# Nejvyšší soud, sp. zn. 4 Tz 93/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 4 Tz 93/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.93.2005.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 27. 7. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Pravomocným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 11. 12. 1957, sp. zn. 2 T 409/57, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 86/1950 Sb., v neprospěch obviněného J. Ž.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný J. Ž., se podle § 226 písm. b) tr. ř.

z p r o š ť u j e o b ž a l o b y

pro skutek spočívající v tom, že dne 30. 10. 1957 ve 12.45 hod. se nedostavil na Okresní vojenskou správu H., jak mu bylo určeno povolávacím rozkazem k nástupu vojenské služby, který mu byl doručen dne 23. 10. 1957, ale v úmyslu trvale se vojenské službě vyhnout, setrvával doma,

v čemž obžaloba bývalé Vojenské obvodové prokuratury v Brně spatřovala trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 265 odst. 1 tr. zák. z roku 1950.

## Odůvodnění

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 11. 12. 1957, sp. zn. 2 T 409/57, byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 86/1950 Sb. (dále jen tr. zák. z roku 1950), kterého se dopustil tím, že dne 30. 10. 1957 ve 12.45 hod. se nedostavil na Okresní vojenskou správu H. jak mu bylo určeno povolávacím rozkazem k nástupu vojenské služby, který mu byl doručen dne 23. 10. 1957, ale v úmyslu trvale se vojenské službě vyhnout, setrvával doma. Za to mu byl v sazbě § 265 odst. 1 tr. zák. z roku 1950 uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců.

Citovaný rozsudek nabyl právní moci téhož dne, tj. 11. 12. 1957.

V předmětné trestní věci neproběhlo rehabilitační řízení podle zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

Ministr spravedlnosti podal proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 11. 12. 1957, sp. zn. 2 T 409/57, stížnost pro porušení ve prospěch obviněného J. Ž. Podle názoru stěžovatele byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení § 15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, § 1 odst. 1 a § 2 odst. 7, 8 tr. ř. ve znění zák. č. 64/1956 Sb., ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák. z roku 1950.

Ministr spravedlnosti spatřoval porušení zákona především v tom, že bývalý Vojenský obvodový soud Brno nerespektoval ústavně a mezinárodními smlouvami a dokumenty zaručená lidská práva a svobody obviněného. Obviněný J. Ž. neměl možnost dostát svým povinnostem, jež mu byly zákonem uloženy, aniž by se dostal do rozporu s vlastním svědomím, ačkoliv je třeba chápat svobodu svědomí jako základní právo absolutní a pro posouzení případů odepření vojenské služby, jako právo určující. Trestní právo v kritické době chránilo práva a oprávněné zájmy jak společnosti, tak i jednotlivce, intenzita ochrany zájmů společnosti však byla ve výrazném nepoměru v neprospěch ochrany zájmů jednotlivce do té míry, že tím právní úprava kolidovala i s tehdy platnými a uznanými základními právy a svobodami. Z tohoto pohledu se v případě obviněného J. Ž. nemohlo jednat o trestný čin, k čemuž však soud v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 7, 8 tr. ř. z roku 1956 vůbec nepřihlédl.

Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného J. Ž. porušen zákon v ustanoveních § 15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, § 1 odst. 1 a § 2 odst. 7, odst. 8 tr. ř. z roku 1956 ve vztahu k ustanovení § 256 odst. 1 tr. zák. z roku 1950, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1, popř. § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. Pokud jde o přezkoumání řízení napadené části rozhodnutí předcházející, nemohl Nejvyšší soud této povinnosti dostát z důvodů fyzické neexistence spisu, který byl v roce 1988 skartován, jak je patrno ze zprávy ředitele Vojenského ústředního archivu v Praze ze dne 23. 7. 2001. Po přezkoumání napadeného rozsudku, který jako jediný dokument v úředně ověřené kopii měl k dispozici, dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 265 odst.1 tr zák. z roku 1950 kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Z obsahu rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 11. 12. 1957, sp. zn. 2 T 409/57, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. Ž. se trestného činu nenastoupení služby v branné moci dopustil tím, že dne 30. 10. 1957 ve 12.45 hod. se nedostavil na OVS H. jak mu bylo určeno povolávacím rozkazem k nástupu vojenské služby, který mu byl doručen dne 23. 10. 1957, ale v úmyslu trvale se vojenské službě vyhnout, setrvával doma. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že obviněný se ke své trestné činnosti zcela doznal. Hájil se tím, že již dříve oznámil při rozmluvě i písemně orgánům OVS H., že nemůže pro náboženské přesvědčení vykonávat vojenskou službu, a že ji nenastoupil z důvodů svého náboženského vyznání. Tuto obhajobu pokládal bývalý Vojenský obvodový soud Brno z hlediska posouzení viny obžalovaného za právně irelevantní. Přestože Ústava z roku 1948 dovolovala vyznávat jakékoliv náboženství, stanoví také, že výkon vojenské služby je největší ctí a povinnosti každého občana, proto popsané jednání obviněného bývalý Vojenský obvodový soud Brno posoudil jako trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. z roku 1950.

Nejvyšší soud v této souvislosti musí poukázat na právní názor a závěry nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl ÚS 42/02, a rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 15 Tz 67/2003, v jiné obdobné trestní věci, že "pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejší Ústavou 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoliv tato ústava deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku, podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tak, že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především článku 15 Listiny základních práv a svobod, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin".

Je tedy zřejmé, že v rozporu s tímto právním názorem deklaroval napadený rozsudek vinu obviněného J. Ž., přičemž nerespektoval právo náboženské svobody a přesvědčení obviněného, jejichž uplatnění obviněným v praxi postrádalo prvky společenské nebezpečnosti a protiprávnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 11. 12. 1957, sp. zn. 2 T 409/57, byl v neprospěch obviněného J. Ž. porušen zákon v ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák. z roku 1950. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak napadený rozsudek zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. V tomto směru učinil Nejvyšší soud uvedený výrok v souladu se zákonem, aniž jsou mu navazující rozhodnutí známa.

Ve věci poté za podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl sám, když shledal procesní podmínky pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení. Věc byla náležitě objasněna, není zapotřebí provádět další důkazy, a při formulování rozhodnutí mohl Nejvyšší soud vycházet ze skutkových zjištění, která bývalý Vojenský obvodový soud Brno učinil. Jak již bylo výše řečeno, skutek spočívající v tom, že obviněný dne 30. 10. 1957 ve 12.45 hod. se nedostavil na Okresní vojenskou správu H., jak mu bylo určeno povolávacím rozkazem k nástupu vojenské služby, který mu byl doručen dne 23. 10. 1957, ale v úmyslu trvale se vojenské službě vyhnout, setrvával doma, kvalifikovaný jako trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák. z roku 1950, není trestným činem, a proto byl obviněný obžaloby bývalého vojenského obvodového prokurátora v Brně podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/4-TZ-93/2005-1)