech podání dovolatelka zrekapitulovala, jak ve věci rozhodl soud prvého stupně a následně Vrchní soud v Praze. Konstatovala, že podle názoru odvolacího soudu bylo třeba v daném případě ohledně právní kvalifikace předmětného skutku vycházet z ekvivalentu částky 200.000,- USD v českých korunách, a to ke dni spáchání trestného činu, tj. k 10. 1. 2002, přičemž z kurzovního lístku ČNB zjistil hodnotu jednoho USD k témuž dni - 21,663 Kč. Z toho usoudil, že částce 200.000,- USD, kterou pachatelé požadovali po otci poškozené D, odpovídá v českých korunách částka 4.332.626,- Kč, tj. částka jejíž výše hranici škody velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. nedosahuje. Proto kvalifikoval jednání obviněných pouze jako trestný čin zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a trestný čin braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák., když obvinění Ch., Z. a Q. se ho měli dopustit formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Dovolatelka namítla, že odvolací soud nerespektoval ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř., neboť rozhodnout sám ve věci rozsudkem mohl pouze tehdy, bylo-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, popř. na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Zdůraznila, že vrchní soud však neprováděl ve veřejném zasedání žádné dokazování, ačkoli z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplynulo, že přehodnotil kurzovní lístek ČNB ke dni 10. 1. 2002, přičemž v této souvislosti došlo k pochybení, neboť v tomto kurzovním lístku přehlédl hodnotu amerického dolaru - 36,070 Kč a zaměnil jeden americký dolar s hodnotou švýcarského franku - 21,663 Kč. Z protokolu o veřejném zasedání vyplynulo, že důkaz kurzovním lístkem ČNB s platností od 10. 1. 2002 neprovedl. Přitom tento kurzovní lístek je nepochybně listinným důkazem ve smyslu ustanovení § 112 odst. 2 tr. ř. a odvolací soud byl povinen, pokud hodlal postupovat podle § 259 odst. 3 tr. ř., podle § 213 odst. 1 tr. ř. tento listinný důkaz přečíst a umožnit do něj nahlédnout stranám. Podle dovolatelky vrchní soud jako soud druhoinstanční bez provedení dokazování podle § 259 odst. 3 tr. ř. konstatoval jiná skutková zjištění evidentním přehlédnutím se v citovaném kurzovním lístku ČNB a v důsledku toho podstatně změnil právní kvalifikaci jednání všech obviněných nezákonně v jejich prospěch. V důsledku popsané situace jsou skutková zjištění provedená zákonným způsobem před soudem prvého stupně v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněných. Pokud bylo jejich jednání posouzeno toliko jako trestné činy zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák., u obviněných C., Z. a Q. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., byla tato právní kvalifikace založena na nesprávném právním posouzení skutku, a proto je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Závěrem dovolání a z popsaných důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. 2 To 65/2004. Dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. předmětnou věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí a o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž vyjádřila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i v případě jiného rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil prostřednictvím své obhájkyně obviněný Z. X. M., který zopakoval, jak ohledně jeho osoby rozhodl v předmětné trestní věci odvolací soud. Rovněž vyjádřil souhlas (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.) s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není nejvyšší státní zástupkyní formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V mimořádném opravném prostředku dovolatelka v podrobnostech namítá, že Vrchní soud v Praze nerespektoval předně ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř., když ve veřejném zasedání konaném o odvolání neprovedl žádný důkaz a přesto změnil skutkový stav věci. Dále v kurzovním lístku ČNB přehlédl hodnotu jednoho amerického dolaru, kterou zaměnil s hodnotou jednoho švýcarského franku. Tím dospěl k celkové částce, jejíž hranice nedosahuje škody velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. V těchto okolnostech dovolatelka spatřuje extrémní rozpor skutkových zjištění v rozsudku soudu prvého stupně s právním posouzením jednání obviněných odvolacím soudem k němuž došlo nezákonně a v jejich prospěch. Je potřebné zdůraznit, že všechny tyto uplatněné výhrady primárně představují námitky procesního charakteru (nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 259 odst. 3 tr. ř.), přičemž z těchto tvrzených nedostatků je až následně shledáváno nesprávné právní posouzení daného skutku. Nejvyšší soud proto konstatuje, že namítané procesní vady nenaplňují nejen uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny, což se vzhledem k výše uvedenému týká i výtky nejvyšší státní zástupkyně ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu věci.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Závěrem a pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné ve smyslu ustanovení § 280 odst. 5 tr. ř. poznamenat, že v dovolání tvrzené vadě ohledně Vrchním soudem v Praze chybného zjištění hodnoty jednoho amerického dolaru z kurzovního lístku ČNB (tedy v konečném důsledku namítané vadné skutečné výši způsobené škody), by mohl být shledáván důvod pro podání návrhu na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/6-TDO-723/2005-1)