# Nejvyšší soud, sp. zn. 4 Tz 89/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 4 Tz 89/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.89.2003.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 9. 9. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Napadeným trestním příkazem byl v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného P. K.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

## Odůvodnění

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2002, čj. 1 T 54/2002-38, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 17. 2. 2002 kolem 19.00 hod. odcizil v prodejně J. M., OD K., P., zboží v celkové ceně 1.537,90 Kč ke škodě této firmy, ačkoliv byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 4. 1999, sp. zn. 1 T 38/1999, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s výkonem ve věznici s ostrahou, který vykonal 28. 1. 2000. Za to mu byl uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dnem 6. 3. 2002, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle § 45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to tím, že rozsudkem (ve stížnosti pro porušení zákona chybně uveden trestní příkaz) Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002-32, pravomocným téhož dne, jímž byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a podle zpráv Probační a mediační služby ČR, střediska M. B., ze dne 27. 3. 2002 a 21. 2. 2003 obviněný dosud nenastoupil výkon trestu obecně prospěšných prací u obou shora uvedených rozhodnutí. S poukazem na ustanovení § 36 věty první tr. zák. uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému P. K. Obvodním soudem pro Prahu 2 ve výměře 400 hodin uložen, přesahuje maximální hranici, kterou lze u tohoto druhu trestu vykonat, a tak došlo k porušení citovaného ustanovení trestního zákona v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2002, čj. 1 T 54/2002-38, byl porušen zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Citovaná ustanovení trestního zákona nebyla Obvodním soudem pro Prahu 1 při vydání trestního příkazu ze dne 20. 2. 2002, čj. 1 T 54/2002-38, dodržena. Při jeho vydání totiž již existoval pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002, kterým byl obviněnému P. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přičemž ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska M. B. ze dne 27. 3. 2002 (č. l. 39 spisu 1 T 2/2002) vyplývá, že s jejich výkonem nebylo do vydání napadeného trestního příkazu započato. Tím došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací o 200 hodin, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§ 36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. ř.

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vzhledem ke krátkosti doby, která uplynula od vydání napadeného trestního příkazu a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002, nelze prakticky nic vytknout, protože při svém rozhodování měl k dispozici dva dny starý opis rejstříku trestů, v němž odsouzení obviněného P. K. citovaným rozsudkem, ještě nebylo uvedeno. To však nic nemění na skutečnosti, že napadeným trestním příkazem byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Po tomto výroku podle § 268 odst. 2 tr. ř. musel pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud poté Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 19. 2. 2002, čj. 2 Zk 54/2002-3, na potrestání obviněného P. K. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002, přičemž obviněnému P. K., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení § 36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/4-TZ-89/2003-1)