# Nejvyšší soud, sp. zn. 4 Tz 148/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 4 Tz 148/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.148.2003.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 21. 10. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. G.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Liberci s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

## Odůvodnění

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, který byl obviněnému doručen dne 11. 12. 2001, byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil dne 28. 2. 2001, a byl mu za to uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce pěti a půl roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 3 T 362/2001. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 12. 2001.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal proti tomuto trestnímu příkazu ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. G. Konstatuje v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř ve vztahu k ustanovením § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Podstatou porušení zákona je podle stěžovatele skutečnost, že samosoudce Okresního soudu v Liberci při rozhodování o vině a trestu nevzal v úvahu trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 4 T 325/2001, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2001. Tímto trestním příkazem byl totiž obviněný M. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 14. 10. 2000 a byl za něj odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin.

Správně tak měl Okresní soud v Liberci uložit obviněnému M. G. souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. i za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, neboť všechny zmíněné tresty jsou ve vztahu souhrnnosti. Pokud tak neučinil, jsou uložené tresty ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť s výkonem uložených trestů obecně prospěšných prací nebylo zatím započato.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu a trestního zákona, poté aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud tento trestní příkaz zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

V prvé řadě je třeba dát stížnosti pro porušení zákona za pravdu pokud konstatuje, že obviněný M. G. spáchal všechny tři trestné činy, za něž byl postupně odsouzen Okresními soudy v České Lípě, Jablonci nad Nisou a Liberci, ve vícečinném souběhu a tudíž mu za ně měl být uložen jediný, a to souhrnný trest v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák. Obviněný se totiž zmíněné trestné činnosti dopustil ve dnech 14. 10. 2000, 31. 12. 2000 a 28. 2. 2001 a první soudní rozhodnutí v pořadí, kterým byl za část této trestné činnosti odsouzen, byl trestní příkaz Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 3 T 362/2001. Rozhodujícím pro stanovení pomyslné hranice rozdělující v daném případě trestné činy obviněného spáchané ve vícečinném souběhu od těch, které by již bylo nutné označit za recidivu, byl okamžik doručení zmíněného trestního příkazu obviněnému M. G. (viz § 314e odst. 5 tr. ř.), k čemuž došlo dne 28. 6. 2001.

Samosoudce Okresního soudu v Liberci si okolnosti, že obviněnému je třeba ukládat souhrnný trest, byl evidentně vědom, jelikož takový trest svým trestním příkazem ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, uložil, přičemž současně zrušil výrok o trestu v trestním příkazu vydaném Okresním soudem v České Lípě. O tom, že mezitím byl ohledně další sbíhající se části trestné činnosti obviněného vydán dne 1. 11. 2001 Okresním soudem v Jablonci nad Nisou další trestní příkaz pod sp. zn. 4 T 315/2001 samosoudce Okresního soudu v Liberci nevěděl a ani vědět nemohl, neboť zmíněný trestní příkaz nabyl právní moci až dne 17. 11. 2001, tedy čtyři dny před tím než ve věci sp. zn. 3 T 707/2001 sám rozhodoval. Ani ve spisu samotném nebyla obsažena jakákoli informace, z níž by samosoudce Okresního soudu v Liberci mohl dovodit existenci dalšího trestního řízení vedeného proti obviněnému u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

V této chvíli je však třeba poznamenat, že to byl Okresní soud v Jablonci nad Nisou, kdo svým trestním příkazem ze dne 1. 11. 2001 měl ve vztahu k odsouzení obviněného M. G. trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ukládat souhrnný trest, což tento soud bezdůvodně neučinil a obviněnému uložil samostatný trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin. V důsledku toho pak došlo k situaci, kdy při uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci bylo porušeno ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší zákonem dovolená výměra trestu obecně prospěšných prací je 400 hodin. Tuto hranici je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán tento trest a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán, což je právě případ obviněného M. G.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 707/2001, byl v neprospěch obviněného M. G. porušen zákon v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. K vyslovení porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nebylo přistoupeno, jelikož jak bylo zdůrazněno výše, Okresní soud v Liberci ve vlastním postupu řízení nezanedbal ničeho, o existenci trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou se dovědět nemohl, a k porušení zákona tak došlo z objektivních důvodů. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak byla celá věc přikázána Okresnímu soudu v Liberci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že bude muset být napraveno nejenom překročení maximálně přípustné hranice u trestu obecně prospěšných prací, jenž bude obviněnému znovu uložen, ale bude též nezbytné v souladu se zákonem obviněnému uložit souhrnný trest za veškeré sbíhající se trestné činy, které byly výše zmíněny, což s sebou nese i povinnost zrušit nejenom výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě, jako to již v minulosti jednou bylo učiněno, ale i výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Tímto postupem pak bude napraveno i pochybení, jehož se dopustil posledně jmenovaný soud.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a podle § 273 tr. ř. musí mít na paměti, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/4-TZ-148/2003-1)